Papilomatóza
Perikarditis
Peritonitis
Píštěl čelisti
Pleuritis
Perikarditis
Peritonitis
Píštěl čelisti
Pleuritis
Pneumonie
Podlom
Podotrochlóza
Pyometra
______________________________________________________________________
Papilomatóza
Toto možná podivně znějící slovo je pouze jiný výraz pro známé bradavice.
Příčina vzniku
Jsou virového původu (papovaviry), tento virus je specifický pro koně a přenáší se dotykem nebo nakaženými předměty.
Virus napadá kůži, která je už nějak jinak narušená: poraněním (třeba i neznatelným), slunečním zářením nebo jinou infekcí či chemickou látkou.
Jak se projevuje
Nejčastěji můžeme bradavice vidět u mladých koní, postižené jsou obvykle jejich horní pysky, prostor mezi nozdrami, vzácněji okolí genitálií a končetiny. Bradavice jsou malé uzlíky, které mohou mít rozpraskaný nebo až květákovitý vzhled. Nesvědí a nejsou bolestivé.
Jiný typ papovaviru vytváří v uších hrubé plaky.
Jak onemocnění ošetřit
Veterinář obvykle pozná papilomatózu "na první pohled", pokud si není jistý, může odebrat z bradavice vzorek a nechat ho histologicky vyšetřit.
Papilomatóza se nijak neléčí, protože po několika týdnech se spontánně vyléčí. Pouze v případě, že bradavice očividně vadí, ji lze odstranit chirurgicky.
Parazitární onemocnění dýchacích cest
Dýchací trakt koní v našich podmínkách parazité příliš nenapadají, přesto se můžeme - především ve spojitosti s mezinárodními převozy koní - s některými z nich setkat.
1. Rhinoestrus purpureus se vyskytuje v jižní Evropě, severní Africe a na Blízkém Východě. Napadá nosní dutinu a hltan koní a oslů. Může poškodit okolní tkáně a ucpat dýchací cesty.
2. Larvy střečků rodů Gastrophilus i Hypoderma se mohou dostat do plic a tam svojí přítomností způsobit škody.
3. Vzácně se v dýchacích cestách koní mohou nalézat boubele některých tasemnic i hlístice Micronema deltrix.
4. Mnohem větší důsledky má poškození dýchacího traktu škrkavkou koňskou (Parascaris equorum), a to především u starších sajících hříbat a odstavčat. Její larvy migrují plícemi a mohou vyvolat dýchací potíže, popřípadě až hubnutí a celkovou apatii. Pro zjištění příčiny je třeba provést vyšetření sekretu dýchacích cest postiženého koně a je třeba také vyšetřit trus ostatních koní ve stádě nebo stáji.
5. Specifický plicní parazit koňovitých je Dictyocaulus arnfieldi. Přenášejí ho osli, u nich nevyvolává příznaky onemocnění. V jejich dýchacím traktu probíhá celý vývojový cyklus a vajíčka tohoto parazita se vylučují v oslím trusu. U koní dochází k vylučování vajíček velmi vzácně, zato častěji se napadení tímto parazitem projeví onemocněním - konkrétně chronickou bronchitidou (viz odpovídající kapitola). Koně silně kašlou, trpí ztíženým dýcháním, což se podobá COPD (viz odpovídající kapitola), může se dokonce vyvinout i rozedma plic. Veterinář usoudí na přítomnost parazita podle příznaků onemocnění a podle toho, že postižení koně jsou chováni společně s osly nebo mulami, diagnózu pak potvrdí vyšetření sekretu dýchacích cest, kde lze někdy dokonce najít parazita. U přítomných oslů a mul je třeba vyšetřit trus na přítomnost vajíček.
Léčení plicních parazitóz
Plicní parazitózy lze léčit ivermectinem a jemu podobnými preparáty.
Perikarditis
Jedná se o zánět osrdečníku. Toto onemocnění patří u koní ke vzácnostem.
Příčiny perikarditidy
Příčinou může být
- zánět plic nebo poplicnice, někdy i po virových infekcích dýchacích cest (např. chřipka), může vzniknout i
- následkem úrazu s otevřením hrudní dutiny až k perikardu nebo s proniknutím cizího tělesa k srdci.
