Zácpa
Zácpa slepého střeva
Zácpa tenkého střeva
Zácpa tlustého střeva
Zácpa malého kolonu
Zadržení střevní smolky
Zákal rohovky
Zánět močového měchýře 9d
Zánět slinných žláz
Zácpa slepého střeva
Zácpa tenkého střeva
Zácpa tlustého střeva
Zácpa malého kolonu
Zadržení střevní smolky
Zákal rohovky
Zánět močového měchýře 9d
Zánět slinných žláz
Zánět zubní dřeně
Zaškrcení střev
Zkostnatění kopytní chrupavky
Zaškrcení střev
Zkostnatění kopytní chrupavky
Zubní kámen
Zubní kaz
_______________________________________________________________________
Zácpa
Zácpa = obstipace = nahromadění a zahuštění střevního obsahu, které se tak stává neprůchodné pro hustější masu zažitiny. Jedná se o jednu z nejčastějších příčin kolik u koní.
Podle příčiny vzniku rozeznáváme:
1. Zácpa primární (samostatná) jako následek dlouhodobějšího podávání krmiv bohatých na hrubou vlákninu (vojtěškové seno, požírání podestýlky apod.), požírání písku a hlíny, kůry stromů, okusování ohrad apod.
Vznik zácpy podporuje také nedostatečné rozžvýkání a proslinění potravy (hltavé žraní, příliš krátká řezanka nebo nasekaná tráva), nedostatečný pohyb koní, nedostatek vody, mikrobiální nerovnováha, pomalá peristaltika (staří koně).
2. Zácpa sekundární vzniká před nějakou překážkou střevní průchodnosti (zauzlení, nádory, kýly apod.) nebo před ochrnutým střevním úsekem.
Zácpa slepého střeva
Příčinou zácpy slepého střeva je obvykle křeč svěrače při ústí slepého střeva.
Následkem toho dochází ke hromadění obsahu v hlavě slepého střeva. Peristaltika slepého střeva se nezastavuje, zúženým otvorem z něho může unikat plyn a tekutější obsah, kůň pak může mít průjem. Tento stav často přechází do chronicity - zácpa se zhoršuje, střevní stěna se zesiluje. Méně často se ucpává celé slepé střevo.
Příznaky zácpy slepého střeva
Koně jsou několik dní apatičtější,
pijí i přijímají krmivo, ale málo,
často leží,
mívají obvykle jen mírné kolikové bolesti
a peristaltické zvuky nad slepým střevem jsou utlumené nebo chybí.
Tento stav může přetrvat dlouho, až 14 dní, pak dochází k nekróze střevní stěny a stav koně se výrazně zhorší.
Zácpy slepého střeva mají tendenci se opakovat.
Veterinář diagnostikuje zácpu slepého střeva na základě rektálního vyšetření.
Léčbu je třeba zahájit co nejdříve, pozdní nebo příliš drastická léčba může mít za následek nekrózu střevní stěny. Obvykle se koni podávají infuze, jejichž účelem je změkčit střevní obsah. Veterinář koni podá také léky na uvolnění střevních křečí a nálev, skládající se z vody, parafínového oleje a projímadel. V případě, že zácpa této konzervativní terapii odolává, se provede operace.
Zácpa tenkého střeva
Jedná se o velmi závažnou zácpu. Postižen je většinou kyčelník, příčinou bývá křeč jeho svěrače. Ve střevě se hromadí střevní obsah a vyvolává křeče, následkem toho se zácpa zhoršuje a bludný kruh se uzavírá. Výsledkem jsou těžké poruchy prokrvení střevní stěny a nakonec až její nekróza.
Příčinou bývá krmivo bohaté na dřevnaté složky, jejichž průchod tenkým střevem vyvolá zesílení střevní stěny, toto místo je potom predispozicí ke vzniku zácpy.
Příznaky zácpy tenkého střeva
Ke kolice může dojít už během příjmu krmiva, pokud je postižen dvanáctník, častěji se však kolika dostaví až za několik hodin po nakrmení. Koliky jsou většinou středně těžké až těžké (viz kapitola o kolice), kůň se potí, má bolesti, peristaltika je zpočátku zrychlená, později zpomalená až zastavená. Většinou se následkem zácpy tenkého střeva rozvíjí rozšíření žaludku. Velmi rychle se u koně objevuje dehydratace, poruchy krevního oběhu a následkem odumírání střevní stěny i "otrava střevním obsahem". Kůň má velmi slabý a rychlý puls, jeho sliznice jsou špinavě červené, těžce dýchá a může mít zvýšenou teplotu. Celkový stav koně se velmi rychle zhoršuje a bez včasného zákroku často dochází k úhynu.
