Prosinec a brzy konec roku

1.prosinec

Den začíná zataženou oblohou a trochu prší.Nemůžu si přát víc , i když příjemný to zas tak úplně není,ale nesněží a to je v této době zase jedno plus pro naši práci u koníků.No,uvidíme, co nám tento měsíc přinese.

VYJÍŽĎKA S MOJÍ MÁMOU:

Po celý den se opravdu nic nezlepšilo.Mrholí dost hustě a je to studený jak led.K tomu zataženo a mlhy.Nevadí,udělaly jsme si práci ve stáji a po obědě vyrazily s Luckou na Pohádkovou.Koníkům se moc nechtělo.Dnes po hóóódně dlouhé době jsme se rozhodly,že vezmeme ven Donečka se svojí mámou Donou.,,A co myslíte, že se asi bude dít? Vy jste trošku nenormální,ne? Copak bych nechtěl jít se svou mámou nebo co si myslíte,že se stane?Já jsem na ni přeci nezapoměl!Jak bych taky mohl, chodím tu kolem ní každý den,když jdu ke stromu,kde mě pokaždé panička čistí.Koukáme na sebe a vždy jsem tomu i rád, že jsme jako rodina zůstali pohromadě na jednom místě.Ono to tak nevypadá, já se k ní tolik nehlásím,jako můj brácha Dakar, ale přeci jen o sobě víme a pro mě je to stále ta moje máma.Nebudu ze sebe dělat blbce, abych na ni řval,jako na jiný kobyly.A jestli si to někdo myslel,tak je hloupý on.!,, - A vyjeli jsme.Mám radost z toho,že se Doneček chová slušně.Hned ze dvora jsme vyjeli a bez jediné známky zlobení.Donča šla hned za námi a na loukách i hned vedle nás a dokonce!! jí dovolil jít i před ním,což jsem už fakt nechápala.Bývá moc rozmrzelý,když ho někdo předjíždí a většinou se tím dá vyprovokovat k živější práci.Dnes mi ale připadal nade všechny moje představy úplně odevzdaný, smířený s tím, že jde druhý, až skoro viditelně spokojený.Nevím, co si myslel,ale asi něco jako:,,mámo, kam se to v tom nečase vlečeme,když jinak nedáš, tak já tedy za tebou půjdu.Jinak bych se na to asi vykašlal.....,,

2.prosince

Krásný den plný sluníčka-bohužel jen krátce,zapadá v 16 hodin.Panička fotila koníky a zjistili jsme, jak nám roste ta naše mládež.Na fotkách jsou v porovnání s dospělími koňmi.

Mario a jeho sestra Grace (vpravo ),oba dva už skoro stejní.Mariovi je nyní 1,5 roku.

Dia - (6 měs.) a vedle Gina (sestra Grace,Mariova teta)

4.prosince

-Dnes jsem si byl opět zasportovat na

jízdárně.Byl docela vlhký den něco kolem

nuly a beze sněhu jedeme stále dál.

Dneska jsme si i zaskákali a udělali

nějakou fotku.Jsou ale prý nepovedené,

protože díky tomu počasí se rozmazali

a jsou bez pořádných barev.Dnes byla

taková drezurní pohodička,jenom jsme

si opakovali a na závěr malinko skočili.

Jo,mě se to moc líbilo a klidně bych i

pokračoval, ale prý všeho moc škodí .

Tak když se mi konečně do něčeho chce,

tak zase mě nenechaj

Koupila jsem bezvadnou knížku:

už se na ni těšíme oba dva.

Marodí nám Laduška
Tohle je počasí! Stále jen bláto a po pastvinách mokro.Dělají se zase podlomy z toho bláta.Máme prvního maroda.Laduška v pátek ani domů nemohla dojít.Do neděle se jí udělal veliký otok na celé zadní noze.Až k vemínku.Už jsem musela zavolat veta.Není to natažený sval,jak se zprvu mohlo zdát.Potvrdila se moje první myšlenka.Zánět z podlomu.No tak budeme teda píchat 5x injekci.Naštěstí je hodná. D:,,Já jsem si dneska s chutí zaběhal na loukách u obalovny.A taky trochu skočil.jsou tam stále překážky z Huberta.Pro nás fajn den.,,

