1.srpen-konečně SENO!!
Včera byla panička dost nervozní.Konečně nám sem měli dovézt balíky se senem z pole.Co se jich načekala!!A tak hledala lidi, kteří by ji s tím mohli pomoci.Jako vždy, členové naší stáje se k tomu stavěli z větší části s odstupem.Čím větší odstup, tím líp.Pro ně asi jo,nač se přeci dřít.Já jsem taky dost línej, ale v tomhle bych ji strašně rád pomohl,ale ona si na mě ani nevzpoměla.Jak rád bych to seno tahal!!Vůbec,když vypadalo tak pěkně a voňavě.Tahal bych ho až bych z toho praskl.A pak bych do něj lehl, jako divoký prase.Už jsem ji to přeci několikrát předvedl, umím se do balíku i dost dobře opřít ,kolikrát jsem šel až do kolen!!Vždyť si to musí pamatovat!!No nic, tak
ať si hledá schopnější,co naplat.Dnes bylo takové převeliké vedro a tak jsem si lebedil ve své garsonce a už ráno mi bylo jasný, že nikam nepůjdu.Panička tu měla návštěvu a i kdyby ne, tak měla do večera plno práce.Vodu v ohradách šla dolívat ještě pomalu za tmy.Ale na mě nezapoměla,přišla mě čistit, mazat kopýtka i podrbat za ouškama.Zlobím ji,ale jsem s ní rád.Vždycky se spolu pěkně rozptýlíme,-a dneska mě i osprchovala vodou.
Další den velké vedro.
Fakt se nedalo skoro ani dýchat, hlavně odpoledne,takový dusno!!Ale pozdě navečer jsme přece jen šli na procházku.Už se to chystalo k bouřce,a tak jsme si jen poběhali na loukách za stájí a když se zvedl veliký vítr, běželi jsme domů.Škoda, že jsem nezmokl,ale jedna koupel dneska mi už stačila.Koupala mě a lila na mě vodu belíkem.Aspoň že tak.Hezky mě to zchladilo a hned jsem si lehl do prachu v ohradě.
3.srpna- Den nic moc
Od noci pršelo a přes den taky.Měl jsem takovou divnou náladu.Panička stříhala stromy a i když pršelo, byla celý den venku.Už ji to taky baví za deště venku.Konečně začíná objevovat krásy pravé přírody.Jenže na mě zase měla čas až uplně večer a mě to už je moc líto.Rád bych s ní někam zase šel,někam na hodně dlouhou procházku!!!
Foto: Pejsci našeho dobrého kamaráda.
A paničky druhý miláček- její coupátko.
V horách
Tak se mi to konečně vyplnilo.Jak jsem si už dlouho tohle přál!Vyjet si tak někam hodně daleko a donutit přitom paničku,aby se odpoutala od těch jejích starostí.A tak, když jsem si všimnul, že si chystá brašny na sedlo a dává do nich zásobu vody a pláštěnku, začalo mi svítat.Počasí bylo zamračené a nezdálo se, že by vydrželo hezky.
Připravila se na každý případ dobře a já sám jsem už jen chtěl pryč a pryč ze dvora.Sám nic nepotřebuju a tak jsem se jen celý vrtěl a čekal, až půjdeme.Nikam jsme se nehnali.Vypadalo to, jako by se panička rozhodla odjet a už se nikdy nevrátit.Přesto,že jsme měli jet někam daleko, nechávala mě popásat a taky jsme se zastavovali a asi ji bylo jedno, jestli se dneska vrátíme nebo ne.Prošli jsme si opravdu velikánský kus světa, byli jsme někde v horách a bylo tam úžasně,-moc,- moc, -moc.Chci být stále jen s tou mojí paničkou na takových procházkách,byla na mě moc hodná a já jsem pro ni moc rád pracoval.Oba jsme se cítili volně a svobodně a měli jsme pocit, že můžeme cokoliv nás napadne.Myslím,že si začínáme rozumět čím dál tím líp,jsou to maličkosti, ale víme o nich.
