Sarkoid
Sezamoidóza
Sinusitis
Srdeční arytmie
Stomatitis
Streptokokové infekce dýchacích cest
Streptokokové infekce dýchacích cest
Strongylidi
Strongyloidi
Střečci
Svrab
Škrkavky
Škrkavky
Špánek
_______________________________________________________________________________
Sarkoid (obr. 1)
Sarkoid je nejčastějším kožním nádorem koní.
Sarkoid je nejčastějším kožním nádorem koní.
• obr. 1 - Sarkoid u horního víčka.
Příčinou jeho vzniku je pravděpodobně vniknutí papilomaviru do porušené kůže.
Tyto nádory se vyskytují především u koní mladých, ale postiženi mohou být i starší jedinci. Sarkoidy se vyskytují ojediněle nebo mnohočetně, zatím nebyly prokázány metastázy.
Sarkoidy se nejčastější nacházejí na hlavě a na dolních částech trupu koně. Podle tvaru je můžeme rozdělit na:
- bradavičnaté,
- fibroplastické (nejčastější),
- smíšené bradavičnaté-fibroplastické a
- ploché.
Pro zjištění přesné diagnózy a odlišení od jiných nádorů nebo novotvarů na kůži je třeba, aby veterinář odebral ze sarkoidu vzorek a nechal ho vyšetřit histologicky.
Ošetření závisí na velikosti i umístění sarkoidu. Někdy lze nádor odstranit kryokauterem, chirurgicky, jindy lze použít také BCG vakcínu nebo radioizotopy zlata. Poslední dvě jmenované možnosti jsou však v našich podmínkách velmi vzácné.
Tyto nádory se vyskytují především u koní mladých, ale postiženi mohou být i starší jedinci. Sarkoidy se vyskytují ojediněle nebo mnohočetně, zatím nebyly prokázány metastázy.
Sarkoidy se nejčastější nacházejí na hlavě a na dolních částech trupu koně. Podle tvaru je můžeme rozdělit na:
- bradavičnaté,
- fibroplastické (nejčastější),
- smíšené bradavičnaté-fibroplastické a
- ploché.
Pro zjištění přesné diagnózy a odlišení od jiných nádorů nebo novotvarů na kůži je třeba, aby veterinář odebral ze sarkoidu vzorek a nechal ho vyšetřit histologicky.
Ošetření závisí na velikosti i umístění sarkoidu. Někdy lze nádor odstranit kryokauterem, chirurgicky, jindy lze použít také BCG vakcínu nebo radioizotopy zlata. Poslední dvě jmenované možnosti jsou však v našich podmínkách velmi vzácné.
Sezamoidóza (obr. 2)
Pod tímto názvem se skrývají onemocnění proximálních sezamských kůstek a jejich závěsného aparátu, která nejsou přesně odlišitelná a netvoří vlastní kategorii.
Protože tyto kůstky jsou součástí spěnkového kloubu a navíc se na ně upíná celá řada velmi důležitých vazů a šlach tvořící závěsný aparát spěnky, jsou tyto vystavené velmi vysokému tlaku a tahu, který je největší u koní jezdeckých a především skokových. Onemocnění postihuje především hrudní končetiny.
Onemocnění se projevuje kulháním, které nastupuje velmi pomalu a je výrazné především na tvrdém povrchu nebo po dlouhodoběji trvající zátěži. Může docházet k překlubování spěnkového kloubu. Kůo v klidu má tendenci stát jen na špičce kopyta, mívá strmý postoj, někdy může končetinu ve spěnkovém kloubu ohýbat, aby ulevil tahu na sezamské kosti (především u pánevní končetiny). Někdy může dojít ke zduření zadní strany spěnkového kloubu, jindy zase vznikne nálevka spěnkové plochy. Na pohmat v okolí sezamských kostí kůo reaguje bolestivě.
Pod tímto názvem se skrývají onemocnění proximálních sezamských kůstek a jejich závěsného aparátu, která nejsou přesně odlišitelná a netvoří vlastní kategorii.
Protože tyto kůstky jsou součástí spěnkového kloubu a navíc se na ně upíná celá řada velmi důležitých vazů a šlach tvořící závěsný aparát spěnky, jsou tyto vystavené velmi vysokému tlaku a tahu, který je největší u koní jezdeckých a především skokových. Onemocnění postihuje především hrudní končetiny.
Onemocnění se projevuje kulháním, které nastupuje velmi pomalu a je výrazné především na tvrdém povrchu nebo po dlouhodoběji trvající zátěži. Může docházet k překlubování spěnkového kloubu. Kůo v klidu má tendenci stát jen na špičce kopyta, mívá strmý postoj, někdy může končetinu ve spěnkovém kloubu ohýbat, aby ulevil tahu na sezamské kosti (především u pánevní končetiny). Někdy může dojít ke zduření zadní strany spěnkového kloubu, jindy zase vznikne nálevka spěnkové plochy. Na pohmat v okolí sezamských kostí kůo reaguje bolestivě.
• obr. 2 - řídnutí kostní tkáně (šipka) na sezamské kosti -
- v těchto místech je kost na tomto negativu "tmavší".
Veterinář zjistí diagnózu ohybovými zkouškami, klínovou zkouškou, svodným znecitlivěním a rentgenem.
Onemocnění vážně ohrozí sportovní kariéru koně a podle závažnosti i kariéru jezdeckou.
Léčba spočívá ve správné úpravě kopyta a později jeho podkování, do spěnkového kloubu lze aplikovat přípravky na bázi hyaluronátu sodného.
Sinusitis (obr. 3)
Jedná se o zánět vedlejších nosních dutin.
Onemocnění vážně ohrozí sportovní kariéru koně a podle závažnosti i kariéru jezdeckou.
Léčba spočívá ve správné úpravě kopyta a později jeho podkování, do spěnkového kloubu lze aplikovat přípravky na bázi hyaluronátu sodného.
Sinusitis (obr. 3)
Jedná se o zánět vedlejších nosních dutin.
• obr. 3 - Rentgenový snímek horní čelisti postižené zánětem.
Šipka ukazuje na výraznou hladinu hnisu v čelistní dutině.