A na závěr si dáme jednoho VELKÝHO zubana

7.12- Dneska bylo kováníčko

když jsem šel dolů na dvůr,myslel sem, že zas někam cestujem.Ale kdepak,panička to vzala za opačný konec.Vůbec mě nečistila a naopak mi šla mýt nejdřív nohy.Začal jsem jí strkat nohu do belíku a snažil se upozornit,že tohle děláme přeci až po ježdění, abych šel domů čistý.Snad se jí vrátí paměť! Nic. Ještě mi je myla i zespodu. Pak si zavolala na pomoc ještě jednu slečnu. Na co? No to jsem taky nevěděl! Bylo to divný už od celého začátku.Odvedla mě kousek dál od úvaziště a ta slečna najednou táhla něco velkýho.Bylo to jako ta trubka,ta velká roura na louce.A ona to hodila na zem a pak to koulela až se z toho udělalo něco jako nový povrch na té zemi před stromem.A ten disajn,panečku!Pak mě k tomu přivedla a začala po tom šlapat.Tak jsem to hned zkusil taky.Barevný to bylo a takový měkký a plyšový.Jé,tak krásně se na tom stálo!Začal jsem hrabat kopýtkem,ale nic,stál jsem na tom a ani se to nepohlo.Co je to za vynález?A pak jsem pochopil.přineslo se kování a to už vím moc přesně,co budeme dělat.Podkovy dolů, ostrouhat , obrousit,kudličkou řezat a já se nesmím ani pohnout,aby se panička zase nepořezala.Když se mi skláněla k nohám, jenom trošičku, trošičku jsem se lísal hlavou,jenom trošičku,malinko jsem ji chytil za límec a celou dobu,co mi nohu držela,jsem ji ten límec tak jemně pyskama žmoulal.Okřikla mě, že jestli ji vytáhnu za límec do vzduchu, tak se pak okovám sám.No,já bych to nezvlád,tak

jsem nechal žmoulání a opřel se i s límcem v hubě pusou o její rameno a čekal,až to pěkně udělá.Hezky si se mnou povídala,tak potichu,a mě to uspávalo.Pak přinesla stoličku.Už vím,že tam se dává noha.Nic mi nemusíš říkat,dám si ji tam sám.A tak by se mi to i podařilo,kdybych měl ten správný odhad.A pak ještě druhou,taky vím,že se stolička dala vedle a tak už se jí tam snažím dát. No né,já se tam zase netrefím.Jak tak s ní mávám ve vzduchu,panička mě za ní čapne a už leží na stoličce.Drhne jí rašplí ,až z toho lítá taková bílá strouhanka.Jsem tak strašně hodnej, snažím se spolupracovat a hlídám, jestli na něco nezapoměla.Ani si nevšimla,že dnes nedělám

nijaký naschvály.Ale možná jo.Protože dnes spolu tak hezky spolupracujeme a jako by to všechno bylo předem jasně daný.Má z toho radost a já taky. Příjemná práce. Žádný zádrhel. Mám sice podkůvky ty samé ,už podruhý,ale sednou mi jak ulitý. Kopýtka jako od kováře!

8.12- Jízdárna a prší nám Jak již je psáno,dnes se nám nechtělo moc daleko,tak jsme se opracovali na jízdárně,ale i tam je docela mokro.Kavalety,křížky,jsme moc hodný.Kobyly šly těsně kolem jízdárny a Doneček nám nějak nereaguje! Co s ním asi je?

10.12.09

Mlhavý, vlhký vzduch a jako vždy po 3 dnech jsem musela odvést valník s hnojem.Už je to taková rutina.Hnojiště teď máme na kopci pod lesem a vyjet tam v mokrém rozbředlém terénu není jen tak.Cesta je rozbahněná,tak se musíme chytit trávy vedle na louce.Jakž takž se nám povedlo vyjet.Jela se mnou Lucka.

Už při příjezdu jsem si všimla zvláštní světlé barvy na trávě.Sníh to nebyl ,byl to jen jeden pruh pod hnojištěm.

Všechno zkoumám zblízka.A měla jsem sebou i foťák.A tak sem to fotila.Bylo dost zataženo.Tráva tam byla obalená malími kapičkami vytvořenými z mlhy.Byly to korálky na tenkých nitkách.Krása.Škoda že nemám i tak dokonalý foťák!!Ale aspoň že je nějaký.Trochu té krásy přeci jen ZACHYTIL

Pátek 12.12 - Opět tahám traktorem souseda ze stráně.Poprvé to bylo po půlnoci v noci, tentokráte po poledni ve dne. Je to docela dost vtipný soused. Docela mě baví tahat jeho špatně zaparkovaný auto :-))

