Náš červen

První dny června

připomínají spíš podzimní počasí.Teploty v noci kolem 7-10stupňů a přes den vítr, déšť a mraky.Teď jsem chodil každý den ven, byli jsme u rybníka, ale tam jsem nesměl, protože bych se tam zase celej zmáčel i se sedlem a navíc s námi byla paní na vyjížďce a tak že bych jenom zdržoval.Proč se mám ohlížet na nějaký čas,-lidi stále jen někam spěchaj, neumějí si v pohodě užívat svůj život.To já když se do něčeho zaberu, tak je mi jedno, jak utíká čas.To dělají ty divný lidi: když je něco baví, - podívaj se na hodinky a už se celí chvějou, protože už měli být někde jinde, většinou tam, kde je to vůbec nebaví.

Tohle je můj domeček a tam koukají i moje uši.Vidím na celý dvůr a mám přehled o všech koních.Jsem tady spokojenej.

To když jedu sám s paničkou, to je jiná!Ona je jako já,-má ráda volnost a nikdy se nekouká na hodinky.Ona stejně žádný nemá, protože prý k životu nejsou třeba.Vracíme se domů až se nám zachce.Zastavíme, kde se nám chce a vůbec se nikam neženeme.Na co se někam honit, když to není potřeba? Žádný kůň v divočině se nikam nežene , pokud ho nenutí pocit, že je v nebezpečí.Já se rád proběhnu ještě tehdy, když mám dobrou náladu a jsem plný energie.Jen si tak zaskotačím, vybiju to a zas jsem v klidu. Mám docela fajn život.Když vidím jiný kamarády, jak se musejí snažit a vyhovět lidem, aby oni měli pocit, jak jsou dobří, tak jim to moc nezávidím.Koně ztrácejí svoji přirozenost, potlačuje se jejich osobitost a už ani nevědí,jací kdysi byli, protože se ztrácejí i jejich přírodní zvyky.Paměť jejich genů se potlačuje a oni jenom čekají, kdo přijde a co s nima bude dělat.Jsou to takoví malí cirkusáčci.Neřekl jsem to dost drsně?

Pátek pátýho.

Myslel jsem si, že se zase půjdem podívat na louky.Je ale rozhodnuto jinak.Tak zase na jízdárnu,no.Ted už ani nepoznám,kam půjdeme, protože mi nechali jen jedno sedlo.Paní doktorka mě vyšetřila a prý by bylo lepší to sedlo na courání vyhodit.Jako že nedávat mi ho na záda.Jsem docela rád, protože se na mě houpalo jako houpací koník na zemi .Masírovalo mi záda, ale tak, že mě už docela bolely.Takže teď mám na všechno to sportovní sedlo.Je mi příjemnější.Ale doposlední chvíle nevím kam půjdem.Dnes mi to bylo jasný, protože jsme čekali až se vrátí Graceinka z jízdárny.Panička seděla na špalku vedle mě a já jsem se neskutečně lísal.Strkal jsem hlavu na ni a stále jsem se o ni otíral a u toho jsem ji lehce okusoval zoubkama.Kolikrát si ani nevšimla, že ji tak lehounce držím za rameno.A najednou jsem zatlačil o trochu víc a už padala ze špalku.Moc mě to pobavilo a hned,jak si zase sedla, tak jsem začal znovu.Když se tomu směje, tak já se přidám, jsem taky veselý koník.

Včera jsem totiž provedl něco horšího.Když jsem dostával sedlo,ani nevím jak, najednou jsem stál na její noze.Ale pěkně parádně plnou vahou.Odstrčila mě dost surově , ale pak se chytla za nohu a potichu mě tam nadávala.Musela potichu,, protože hned kousek vedle seděla návštěva.A že jsem nemotorný jelito a prý se jí mám omluvit.Bylo mi jí docela líto, tak jsem jí to pohledem naznačil, nevím ,jestli si toho všimla.Ale vzápětí mě napadla zase jedna pěkná lotrovina a začal jsem dávat nohu do strany směrem k ní, směrem k tý její bolavý noze, možná bych ji ještě jednou rád trochu přišláp, protože se mi to její nadávání zdálo docela vtipný.To mě ale už prokoukla a plácla mě po zadku.Tak to udělám jindy,byl to dobrej šprým.Přesto jsme si vyjeli ven na louky a hlavně do potůčku, kde jsem si zase chladil kopýtka a lízal tu dobrou hlínou co tam je.Vrátili jsme se pozdě navečer.