Veterinář určí diagnózu podle průběhu koliky, na základě rektálního vyšetření, sondáže žaludku a reakce koně na léky.
Léčba spočívá na začátku koliky v podávání preparátů k uvolnění střevních křečí, později se doporučuje rovnou přistoupit k operaci koně, dokud je jeho celkový stav ucházející a je naděje, že kůň zvládne narkózu.
Zácpa tlustého střeva
Zácpa velkého kolonu
Příčiny zácpy velkého kolonu jsou vyjmenované výš (viz Zácpa).
Díky anatomickému tvaru a uložení jsou častými místy zácpy pánevní ohbí, žaludkovité rozšíření nebo levá dolní sloha.
Kolikové projevy jsou v tomto případě obvykle mírnější (viz kapitola o kolice). Celkový zdravotní nebývá příliš narušený, peristaltika střev je v místě zácpy zpomalená nebo zastavená.
I zde je velmi důležité rektální vyšetření, díky kterému veterinář zjistí lokalizaci zácpy i její charakter a rozsah.
Zácpa velkého kolonu je poměrně dobře řešitelná nálevy, projímadly, infuzemi, pouze v těžkých případech, které odolávají konzervativní léčbě, je třeba přistoupit k operaci.
Zácpa malého kolonu
Příčinou této zácpy jsou nejčastěji krmiva s vysokým obsahem hrubých vláknitých částí (vojtěškové seno, řepková sláma), ale i hltavý příjem čerstvé vojtěšky a podobné píce. I tato zácpa se projevuje slabší kolikou.
Veterinář ji rozezná na základě rektálního vyšetření.
Léčba spočívá v podávání nálevů a hlavně tlakových klyzmat, manuálním rozmělnění zátky.
Zadržení střevní smolky
Tento problém novorozených hříbat je vyvolán zahuštěním střevního obsahu, který způsobí obstipaci střeva před vstupem do pánve. Novorozené hříbě má koliku, snaží se kálet, ale bez úspěchu. Kolikové bolesti se stupňují poté, co se ve střevech nahromadí plyn.
Na veterináři je, aby zadržení střevní smolky odlišil od jiných problémů s podobnými příznaky, např.:
nevyvinutí konečníku,
prasknutí močového měchýře,
změna polohy střev.
Tuto zácpu veterinář obvykle vyřeší rektálními nálevy s teplou vodou a parafínovým olejem. V těžších případech lze zvolit projímadla a nakonec i operaci.
Zácpa = obstipace = nahromadění a zahuštění střevního obsahu, které se tak stává neprůchodné pro hustější masu zažitiny. Jedná se o jednu z nejčastějších příčin kolik u koní.
Podle příčiny vzniku rozeznáváme:
1. Zácpa primární (samostatná) jako následek dlouhodobějšího podávání krmiv bohatých na hrubou vlákninu (vojtěškové seno, požírání podestýlky apod.), požírání písku a hlíny, kůry stromů, okusování ohrad apod.
Vznik zácpy podporuje také nedostatečné rozžvýkání a proslinění potravy (hltavé žraní, příliš krátká řezanka nebo nasekaná tráva), nedostatečný pohyb koní, nedostatek vody, mikrobiální nerovnováha, pomalá peristaltika (staří koně).
2. Zácpa sekundární vzniká před nějakou překážkou střevní průchodnosti (zauzlení, nádory, kýly apod.) nebo před ochrnutým střevním úsekem.
Zácpa slepého střeva
Příčinou zácpy slepého střeva je obvykle křeč svěrače při ústí slepého střeva.
Následkem toho dochází ke hromadění obsahu v hlavě slepého střeva. Peristaltika slepého střeva se nezastavuje, zúženým otvorem z něho může unikat plyn a tekutější obsah, kůň pak může mít průjem. Tento stav často přechází do chronicity - zácpa se zhoršuje, střevní stěna se zesiluje. Méně často se ucpává celé slepé střevo.
Příznaky zácpy slepého střeva
Koně jsou několik dní apatičtější,
pijí i přijímají krmivo, ale málo,
často leží,
mívají obvykle jen mírné kolikové bolesti
a peristaltické zvuky nad slepým střevem jsou utlumené nebo chybí.
Tento stav může přetrvat dlouho, až 14 dní, pak dochází k nekróze střevní stěny a stav koně se výrazně zhorší.
Zácpy slepého střeva mají tendenci se opakovat.
Veterinář diagnostikuje zácpu slepého střeva na základě rektálního vyšetření.