1. U koní je nejčastější zánět čelistní dutiny, jehož příčinou bývají
- zlomeniny,
- nádory,
- infekce dýchacích cest a především
- záněty v okolí zubních kořenů nebo jiné nemoci horních stoliček.
Většinou je postižení jednostranné, kdy je pravá nebo levá čelistní dutina naplněná hnisem.
Toto onemocnění se projevuje
- jednostranným výtokem z nosu, výrazným především při sklonění hlavy. Tento výtok bývá hlenohnisavý a zapáchající.
- Nad místem postižení může být kost dutiny zduřelá, bolestivá a jakoby měkčí.
- často ze stejnostranného oka vytéká hnisavý výtok, protože infekce přešla i do slzného kanálku.
- Kůo může mít problémy s příjmem potravy, protože postižený zub je bolestivý.
- Někdy se může nahromaděný hnis provalit do dutiny ústní nebo skrze kost ven.
Diagnostiku provede veterinář rentgenem, kde obvykle zachytí hladinu hnisu v čelistní dutině i změny v okolí postiženého zubu. Pro bakteriologické vyšetření může odebrat vzorek hnisu. Někdy je vhodné prohlédnout přímo čelistní dutinu, například artroskopem.
2. Zánět čelní dutiny je u koní velmi vzácné onemocnění. Může se přidružit k zánětu čelistní dutiny nebo se vyvine následkem uzavřených perforujících poranění čelní kosti. Příčinou může být i infekce (v severní Americe se vyskytuje infekce kryptokoková), nádory čichové kosti. Nebezpečí tohoto zánětu tkví v možném přestupu na mozkové blány.
3. Postižené mohou být i dutiny patrová a sfenoidální. Obvykle k tomu dochází následkem přestupu infekce z čelní či čelistní dutiny nebo následkem nesprávného vyplachování těchto dutin při léčbě. Toto onemocnění se obvykle zjistí až po nastoupení neurologických příznaků (poruchy zraku, exoftalmus = vystouplé oči, zánět mozkových blan).
Léčba sinusitidy bývá někdy obtížná a zdlouhavá, vyžaduje v první řadě odstranit příčinu (zub) a poté dutinu proplachovat. Vhodné je pro tento účel nechat koně hospitalizovat.
Někdy může sinusitida přejít do chronického stavu, kdy je potom velký problém ji úplně vyléčit.
Srdeční arytmie (obr. 4 a 5)
Jedná se o nepravidelnosti rytmu srdce, které u koně mohou, ale také nemusí znamenat nějaké závažné onemocnění. Můžeme rozlišit dva základní typy arytmií:
- blokové arytmie = vynechání některé srdeční ozvy neboli blok (obr. 5),
- extrasystolické arytmie = nadbytečné stahy srdce, neboli extrasystoly či parasystoly (obr. 4).
- zlomeniny,
- nádory,
- infekce dýchacích cest a především
- záněty v okolí zubních kořenů nebo jiné nemoci horních stoliček.
Většinou je postižení jednostranné, kdy je pravá nebo levá čelistní dutina naplněná hnisem.
Toto onemocnění se projevuje
- jednostranným výtokem z nosu, výrazným především při sklonění hlavy. Tento výtok bývá hlenohnisavý a zapáchající.
- Nad místem postižení může být kost dutiny zduřelá, bolestivá a jakoby měkčí.
- často ze stejnostranného oka vytéká hnisavý výtok, protože infekce přešla i do slzného kanálku.
- Kůo může mít problémy s příjmem potravy, protože postižený zub je bolestivý.
- Někdy se může nahromaděný hnis provalit do dutiny ústní nebo skrze kost ven.
Diagnostiku provede veterinář rentgenem, kde obvykle zachytí hladinu hnisu v čelistní dutině i změny v okolí postiženého zubu. Pro bakteriologické vyšetření může odebrat vzorek hnisu. Někdy je vhodné prohlédnout přímo čelistní dutinu, například artroskopem.
2. Zánět čelní dutiny je u koní velmi vzácné onemocnění. Může se přidružit k zánětu čelistní dutiny nebo se vyvine následkem uzavřených perforujících poranění čelní kosti. Příčinou může být i infekce (v severní Americe se vyskytuje infekce kryptokoková), nádory čichové kosti. Nebezpečí tohoto zánětu tkví v možném přestupu na mozkové blány.
3. Postižené mohou být i dutiny patrová a sfenoidální. Obvykle k tomu dochází následkem přestupu infekce z čelní či čelistní dutiny nebo následkem nesprávného vyplachování těchto dutin při léčbě. Toto onemocnění se obvykle zjistí až po nastoupení neurologických příznaků (poruchy zraku, exoftalmus = vystouplé oči, zánět mozkových blan).
Léčba sinusitidy bývá někdy obtížná a zdlouhavá, vyžaduje v první řadě odstranit příčinu (zub) a poté dutinu proplachovat. Vhodné je pro tento účel nechat koně hospitalizovat.
Někdy může sinusitida přejít do chronického stavu, kdy je potom velký problém ji úplně vyléčit.
Srdeční arytmie (obr. 4 a 5)
Jedná se o nepravidelnosti rytmu srdce, které u koně mohou, ale také nemusí znamenat nějaké závažné onemocnění. Můžeme rozlišit dva základní typy arytmií:
- blokové arytmie = vynechání některé srdeční ozvy neboli blok (obr. 5),
- extrasystolické arytmie = nadbytečné stahy srdce, neboli extrasystoly či parasystoly (obr. 4).
• obr. 5 - Srdeční blok. V pravidelném srdečním rytmu se
objevuje mezera, kdy je vidět pouze stah předsíní,
ale nikoli už komor.
Příčiny arytmií
V obou výše uvedených případech se může jednat o poškození srdečního svalu, ale také může být příčinou arytmií pouze změna tonu vegetativního nervstva (které zrychluje či zpomaluje srdeční činnost). Pokud je arytmie patrná pouze v klidu a po zátěži zmizí, obvykle se nejedná o patologický stav.
V obou výše uvedených případech se může jednat o poškození srdečního svalu, ale také může být příčinou arytmií pouze změna tonu vegetativního nervstva (které zrychluje či zpomaluje srdeční činnost). Pokud je arytmie patrná pouze v klidu a po zátěži zmizí, obvykle se nejedná o patologický stav.