Neděle asi 6.června Trénink na jízdárně s Dančou Opět jsem měl dokazovat, že skákat trochu umím?No proč ne,trošku si povyskočit ještě zvládnu, když toho není na mě moc.Hlavně když se to dělá srozumitelně.Protože pokud něco nechápu, tak mi pak chvíli trvá, než to pochopím.Třeba ten fialovej plůtek, co je na jízdárně novej.Doteďka jsem nepochopil, že to tam je na skákání.Vypadá to docela hezky a jako dekorace se mi tam moc líbí.Ale když mě navedli ve cvalu na jeho střed,tak mi nedošlo, že se to skáče.A tak jsem si to zopakoval stejně jako s paničkou,ale tahle mladá slečna si pode mě nelehla.Škoda.Ještě jednou jsem jim vysvětlil,že to nechápu a na potřetí jsem od toho utek.Ale pak na mě tak zařvali, že jsem se strašně lekl a snad bych vyskočil i kdyby tam n ic nebylo.A najednou jsem byl nad plůtkem a hele- ono se mi nic nestalo! Takže ono se to skáče??

Odpočinek po skákání

Temnota před námi Večer bylo nádherné počasí a Markýz šel do jízdárny trénovat.Prý mu to dneska obzvlášť dobře šlo a hodně ho chválily.Připravuje se na závody a je vidět, že to bere zodpovědně.Je to prostě už starší zkušený hřebec a něco už naskákal.Jen si musí udržovat kondičku.

Proč zase v bouřce? Po včerejším odpočinku jsem se těšil ven.Opravdu jsem se moc těšil.Vyjeli jsme na vyjížďku na Ovčí horu.Tam jezdím rád,jsou z té hory nádherné výhledy.Vyjeli jsme na první louku a tam se nám to přestávalo líbit.Nad kopcem se objevil mrak černej jak noc.Asi bude pršet.Jedeme dál,paničce to zjevně nevadí.Na další louce jsme nacválali a dojeli doprostřed té louky a tam se rozfučel vítr.Foukal tolik moc, že se stromy ohýbali a mě se ohýbali i uši.Byl jsem hodně nervozní a chtěl jsem se vrátit.Nereagovala.Začala, až se ozvalo pár strašidelných hromů.Aspoň že jsme dojeli domů suchý,bylo to o fous,- jen jsem zalezl do domečku, spustily se proudy vody.Ale hned se zase rozsvítilo sluníčko a bylo fajn.Šel bych znovu.Jen paničce se nechtělo čistit mě podruhý,byl jsem z výběhu zablácen a mokrý. Markýzek

Jedno životní moudro-vypravovali mi ho vlaštovky.Je to malý příběh:

Jeden čínský císař, asi přede třemi tisíci lety sezval všechny čínské mudrce a filosofy a položil jim otázku:
"Mohli byste vymyslet větu, kterou by se dalo odpovědět na všechny životní situace, větu, která by seděla na všechny věci, s kterými se člověk v životě setká?"
Po roce se opět všichni mudrci a filosofové sešli u císaře. "Nuže, jaká je vaše odpověď?" zeptal se císař.
Vystoupil mluvčí - nejmoudřejší z nich - a řekl: " Zde je odpovědět na vaši otázku, nejjasnější císaři. Tato věta zní: A TOHLE TAKY POMINE."

Druhý červnový týden

Tyhle dny jsou jak vystřižené z pranostik o Aprílu.Myslím tím aprílový počasí, když se pořád dokola střídají deště se sluníčkem. Já jsem vždycky po čištění celý natěšený, jak půjdeme ven a když vyjdeme, spustí se proudy vody a nebe připomíná protrženou přehradu. A tak jsme se jednou vrátili domů pár kroků ode dvora a jednou jsme taky pěkně zmokli.Jezdíme většinou na Ovčí horu, tam máme klid a máme tam spoustu prolézaček, které si jezdíme jen my dva.Panička tam nikdy nikoho nebere, asi je to tajný.A mě se tam líbí,protože se tam dělají zastávky.A taky si všimla,že už zčervenali jahůdky a tak mám radost, že bude někde malá zastávka i s občerstvením.