Jak se perikarditis projeví
Na osrdečník se usazují tenké nánosy a plní se tekutinou - to vše veterinář zjistí poslechem srdce, protože nánosy způsobují třecí šelesty a tekutina zase tlumí srdeční ozvy. Tekutiny může být tolik, že se srdce nemůže roztahovat a stahovat (tamponáda srdce). Výsledkem je to, že se krev městná v žilách a to se projeví tvorbou edémů na těle koně. Někdy se může stát, že osrdečník je velmi zesílený a srdce se nemůže dostatečně roztahovat.
Diagnostika a léčba
Veterinář by měl natočit EKG, aby podezření na perikarditidu potvrdil nebo vyloučil.
To, jak a zda se vůbec perikarditis vyléčí, závisí na příčině onemocnění. Obvykle se léčí antibiotiky a v případě tamponády se lze pokusit tekutinu z osrdečníku vypustit.
Peritonitis
Jedná se o zánět pobřišnice. Podle charakteru lze záněty pobřišnice rozdělit pomocí několika kritérií:
1. Ohraničená peritonitida:
a) aseptická (nezpůsobená infekčními původci) - může vzniknout po operaci nebo po úrazu bez účasti infekčních zárodků.
b) septická (infekční) peritonitidy - vzniká následkem proděravění střeva.
2. Difúzní peritonitida:
a) aseptická - vzniká následkem např. prasknutí močového měchýře nebo žlučovodu, popř. po některých onemocněních ledvin, při šoku.
b) septická - je obvykle způsobená baktériemi. Koně jsou na toto onemocnění velmi náchylní. Příčinou může být prasknutí žaludku nebo střev (kolika, nesprávné rektální vyšetření, operace), provalení abscesu, přechod zánětu ze střev (následkem zauzlení střev) na pobřišnici apod.
Jak se peritonitis projeví
Ohraničené peritonitidy obvykle nebývají příliš nápadné, vyvinou se z nich srůsty, ale mohou se spontánně vyléčit.
Pokud je však postižená větší plocha pobřišnice, projeví se to formou koliky, horečkou a změnou v krevním obraze.
Difúzní septické peritonitidy se vyvíjejí a zhoršují velmi rychle a často končí úhynem koně do několika hodin až dní. Mezitím jsou koně apatičtí, těžce dýchají, potí se, mají slabý puls, jejich sliznice jsou zbarvené do modra a později mají špinavý matný nádech. V dutině břišní se hromadí tekutina.
Diagnostika a léčba peritonitidy
Při podezření veterinář potvrdí peritonitidu tím, že odebere a nechá vyšetřit vzorek tekutiny z břišní dutiny (odebere ji jehlou vedenou skrz kůži), lze tak zjistit i charakter peritonitidy a nepřímo i příčinu, způsob léčby a prognózu.
Léčba peritonitid vyžaduje vždy veterinární účast a často je nutné koně hospitalizovat, protože mu je třeba dopřát kompletní a intenzivní péči. V těžkých případech však ani to nemusí koni zachránit život.
Toto možná podivně znějící slovo je pouze jiný výraz pro známé bradavice.
Příčina vzniku
Jsou virového původu (papovaviry), tento virus je specifický pro koně a přenáší se dotykem nebo nakaženými předměty.
Virus napadá kůži, která je už nějak jinak narušená: poraněním (třeba i neznatelným), slunečním zářením nebo jinou infekcí či chemickou látkou.
Jak se projevuje
Nejčastěji můžeme bradavice vidět u mladých koní, postižené jsou obvykle jejich horní pysky, prostor mezi nozdrami, vzácněji okolí genitálií a končetiny. Bradavice jsou malé uzlíky, které mohou mít rozpraskaný nebo až květákovitý vzhled. Nesvědí a nejsou bolestivé.
Jiný typ papovaviru vytváří v uších hrubé plaky.
Jak onemocnění ošetřit
Veterinář obvykle pozná papilomatózu "na první pohled", pokud si není jistý, může odebrat z bradavice vzorek a nechat ho histologicky vyšetřit.
Papilomatóza se nijak neléčí, protože po několika týdnech se spontánně vyléčí. Pouze v případě, že bradavice očividně vadí, ji lze odstranit chirurgicky.
Parazitární onemocnění dýchacích cest
Dýchací trakt koní v našich podmínkách parazité příliš nenapadají, přesto se můžeme - především ve spojitosti s mezinárodními převozy koní - s některými z nich setkat.
1. Rhinoestrus purpureus se vyskytuje v jižní Evropě, severní Africe a na Blízkém Východě. Napadá nosní dutinu a hltan koní a oslů. Může poškodit okolní tkáně a ucpat dýchací cesty.