Léčbu je třeba zahájit co nejdříve, pozdní nebo příliš drastická léčba může mít za následek nekrózu střevní stěny. Obvykle se koni podávají infuze, jejichž účelem je změkčit střevní obsah. Veterinář koni podá také léky na uvolnění střevních křečí a nálev, skládající se z vody, parafínového oleje a projímadel. V případě, že zácpa této konzervativní terapii odolává, se provede operace.
Zácpa tenkého střeva
Jedná se o velmi závažnou zácpu. Postižen je většinou kyčelník, příčinou bývá křeč jeho svěrače. Ve střevě se hromadí střevní obsah a vyvolává křeče, následkem toho se zácpa zhoršuje a bludný kruh se uzavírá. Výsledkem jsou těžké poruchy prokrvení střevní stěny a nakonec až její nekróza.
Příčinou bývá krmivo bohaté na dřevnaté složky, jejichž průchod tenkým střevem vyvolá zesílení střevní stěny, toto místo je potom predispozicí ke vzniku zácpy.
Příznaky zácpy tenkého střeva
Ke kolice může dojít už během příjmu krmiva, pokud je postižen dvanáctník, častěji se však kolika dostaví až za několik hodin po nakrmení. Koliky jsou většinou středně těžké až těžké (viz kapitola o kolice), kůň se potí, má bolesti, peristaltika je zpočátku zrychlená, později zpomalená až zastavená. Většinou se následkem zácpy tenkého střeva rozvíjí rozšíření žaludku. Velmi rychle se u koně objevuje dehydratace, poruchy krevního oběhu a následkem odumírání střevní stěny i "otrava střevním obsahem". Kůň má velmi slabý a rychlý puls, jeho sliznice jsou špinavě červené, těžce dýchá a může mít zvýšenou teplotu. Celkový stav koně se velmi rychle zhoršuje a bez včasného zákroku často dochází k úhynu.
Veterinář určí diagnózu podle průběhu koliky, na základě rektálního vyšetření, sondáže žaludku a reakce koně na léky.
Léčba spočívá na začátku koliky v podávání preparátů k uvolnění střevních křečí, později se doporučuje rovnou přistoupit k operaci koně, dokud je jeho celkový stav ucházející a je naděje, že kůň zvládne narkózu.
Zácpa tlustého střeva
Zácpa velkého kolonu
Příčiny zácpy velkého kolonu jsou vyjmenované výš (viz Zácpa).
Díky anatomickému tvaru a uložení jsou častými místy zácpy pánevní ohbí, žaludkovité rozšíření nebo levá dolní sloha.
Kolikové projevy jsou v tomto případě obvykle mírnější (viz kapitola o kolice). Celkový zdravotní nebývá příliš narušený, peristaltika střev je v místě zácpy zpomalená nebo zastavená.
I zde je velmi důležité rektální vyšetření, díky kterému veterinář zjistí lokalizaci zácpy i její charakter a rozsah.
Zácpa velkého kolonu je poměrně dobře řešitelná nálevy, projímadly, infuzemi, pouze v těžkých případech, které odolávají konzervativní léčbě, je třeba přistoupit k operaci.
Zácpa malého kolonu
Příčinou této zácpy jsou nejčastěji krmiva s vysokým obsahem hrubých vláknitých částí (vojtěškové seno, řepková sláma), ale i hltavý příjem čerstvé vojtěšky a podobné píce. I tato zácpa se projevuje slabší kolikou.
Veterinář ji rozezná na základě rektálního vyšetření.
Léčba spočívá v podávání nálevů a hlavně tlakových klyzmat, manuálním rozmělnění zátky.
Zadržení střevní smolky
Tento problém novorozených hříbat je vyvolán zahuštěním střevního obsahu, který způsobí obstipaci střeva před vstupem do pánve. Novorozené hříbě má koliku, snaží se kálet, ale bez úspěchu. Kolikové bolesti se stupňují poté, co se ve střevech nahromadí plyn.
Na veterináři je, aby zadržení střevní smolky odlišil od jiných problémů s podobnými příznaky, např.:
nevyvinutí konečníku,
prasknutí močového měchýře,
změna polohy střev.
Tuto zácpu veterinář obvykle vyřeší rektálními nálevy s teplou vodou a parafínovým olejem. V těžších případech lze zvolit projímadla a nakonec i operaci.
Zákal rohovky
Jakýkoli zákal rohovky je třeba považovat za chorobný stav.
Jakýkoli zákal rohovky je třeba považovat za chorobný stav.