Kromě červených jahod se dneska červenala i pozdní obloha

10.6.2009

Od rána jsem zase jako vždy v ohradě a tak jsem si musel všimnout, že panička po ránu vjela starým dědouškem traktorem na louku a opravovala tam ohrady.Taky jsem viděl, jak seká trávu a tak se už na ni těším.Vedle ní v druhé ohradě se pásla malá Dia s mojí mámou.Potom ale nastal podivný rozruch.Co se tam dělo, popíšu v článku v rubrice o mojí ségře.Doplním i obrázky.

Na týden sirotkem

Slyšel jsem je o tom mluvit,ale moc jsem tomu nevěřil.Že by panička někam měla odjet a ještě k tomu na delší dobu? Nééé! Tomu nevěřím!Vždyť už nikde nebyla asi tak 4 celý roky.Jsem s ní každý den. ....ale najednou byla pryč.Sbalila si takovou malinkou tašku,přišla mi dát pusinku a loučila se, jako by jela navždy.Byl jsem z toho smutný,a co teď se mnou bude?Jak mám vědět, že se ještě uvidíme?

A tak jsem tady zůstal a nevěděl, co bude dál.Je pravda, že jídlo mi každý den dávali.Ale bylo to bez trávy, zase jen to suchý seno.Začal se mi zcvrkávat můj pěkně roztaženej žaludek,protože to seno mi moc nejelo.Všude okolo trávy lány a já takhle dopad.Už první den nad kupičkou sena jsem si vzpoměl na paničku.Trávu mi dávala a taky jsme si hráli.Je pravda, že jsem celý týden chodil pracovat,ale nevěděl jsem, jestli se o ty dvě nové paní ošetřovatelky taky můžu otírat hlavou nebo si s nimi pohrávat, a tak jsem to ani moc nezkoušel.Pracoval jsem prý dobře, na jízdárně mi to šlo a zkoušeli na mě i nové triky.Dokonce tam přišla další nová paní,nová trenérka a postavily mi i nové sestavy z bidel na zvedání nožiček.To byla zase práce.Třeba se i něco nového naučím.

Vrátila jsem se z cest a moje první cesta vedla za Donečkem.Však se mi po něm už stýskalo.Scházel mě pacholek.Čekala jsem, jak mě zase bude chytat za rukáv a šťouchat do mě, ale všechno bylo jinak.Stál v boxe a jenom koukal.Jenom ušima zastřihal na pozdrav a zajiskřil očima.Poznal mě, ale jako by najednou zapoměl, jaké máme spolu uvítací manévry.Jako by čekal, až mu dovolím znovu začít s naším láskyplným škádlením.Nebyl zrovna čas na ježdění, tak jsem si ho vzala ven na čištění a hlavně, aby jsme zase byli chvíli spolu.Stál tam nějak schlíple, jako by byl hodně unavený.Sklonil hlavu dolů a nechal se drbat po čele i za ušima.To už musí být, když mi toto dovolí.Žádné blbinky nevymyslel a jako by to ani nebyl on.Bylo to tak i tehdy, když jsem za ním jezdila do Hradištka.Vždycky jen stál v boxe a dělal strašně smutného,ublíženého koníka. Stěžoval si. ,,Nechala jsem tě tady,viď? Ale neboj,- ted zase budu doma a už dlouho neodjedu.,,

Konec června

Stavíme boxy pro nové 3 koníky a já teď musím ještě hodně věcí zařídit a dodělávat.Jde to ale docela dobře, voda se tam už dělá a bude hotová a podlahy budou taky brzy.Materiál jsem dovezla ještě před odjezdem.Když jsem se vrátila z Anglie, čekaly mě už krásně postavené boxy.A tak jsem ještě upravovala opěrnou zídku, terén a stromy okolo.Vypadá to luxusně!!Jenom s terénem před boxy bude ještě trochu problém.Jinak už zase vymýšlím další nové úpravy.S Donečkem jsme byli jen na vyjížďkách na loukách za stájí.Ta první byla zaměřená na trávu.Měla jsem špatné svědomí a věděla jsem, jak mu chybí.Nechala jsem ho, aby si na louce našel tu nejlepší a jedl.Druhá naše vyjížďka byla zaměřena na pohyb,protože už oba hřebci dostali nasekaný krásný jetel s pampeliškama a tak se jídlo na louce už nekonalo.Tedy až na několik hrstí třešní, které dostal a děsně mu chutnali.Pár pecek rozkousal, ale většinou se mu povedlo je vyplivnout.To by mu taky šlo!!!