Prý byli nějaký závody-Ptýrov
Co jsem slyšel, tak jeli na Ptýrov s nějakým koníkem.Druhý den jsem ho uviděl.Přišel i s Jirkou k nám na PD.Byl to takový normální kůň jak jsem viděl.Ale prý je moc dobrej a umí skákat.A vyhrál i 3 místo v parkuru stupně ,,S,,.To jsem prý měl někdy skákat taky, abych prý mohl být plemenný.Ale mě je to uplně fuk, jestli budu nějaký plemenný.Ale ten koníček se mi moc líbil a snad bych s ním i kamarádil.Ale když se s ním panička na dvoře mazlila, a byl nějak moc přítulný , to se mi teda nelíbilo!Jirka pořád říkal,,on tě kousne,, ale nekousl.Škoda!! Aspoň by ho přestala hladit a drbat.
Dneska jela panička ven na našem Denvříkovi mrňavém a tak jsem se bál,že na mě nezbyde její drahoicenný čas.Ale zbyl a dokonce si usmyslela,že půjdeme potrénovat na jízdárnu.Pár kavalet a potom poskákat přes pár skoků,to jsem už dlouho nedělal a dost mě to zase bavilo.
Veselé odvázání
Vyjel jsem si ven s Dakarem a s Ronečkem,projeli jsme mnoho cest,které možná ani doteďka neznali.Panička se mnou jich zná tolik,protože stále hledáme nové.Je to moc zábavné a někdy i riskantní a nebezpečné.A dneska jsem se i trochu zpotil.Když jsme dojeli domů,zůstal jsem na chvilku sám u stromu a svědělo mě celý tělo.Začal jsem s drbáním hlavy o strom.Na stromě visela karabina a já jsem se do ní zachytil s ohlávkou.Zůstal jsem jak přilepený a nemohl se hnout.Zkusil jsem se nějak vysvobodit a najednou to bylo.Ohlávka zůstala na stromě a já jsem šel vstříc své paničce, která mi nesla zrovna mazání na kopýtka.Když mě uviděla, vykulila oči a otevřela náruč, jako by mě chtěla po dlouhé době přivítat.Elegantně jsem se vyhnul jejímu náručí a zamířil si to za koníkama,které zrovna odváděli.Otočila se na místě,upustila mazání a běžela za mnou, očekávaje to nejhorší, co bych mohl provádět.Já jsem dohonil koníky a začal je očuchávat.Ty lidičky je pustili a koukali na mě jako na divokého tygra.Nic víc jsem nedělal,než že jsem je očichával.Rony se začal bát.Začal po mě kopat a bránil se dřív, než jsem vůbec mohl něco udělat.Překvapilo mě, jak se tenhle bázlivý koník umí o sebe postarat, když jde do tuhého.Nakonec mi navlíkli jeho ohlávku.Nic jiného po ruce nebylo.Odešel jsem do svého boxu s ohlávkou na krku jako ten nejhodnější kůň. Aby se panička nezlobila!
Pod noční oblohou
Jezdíme si každý den na vyjížďky,je pravda ,že až hodně navečer, ale co se stane mě tenhle den, to jsem ani netušil.Když jsem byl odveden večer, skoro za tmy, ke stromu,kde mě čistí, tak jsem si povzdychnul,že dnes jízda nebude a zbude jen čas na oprášení kožichu a na pokec.Pokec musí být,i když opravdu není čas.To aby jsme o sobě denně věděli a mohli se poškádlit.Co se škádlívá prý se rádo mívá.Tohle o nás tedy platí.Nejsem taková trubka, kterou postavíte a ona se ani nehne.Vrtím se v jednom kuse,postát minutu mě nebaví a tak šťouchám jak to jde a snažím se, aby každý kdo přijde spadl na zem nebo abych ho aspoň kousek odhodil.Pod námi je příkrý břeh a tam se snažím házet lidi.Jsou takoví směšní jen s těma dvouma nohama a s těma dvěma chapadlama co mají pod hlavou.Vadí mi, když po mě s nima chňapají.Někdy to dělají totiž jen tak,prostě aby si chňapli a nemá to žádný důvod.Nic v nich nedrží a jen je tak po mě kladou.I panička to dělá, ale ta si najde moje citlivá místečka a trošku mě aspoň podrbe,třeba pod hřívou nebo kolem očí.Taky mám rád čištění nosních dírek.To je ale všechno,více oblíbených místeček není a kdo si myslí,že se rozplynu při drbání hřbetu nebo plecí, tak se hodně mýlí.Nejsem drbací. Ale když mě někde svědí, umím si říct.Panička už ví ,co chci a kde jsem myslel a většinou mě tam i podrbe.Stačí chvilička,žádné zbytečnosti.