2. Larvy střečků rodů Gastrophilus i Hypoderma se mohou dostat do plic a tam svojí přítomností způsobit škody.
3. Vzácně se v dýchacích cestách koní mohou nalézat boubele některých tasemnic i hlístice Micronema deltrix.
4. Mnohem větší důsledky má poškození dýchacího traktu škrkavkou koňskou (Parascaris equorum), a to především u starších sajících hříbat a odstavčat. Její larvy migrují plícemi a mohou vyvolat dýchací potíže, popřípadě až hubnutí a celkovou apatii. Pro zjištění příčiny je třeba provést vyšetření sekretu dýchacích cest postiženého koně a je třeba také vyšetřit trus ostatních koní ve stádě nebo stáji.
5. Specifický plicní parazit koňovitých je Dictyocaulus arnfieldi. Přenášejí ho osli, u nich nevyvolává příznaky onemocnění. V jejich dýchacím traktu probíhá celý vývojový cyklus a vajíčka tohoto parazita se vylučují v oslím trusu. U koní dochází k vylučování vajíček velmi vzácně, zato častěji se napadení tímto parazitem projeví onemocněním - konkrétně chronickou bronchitidou (viz odpovídající kapitola). Koně silně kašlou, trpí ztíženým dýcháním, což se podobá COPD (viz odpovídající kapitola), může se dokonce vyvinout i rozedma plic. Veterinář usoudí na přítomnost parazita podle příznaků onemocnění a podle toho, že postižení koně jsou chováni společně s osly nebo mulami, diagnózu pak potvrdí vyšetření sekretu dýchacích cest, kde lze někdy dokonce najít parazita. U přítomných oslů a mul je třeba vyšetřit trus na přítomnost vajíček.
Léčení plicních parazitóz
Plicní parazitózy lze léčit ivermectinem a jemu podobnými preparáty.
Perikarditis
Jedná se o zánět osrdečníku. Toto onemocnění patří u koní ke vzácnostem.
Příčiny perikarditidy
Příčinou může být
- zánět plic nebo poplicnice, někdy i po virových infekcích dýchacích cest (např. chřipka), může vzniknout i
- následkem úrazu s otevřením hrudní dutiny až k perikardu nebo s proniknutím cizího tělesa k srdci.
Jak se perikarditis projeví
Na osrdečník se usazují tenké nánosy a plní se tekutinou - to vše veterinář zjistí poslechem srdce, protože nánosy způsobují třecí šelesty a tekutina zase tlumí srdeční ozvy. Tekutiny může být tolik, že se srdce nemůže roztahovat a stahovat (tamponáda srdce). Výsledkem je to, že se krev městná v žilách a to se projeví tvorbou edémů na těle koně. Někdy se může stát, že osrdečník je velmi zesílený a srdce se nemůže dostatečně roztahovat.
Diagnostika a léčba
Veterinář by měl natočit EKG, aby podezření na perikarditidu potvrdil nebo vyloučil.
To, jak a zda se vůbec perikarditis vyléčí, závisí na příčině onemocnění. Obvykle se léčí antibiotiky a v případě tamponády se lze pokusit tekutinu z osrdečníku vypustit.
Peritonitis
Jedná se o zánět pobřišnice. Podle charakteru lze záněty pobřišnice rozdělit pomocí několika kritérií:
1. Ohraničená peritonitida:
a) aseptická (nezpůsobená infekčními původci) - může vzniknout po operaci nebo po úrazu bez účasti infekčních zárodků.
b) septická (infekční) peritonitidy - vzniká následkem proděravění střeva.
2. Difúzní peritonitida:
a) aseptická - vzniká následkem např. prasknutí močového měchýře nebo žlučovodu, popř. po některých onemocněních ledvin, při šoku.
b) septická - je obvykle způsobená baktériemi. Koně jsou na toto onemocnění velmi náchylní. Příčinou může být prasknutí žaludku nebo střev (kolika, nesprávné rektální vyšetření, operace), provalení abscesu, přechod zánětu ze střev (následkem zauzlení střev) na pobřišnici apod.
Jak se peritonitis projeví
Ohraničené peritonitidy obvykle nebývají příliš nápadné, vyvinou se z nich srůsty, ale mohou se spontánně vyléčit.
Pokud je však postižená větší plocha pobřišnice, projeví se to formou koliky, horečkou a změnou v krevním obraze.