• obr. 4 - Extrasystola. V pravidelném srdečním
rytmu se objevuje "úder navíc".
Jaké známe srdeční arytmie:
pravé arytmie - ve svalovině srdce se objevilo místo, kde samovolně vzniká nadbytečný vzruch, který má za následek vyvolání stahu srdce (extrasystolu či parasystolu). Podle toho, ve kterém místě srdce tento vzruch vzniká a jaké má následky na činnost srdce, můžeme odlišit například:
- sinusovou tachykardii (zrychlená činnost srdce), bradykardii (zpomalená činnostsrdce), apod.
- extrasystoly vzniklé: nad předsíní, v předsíní či v komoře
- paroxyzmální tachykardie (= několik extrasystol za sebou), místo vzniku viz výše,
- fibrilace či fluttery (příliš rychlé a neorganizované stahy srdce) předsíní nebo komor aj.
Nepravé arytmie obvykle nevznikají následkem poškození srdce, ale právě působením vegetativních nervů. říká se jim bloky a podle místa vzniku je lze zhruba rozdělit na:
- aurikulární poruchy vodivosti (nad předsíněmi)
- atrioventrikulární poruchy vodivosti = bloky I až III. stupně - poruchy vedení vzruchu mezi předsíněmi a komorami
- intraventrikulární poruchy vedení vzruchu - v oblasti komor.
Protože vyšetření srdce (poslech, EKG, ultrazvuk apod.) a interpretace výsledků i terapie je technicky i odborně velmi náročná oblast veterinární medicíny, obvykle se koně s podezřením na poruchy srdeční činnosti přivezou na kliniku k odborníkům.
pravé arytmie - ve svalovině srdce se objevilo místo, kde samovolně vzniká nadbytečný vzruch, který má za následek vyvolání stahu srdce (extrasystolu či parasystolu). Podle toho, ve kterém místě srdce tento vzruch vzniká a jaké má následky na činnost srdce, můžeme odlišit například:
- sinusovou tachykardii (zrychlená činnost srdce), bradykardii (zpomalená činnostsrdce), apod.
- extrasystoly vzniklé: nad předsíní, v předsíní či v komoře
- paroxyzmální tachykardie (= několik extrasystol za sebou), místo vzniku viz výše,
- fibrilace či fluttery (příliš rychlé a neorganizované stahy srdce) předsíní nebo komor aj.
Nepravé arytmie obvykle nevznikají následkem poškození srdce, ale právě působením vegetativních nervů. říká se jim bloky a podle místa vzniku je lze zhruba rozdělit na:
- aurikulární poruchy vodivosti (nad předsíněmi)
- atrioventrikulární poruchy vodivosti = bloky I až III. stupně - poruchy vedení vzruchu mezi předsíněmi a komorami
- intraventrikulární poruchy vedení vzruchu - v oblasti komor.
Protože vyšetření srdce (poslech, EKG, ultrazvuk apod.) a interpretace výsledků i terapie je technicky i odborně velmi náročná oblast veterinární medicíny, obvykle se koně s podezřením na poruchy srdeční činnosti přivezou na kliniku k odborníkům.
Stomatitis
Stomatitis = zánět sliznice dutiny ústní, zánět dásní = gingivitis.
Zánět sliznice dutiny ústní může mít celou řadu příčin:
- poranění a následkem toho vzniklé zánětlivé změny okolí rány
- virové infekce: infekční vezikulární stomatitida (podobná slintavce a kulhavce přežvýkavců a prasat), kooské neštovice (naštěstí u nás patří minulosti, např. v USA se však stále vyskytují)
- plísoové infekce: stachybotrytoxikóza (tvorba vředů až okrsků odumřelé tkáně následkem působení toxinu plísně nacházející se v píci)
Projevy stomatitidy
Zánět a s ním spojená bolest v dutině ústní se u koní obvykle projeví
- zhoršením příjmu krmiva,
- nadměrným sliněním a mnohdy i
- problémy při uždění či ježdění.
Vyšetřením dutiny ústní (nejlépe nechat vyšetřit veterináře, který má kvalitní rozvěrač a svítilnu) lze zjistit zarudlá, oteklá a bolestivá místa, která bývají dobře ohraničená od okolní světle růžové sliznice. Někdy je možné pozorovat vředy nebo odumřelé okrsky tkáně.
Pro léčbu je v první řadě třeba odstranit příčinu. Poranění v dutině ústní se až na výjimky hojí dobře a rychle, špatně hojící se rány je třeba ošetřit chirurgicky, jinak stačí výplachy dutiny ústní slabými protizánětlivými či dezinfekčními prostředky (např. 0,5 % manganistan draselný nebo 1-2 % peroxid vodíku), popřípadě potření postižených míst roztokem Betadyne. Než se léze zahojí, je vhodné koni podávat měkké a posekané krmivo.
Streptokokové infekce dýchacích cest
Jedná se o nejvýznamnější bakteriální infekce koní, protože jsou nejrozšířenější a často mají těžký průběh. Tyto baktérie se normálně nacházejí v prostředí. Pro koně jsou patogenní Streptococcus equi subsp. equi a Streptococcus equi subsp. zooepidemicus, nověji byla zjištěná patogenita pro koně i u Str. pneumoniae.
Přestože mohou vyvolat primární onemocnění (např. hříběcí), jsou obvykle původci sekundárních infekcí (tedy infikují již postiženou tkáo, například nedoléčenou virovou infekci, např. bronchopneumonie, pleuritis). Jsou také původcem ochromy hříbat (viz patřičná kapitola), sterility nebo sporadických abortů (viz patřičná kapitola).