• obr. 1 - Vrozený provázkový zákal (a) a srpečkovitý zákal rohovky (b).
a) Vrozené zákaly rohovky
Známe zákaly pigmentové, provázkové a srpečkovité (obr. 1).
b) Získané zákaly rohovky
Podle příčiny lze rozeznat 5 druhů:
1. traumatické zákaly - tj. po poranění rohovky. Nacházejí se v místě poranění a jsou ohraničené, zbylá část rohovky je průhledná. Nejčastěji se nacházejí uprostřed rohovky a jsou provázené poraněním rohovky ve formě prohlubně nebo naopak vyklenutí.
2. zákaly rohovky po vnitřním zánětu oka (obr. 2a) - nejčastěji po měsíční slepotě (viz patřičná kapitola). Tento zákal je třeba posuzovat vždy s přítomností dalších změn, které s vnitřním zánětem oka souvisejí. Tyto zákaly bývají kouřovité až šedomodré, bývají u okrajů rohovky, ale mohou mít i jiné tvary.
Známe zákaly pigmentové, provázkové a srpečkovité (obr. 1).
b) Získané zákaly rohovky
Podle příčiny lze rozeznat 5 druhů:
1. traumatické zákaly - tj. po poranění rohovky. Nacházejí se v místě poranění a jsou ohraničené, zbylá část rohovky je průhledná. Nejčastěji se nacházejí uprostřed rohovky a jsou provázené poraněním rohovky ve formě prohlubně nebo naopak vyklenutí.
2. zákaly rohovky po vnitřním zánětu oka (obr. 2a) - nejčastěji po měsíční slepotě (viz patřičná kapitola). Tento zákal je třeba posuzovat vždy s přítomností dalších změn, které s vnitřním zánětem oka souvisejí. Tyto zákaly bývají kouřovité až šedomodré, bývají u okrajů rohovky, ale mohou mít i jiné tvary.
• obr. 2 - Skvrny na rohovce po vnitřním zánětu oka (a),
proužkovité, okrajové nebo mřížkovité skvrny rohovky (b).
3. následek glaukomu (zvýšený nitrooční tlak) nebo výhřezu očního bulbu - obvykle se jedná o modrošedý zákal celé rohovky, méně často o zákal nitkovitý.
4. pigmentové zákaly - jejich příčinou může být trauma i vnitřní poškození oka.
5. inkrustace - čili usazeniny, obvykle usazeniny kovů z preparátů, které se používají při léčbě poranění rohovky nebo rohovkového vředu. Zákaly jsou bílé až žlutobílé, mohou být tečkovité, proužkovité, oválné, vždy jsou ohraničené a neprůhledné.
Mnoho zákalů rohovky způsobuje poruchu zraku. Často kůň vidí hůř ve dne, kdy je zornice zúžená, pokud se zákal nachází před ní. Je-li zákal ve spodní části rohovky, může kůň hůř vidět na zem a následkem toho bude bázlivější.
Každý zákal rohovky musí vidět veterinář, který se snaží dalším vyšetřením oka zjistit jeho příčinu.
V první řadě se veterinář bude snažit odstranit příčinu a - pokud probíhá akutní zánět - zvládnout příznaky zánětu rohovky nebo vnitřních struktur oka. Dále zváží možnosti vyjasnění zákalu.
4. pigmentové zákaly - jejich příčinou může být trauma i vnitřní poškození oka.
5. inkrustace - čili usazeniny, obvykle usazeniny kovů z preparátů, které se používají při léčbě poranění rohovky nebo rohovkového vředu. Zákaly jsou bílé až žlutobílé, mohou být tečkovité, proužkovité, oválné, vždy jsou ohraničené a neprůhledné.
Mnoho zákalů rohovky způsobuje poruchu zraku. Často kůň vidí hůř ve dne, kdy je zornice zúžená, pokud se zákal nachází před ní. Je-li zákal ve spodní části rohovky, může kůň hůř vidět na zem a následkem toho bude bázlivější.
Každý zákal rohovky musí vidět veterinář, který se snaží dalším vyšetřením oka zjistit jeho příčinu.
V první řadě se veterinář bude snažit odstranit příčinu a - pokud probíhá akutní zánět - zvládnout příznaky zánětu rohovky nebo vnitřních struktur oka. Dále zváží možnosti vyjasnění zákalu.
Zánět močového měchýře 9d
Jedná se o poměrně časté onemocnění koní, jehož příčinou bývá stagnace moči v měchýři a následná infekce, která se močového měchýře dostane z močové trubice nebo z ledvin. Může se také jednat o močové kameny nebo ochrnutí močového měchýře.