Difúzní septické peritonitidy se vyvíjejí a zhoršují velmi rychle a často končí úhynem koně do několika hodin až dní. Mezitím jsou koně apatičtí, těžce dýchají, potí se, mají slabý puls, jejich sliznice jsou zbarvené do modra a později mají špinavý matný nádech. V dutině břišní se hromadí tekutina.
Diagnostika a léčba peritonitidy
Při podezření veterinář potvrdí peritonitidu tím, že odebere a nechá vyšetřit vzorek tekutiny z břišní dutiny (odebere ji jehlou vedenou skrz kůži), lze tak zjistit i charakter peritonitidy a nepřímo i příčinu, způsob léčby a prognózu.
Léčba peritonitid vyžaduje vždy veterinární účast a často je nutné koně hospitalizovat, protože mu je třeba dopřát kompletní a intenzivní péči. V těžkých případech však ani to nemusí koni zachránit život.
• obr 1 - Píštěl vzniká následkem zlomenía hnisavého zánětu stoličky.
Píštěl čelisti (obr. 1)
Píštěl je vlastně tunel, který spojuje nějaké zánětlivé ložisko ve tkáni s povrchem orgánu nebo těla (kůže).
Příčiny píštěle čelisti:
- nejčastěji jsou to hnisavé záněty zubů, jejich dřeně a kořenů,
- poranění čelisti.
Zánět se tak může rozšířit do okolních tkání, tedy i kosti, a pronikne až na povrch horní nebo (častěji) dolní čelisti. Může se stát, že v dolní čelisti se zánět rozšíří po celé kosti.
Příznaky
V místě postižení se objevuje nejdříve otok, místo hřeje a je bolestivé, poté se zde dá zjistit otevřená rána různé velikosti, ze které může vytékat hnis. Pokud je postižení kosti větší, kůň může mít horečku a je celkově skleslý. Kvůli bolesti špatně přijímá potravu.
Diagnostika a terapie
Veterinář obvykle koně seduje a sondičkou zjistí, jak je píštěl hluboká a kam vede. Zkontroluje chrup a v některých případech postižené místo zrentgenuje.
Obvykle je potřeba píštěl lokálně ošetřit, zajistit odtékání hnisu i proplach rány, nasadit antibiotika. Je třeba však řádně ošetřit i postižený zub, pokud je příčinou píštěle.
Píštěl je vlastně tunel, který spojuje nějaké zánětlivé ložisko ve tkáni s povrchem orgánu nebo těla (kůže).
Příčiny píštěle čelisti:
- nejčastěji jsou to hnisavé záněty zubů, jejich dřeně a kořenů,
- poranění čelisti.
Zánět se tak může rozšířit do okolních tkání, tedy i kosti, a pronikne až na povrch horní nebo (častěji) dolní čelisti. Může se stát, že v dolní čelisti se zánět rozšíří po celé kosti.
Příznaky
V místě postižení se objevuje nejdříve otok, místo hřeje a je bolestivé, poté se zde dá zjistit otevřená rána různé velikosti, ze které může vytékat hnis. Pokud je postižení kosti větší, kůň může mít horečku a je celkově skleslý. Kvůli bolesti špatně přijímá potravu.
Diagnostika a terapie
Veterinář obvykle koně seduje a sondičkou zjistí, jak je píštěl hluboká a kam vede. Zkontroluje chrup a v některých případech postižené místo zrentgenuje.
Obvykle je potřeba píštěl lokálně ošetřit, zajistit odtékání hnisu i proplach rány, nasadit antibiotika. Je třeba však řádně ošetřit i postižený zub, pokud je příčinou píštěle.
• obr 2 - Podkožní otok na spodině hrudníku
(šipky), vzniklý následkem pleuritidy s
nahromaděním tekutiny.
Pleuritis (obr. 2)
Pleuritis neboli zánět pohrudnice vzniká nejčastěji
- po poranění, kdy do hrudní dutiny pronikne předmět nebo se vytvoří otvor,
- následkem nádoru,
- následkem některých onemocnění plic (v tomto případě pak vzniká pleuropneumonie).
Podle charakteru jsou pleuritidy
- suché (p. sicca), kdy se na pohrudnici vytvářejí fibrinózní nánosy, vznikají srůsty mezi pohrudnicí a plícemi či osrdečníkem,
- s výpotkem (p. exsudativa), kdy se v hrudní dutině začne hromadit tekutina.
Příznaky pleuritidy
Postižený kůň má
- horečku,
- třese se,
- má problémy podobné kolice,
- často drží lokty od těla,
- pohybuje se neochotně a krátkými kroky,
- má problémy s dýcháním - dýchá krátce a povrchově.