No a tak, když jsem se dnes u toho stromu ocitl, tak následovalo další překvapení.Donesla mi sedlo, to staré, a to bylo hodně podezřelé.Na co asi? Skoro tma a sedlá mě? A navíc sedlají i Siriuse? To je zase nějaký úlet mojí paničky.Napadají ji podivné věci,které přicházejí vždy uplně nečekaně.Vymyslí něco a koná.Celá ona- celý já. A tak se vydávám na cestu za nočním dobrodružstvím.Podle směru cesty poznávám, že jedeme k lesíku, za kterým se ukrývá malý a můj oblíbený rybník.A taky jo.Nasadili si čelovku a už nám svítí na cestu.Mezi tolika stromy je to docela nutný.Prošli jsme lesem a jsme u rybníku.Najednou panička seskočí,leze na mě znova, ale jen v plavkách,a už skáčeme do vody.Rozeběhl jsem se tak, že jsem se najednou lekl,že poplavu až na druhou stranu.Rychle jsem to otočil,protože nevím,jestli by to kůň zvládl.Ten druhý človíček ale rybník přeplaval a prý ho obtěžoval nějaký kapr.-Co to je? Rochnil jsem se už víc v mělčině , ale ještě jsem si i zaplaval.Domů zase čelovka,ale moc od ní nebylo vidět.Poprvé jsem cítil,že se panička spoléhá jenom na mě a ničím mi do jízdy nekecá.Konečně jsem dostal její důvěru!!!Nic jiného ji nezbylo,věděla že vím kudy jít zpátky.Umytý a oceněný! A byl jsem nejšťastnější kůň pod hvězdami !!
Čtvrtek- Skákání a výlet s Corintem na rybník.
Dnes brzy před polednem jsem se zase byl podívat na jízdárně.Bylo asi 30 stupňů ve stínu ,obloha se tetelila horkem a moc se mi zezačátku nechtělo nic dělat.Ale panička se mě snažila rozhýbat a tak jsem začal trochu pracovat.Až když jsme začali skákat, tak mě to bavilo.Jo,klidně bych tam najednou přeskákal všechny ty překážky,kdyby mě na ně navedla.Ona mi je nejdřív ukázala a skočili jsme si je po jedné a pak teprve přišli na řadu serie za sebou.To mě těšilo,i když jsme si někdy nerozuměli,protože mi naznačila pozdě, na jakou stranu se pojede.Ona to totiž bere jen jako zábavu, no a já nakonec taky.Jen jsem se vrátil z jízdárny, už tam na mě čekal ten koník,co jsem se s ním chtěl tudle kamarádit.Dneska byl uplně kousek ode mě a tak jsem si ho zvědavě prohlížel.Cítil jsem z něho takovou rozvážnost a pohodu a tak jsem byl rád, že jsem s ním nakonec mohl jet na vyjížďku.Jeli jsme kolem rybníka,panička to chtěla kvůli mě.Já jsem se zase vyčochnil.Ale on se spíš lekl,když jsem začal s vodou stříkat a hrabat se v ní.Nedal se přemluvit - zatím. Byla by to legrace, kdyby jsme se tam cákali společně.Potom jsme ještě projeli Ovčí horu a vrátili se dom.Výhled z ní byl dnes nádherný.
