Finanční nároky na pořízení koňopřepravníku
... aby Váš kůň byl vždy skvěle naložen
Nákup vleku
V dnešní době by neměl být velký problém sehnat nový značkový přívěs. Registr nejvýznamnějších domácích výrobců a prodejců najdete na našich stránkách. Pokud hodláte zakoupit produkt některého významného zahraničního výrobce (Böckmann, Mustang, Wörmann apod.), je kam se obrátit, např. inzerce v časopisu Jezdectví. Možná, že někteří přepravci již mají dokonce zkušenosti s obstaráním vleku s napáječkami a klimatizací.
Pořízení běžného nového značkového koňovleku obnáší částku (včetně DPH) řádově od 90.000 Kč do 500.000 Kč, v závislosti na typu, značce a výbavě.
Výhodou pořízení nového vleku může být výrobní garance - minimálně 2 roky, zpočátku provozu snížené náklady na údržbu, u některých výrobců snad možnost vybavit vlek dle přání zákazníka. Hlavně však vědomí, že koně vezete ve spolehlivém a bezpečném přepravníku. Nevýhodou zakoupení "funglovky" jsou pouze vyšší pořizovací náklady a nemožnost dělat ve vleku vlastní úpravy z důvodu rizika ztráty dvouleté záruky od výrobce.
Finanční nároky na nákup ojetého staršího přívěsného vozíku jsou určitě menší, ale tuto situaci bych připodobnil k nákupu ojetého motorového vozidla. Nákup z druhé ruky se může na první pohled jevit jako finančně výhodný, ale v tomto případě pořizujete "zajíce v pytli". V případě nákupu si dejte pozor zejména na legislativní stav - zda dokumenty opravdu patří k danému vleku. Pamatujte, že i s vlekem musíte na STK a tam vám těžko uvěří, že například dvoumístný koňovlek má celkovou hmotnost jen 350 kg! Dále technický stav - hlavně funkčnost brzdového systému, stav rampy a podlahy (jsou známy případy, kdy se kůň za jízdy propadl na vozovku a doslova se mu ubrousil kus nohy), elektroinstalace a zřejmě nejhůře zjistitelná geometrie náprav. Většina, hlavně starších a levnějších vleků, totiž nemá možnost geometrii nastavovat a tak se často stává, že po přejetí hlubší díry nebo rohu chodníku dojde ke změně nastavení geometrie pevných náprav. Opticky není samozřejmě nic patrné, ale po čase se začínají nadměrně a nerovnoměrně sjíždět pneumatiky. Je nutné poznamenat, že oprava spočívá ve výměně jedné nebo obou náprav a nákladově může jít až o desetitisíce. Jestliže vám tedy někdo bude nabízet vozík s nerovnoměrně ojetými pneumatikami, můžete si být jisti, že tam nějaký problém s nápravami bude. Pokud prodejce před vaší prohlídkou pneu vymění, pak pouze spoléhejte na šťastnou náhodu, že je vše v pořádku.
Jestliže se rozhodnete pro nákup ojetého vozíku, doporučuji přizvat k prohlídce člověka s "koňopřepravními zkušenostmi". Poradí, jak co se týče optického stavu, tak zhodnotí chování vleku při zkušební jízdě, kterou velmi vřele doporučuji (i ve větší rychlosti). Připravte si přibližně částku od 40.000 Kč výše. Levnější přepravník bych nedoporučoval kupovat, protože nemusí skýtat záruku spolehlivosti a bezpečnosti.
Výhody a nevýhody nákupu ojetého vleku si jistě odvodíte ze všech výše uvedených informací.
Nákup tažného vozidla
Jestli vozidlo může tahat těžký koňovlek, se dozvíte v technických průkazech obou. Jistě každý z vás zná nějaký příklad, kdy se i dvoutunové vleky tahají za osobními vozidly (viděl jsem i zapřaženou Škodu 120). Majitelé těchto aut vám budou tvrdit, jak se s takovou soupravou bezvadně jede, že to není žádný problém a k vašim argumentům budou hluší.