- Pokud jsou postižené i plíce, silně a bolestivě kašle.
- Při pleuritidě s výpotkem se na spodině hrudníku mohou tvořit otoky.
Diagnostika a léčba
Veterinář zjistí pleuritidu poslechem hrudníku, proklepáním, potvrdí ji ultrazvukem. V případě nahromadění tekutiny je vhodné odebrat jehlou vzorek a nechat ho vyšetřit, tak lze zjistit příčinu pleuritidy.
Léčba spočívá především v podávání antibiotik, vypouštění tekutiny z hrudníku. Může koně zachránit, ale často se stává, že v hrudníku už došlo k takovým změnám, že kůň nebude nadále schopen vykonávat těžší práci.
Pleuritis neboli zánět pohrudnice vzniká nejčastěji
- po poranění, kdy do hrudní dutiny pronikne předmět nebo se vytvoří otvor,
- následkem nádoru,
- následkem některých onemocnění plic (v tomto případě pak vzniká pleuropneumonie).
Podle charakteru jsou pleuritidy
- suché (p. sicca), kdy se na pohrudnici vytvářejí fibrinózní nánosy, vznikají srůsty mezi pohrudnicí a plícemi či osrdečníkem,
- s výpotkem (p. exsudativa), kdy se v hrudní dutině začne hromadit tekutina.
Příznaky pleuritidy
Postižený kůň má
- horečku,
- třese se,
- má problémy podobné kolice,
- často drží lokty od těla,
- pohybuje se neochotně a krátkými kroky,
- má problémy s dýcháním - dýchá krátce a povrchově.
- Pokud jsou postižené i plíce, silně a bolestivě kašle.
- Při pleuritidě s výpotkem se na spodině hrudníku mohou tvořit otoky.
Diagnostika a léčba
Veterinář zjistí pleuritidu poslechem hrudníku, proklepáním, potvrdí ji ultrazvukem. V případě nahromadění tekutiny je vhodné odebrat jehlou vzorek a nechat ho vyšetřit, tak lze zjistit příčinu pleuritidy.
Léčba spočívá především v podávání antibiotik, vypouštění tekutiny z hrudníku. Může koně zachránit, ale často se stává, že v hrudníku už došlo k takovým změnám, že kůň nebude nadále schopen vykonávat těžší práci.
Pneumonie
Pneumonie neboli zápal plic je velmi závažné onemocnění, které je běžnější u hříbat. U dospělých koní se vyskytuje vzácně (např. při kontaktu s novou mutací chřipkového viru).
Pneumonie hříbat
Zápal plic hříbat má většinou virový původ (herpesvirus 4 a 1), který často přechází v hnisavý bakteriální zánět, ale baktérie mohou být i prvotní příčinou (a to i ty druhy baktérií, které pro dospělé koně nepředstavují velké nebezpečí). Obvykle platí, že čím je hříbě mladší, tím rychlejší a bouřlivější průběh zápal plic má.
Novorozená hříbata mohou být nakažená už z dělohy, ale mohou se nakazit i během porodu nebo těsně po něm. Důležitá je zde hladina protilátek v jejich krvi, které získají včasným napitím kolostra matky. Zápal plic je u nich často spojen se septikémií (přítomnost baktérií v krvi), příčinou obojího jsou baktérie nacházející se v prostředí narozeného hříběte. Postižená hříbata jsou velmi apatická, mohou špatně dýchat, především při pohybu, pokašlávají, horečka však u nich být nemusí.
Starší hříbata jsou nápadná hlenovým nebo hlenohnisavým výtokem z nosu a pokašláváním. Horečku mít nemusejí, při zátěži špatně dýchají.
Pneumonii u hříbat veterinář potvrdí poslechem plic, jejich zrentgenováním, odběrem krve a vzorku tekutiny z plic, kterou nechá vyšetřit bakteriologicky, aby mohl hříběti podat vhodné antibiotikum, na které jsou přítomné baktérie citlivé.
Léčba nemocného hříběte je velmi náročná, protože musí být velmi intenzivní a ideální je hříbě hospitalizovat na dobře zařízené klinice. Pokud se léčba hříběte zanedbá, jeho šance stát se plnohodnotným jezdeckým koně jsou mizivé.
Pneumonie dospělých koní
Většinou se jedná o pneumonie infekční - virové nebo bakteriální.