Podle příznaků a průběhu rozeznáváme:
1. katar močového měchýře: Původcem jsou většinou baktérie, které se do močového měchýře dostanou močovou trubicí. Kůň častěji močí po menších dávkách, jeho celkový zdravotní stav nebývá nijak změněný. Zánět se může spontánně vyléčit.
2. krvácející zánět močového měchýře: Jedná se o poměrně vzácný zánět, vzniklý následkem poranění sliznice močového měchýře (kameny, nádory, těžké porody, rektální vyšetření, katetrizace apod.). Moč je zbarvená do červena, v případě těžkého poranění mohou mít koně i příznaky koliky.
3. hnisavý zánět: Kromě příznaky, popsaných u kataru močového měchýře, koně trpí horečkou a poruchami celkového zdravotního stavu. Močení je často bolestivé, moč může být krvavě hnisavá s vločkami.
Veterinář pozná zánět močového měchýře podle příznaků a vyšetření moči, někdy mu pomůže i rektální vyšetření.
Záněty močového měchýře se obvykle hojí klidem koně, veterinář může podávat léky tlumící křeče hladké svaloviny. V těžších případech se podávají vhodná antibiotika, popř. se provádějí výplachy močového měchýře.
Jedná se o poměrně časté onemocnění koní, jehož příčinou bývá stagnace moči v měchýři a následná infekce, která se močového měchýře dostane z močové trubice nebo z ledvin. Může se také jednat o močové kameny nebo ochrnutí močového měchýře.
Podle příznaků a průběhu rozeznáváme:
1. katar močového měchýře: Původcem jsou většinou baktérie, které se do močového měchýře dostanou močovou trubicí. Kůň častěji močí po menších dávkách, jeho celkový zdravotní stav nebývá nijak změněný. Zánět se může spontánně vyléčit.
2. krvácející zánět močového měchýře: Jedná se o poměrně vzácný zánět, vzniklý následkem poranění sliznice močového měchýře (kameny, nádory, těžké porody, rektální vyšetření, katetrizace apod.). Moč je zbarvená do červena, v případě těžkého poranění mohou mít koně i příznaky koliky.
3. hnisavý zánět: Kromě příznaky, popsaných u kataru močového měchýře, koně trpí horečkou a poruchami celkového zdravotního stavu. Močení je často bolestivé, moč může být krvavě hnisavá s vločkami.
Veterinář pozná zánět močového měchýře podle příznaků a vyšetření moči, někdy mu pomůže i rektální vyšetření.
Záněty močového měchýře se obvykle hojí klidem koně, veterinář může podávat léky tlumící křeče hladké svaloviny. V těžších případech se podávají vhodná antibiotika, popř. se provádějí výplachy močového měchýře.
Zánět slinných žláz
Příčiny zánětu slinných žláz:
- přestup patologických procesů z okolních tkání (stomatitida = zánět dutiny ústní, hříběcí),
- úrazy,
- průnik cizího tělesa (části rostlin nebo krmiva),
- infekce, které se šíří krví.
- Chronické záněty vznikají dlouhodobým drážděním žlázy nebo opakovanými akutními záněty.
Příznaky zánětu slinných žláz:
Příušní slinné žlázy:
- bolestivé zduření v horní části krku, kůže nad ním není pohyblivá,
- kůň může následkem otoku držet hlavu nakřivo (jednostranný zánět) nebo nataženou dopředu (oboustranný zánět),
- později se mohou vytvářet abscesy a provalit se,
- hnis může vytékat slinovodem do dutiny ústní.
- Obvykle kůň nesliní příliš, může normálně žvýkat a polykat.
- Výjimečně může dojít k ochrnutí lícního nervu (viz příslušná kapitola).
- V případě chronického zánětu je slinná žláza tvrdá, nebolestivá a jen mírně zvětšená.
Ostatní slinné žlázy (čelistní a podjazykové):
- V hltanu a na spodině dutiny ústní se nacházejí bolestivá zduření velikosti vejce, která mohou fluktuovat,
- ze slinných vývodů může vytékat hnis.
- Obvykle dochází k nadměrné tvorbě slin (hypersalivace)
- a ke zhoršení příjmu krmiva.
Léčba:
Slinnou žlázu je třeba zahřívat (obklady, solárium, prohřívací masti). Abscesy veterinář vyřeší proříznutím, v případě bakteriální infekce nasadí antibiotika.
Zánět zubní dřeně
Jedná se o zánět dřeně kořene zubu (pulpitis), v níž se nacházejí cévy a nervy.