Pravda je však taková, že se jednak vystavují postihu ze strany mužů zákona a na druhé straně neskutečně ničí samotné tažné vozidlo. Za třetí se chovají nebezpečně vůči zvířatům, která převážejí a i k ostatním účastníkům silničního provozu.
Běžné osobní vozidlo není konstruováno pro takovou zátěž. Nejvíce přetěžované prvky jsou motor, spojka, brzdy, uchycení tažného zařízení ke karoserii a samotná samonosná karoserie. Nejnebezpečnější se stává - vypovězení funkce brzd, nefunkčnost spojky a uvolnění spojů tažného zařízení. Následky jistě není těžké si domyslet.
Nejvhodnějšími tahači se jeví terénní vozidla s pevným rámem (Nissan Patrol, Toyota Landcruiser apod). Mají dostatečně silný motor, spojku, dimenzované brzdové ústrojí a hlavně rám, ke kterému je tažné zařízení pevně přišroubováno, takže nedochází k "natahování" automobilu. Také volitelný náhon 4×4 je velkou výhodou. Nevýhodou těchto vozidel je vyšší pořizovací cena (i ojetých), malý rejd (vadí zejména při otáčení a couvání s vlekem), někdy nedostatečný počet míst a zavazadlový prostor. Toto řeší mikrobusy pro 6 až 9 osob se silným motorem (VW Transporter, Ford Tranzit apod.). Jsou konstrukčně uzpůsobeny pro tahání těžkých vleků (ale ne ideální), uvezou více osob a ještě spoustu dalšího materiálu (sedla, krmení apod.). Navíc se v nich dá v sezóně celkem obstojně bydlet. Couvání Volkswagenu Transporter s vlekem se díky jeho vynikajícímu rejdu stává hračkou. Pro tahání koňovleku doporučuji koupit vozidlo nové, popř. pořídit ojetý teréňák od 200.000 Kč anebo mikrobus od 150.000 Kč.
Kamion lze koupit buď komplet nový - tzn. podvozek (chasis) i nástavbu nebo si na vlastní starší chasis nechat postavit novou nástavbu. Obě varianty je možné si objednat "na míru" jednak v zahraničí (hlavně v Německu, dobré zkušenosti jsou i s polskými výrobci), ale dnes i u několika málo českých výrobců. Ve všech případech počítejte s náklady až několik milionů korun.
Starší ojeté kamiony se obstarávají většinou v Německu nebo Itálii. Platí podobné zákonitosti jako při koupi ojetého vleku, jen riziko je několikanásobně vyšší, v závislosti na pořizovací ceně. Ještě v dnešní době se objevují inzeráty na prodej přepravníků na podvozku LIAZ popř. Karosa nebo Avie. Jistě se mnou spousta majitelů výše zmíněných značek bude přinejmenším polemizovat, můj názor však je, že éra těchto vozidel pomalu končí a jejich stáří nezaručuje mnou tolik prosazovanou spolehlivost a bezpečnost. Přesto vím o několika výjimkách a před jejich majiteli smekám. Bavit se v této kategorii o nějakých finančních částkách je složité, protože rozpětí může být od 50.000 Kč za Avii těsně před smrtí, až po několik milionů za mírně ojetý Mercedes. Cena navíc závisí na stupni vybavení nástavby.
Jestliže máte propočteno, že je pořízení přepravníku pro vás nezbytné, přeji vám šťastnou ruku při výběru a mnoho bezproblémových kilometrů.
(Příště - Finanční nároky na provoz koňopřepravníku.)
Finanční nároky na provoz koňopřepravníku
Zásady obecně platné pro všechny minule zmíněné kategorie (vlek, tažné vozidlo, kamion): cílem údržby je, aby nám zařízení vydrželo co nejdéle ve spolehlivém a technicky bezpečném stavu. S tím v prvé řadě souvisí styl jízdy a celkové faktické používání vozidel. Zde bych si dovolil poprvé (a ne naposledy) poradit: chcete-li, aby vám přepravník vydržel co nejdéle, nepůjčujte a pokud možno zajistěte, aby s vozidlem jezdil jeden řidič, případně jen úzký okruh poučených osob!!!