Lze odlišit několik forem akutní pneumonie:
1. bronchopneumonii (viz patřičná kapitola) - tedy zápal průdušek a plic
2. lobární pneumonii - tedy zápal plic ohraničený na určitý jejich lalok, způsobují ho některé baktérie, především po transportech hříbat a dospělých koní.
Chronická pneumonie
V chronickou přechází obvykle každá akutní pneumonie, která nebyla příliš dobře léčená. Velké nebezpečí zde je v příliš brzkém navrácení koně do tréninku. Postižení koně vypadají "zdraví", pouze občas pokašlávají. Při náročnější práci hůř dýchají a postupně se jim zhoršuje výživný stav. Po pohybu se taky může objevit výtok z nosu.
Ruku v ruce s chronickou pneumonií jde alergická chronická pneumonie a dobře známé COPD.
Pneumothorax
O pneumothoraxu mluvíme tehdy, když se do hrudníku (konkrétně mezi plíce a pohrudnici) dostane vzduch.
Příčiny
- následek úrazu, kdy došlo k perforaci hrudní stěny (např. zlomení žebra - především u novorozených hříbat, napíchnutí na nějaký ostrý předmět, prokopnutí ozuby na podkově, protrhnutí jícnu nešetrným zavedením sondy),
- vzácněji se vzduch dostane do hrudníku skrze poraněnou plicní stěnu.
Po proniknutí vzduchu do hrudníku zkolabuje odpovídající plíce (nebo obě dvě), to, do jaké míry kolabuje, závisí na množství vzduchu, který se do hrudníku dostal.
Příznaky
Pneumothorax se obvykle projeví nespecificky zrychleným a ztíženým dýcháním, v těžších případech může nedostatek kyslíku v krvi způsobit namodralé zbarvení sliznic.
Vyšetření a léčba
Veterinář pozná pnemothorax poslechem a především rentgenem plic.
Léčba bývá obtížná, někdy vyžaduje operativní zákrok, obvykle je třeba počítat s možnou závažnou infekcí postižené oblasti, a to především tehdy, když nebyla rána včas správně ošetřená.
Podlom
Jedná se vlastně o ekzém spěnky, podobné problémy se mohou vyskytnout také v oblasti karpálních a hlezenních kloubů.
Příčiny
- Příčinou bývá špína, která se dostane do vlhkem vzniklých drobných trhlinek v jemné kůži spěnek,
- celý proces podporuje dlouhá srst, která není správně ošetřovaná.
- Příčinou však může být i alergická reakce.
Projevy podlomu
Podlom začíná jako zarudnutí, puchýřky nebo jako mokvavý či mastný ekzém. Pokud příčina stále působí, může přejít do chronicity s tvorbou šupin a (především u chladnokrevníků) může časem dojít k výraznému zhrubnutí kůže s tvorbou mozolů. Pokud se přidruží baktérie, může se vyvinout infekce kůže a podkoží.
Podlom lze snadno poznat už na první pohled, někdy je možné ho zaměnit s chorioptovým svrabem - rozdíl se zjistí po vyšetření kožního seškrabu.
Terapie podlomu
Podlom je třeba léčit včas, protože pokud se zanedbá, má velmi špatnou tendenci se hojit.
V první řadě je třeba zlepšit hygienu ustájení koně. Poté je třeba postižené místo pořádně umýt a vysušit. Další léčba závisí na snášenlivosti koně a na zkušenostech veterináře, který ji doporučí. Obvykle je třeba koni přiložit obvaz, v případě infekce se volí i léčba antibiotiky.
Pododermatitis
Jedná se o zánět kopytní škáry. Podle původu a vývoje ji lze rozdělit na:
• obr. 1 - "Suchá kuří oka" v obou rozpěrkách.
1. pododermatitis aseptickou (neinfekční) (obr. 1)
Její příčinou je mechanické poranění (nárazy, zhmoždění, prasknutí slabé kopytní stěny, nadměrné zkrácení kopytního pouzdra, nesprávné připalování při podkování apod.). Postižená bývají většinou přední kopyta. V místě postižení se obvykle vytvoří drobná krvácenina, která tlačí na zárodečnou vrstvu škáry a způsobuje bolest při došlápnutí. Koně kulhají a na jejich prstní tepně je výrazná pulzace. Pokud se kopyto v místě postižení vystrouhá, najde se červená nebo černá skvrna ("suché kuří oko"). První dny kulhání se kopyto chladí, poté se naopak zahřívá, aby se proces hojení uspíšil. Někdy je vhodné postižené místo vyříznout a kopyto se chrání obvazem. Kůň má mít celou dobu klid v boxe. Zánět může postihnout také škáru obruby, pokud se včas neléčí, může se v tomto místě tvořit nenormální rohovina a vznikne tzv. rohový sloupek.