1. Str. equi subsp. equi je původce již zmíněné hříběcí (viz patřičná kapitola).
2. Str. equi subsp. zooepidemicus je nejčastější baktérií izolovanou z dýchacích cest koní, může být pouze kontaminantem (tedy nezpůsobuje onemocnění), ale může také vyvolávat sekundární infekce nebo - hlavně u hříbat - infekce primární.
a) streptokoková faryngitida (= zánět hltanu), také faryngitis simplex
Jedná se o onemocnění, které dnes už není tak časté jako dříve, a to díky včasnému zahájení léčby virových onemocnění a preventivnímu podávání antibiotik v potřebných případech. Postiženi bývají většinou mladí koně žijící ve velkých skupinách (prodejní stáje), mezi nimiž se nemoc šíří kapénkovou infekcí. Může navazovat na infekci herpesvirem. Někdy ji provází i infekce Str. equi (postižení mízních uzlin), zánět dutiny nosní či sinusitis, nemoc může končit až jako bronchitida či bronchopneumonie.
Projevuje se snížením chuti ke žrádlu, horečkou (40-41 °C), výtokem z nosu (nejdřív vodnatý, později hnisavý), silným kašlem s výhozem. Koně natahují krk a hlavu, mívají zvětšené mízní uzliny (hrtanové), špatně polykají.
Veterinář pro léčbu nasadí antibiotika, která obvykle velmi dobře zaberou. V případě nedostatečné nebo špatné léčby se může onemocnění dostat do chronicity a trvá pak i několik měsíců. Kůo má být v absolutním klidu (a to 5-7 dní po odeznění horečky), krmí se měkkým krmivem a ze země, aby se ulehčilo odtoku hnisu.
b) streptokoková infekce a bronchitida
Jedná se o vzácnou komplikaci virového onemocnění dýchacích cest (chřipka, herpesvirová infekce), která se projevuje jako akutní hnisavá bronchitida. Bohužel v tomto případě koně přijímají potravu normálně, nemusejí mít ani horečku a ani výtok z nosu. Zpočátku koně pouze občas zakašlou! Stav se však začne zhoršovat. Proto je třeba věnovat pozornost každému zakašlání koně a neváhat zavolat veterináře pro důkladné vyšetření a stanovení účinné léčby.
c) streptokoková infekce hříbat - viz ochroma hříbat.
3. Str. pneumoniae může vyvolat hnisavé pneumonie u novorozených hříbat i starších koní. Je třeba prokázat jeho přítomnost a odlišit ji od přítomnosti např. Str. equi, protože Str. pneumoniae je rezistentní k celé řadě antibiotik.
Stomatitis = zánět sliznice dutiny ústní, zánět dásní = gingivitis.
Zánět sliznice dutiny ústní může mít celou řadu příčin:
- poranění a následkem toho vzniklé zánětlivé změny okolí rány
- virové infekce: infekční vezikulární stomatitida (podobná slintavce a kulhavce přežvýkavců a prasat), kooské neštovice (naštěstí u nás patří minulosti, např. v USA se však stále vyskytují)
- plísoové infekce: stachybotrytoxikóza (tvorba vředů až okrsků odumřelé tkáně následkem působení toxinu plísně nacházející se v píci)
Projevy stomatitidy
Zánět a s ním spojená bolest v dutině ústní se u koní obvykle projeví
- zhoršením příjmu krmiva,
- nadměrným sliněním a mnohdy i
- problémy při uždění či ježdění.
Vyšetřením dutiny ústní (nejlépe nechat vyšetřit veterináře, který má kvalitní rozvěrač a svítilnu) lze zjistit zarudlá, oteklá a bolestivá místa, která bývají dobře ohraničená od okolní světle růžové sliznice. Někdy je možné pozorovat vředy nebo odumřelé okrsky tkáně.
Pro léčbu je v první řadě třeba odstranit příčinu. Poranění v dutině ústní se až na výjimky hojí dobře a rychle, špatně hojící se rány je třeba ošetřit chirurgicky, jinak stačí výplachy dutiny ústní slabými protizánětlivými či dezinfekčními prostředky (např. 0,5 % manganistan draselný nebo 1-2 % peroxid vodíku), popřípadě potření postižených míst roztokem Betadyne. Než se léze zahojí, je vhodné koni podávat měkké a posekané krmivo.
Streptokokové infekce dýchacích cest
Jedná se o nejvýznamnější bakteriální infekce koní, protože jsou nejrozšířenější a často mají těžký průběh. Tyto baktérie se normálně nacházejí v prostředí. Pro koně jsou patogenní Streptococcus equi subsp. equi a Streptococcus equi subsp. zooepidemicus, nověji byla zjištěná patogenita pro koně i u Str. pneumoniae.
Přestože mohou vyvolat primární onemocnění (např. hříběcí), jsou obvykle původci sekundárních infekcí (tedy infikují již postiženou tkáo, například nedoléčenou virovou infekci, např. bronchopneumonie, pleuritis). Jsou také původcem ochromy hříbat (viz patřičná kapitola), sterility nebo sporadických abortů (viz patřičná kapitola).
1. Str. equi subsp. equi je původce již zmíněné hříběcí (viz patřičná kapitola).
2. Str. equi subsp. zooepidemicus je nejčastější baktérií izolovanou z dýchacích cest koní, může být pouze kontaminantem (tedy nezpůsobuje onemocnění), ale může také vyvolávat sekundární infekce nebo - hlavně u hříbat - infekce primární.
a) streptokoková faryngitida (= zánět hltanu), také faryngitis simplex
Jedná se o onemocnění, které dnes už není tak časté jako dříve, a to díky včasnému zahájení léčby virových onemocnění a preventivnímu podávání antibiotik v potřebných případech. Postiženi bývají většinou mladí koně žijící ve velkých skupinách (prodejní stáje), mezi nimiž se nemoc šíří kapénkovou infekcí. Může navazovat na infekci herpesvirem. Někdy ji provází i infekce Str. equi (postižení mízních uzlin), zánět dutiny nosní či sinusitis, nemoc může končit až jako bronchitida či bronchopneumonie.
Projevuje se snížením chuti ke žrádlu, horečkou (40-41 °C), výtokem z nosu (nejdřív vodnatý, později hnisavý), silným kašlem s výhozem. Koně natahují krk a hlavu, mívají zvětšené mízní uzliny (hrtanové), špatně polykají.