Finanční nároky na údržbu a opravy
V ideálním případě je vhodné zajistit parkování přepravníku na nějakém suchém, krytém místě. To zejména přes zimu, kdy bývá četnost výjezdů minimální. Jestliže musíte v zimním období vyrazit s přepravníkem na silnici, před jeho opětovným odstavením je dobré ho umýt od soli. A to i přesto, že u vleků bývá podvozek pozinkován, mnozí z vás jistě sami zjistili, že to není všelék. Já osobně, protože v zimě vyjíždím často, mám podvozek ještě navíc ošetřen antikorozním nástřikem a mohu to jen doporučit. Podrobněji se problematikou oprav a údržby chci zabývat později, a proto se na tomto místě budu věnovat jen finančnímu vyčíslení nároků na opravy a údržbu. Životnost koňopřepravníku je navíc závislá nejen na stylu jízdy a úrovni údržby, ale také na fyzických i psychických vlastnostech přepravovaných zvířat. Je jasné, že jestliže budete pravidelně přepravovat jen slušně vychované, psychicky vyrovnané poníky, bude opotřebení přepravníku nepatrné oproti častější přepravě těžkých "kyklopů", kteří při problematickém nakládání prohnou rampu a celou cestu pak budou hrabat nebo kopat do stěn a posledních zbytků rampy. Investice do oprav a údržby vzrůstají přímo úměrně se stářím přepravníku.
Vlek
Náklady na opravy a údržbu koňovleku a amortizaci odhaduji zhruba na 1 Kč / km + asi 10 % z pořizovací ceny přívěsu za rok. Je to ovšem relativní odhad, proto jej neberte jako dogma. Doufám, že je každému jasné, že takovýto výpočet závisí na spoustě dalších okolností. Pro doplnění uvádím výši zákonného pojištění vleku 500-800 Kč za rok. Zákonné pojištění totiž musíte uhradit, ať najedete za rok 100 km nebo 100000 km. (Pozor, některé pojišťovny nepřiznávají pro vleky bonus!)
Tažné vozidlo
Zde se můžeme opřít o legislativní vyčíslení nákladů. Vozidla spadající do kategorie osobních automobilů "odepisují" 3,50 Kč / km, nákladní vozidla až dvojnásobek, tzn. 7 Kč / km. Myslím si, že tímto způsobem lze alespoň přibližně odhadnout, co by stála údržba a amortizace motorového vozidla. Opět pro doplnění výše zákonného pojištění je asi 8000- -20000 Kč.
V předchozím odstavci jsem sice uvedl částku na kilometr pro nákladní vozidla, osobně se však domnívám, že by odpovídala nějakému menšímu náklaďáčku (Avie, Iveco Daily apod.). Pro opravdu velké kamiony je nutné zřejmě kalkulovat s částkou přes 10 Kč / km. Zákonné pojištění tahače činí asi 60000 Kč a návěsu asi 10000 Kč.
Finanční nároky během jízdy
Obecně platí, že zvýšené náklady na provoz během samotné jízdy jsou způsobeny nejenom díky větším hmotnostem, které se musí přepravovat, ale také kvůli samotné podstatě přepravovaného nákladu. Technika jízdy s živými zvířaty je totiž zcela odlišná od jízdy při rodinném výletu za tetičkou do Kvasic. Častější rozjíždění a brždění, průjezd zatáčkou, komplikované otáčení a couvání apod. (Podrobněji se technikou jízdy budu zabývat v budoucnu).