Příčinou zánětu bývá většinou bakteriální infekce, která se do dřeňové dutiny dostane skrze zubní kaz nebo přestupem ze zánětlivých okolních procesů (ze zubního lůžka, čelistní kosti), výjimečně i krví.
Příznaky zánětu zubní dřeně se podobají obvyklým problémům v dutině ústní:
- bolestivost při žvýkání (neochota přijímat krmivo nebo pomalé přijímání krmiva),
- nedostatečně žvýkání,
- vypadávání krmiva z tlamy po náhlém přerušení žvýkání (žmolkování),
- později se projevuje zánět: otok čelisti v místě postiženého zubu, který je bolestivý na dotek, ohraničený,
- až tvorba píštěle, z níž vytéká páchnoucí hnis (obr. 1).
Jedná se o zánět dřeně kořene zubu (pulpitis), v níž se nacházejí cévy a nervy.
Příčinou zánětu bývá většinou bakteriální infekce, která se do dřeňové dutiny dostane skrze zubní kaz nebo přestupem ze zánětlivých okolních procesů (ze zubního lůžka, čelistní kosti), výjimečně i krví.
Příznaky zánětu zubní dřeně se podobají obvyklým problémům v dutině ústní:
- bolestivost při žvýkání (neochota přijímat krmivo nebo pomalé přijímání krmiva),
- nedostatečně žvýkání,
- vypadávání krmiva z tlamy po náhlém přerušení žvýkání (žmolkování),
- později se projevuje zánět: otok čelisti v místě postiženého zubu, který je bolestivý na dotek, ohraničený,
- až tvorba píštěle, z níž vytéká páchnoucí hnis (obr. 1).
• obr. 1 - Zubní píštěl po zlomení a hnisavém
zánětu zubní dřeně jedné ze stoliček.
Veterinář musí vyšetřit dutinu ústní a vyloučit i jiné možné příčiny bolesti. Pomoct může i rentgenový snímek.
Akutní zánět se léčí podáváním antibiotik a lokálním prohříváním. Je-li to potřebné, vytrhne se postižený zub a chirurgicky se ošetří případné změny na čelisti, zubní lůžko se po odstranění zubu vyplachuje.
Akutní zánět se léčí podáváním antibiotik a lokálním prohříváním. Je-li to potřebné, vytrhne se postižený zub a chirurgicky se ošetří případné změny na čelisti, zubní lůžko se po odstranění zubu vyplachuje.
Zaškrcení střev
Jedná se o obemknutí střeva vnějším útvarem, následkem čehož dochází k částečné nebo úplné střevní neprůchodnosti. Mluvíme-li o zaškrcení střeva, máme na mysli jeho uskřinutí (inkarcerace) nebo zauzlení (strangulace). Střevo mohou zaškrcovat obvyklé anatomické struktury, které se normálně v dutině břišní nacházejí (např. vazy, střevní kličky, opona) nebo patologické struktury (kýlní branka, stopkatý lipom aj.). K tomu, aby došlo k zaškrcení, musí být střevo nějak narušené:
- prázdné,
- ochabnuté,
- křeč,
- zvýšení tlaku v břišní dutině následkem vodnatelnosti nebo silných stahů břišních svalů,
- uvádí se také prudké či silové pohyby.
Všechny tyto faktory způsobí, že se část střeva dostane do blízkého otvoru, obtočí se kolem sebe nebo svým pohybem vyvolá obtočení cizím předmětem.
Běžným typem zaškrcení střev je přesunutí a zachycení levé horní slohy velkého kolonu za vaz mezi ledvinou a slezinou, popřípadě její vsunutí mezi slezinu a břišní stěnu. Méně často se střevo zachytí za vazy jaterní, vaječníkový vaz, semenný provazec, střevní oponu popř. stopkaté nádory apod.
Dalším typem zaškrcení střeva jsou kýly, o nichž bylo pojednáno v odpovídající kapitoly.
Zaškrcení střeva má různé příznaky, jejichž závažnost a průběh bude záviset na tom, o jakou část střeva se jedná, i na tom, zda je jeho neprůchodnost úplná či částečná. Koně jsou obvykle postižení
- středně silnou až silnou kolikou,
- během krátké doby obvykle dochází ke zpomalení až zastavení střevní peristaltiky,
- v případě postižení zadních úseků střeva koně přestávají kálet.
- S postupem času se zhoršuje celkový stav koně.
Veterinář by měl koně kromě jiného vyšetřit rektálně, aby zjistil, kde a jak došlo ke změně polohy střeva. Podle výsledku vyšetření zvolí odpovídající léčbu (viz. kapitola o kolikách).