Veterinář pro léčbu nasadí antibiotika, která obvykle velmi dobře zaberou. V případě nedostatečné nebo špatné léčby se může onemocnění dostat do chronicity a trvá pak i několik měsíců. Kůo má být v absolutním klidu (a to 5-7 dní po odeznění horečky), krmí se měkkým krmivem a ze země, aby se ulehčilo odtoku hnisu.
b) streptokoková infekce a bronchitida
Jedná se o vzácnou komplikaci virového onemocnění dýchacích cest (chřipka, herpesvirová infekce), která se projevuje jako akutní hnisavá bronchitida. Bohužel v tomto případě koně přijímají potravu normálně, nemusejí mít ani horečku a ani výtok z nosu. Zpočátku koně pouze občas zakašlou! Stav se však začne zhoršovat. Proto je třeba věnovat pozornost každému zakašlání koně a neváhat zavolat veterináře pro důkladné vyšetření a stanovení účinné léčby.
c) streptokoková infekce hříbat - viz ochroma hříbat.
3. Str. pneumoniae může vyvolat hnisavé pneumonie u novorozených hříbat i starších koní. Je třeba prokázat jeho přítomnost a odlišit ji od přítomnosti např. Str. equi, protože Str. pneumoniae je rezistentní k celé řadě antibiotik.
Strongylidi
Jsou to střevní parazité, zástupci čeledi Strongylidae, která patří mezi hlístice. U koní se setkáváme nejčastěji s tzv. velkými strongylidy (rod Strongylus) a malými strongylidy (např. rod Trichonema aj.). Strongylidi se mohou nacházet ve střevech koní, aniž by způsobily nějaké problémy.
Jsou to střevní parazité, zástupci čeledi Strongylidae, která patří mezi hlístice. U koní se setkáváme nejčastěji s tzv. velkými strongylidy (rod Strongylus) a malými strongylidy (např. rod Trichonema aj.). Strongylidi se mohou nacházet ve střevech koní, aniž by způsobily nějaké problémy.
• obr. 1 - Strongylus vulgaris dospělý parazit.
1. Velcí strongylidi. Jsou to hlístice v dospělosti dlouhé 10-40 mm, žijí ve velkém kolonu a slepém střevě. Pro koně jsou nebezpečné především jejich larvy, které, jakmile se z prostředí dostanou pozřením do střeva, migrují skrze střevní stěnu do střevní tepny (St. vulgaris) (obr. 1), z ní se asi za půl roku dostávají proudem krve zpět do střevní stěny, kde vytvářejí uzlíky a pohlavně dozrají. Důsledkem této migrace bývají záněty ve střevní stěně, poškození střevní tepny, tvorba trombů a až těžké koliky z ucpání střevní tepny. Larvy St. equinus migrují stěnou tlustého a slepého střeva, kde mohou narušit nervové pleteně a tím způsobit poruchy střevní peristaltiky. Mohou se dostat až do jater (podobně jako larvy St. edentatus). Během své migrace také vyvolávají koliky, horečky, až úhyny, především u hříbat.
2. Malí strongylidi (obr. 2) Jejich přítomnost ve střevě, nejedná-li se o opravdu velké množství, není obvykle provázená takovými problémy. Larvy se dostávají po pozření do střevní stěny, kde tvoří uzlíky a mění se v dospělé hlístice. Důsledkem může být podráždění střeva a průjem.
2. Malí strongylidi (obr. 2) Jejich přítomnost ve střevě, nejedná-li se o opravdu velké množství, není obvykle provázená takovými problémy. Larvy se dostávají po pozření do střevní stěny, kde tvoří uzlíky a mění se v dospělé hlístice. Důsledkem může být podráždění střeva a průjem.
• obr. 2 - Malý strongylid dospělý parazit.
Dospělí strongylidi se nacházejí ve střevním lumenu a přichycují se ke stěně. Mohou tak způsobit krváceniny a být příčinou zánětů a poškození střevní sliznice. Trus napadeného koně obsahuje vajíčka těchto hlístic, která dozrávají v prostředí, vyvíjejí se v nich larvy, které velmi dobře odolávají prostředí. Larvy aktivně lezou po vlhkých stéblech trav nahoru, kde je koně spasou, a to především ráno. Během dne se larvy stahují zase do vlhké hlíny.
Příznaky napadení strongylidy
Nejhůře postižená bývají hříbata (chudokrevnost, průjmy, špatný růst, nechutenství, koliky, matná srst apod.), méně pak koně do věku asi 3 let. Později se u dospělých koní vyvíjí odolnost, která je chrání, pokud je v pořádku jejich imunitní systém nebo kůň není napaden příliš velkým množstvím těchto parazitů.
Diagnostika, léčba a prevence
Veterinář diagnostikuje přítomnost hlístic vyšetřením trusu, kde může najít jejich vajíčka (obr. 3). Podle výsledku tohoto vyšetření i podle klinických příznaků zvolí léčbu, která spočívá v podání antiparazitik určených pro koně. Tyto látky lze také podávat preventivně, kdy by veterinář měl, na základě rozboru trusu a celkového managementu stáje či chovu koní, vypracovat konkrétní odčervovací plán. Současně s odčervením koní je třeba provádět sanaci pastvin a stájí, aby se odstranily také odolné larvy v prostředí.
Příznaky napadení strongylidy
Nejhůře postižená bývají hříbata (chudokrevnost, průjmy, špatný růst, nechutenství, koliky, matná srst apod.), méně pak koně do věku asi 3 let. Později se u dospělých koní vyvíjí odolnost, která je chrání, pokud je v pořádku jejich imunitní systém nebo kůň není napaden příliš velkým množstvím těchto parazitů.
Diagnostika, léčba a prevence
Veterinář diagnostikuje přítomnost hlístic vyšetřením trusu, kde může najít jejich vajíčka (obr. 3). Podle výsledku tohoto vyšetření i podle klinických příznaků zvolí léčbu, která spočívá v podání antiparazitik určených pro koně. Tyto látky lze také podávat preventivně, kdy by veterinář měl, na základě rozboru trusu a celkového managementu stáje či chovu koní, vypracovat konkrétní odčervovací plán. Současně s odčervením koní je třeba provádět sanaci pastvin a stájí, aby se odstranily také odolné larvy v prostředí.
• obr. 3 - Vajíčka hlístic v trusu koně.