Tažné vozidlo s vlekem
Spotřeba paliva při jízdě s koňovlekem je o asi 20 % vyšší oproti jízdě bez vleku. Podstatnou nákladovou položkou je zakoupení dálniční známky, plánujete-li trasu po komunikaci, kde je tato povinnost přikázána dopravní značkou. Vozidlo s vlekem, které jako souprava má celkovou hmotnost od 3500 kg do 12000 kg musí mít v letošním roce jednu z následujících variant známek: desetidenní v hodnotě 450 Kč nebo měsíční za 1200 Kč, popř. roční, která přijde na 7000 Kč. Dle konzultací se zástupci dopravní a dálniční policie je zbytečné polemizovat např. o variantě, že se povinnost mít známku vztahuje jen na tažné vozidlo, vleku se to netýká a proto stačí mít levnější známku do 3500 kg. Policie již také netoleruje princip, kdy máte dvě známky do 3500 kg, jedna je na tažném vozidle a druhou máte na vleku. Pokud by vás zajímaly podrobnosti s touto tematikou, klikněte např. na www.ceskedalnice.cz/znamky.htm.
Ve Fauně č. 22/2004 jsem již nastínil, které komponenty tažného vozidla jsou vystaveny extrémnímu zatížení při tažení těžkého koňovleku. Z tohoto důvodu je potřeba počítat s jejich častějšími finančně náročnými opravami, popř. výměnou. Díky značné hmotnosti, velkému odporu vzduchu a jiné technice jízdy je to v první řadě motor. Je logické, že čím je silnější, tím lépe, většinou to však je na úkor spotřeby a ceny jednotlivých náhradních dílů. Dalšími velmi exponovanými částmi jsou brzdy a spojka. Okrajově také elektroinstalace (alternátor a akumulátor), která musí zvládnout dodávat více proudu pro osvětlení vleku a napájení dalších přídavných zařízení. V podstatě časté tahání těžkého vleku má neblahý vliv na celkovou konstrukci automobilu a jeho životnost, ta je tedy podstatně kratší, než u méně zatěžovaných vozidel.
Kamion
Pro kategorii kamionů platí až na drobné výjimky totéž, co bylo popsáno v předchozí kapitole. Pouze pro úplnost dodávám hodnoty dálničních známek pro vozidla a soupravy s celkovou hmotností vyšší jak 12000 kg:
jednodenní 250 Kč,
desetidenní 900 Kč,
měsíční 2300 Kč,
roční 14000 Kč.
Do tohoto výčtu by možná ještě patřila pasáž, která by doplňovala náklady, které vám mohou vzniknout, jestliže dojde při nakládání nebo samotné přepravě ke zranění zvířete. Protože se jedná o poměrně složitou problematiku, oslovil jsem zástupce pojišťovny, který mi přislíbil pomoc při objasnění těchto nepříjemných záležitostí z pohledu profesionála. Jeho příspěvek bude jistě zajímat spoustu z vás a bude uveřejněn v nejbližší možné době.
Nyní bych chtěl tuto obsáhlou, ale myslím, že velmi důležitou kapitolu uzavřít. Budoucím zájemcům o koupi přepravníku jsem snad trochu poodhalil záludnosti jeho pořízení. Možná jsem také někoho (zejména výčtem finančních nároků) od koupě odradil - věřte mi, nebyl to můj záměr. Jde mi pouze o to, aby si koňská veřejnost uvědomila, že celkový trend směřuje k tomu, že se život postupně více a více specializuje. Stále více oborů lidské činnosti se svěřuje výhradně do rukou odborníků - k nemocnému koni také automaticky voláte veterináře, i když to mnohdy není levná záležitost. Nebojte se proto svěřit své miláčky do péče specialistů na přepravu koní. Možná, že vám pomohou i s vyřešením nějakého psychického neduhu vašeho koně, například při nakládání. Jejich služby častokrát ve finále vyjdou levněji, než když se budete pokoušet svého svěřence naložit a přepravit vlastními silami a prostředky.
Uvítám, když se na mě obrátíte s dotazy v případě, že se dostanete do situace, se kterou si nebudete vědět rady. Její vyřešení bude jistě zajímat i ostatní kolegy a širokou veřejnost. Mnoho štěstí, hodně zdaru a "ať jsou vaši miláčci vždy skvěle naloženi"!