Zkostnatění kopytní chrupavky (obr. 2, 3)
Jedná se o obemknutí střeva vnějším útvarem, následkem čehož dochází k částečné nebo úplné střevní neprůchodnosti. Mluvíme-li o zaškrcení střeva, máme na mysli jeho uskřinutí (inkarcerace) nebo zauzlení (strangulace). Střevo mohou zaškrcovat obvyklé anatomické struktury, které se normálně v dutině břišní nacházejí (např. vazy, střevní kličky, opona) nebo patologické struktury (kýlní branka, stopkatý lipom aj.). K tomu, aby došlo k zaškrcení, musí být střevo nějak narušené:
- prázdné,
- ochabnuté,
- křeč,
- zvýšení tlaku v břišní dutině následkem vodnatelnosti nebo silných stahů břišních svalů,
- uvádí se také prudké či silové pohyby.
Všechny tyto faktory způsobí, že se část střeva dostane do blízkého otvoru, obtočí se kolem sebe nebo svým pohybem vyvolá obtočení cizím předmětem.
Běžným typem zaškrcení střev je přesunutí a zachycení levé horní slohy velkého kolonu za vaz mezi ledvinou a slezinou, popřípadě její vsunutí mezi slezinu a břišní stěnu. Méně často se střevo zachytí za vazy jaterní, vaječníkový vaz, semenný provazec, střevní oponu popř. stopkaté nádory apod.
Dalším typem zaškrcení střeva jsou kýly, o nichž bylo pojednáno v odpovídající kapitoly.
Zaškrcení střeva má různé příznaky, jejichž závažnost a průběh bude záviset na tom, o jakou část střeva se jedná, i na tom, zda je jeho neprůchodnost úplná či částečná. Koně jsou obvykle postižení
- středně silnou až silnou kolikou,
- během krátké doby obvykle dochází ke zpomalení až zastavení střevní peristaltiky,
- v případě postižení zadních úseků střeva koně přestávají kálet.
- S postupem času se zhoršuje celkový stav koně.
Veterinář by měl koně kromě jiného vyšetřit rektálně, aby zjistil, kde a jak došlo ke změně polohy střeva. Podle výsledku vyšetření zvolí odpovídající léčbu (viz. kapitola o kolikách).
Zkostnatění kopytní chrupavky (obr. 2, 3)
• obr. 2 - Jednostranné kostnatění kopytní chrupavky
• obr. 3 - Úplné zkostnatění obou kopytních chrupavek.
Jedná se o přestavbu kopytní chrupavky v kostní tkáň. Kostnatění začíná obvykle v místech, kde chrupavka nasedá na kopytní kost. V první stádiích je provázeno zánětem se všemi svými příznaky.
Onemocnění postihuje především hrudní končetiny.
Příčinou kostnatění kopytní chrupavky je
- vysoká hmotnost koně,
- nepravidelný postoj končetin,
- nadměrné nárazy při práci na tvrdém povrchu,
- nesprávná úprava kopyt a podkování.
Kostnatění je vyvoláno nadměrným tahem vazů, které chrupavku spojují s kostí kopytní a korunkovou, což chrupavku dráždí a vyvolává zánět, který spustí proces kostnatění. Pokud se včas neodstraní příčina, kostnatění postihne postupně celou chrupavku.
Příznaky kostnatění kopytní chrupavky
Zkostnatělé kopytní chrupavky ovlivňují mechanismus kopyta, způsobuje zhmoždění kopytní škáry v oblasti patek a rozpěrek.
Zkostnatělé chrupavky lze nahmatat nad patkami, pokud zasáhlo dostatečně velkou část chrupavky. Může být i viditelné.
Kůň nemusí na postiženou končetinu vysloveně kulhat, spíš začne drobit kroky a pohybuje se ztuhle, především na tvrdém povrchu.
Veterinář zjistí kostnatění kopytní chrupavky na základě diagnostiky kulhání, svodného znecitlivění a potvrdí ho rentgenem.
Jedná se o nevratný proces, takže léčba se zaměřuje především na ovlivnění jeho následků. V první řadě je třeba správně upravovat kopyta a zvolit vhodné podkování, které snižuje tlak na kopytní chrupavky. V současné době jsou stále populárnější metody bosého trimu, zatím především v zahraničí.
Onemocnění postihuje především hrudní končetiny.
Příčinou kostnatění kopytní chrupavky je
- vysoká hmotnost koně,
- nepravidelný postoj končetin,
- nadměrné nárazy při práci na tvrdém povrchu,
- nesprávná úprava kopyt a podkování.