Její příčinou je mechanické poranění (nárazy, zhmoždění, prasknutí slabé kopytní stěny, nadměrné zkrácení kopytního pouzdra, nesprávné připalování při podkování apod.). Postižená bývají většinou přední kopyta. V místě postižení se obvykle vytvoří drobná krvácenina, která tlačí na zárodečnou vrstvu škáry a způsobuje bolest při došlápnutí. Koně kulhají a na jejich prstní tepně je výrazná pulzace. Pokud se kopyto v místě postižení vystrouhá, najde se červená nebo černá skvrna ("suché kuří oko"). První dny kulhání se kopyto chladí, poté se naopak zahřívá, aby se proces hojení uspíšil. Někdy je vhodné postižené místo vyříznout a kopyto se chrání obvazem. Kůň má mít celou dobu klid v boxe. Zánět může postihnout také škáru obruby, pokud se včas neléčí, může se v tomto místě tvořit nenormální rohovina a vznikne tzv. rohový sloupek.
• obr. 2 - Absces provalený nad patkami.
2. pododermatitis infekční (obr. 2)
Příčinou je infekce kopytní škáry (dochází k ní po poranění kopytního pouzdra, kterým se do škáry dostanou baktérie z prostředí - např. nášlap, rozštěp kopytního pouzdra), v tomto případě se ve škáře začíná tvořit hnis, popřípadě může docházet k hnilobným procesům nebo k odumírání tkání. Nebezpečí hrozí, pokud se baktérie dostanou skrz rohovinu a škáru až do hlubších struktur (šlacha hlubokého ohýbače prstu, kopytní kost, kloub apod.). Pokud v kopytě vzniká hnis, má tendenci se provalit ven - buď na chodidle nebo u korunky. Postižený kůň obvykle velmi silně kulhá, jeho kopyto hřeje a na prstních tepnách je hmatný pulz. Veterinář vyšetřením zjistí, zda se jedná o problém v kopytě, kopytními kleštěmi určí bolestivé místo a kopytním nožem snese rohovinu. Obvykle se tak uvolní nahromaděný hnis a bolest poleví. Ránu vyčistí a přiloží kopytní obvaz. Koni podá antibiotika.
3. zvláštní formy pododermatitis (např. laminitis, rakovina kopyt - - viz patřičné kapitoly).
Příčinou je infekce kopytní škáry (dochází k ní po poranění kopytního pouzdra, kterým se do škáry dostanou baktérie z prostředí - např. nášlap, rozštěp kopytního pouzdra), v tomto případě se ve škáře začíná tvořit hnis, popřípadě může docházet k hnilobným procesům nebo k odumírání tkání. Nebezpečí hrozí, pokud se baktérie dostanou skrz rohovinu a škáru až do hlubších struktur (šlacha hlubokého ohýbače prstu, kopytní kost, kloub apod.). Pokud v kopytě vzniká hnis, má tendenci se provalit ven - buď na chodidle nebo u korunky. Postižený kůň obvykle velmi silně kulhá, jeho kopyto hřeje a na prstních tepnách je hmatný pulz. Veterinář vyšetřením zjistí, zda se jedná o problém v kopytě, kopytními kleštěmi určí bolestivé místo a kopytním nožem snese rohovinu. Obvykle se tak uvolní nahromaděný hnis a bolest poleví. Ránu vyčistí a přiloží kopytní obvaz. Koni podá antibiotika.
3. zvláštní formy pododermatitis (např. laminitis, rakovina kopyt - - viz patřičné kapitoly).
Podotrochlóza
Podotrochlóza neboli onemocnění střelkového bloku (= střelková kost a její úponové vazy, úsek šlachy hlubokého ohýbače, který probíhá přes střelkovou kost, a podotrochleární burza, nacházející se mezi střelkovou kostí a šlachou hlubokého ohýbače) patří k artrózám a představuje významnou příčinu kulhání koní na hrudní končetiny.
Příčiny podotrochlózy
Příčinou mohou být např.
- vrozené nebo získané anomálie končetin a kopyt (chybné postoje),
- nesprávná péče a úprava kopyt a nevhodné podkování,
- nadměrné nároky na končetiny koně, které neodpovídají zdravotnímu a výkonnostnímu stavu koně.