Pátek- Volno a příprava do Liberce
Byl jsem postaven před hotový plán.Panička si zase něco vymyslela a hned jednala.A tak se stalo,že mě nahlásila na závody.Ještě nikdy jsem nikde nebyl,nevím vůbec co to je.Ale ona povídala,že stačí, když se budu jen snažit, prý to bude jen na posílení mojí ,,psichiky´.Já jsem totiž ve shluku koní docela nervní a tak mě to možná úplně vyčerpá.Tak ode mě pak nechtějte ještě nějaký výsledky.Nikdy jsem nic takového neviděl,- nebyl jsem tam ani na zkoušku, a tak nevím,do čeho vlastně půjdu.Ještě,že se mnou pojede dobrý jezdec,na něho se musím spolehnout.Jinak to uplně prohraju.Mám docela trému,ale budu se snažit ,abych nezklamal.Alespoň ne moc.Panička mě vykoupala i s ocasem a hřívou a hrála si s ní ještě potom,co mi usychala.Jsem zvědavý,co se mnou zase tentokrát provede.Jen doufám,že už neudělá ty příšerný culíčky jako na výstavě.Cítil jsem se v nich jak holka.Tak mi držte kopýtka,ať oba ve zdraví zkončíme.
23.8.2009- Ještě závody
Dneska v Liberci závody pokračovali,byli jsme se podívat na všechny dobré jezdce z okolí,protože to stojí opravdu za to.Jel se Memoriál HELENY KRÁSOVÉ (stupeň ,,S,,) ,ten vyhrál Honza Chýle a pak ještě ,,ST,, Pohár města Liberce.Také jme šli fandit Jirkovi s Corintem.Ten zajel v S moc hezký parkur bez trestných bodů,ale protože si šetřil koně do ST, tak nešel ani do rozeskakování. V ST se umístil po hezkých jízdách na 5.místě.V konkurenci těch nejlepších koní to byl krásný výsledek,gratuluji mu!Doma jsem navečer vyjela s kamarádem Pepou S na večerní projížďku ke Karlovu.Jel na Sirkovi a ten se ho pokusil sundat.Ale nepovedlo se!!
Do kopečků s Chipánkem
Jeli jsme si potrénovat na kopečky.Mohl jsem jít jenom krokem, ale zato to bylo stále do kopce.Až na nejvyšší bod Ovčí hory .Trochu jsme si oba zafuněli,na mém oblíbeném místě popásli a panička se dívala dolů do údolí,kam se tak ráda dycky dívá.Vím,že tohle je její nejoblíbenější místo,má to tady moc ráda a sem chodím rád i já.Škoda,že tu vysazené stromky zarůstají výhled a do údolí už není tolik vidět.Dnes jsem se těšil i z přítomnosti Chipa, protože pomalu přicházím na to, že ani koníkovi není dobře,když je sám.Ale není koník jako koník, ne s každým dobře vycházím.Vrátili jsme se domů kolem rybníka a já jsem si jen smočil kopýtka.No, měli jsme to lepší sedlo a mám rozum,že tam s ním nepolezu.
Noční toulání ,,Kanadou,,
Ta krajina nám oběma připomíná Kanadu.Né,že by jsme tam někdy byli,ale prý tak vypadá na obrázcích a já si to dokážu docela dobře představit,-obrázky jsem neviděl.Tam jsem šel dneska se svým kamarádem Corintem.Je to ten milý koník,kterého znám docela krátce, ale jeho jsem si obzvlášť oblíbil.Ani mi nevadí, když jde vedle mě nebo dokonce kousek přede mnou.Je to moc hodný kamarád a já mu toleruju tolik věcí, se kterými by jiný kůň u mě nepochodil. Vím,že umí věci, které já bych chtěl umět taky, ale neumím.A přitom je takový skromný a hodný.Mohu ho ale učit to, co umím já.Vím,že není zdatný v jízdě terénem.Nevadí, protože mu vždycky všechno ukážu,a pak čekám, jestli to zvládne taky.Koleje,stádo krav, potok i s kládou najednou,lávky a jiné překážky ,to zvládám zase já.A on se rychle učí.Co mu nešlo,okouká ode mě a najednou to jde samo.Mám radost, je to s ním fajn. Nechci machrovat, ale přece jen mi dělá radost,když jsem v něčem lepší.A to všechno jsme zvládli navečer ,spíš teda v noci, protože byla tma a krásně teplá tma.Teda teplá noc.Jen u nás doma u stáje šel chlad od vody.Kolem půl desátý jsme už byli doma a pochutnávali si na trávě a šrotu.Tak tohle já miluju,noční dobrodružství v ,,Kanadě,,..... :-o