A - roup
B - velký strongylid
C - malý strongylid
D - škrkavka
E - strongyloides
A - roup
B - velký strongylid
C - malý strongylid
D - škrkavka
E - strongyloides
Strongyloidi
Hlístice Strongyloides westeri parazituje především v tenkém střevě hříbat a je dlouhá asi 8-9 mm.
Jak se hříbě nakazí
Infekční larvy žijí často v hluboké podestýlce stájí. Do hostitele (hříběte) se dostávají skrze kůži do mízních a krevních cév a těmi putuje až do plic. Zde se průdušnicí, hltanem dostanou do střeva, kde dospívají. Krví se larvy mohou dostat i do svalů nebo do mléčné žlázy klisen, odkud se pak vylučují mlékem. To je druhý způsob, jak se může hříbě nakazit.
Příznaky napadení strongyloidy
Napadená hříbata mají zánět střev, průjem, a to zhruba 9 dní po porodu (často se zamění s "říjovým" průjmem), mohou být i chudokrevná. Pokud už byl kůň jednou napadený nebo je starší, má vůči strongyloidům určitou odolnost a ti v jeho těle nedospějí, kůň nebude vylučovat vajíčka trusem do prostředí.
Diagnostika a terapie
Probíhá podobně jako strongylidů. Preventivně je třeba dbát o správné odčervení matek před porodem a hříbat i jejich matek 10 dní po porodu, odčervování se doporučuje co týden několikrát zopakovat.
Hlístice Strongyloides westeri parazituje především v tenkém střevě hříbat a je dlouhá asi 8-9 mm.
Jak se hříbě nakazí
Infekční larvy žijí často v hluboké podestýlce stájí. Do hostitele (hříběte) se dostávají skrze kůži do mízních a krevních cév a těmi putuje až do plic. Zde se průdušnicí, hltanem dostanou do střeva, kde dospívají. Krví se larvy mohou dostat i do svalů nebo do mléčné žlázy klisen, odkud se pak vylučují mlékem. To je druhý způsob, jak se může hříbě nakazit.
Příznaky napadení strongyloidy
Napadená hříbata mají zánět střev, průjem, a to zhruba 9 dní po porodu (často se zamění s "říjovým" průjmem), mohou být i chudokrevná. Pokud už byl kůň jednou napadený nebo je starší, má vůči strongyloidům určitou odolnost a ti v jeho těle nedospějí, kůň nebude vylučovat vajíčka trusem do prostředí.
Diagnostika a terapie
Probíhá podobně jako strongylidů. Preventivně je třeba dbát o správné odčervení matek před porodem a hříbat i jejich matek 10 dní po porodu, odčervování se doporučuje co týden několikrát zopakovat.
Střečci (obr. 4, 5)
Existuje mnoho druhů střečků, koně však nejčastěji napadají podkožní střečci ("hovězí", "srnčí" apod.) a střečci žaludeční ("koňští").
1. Hypoderma bovis, lineatum, diana. Jsou to zástupci podkožních střečků. Dospělci, tedy "mouchy" nakladou vajíčka do srsti v oblasti hřbetu. Vylíhlé larvičky se zavrtají do kůže a vytvoří v ní tvrdé uzly, opatřené dýchacími otvory. Protože kůň není pravým hostitelem tohoto parazita, larvy se zde dále nevyvíjejí a mohou uhynout. Dýchacím otvorem se do kůže může dostat bakteriální infekce a v uzlu se následně nahromadí hnis.
Existuje mnoho druhů střečků, koně však nejčastěji napadají podkožní střečci ("hovězí", "srnčí" apod.) a střečci žaludeční ("koňští").
1. Hypoderma bovis, lineatum, diana. Jsou to zástupci podkožních střečků. Dospělci, tedy "mouchy" nakladou vajíčka do srsti v oblasti hřbetu. Vylíhlé larvičky se zavrtají do kůže a vytvoří v ní tvrdé uzly, opatřené dýchacími otvory. Protože kůň není pravým hostitelem tohoto parazita, larvy se zde dále nevyvíjejí a mohou uhynout. Dýchacím otvorem se do kůže může dostat bakteriální infekce a v uzlu se následně nahromadí hnis.
• obr. 4 - Larvy střečka Gastrophilus intestinalis na sliznici žaludku koně.
2. Gastrophilus intestinalis. Je jedním ze zástupců koňských střečků. Dospělá moucha klade žlutá vajíčka na srst končetin, kde se líhnou larvy a způsobují svědění. Koně mají tendenci si končetiny kousat a tak se larvy dostanou až do jejich žaludku, kde se dále vyvíjejí. Jiné druhy střečků kladou svá vajíčka na hlavu ("letní čárový ekzém" při migraci larviček kůží směrem do koutků huby), na krk i na rostliny.
• obr. 5 - Vajíčka střečka na hřívě.
Ošetření již postiženého koně by měl vždy zvážit veterinář, který pravděpodobně nasadí antiparazitika na bázi avermectinů, popřípadě zvolí i lokální terapii.
Svrab
Jedná se o parazitární zánět kůže, který se projevuje silným svěděním. U nás postihuje koně jen vzácně. Původcem jsou roztoči - zákožky, z nichž mají pro koně význam tři druhy:
1. Sarcoptes equi = sarkoptový neboli hlavový svrab. Tito roztoči se usídlí v pokožce a v ní si hloubí cestičky. Postižena je v první řadě kůže na hlavě a krku, poté se zákožky šíří po celém těle, především v místech, která jsou řídce osrstěná. Svrab se projevuje silným svědění, tvorbou puchýřků, uzlíků a krust, později vypadáváním srsti, zhrubnutím kůže. Těžce postižený kůň hubne a může i uhynout.
2. Psoroptes equi = psoroptový neboli tělní svrab. Sídlí na povrchu kůže, živí se krví a lymfou. První kožní změny lze vidět v místech s dlouhou srstí, tedy u hřívy, na bázi kštice a na kořeni ocasu. Šíří se po stranách krku na lopatky a hrudník. Také zde je nápadné svědění, na kůži se tvoří rozsáhlé našedlé krusty. Psoroptový svrab může napadnout také ucho (Psoroptes cuniculi = ušní svrab), což se projeví třesením hlavou a přecitlivělostí koně na uši.
