MOJE PRVNÍ ZÁVODY
Dnes je sobota 22.8.2009 a je to den,který se v mém životě zapsal jako den,kdy jsem absolvoval své první závody.Ráno se probudilo do zatažené oblohy a na dvoře se začalo s krmením o nějakou hodinu dříve než jindy.My, co jsme byli přes noc doma, jsme dostali šrot.Ti,co nešli hned ven, dostali i trávu.Já s Markýzem jsme začali jíst trávu, ale hned se u nás objevili s kartáčema a začali nás leštit.Moc jsem si nepojedl a už jsem stál u stromu.Panička si mě vlezla na záda a dělala nějaký pokus na mojí hřívě. Ztratila se mi moje paráda a místo ní se tam objevil jakýsi smotaný had a bylo mi zima na krk.Kde je můj krásný vlající závěs?
A pak jsem se vydal na pěší tůru do Liberce.Nešli jsme ani hodinu ,když tu zazvonil mobil a panička si vyslechla nějakou zprávu, po které byla hodně smutná.Potom ještě někam volala a zase někdo ji a byla celá zoufalá,že se budeme spolu muset vrátit domů.Markýz má prý pokračovat. A já ho mám doprovodit k jízdárně a jít domů.Nepochopil jsem nic, ale nakonec se vše vysvětlilo a mohli jsme pokračovat.Panička ale už smutná zůstala.Cítil jsem to a najednou na mě přišla taková tíseň, zrovna těsně před mostem u jízdárny.Byl tam na silnici tak velký provoz,auta jezdily jedno za druhým a na mostě plápolaly nějaký praporky,přede mnou sičela nějaká hadice v té dílně,všude stáli nějaké značky a vypadaly jako strašidla,vrzaly a u mostu někdo bouchal s tyčema a ještě tam stáli lidi v takových divných svítících vestách.A tím vším jsem měl projít! Nemohl jsem,bál jsem se a to moc.Asi nejvíc ve svém životě.U nás doma je takový krásný klid a ticho a tady tolik rámusu!!Kde to jsem? Ne, nepůjdu do pekla!!Co jsem vám provedl?!!
Nakonec jsem skočil do silnice mezi všechny ty auta a už mi bylo všechno jedno.Vzepřel jsem se a nechtěl jít.Celý provoz se zastavil,až přiběhl ten pán a slečna, kteří mě chytili za otěže a pomalu mě tam odtáhli.Vystrašený jsem došel do areálu jízdárny a dostal jsem tam box, ve kterém jsem se už cítil dobře.Jen jsem se tam dostal z toho šoku,přišel si pro mě ten jezdec a zase mě vedl odsud pryč.NÉÉ, tam pod ten most už nikdy v životě NEPÚJDU!!! Kolem mě jezdili na pískové jízdárně samí koně ,ale já jsem tam nesměl a zase mě vedli tam k tomu pekelnýmu mostu.Pryč od všech !!Přestal jsem chtít někoho tady poslouchat a začal jsem couvat,točit se, vyhazovat zadkem a stát na zadních,to všechno jsem udělal několikrát po sobě a dostal jsem za to i pár na zadek.Co po mě vlastně chtějí, copak nevidí, že mám opravdu velký strach? Potom ti lidi v těch barevných vestách zastavili celý provoz na silnici, abych mohl přes ní a dostal jsem se na trávu s jednou překážkou.Tam jsem musel skákat a trochu jsem ji schodil.Tráva byla mokrá a moc se mi klouzali nohy.Potom někdo řekl nahlas moje jméno,a já jsem vjel na velkou louku. Dřív, než jsem mohl okouknout, co je na ní postaveného, musel jsem se rozeběhnout.Zazvonil zvonec a musel jsem nacválat.Hned v prvním oblouku ve cvalu mi ujeli nohy a smekl jsem se.Najednou tu byla přede mnou překážka.S velkou nejistotou jsem ji skočil.Pak druhou i třetí a nohy se mi stále klouzali po zemi.Skákání mě začalo bavit a zapoměl jsem na ten stres.Jen, kdyby se mi to tolik neklouzalo!!Už jsem se i s větší chutí rozeběhl a chtěl skočit další, když při odrazu mi zase jeli obě zadní nohy až k překážce.Fakt jsem se hodně snažil a skočil.Povedlo se, ale hned v dalším obratu zase smyk.Večer před tím pršelo a tráva klouzala.Chtěl jsem udělat všechno, co po mě můj jezdec chtěl, ale přesto se dvě bidla od nárazu mojí nohy svezly na zem.Běžel jsem, co jsem mohl, až jsem měl fakt dost!Konečně krok a jdeme zpátky do toho boxu.U stáje bylo hodně koní a já jsem už nechtěl ani zařehtat.Zpotili se mi i oči.Panička si mě konečně našla, chválila mě a hladila, a začala mě tam vodit,protože teď měl jít ze stáje ještě Markýz a měl prý skákat to samé ,jako já. Ale on to už zná, na takové závody chodí už dlouho.Tak jsem si tam pochodil a vrátil se šťastný do boxu,kde jsem začal pomalu osychat.Vypadal jsem asi tak,jako když vylejzám z rybníka.Poprvé v životě takhle mokrý ale od práce.Příjemně unavený jsem jen odpočíval a čekal ,co ještě vymyslí.Dočkal jsem se,- Markýz doskákal a odešli jsme směrem domů.Byl jsem rád,že jsme šli opravdu domů.Byl jsem ten nejhodnější kůň na světě,protože jsem byl hodně unavený.Už mi nevadilo, že jde Markýz hned za mojím zadečkem, že jsme cestou potkali Boba-starého koníka od sousedů ani koníci hned vedle cesty na pastvinách.Můj domácí box mě čekal s plnou náručí nasekané trávy a já byl najednou doma tak rád!!
Pane bože, dej mi odvahu změnit věci, které změnit mohu, sílu vyrovnat se s těmi, které již nezměním a moudrost abych je od sebe rozeznala....
Pro Donečka:,,Jsi úžasný koník, dnes jsi byl hodně statečný a moc jsi se snažil.Jsi moje zlatíčko!!,,
Toto jsou prozatím fotky s menší kvalitou,pokusím se dodat lepší!!