Podotrochlóza neboli onemocnění střelkového bloku (= střelková kost a její úponové vazy, úsek šlachy hlubokého ohýbače, který probíhá přes střelkovou kost, a podotrochleární burza, nacházející se mezi střelkovou kostí a šlachou hlubokého ohýbače) patří k artrózám a představuje významnou příčinu kulhání koní na hrudní končetiny.
Příčiny podotrochlózy
Příčinou mohou být např.
- vrozené nebo získané anomálie končetin a kopyt (chybné postoje),
- nesprávná péče a úprava kopyt a nevhodné podkování,
- nadměrné nároky na končetiny koně, které neodpovídají zdravotnímu a výkonnostnímu stavu koně.
• obr. 3 - Schéma střelkové kosti a kopytního
kloubu s tahovými a tlakovými silami, které
působí na střelkovou kost.
Na střelkovou kost působí neustále tlakové a tahové síly (obr. 3). Pokud jsou spojené s výše uvedenými faktory, dochází ve střelkové kosti k degenerativním procesům, které se časem projeví bolestí a následným kulháním koně.
Projevy podotrochlózy
Postižení koně začnou kulhat až v pokročilejším stádiu nemoci, kulhání je mnohdy obtížně rozpoznatelné, protože kůň často onemocní na obě hrudní končetiny. Chody koně ztrácejí svoji prostornost, kůň může klopýtat, odmítá skákat. Obvykle našlapuje více na špičku kopyta, což se pozná podle opotřebované špice podkovy nebo kopyta.
Vyšetření
Veterinář obvykle získá podezření na podotrochlózu podle pozitivní klínové zkoušky a podle poklepu na kopyto. Potvrdit ho může svodným znecitlivěním, ale konečnou diagnózu může stanovit až podle rentgenových snímků, na nichž zjistí charakteristické změny na střelkové kosti.
Léčba
Bohužel léčba podotrochlózy není známá, můžeme pouze vhodnými léky, úpravou kopyt a změnou pracovního zatížení koně zmírnit bolest a zabránit další zhoršování stavu.
Projevy podotrochlózy
Postižení koně začnou kulhat až v pokročilejším stádiu nemoci, kulhání je mnohdy obtížně rozpoznatelné, protože kůň často onemocní na obě hrudní končetiny. Chody koně ztrácejí svoji prostornost, kůň může klopýtat, odmítá skákat. Obvykle našlapuje více na špičku kopyta, což se pozná podle opotřebované špice podkovy nebo kopyta.
Vyšetření
Veterinář obvykle získá podezření na podotrochlózu podle pozitivní klínové zkoušky a podle poklepu na kopyto. Potvrdit ho může svodným znecitlivěním, ale konečnou diagnózu může stanovit až podle rentgenových snímků, na nichž zjistí charakteristické změny na střelkové kosti.
Léčba
Bohužel léčba podotrochlózy není známá, můžeme pouze vhodnými léky, úpravou kopyt a změnou pracovního zatížení koně zmírnit bolest a zabránit další zhoršování stavu.
Pyometra
Pyometra znamená naplnění dělohy hnisem. Jedná se zvláštní formu chronického zánětu vnitřní vrstvy dělohy (endometria).
Příčiny pyometry jsou obvykle
- odúmrť plodu v děloze,
- dlouhotrvající porod,
- problémy v poporodním období.
Pyometru lze poznat podle hnisavého nebo hnědého výtoku z pochvy, který zůstává na kůži. Pokud však hnis nemůže z dělohy odtékat, klisna začne hubnout a má horečku, rychle se unaví a zpotí.
Veterinář pyometru zjistí rektální vyšetřením nebo vyšetřením vaginoskopem.
Pyometru lze poměrně úspěšně léčit, může však zanechat následky formou snížení fertility.
Pyometra znamená naplnění dělohy hnisem. Jedná se zvláštní formu chronického zánětu vnitřní vrstvy dělohy (endometria).
Příčiny pyometry jsou obvykle
- odúmrť plodu v děloze,
- dlouhotrvající porod,
- problémy v poporodním období.
Pyometru lze poznat podle hnisavého nebo hnědého výtoku z pochvy, který zůstává na kůži. Pokud však hnis nemůže z dělohy odtékat, klisna začne hubnout a má horečku, rychle se unaví a zpotí.
Veterinář pyometru zjistí rektální vyšetřením nebo vyšetřením vaginoskopem.
Pyometru lze poměrně úspěšně léčit, může však zanechat následky formou snížení fertility.
MVDr. Dominika Švehlová (Stachová)