3. Chorioptes equi = chorioptový neboli končetinový svrab. Živí se kožními buňkami, mazem a zánětlivým výpotkem, takže kůži tolik nedráždí a nevyvolává nijak zvlášť silný zánět. Postižené jsou dolní části končetin, především zadní strana spěnky. Dlouhá srst je pro něho optimálním prostředím, daří se mu především v zimě. Může být příčinou některých podlomů, kůže je zesílená, pokrytá mazem, šupinami. I tento druh svrabu vyvolává svědění, koně podupávají, škrábou se.
4. Trochu jiným svrabem je červená prašivina = demodikóza, způsobená roztočem Demodex equi. Žije v chlupových folikulech a mazových žlázách a lze ho nalézt i u jinak zdravých koní. Je to důkaz špatné hygieny chovu, nedostatečné péče o koně a výživy. Může však být i následkem stresu nebo jiných onemocnění, která snižují imunitu. U tohoto svrabu chybí svědění. Především na hlavě lze vidět místa bez srsti o velikosti čočky, kde je červená a hrubší kůže, kožní změny se mohou rozšiřovat i na krk a lopatky. Svrabem postižená místa mohou napadnou baktérie a vyvolat bakteriální zánět kůže.
Koně se nakazí přímým stykem s postiženým jedincem, ale také znečištěnými postroji, dekami, podestýlkou apod. a zákožku může přenášet i hmyz. Zdravý a dobře živený kůň je však většinou odolný, onemocnění se rozvine u koní, kteří mají minerální nerovnováhu, trpí nedostatkem vitamínů, podvýživou nebo jinou kožní chorobou. Svrab se šíří především v zimě, kdy je chladno, přes léto se může někdy spontánně vyléčit.
Pokud kůň trpí svěděním, které se zvýrazňuje teplem (např. ve stáji), je dobré zavolat veterináře, který po důkladné prohlídce postiženého místa provede kožní seškrab a ten vyšetří.
Léčba spočívá v omytí postižených míst nebo celého koně účinnými látkami, kterých je poměrně velké množství (např. karbamáty, organické estery kyseliny fosforečné aj.). Vhodné je také koni podat antiparazitika na bázi avermektinů.
Jedná se o parazitární zánět kůže, který se projevuje silným svěděním. U nás postihuje koně jen vzácně. Původcem jsou roztoči - zákožky, z nichž mají pro koně význam tři druhy:
1. Sarcoptes equi = sarkoptový neboli hlavový svrab. Tito roztoči se usídlí v pokožce a v ní si hloubí cestičky. Postižena je v první řadě kůže na hlavě a krku, poté se zákožky šíří po celém těle, především v místech, která jsou řídce osrstěná. Svrab se projevuje silným svědění, tvorbou puchýřků, uzlíků a krust, později vypadáváním srsti, zhrubnutím kůže. Těžce postižený kůň hubne a může i uhynout.
2. Psoroptes equi = psoroptový neboli tělní svrab. Sídlí na povrchu kůže, živí se krví a lymfou. První kožní změny lze vidět v místech s dlouhou srstí, tedy u hřívy, na bázi kštice a na kořeni ocasu. Šíří se po stranách krku na lopatky a hrudník. Také zde je nápadné svědění, na kůži se tvoří rozsáhlé našedlé krusty. Psoroptový svrab může napadnout také ucho (Psoroptes cuniculi = ušní svrab), což se projeví třesením hlavou a přecitlivělostí koně na uši.
3. Chorioptes equi = chorioptový neboli končetinový svrab. Živí se kožními buňkami, mazem a zánětlivým výpotkem, takže kůži tolik nedráždí a nevyvolává nijak zvlášť silný zánět. Postižené jsou dolní části končetin, především zadní strana spěnky. Dlouhá srst je pro něho optimálním prostředím, daří se mu především v zimě. Může být příčinou některých podlomů, kůže je zesílená, pokrytá mazem, šupinami. I tento druh svrabu vyvolává svědění, koně podupávají, škrábou se.
4. Trochu jiným svrabem je červená prašivina = demodikóza, způsobená roztočem Demodex equi. Žije v chlupových folikulech a mazových žlázách a lze ho nalézt i u jinak zdravých koní. Je to důkaz špatné hygieny chovu, nedostatečné péče o koně a výživy. Může však být i následkem stresu nebo jiných onemocnění, která snižují imunitu. U tohoto svrabu chybí svědění. Především na hlavě lze vidět místa bez srsti o velikosti čočky, kde je červená a hrubší kůže, kožní změny se mohou rozšiřovat i na krk a lopatky. Svrabem postižená místa mohou napadnou baktérie a vyvolat bakteriální zánět kůže.
Koně se nakazí přímým stykem s postiženým jedincem, ale také znečištěnými postroji, dekami, podestýlkou apod. a zákožku může přenášet i hmyz. Zdravý a dobře živený kůň je však většinou odolný, onemocnění se rozvine u koní, kteří mají minerální nerovnováhu, trpí nedostatkem vitamínů, podvýživou nebo jinou kožní chorobou. Svrab se šíří především v zimě, kdy je chladno, přes léto se může někdy spontánně vyléčit.
Pokud kůň trpí svěděním, které se zvýrazňuje teplem (např. ve stáji), je dobré zavolat veterináře, který po důkladné prohlídce postiženého místa provede kožní seškrab a ten vyšetří.
Léčba spočívá v omytí postižených míst nebo celého koně účinnými látkami, kterých je poměrně velké množství (např. karbamáty, organické estery kyseliny fosforečné aj.). Vhodné je také koni podat antiparazitika na bázi avermektinů.
Škrkavky (obr. 6)
Škrkavky, střevní hlístice dlouhé 6-30 cm, se vyskytují především u hříbat, která vyrůstají na zamořených pastvinách a v chovech, kde chovatel podceňuje preventivní odčervování. U dospělých koní se tito parazité vyskytují vzácně.
Škrkavky, střevní hlístice dlouhé 6-30 cm, se vyskytují především u hříbat, která vyrůstají na zamořených pastvinách a v chovech, kde chovatel podceňuje preventivní odčervování. U dospělých koní se tito parazité vyskytují vzácně.