Kostnatění je vyvoláno nadměrným tahem vazů, které chrupavku spojují s kostí kopytní a korunkovou, což chrupavku dráždí a vyvolává zánět, který spustí proces kostnatění. Pokud se včas neodstraní příčina, kostnatění postihne postupně celou chrupavku.
Příznaky kostnatění kopytní chrupavky
Zkostnatělé kopytní chrupavky ovlivňují mechanismus kopyta, způsobuje zhmoždění kopytní škáry v oblasti patek a rozpěrek.
Zkostnatělé chrupavky lze nahmatat nad patkami, pokud zasáhlo dostatečně velkou část chrupavky. Může být i viditelné.
Kůň nemusí na postiženou končetinu vysloveně kulhat, spíš začne drobit kroky a pohybuje se ztuhle, především na tvrdém povrchu.
Veterinář zjistí kostnatění kopytní chrupavky na základě diagnostiky kulhání, svodného znecitlivění a potvrdí ho rentgenem.
Jedná se o nevratný proces, takže léčba se zaměřuje především na ovlivnění jeho následků. V první řadě je třeba správně upravovat kopyta a zvolit vhodné podkování, které snižuje tlak na kopytní chrupavky. V současné době jsou stále populárnější metody bosého trimu, zatím především v zahraničí.
Zubní kámen (obr. 4)
• obr. 4 - Zubní kámen (šipky).
Chemicky je zubní kámen těžce rozpustná usazenina z vápenatých solí, vzniklá oxidací bikarbonátů ze slin, která se mísí s organickými zbytky potravy a uvolněnými epitelovými buňkami z dutiny ústní. Má šedožluté až hnědožluté zbarvení.
Nachází se na postranních plochách zubů, především v blízkosti slinovodů. Na zubním krčku vytváří různě široký lem. Tlakem může dráždit dásně a způsobovat jejich zánět.
Zubní kámen však u koní nepředstavuje vážný problém a jen málokdy je třeba ho odstraňovat.
Nachází se na postranních plochách zubů, především v blízkosti slinovodů. Na zubním krčku vytváří různě široký lem. Tlakem může dráždit dásně a způsobovat jejich zánět.
Zubní kámen však u koní nepředstavuje vážný problém a jen málokdy je třeba ho odstraňovat.
Zubní kaz (obr. 5)
• obr. 5 Zubní kaz. Šipky ukazují na dutinu
a nadměrně vyvinutý zubní cement.
Jedná se o pokročilý, lokálně ohraničený rozpad zubní hmoty. Postiženi jsou většinou koně starší, ale může se vyskytnout i u mladých jedinců.
Příčinou je mechanické poškození vnější cementové vrstvy zubu. Do vzniklých prohlubní se ukládají baktérie a probíhají v nich chemické rozkladné procesy. Kaz postupně přechází na další vrstvy zubu. Zuby se u koní začínají nejčastěji kazit od třecích ploch, které jsou nejvíce mechanicky namáhané. Predispozičním faktorem je nedostatečně kvalitní zubní cementová výstelka.
Zubní kaz se projevuje v případě, že došlo k zánětu zubní dřeně. Důkladným vyšetřením dutiny ústní veterinář najde na postiženém zubu hnědou až černou prohlubeň vyplněnou zbytky potravy. Rozsáhlý zubní kaz může způsobit až rozpad zubu.
Léčba zubního kazu u koní obvykle spočívá ve vytržení celého zubu, protože se toto onemocnění diagnostikuje až v pozdních stádiích, kdy není možná konzervativní terapie (vybroušení a vyplnění dutiny po zubním kazu).
Příčinou je mechanické poškození vnější cementové vrstvy zubu. Do vzniklých prohlubní se ukládají baktérie a probíhají v nich chemické rozkladné procesy. Kaz postupně přechází na další vrstvy zubu. Zuby se u koní začínají nejčastěji kazit od třecích ploch, které jsou nejvíce mechanicky namáhané. Predispozičním faktorem je nedostatečně kvalitní zubní cementová výstelka.
Zubní kaz se projevuje v případě, že došlo k zánětu zubní dřeně. Důkladným vyšetřením dutiny ústní veterinář najde na postiženém zubu hnědou až černou prohlubeň vyplněnou zbytky potravy. Rozsáhlý zubní kaz může způsobit až rozpad zubu.
Léčba zubního kazu u koní obvykle spočívá ve vytržení celého zubu, protože se toto onemocnění diagnostikuje až v pozdních stádiích, kdy není možná konzervativní terapie (vybroušení a vyplnění dutiny po zubním kazu).
MVDr. Dominika Švehlová (Stachová)