• obr. 6 - Klubko dospělých škrkavek operativně
odstraněných z tenkého střeva hříběte.
Vajíčka se trusem dostávají do prostředí, kde se v nich vyvíjejí larvy. Po pozření larvy migrují skrze střevní stěnu krevními a lymfatickými cévami do jater a plic, odtud přes hltan zpět do střeva. Během své migrace poškozují tkáně, mohou vyvolat vznik krvácenin, ale i bronchopneumonie. Krví se mohou dostat i do jiných orgánů a poškodit je.
Příznaky škrkavičnosti
Postižená hříbata špatně rostou a mohou následkem silné invaze škrkavek i uhynout. Při postižení plic kašlou, mají horečku. Dospělé škrkavky ve střevě vyvolávají zánět střevní sliznice, který se projevuje průjmem, občasným nechutenstvím, lízavkou, matnou srstí, někdy i kolikami.
Veterinář prokáže přítomnost škrkavek vyšetřením trusu.
Léčba spočívá v podávání antiparazitik. Mnohem důležitější však je prevence, která se skládá z řádné a pravidelné sanace pastvin a pravidelného odčervování.
Příznaky škrkavičnosti
Postižená hříbata špatně rostou a mohou následkem silné invaze škrkavek i uhynout. Při postižení plic kašlou, mají horečku. Dospělé škrkavky ve střevě vyvolávají zánět střevní sliznice, který se projevuje průjmem, občasným nechutenstvím, lízavkou, matnou srstí, někdy i kolikami.
Veterinář prokáže přítomnost škrkavek vyšetřením trusu.
Léčba spočívá v podávání antiparazitik. Mnohem důležitější však je prevence, která se skládá z řádné a pravidelné sanace pastvin a pravidelného odčervování.
Špánek 339
Jedná se o bolestivé onemocnění hlezenních (tarzálních) kloubů, spadající do komplexu osteoarthropathia deformans (deformativní artróza).
Příčinou je chronické dráždění těchto málo pohyblivých kloubů, jejichž úkolem je tlumit nárazy pánevních končetin a zachytávat rotační pohyby. Tomu mohou napomoct další faktory:
- nekorektní postoj pánevních končetin,
- nesprávné podkování nebo úprava kopyt (nestejně vysoké ozuby, nízké patky),
- krmení mladých koní příliš energetickým krmivem,
- opotřebování kloubních chrupavek následkem zátěže.
Špánek se projevuje kulháním, které není vždy stejné a jeho intenzita závisí na zátěži končetiny. Kůň obvykle dělá postiženou končetinou kratší kroky, hůř ji ohýbá v hlezně a neochotně ji úplně natahuje (problémy při kutí). U jezdeckého koně se špánek může projevit ztuhnutím hřbetu, klusem bez kmihu na tvrdém povrchu, naskakování do cvalu v oblouku, větším opotřebováváním přední části podkovy nebo kopyta. Tyto příznaky jsou obvykle výraznější na začátku práce.
Jakmile se mezi klouby vytvoří kostní přemostění (ankylóza), které lze někdy i vidět jako zduření na hlezně, kůň už obvykle nekulhá.
Veterinář provede diagnostiku kulhání a v případě špánku bude pozitivní ohybová zkouška hlezna. Může také provést diagnostické znecitlivění hlezna. Špánek lze potvrdit retgenovým snímkem.
Protože špánek je degenerativní onemocnění malých hlezenních kloubů, je nevyléčitelný. Proto jde při léčbě především o odstranění bolesti a zlepšení nebo udržení pohyblivosti končetiny koně. K tomu slouží především klid a ortopedické podkování (ulehčení překlápění kopyta přes špičku, zvednutí vnějšího ramene podkovy). Doporučuje se také pálení či blistrování kloubu, což jsou ale metody, od kterých se dnes stále více upouští. Možná je i operace, ta je však příliš náročná a po ní následuje poměrně dlouhé bolestivé období.
Jedná se o bolestivé onemocnění hlezenních (tarzálních) kloubů, spadající do komplexu osteoarthropathia deformans (deformativní artróza).
Příčinou je chronické dráždění těchto málo pohyblivých kloubů, jejichž úkolem je tlumit nárazy pánevních končetin a zachytávat rotační pohyby. Tomu mohou napomoct další faktory:
- nekorektní postoj pánevních končetin,
- nesprávné podkování nebo úprava kopyt (nestejně vysoké ozuby, nízké patky),
- krmení mladých koní příliš energetickým krmivem,
- opotřebování kloubních chrupavek následkem zátěže.
Špánek se projevuje kulháním, které není vždy stejné a jeho intenzita závisí na zátěži končetiny. Kůň obvykle dělá postiženou končetinou kratší kroky, hůř ji ohýbá v hlezně a neochotně ji úplně natahuje (problémy při kutí). U jezdeckého koně se špánek může projevit ztuhnutím hřbetu, klusem bez kmihu na tvrdém povrchu, naskakování do cvalu v oblouku, větším opotřebováváním přední části podkovy nebo kopyta. Tyto příznaky jsou obvykle výraznější na začátku práce.
Jakmile se mezi klouby vytvoří kostní přemostění (ankylóza), které lze někdy i vidět jako zduření na hlezně, kůň už obvykle nekulhá.
Veterinář provede diagnostiku kulhání a v případě špánku bude pozitivní ohybová zkouška hlezna. Může také provést diagnostické znecitlivění hlezna. Špánek lze potvrdit retgenovým snímkem.
Protože špánek je degenerativní onemocnění malých hlezenních kloubů, je nevyléčitelný. Proto jde při léčbě především o odstranění bolesti a zlepšení nebo udržení pohyblivosti končetiny koně. K tomu slouží především klid a ortopedické podkování (ulehčení překlápění kopyta přes špičku, zvednutí vnějšího ramene podkovy). Doporučuje se také pálení či blistrování kloubu, což jsou ale metody, od kterých se dnes stále více upouští. Možná je i operace, ta je však příliš náročná a po ní následuje poměrně dlouhé bolestivé období.
MVDr. Dominika Švehlová (Stachová)