14.12.09

Sopka opět vybuchuje- Soptík zase soptí

Dnes jsme měli s Luckou dobrý úmysl.Vezmeme ven s Donečkem Chipa, který stojí doma celý den.Má to za ,,trest,, protože už několikrát po sobě utekl a lítal po silnici.Má moc roupů,panička za ním nechodí.Takže ho trošku vyvětráme.Když na dvoře Doneček zjistil, s kým půjde,tak mi to dal jasně najevo:,,S tímhle chalanem mám jít?Vždyť nemá ani za mák slušného chování a je ještě navíc mírně přidrzlý!!No ten mě dlouho štvát nebude!,, A taky co krok,to si ho za sebou hlídal.Stále jsem viděla jeho pozorný výraz, napětí v těle a jedno z uší natočené nazpátek, aby registroval,kde ten malý drzounek jde.Snažila jsem se mu povolenou otěží naznačit, že mě to vůbec nevadí a že o nic nejde. Ale on nebyl stejného názoru.Na první louce nás navíc Chip dojel a začal nás klusem objíždět směrem před nás. ,,TOHLE teda nestrpím!,, A doneček se rozeběhl cvalem do kopce a svůj výkon doprovázel celou sérií výskoků do všech stran.Nikdy jsem ho neviděla s takovou silou vyběhnout ten kopec.Musel se hodně snažit a to ho zjevně naštvalo.Musel to udělat kvůli Chipovi! Pobídla jsem ho k dalšímu klusu. Kopeček dolů klusat ale nechtěl, ale jen jsme byli pod kopcem, začal znovu s celou sérií výskoků. Už už jsem byla skoro mimo sedlo. Včera s Dakarem na vyjížďce vyskočil jen jednou a málem jsem byla dole.Teď to byla nepřetržitá řada. A vyskakoval všema čtyřma do vejšky a ještě k tomu se celý kroutil.Chytla sem se za řemen od martingalu. Dnes jsem šťastná, že ho má na krku! Nedržet se, tak letím obloukem do dáli.Takhle se vracím zpět k sedlu z půl metrového nadletu nad ním. Jen si pod sebou hlídám sedlo. Aby tam bylo.A opět přestal a kouká na Chipa.Je hodně naštvanej!Ted už dost hodně!.A když vidí, že nás stále následuje, začne s další, třetí řadou výskoků.Ta byla prý nejhorší, i když mě se snad už tolik nezdála. Ale došlo mi, že takhle dál nemůžem.Poslala jsem Lucku jinam. Jeli jsme dál taky sami.A bylo po divočení.Po pár metrech jdeme zase na volné otěži a Doneček je zase spokojený kůň.Vychutnáváme si klid, teď už trochu potemnělé krajiny, a nic nás neruší.Jsme v klidu a spokojení.Ale přesto všechno jsem ve střehu.Když se vracíme stejnou cestou, zase v tom místě, kde divočil,začíná hledat Chipa.Ví, že tady někde ho viděl naposledy.Opět je ve střehu a ohlíží se.Ale nevidí ho a tak jdeme celkem v pohodě až dolů k silnici.Poslední klus k mostu.Je stále poněkud živější než normálně.Doma se konečně uklidnil a s chutí se vrátil do stáje.

15.prosince-Dnes má panička narozeniny a já ji nemohl potřást kopýtkem!-

nikam jsme nešli a já byl jenom ve vohradě.Dárek jsem ji dal včera ( ten úžasný kolotoč mých nově natrénovaných výskoků) a co dneska? No nic už nemám, ale přece jen.nechal jsem si do zálohy ještě nějaké ty skoky, všechny jsem ji včera přeci jen nemohl darovat.A tak se může ještě těšit.

16.prosince- Tak jo,díky donečku! Dneska jsi mi zase venku nadělil.Kolik toho ještě pro mě máš? :-(

18.prosince:Napadl nám sníh,- množství ucházející,jen 5 cm,tak to může zůstat.Dali jsme si na jízdárně drezurku v kroku,neboť je písek tvrdý.Fajnová práce,koníček se soustředil a po chvilce jsme si docela dobře rozuměli.Obraty kolem předku i zadku,ustupování na holeň a takový ty hlouposti se nám dařili čím dál líp.Ale v nejlepším je nutno přestat a tak jsme odcházeli celkem s radostí a potěšením.Ještě půl hoďky procházka venku a hurá domů!!Už ted je skoro 15 pod nulou.Rozmrazit napaječky, zavřít, co se dá a hurá taky domů.Dobrou,koníci.

20.prosinec- MRAZY Tak už to máme asi 4 den, co tolik mrzne.Včera nám už večer zamrzly napaječky ve stáji,přesto,že stále zavíráme dveře.No,jenže jsme zapoměli,že máme nad hlavou ve stropě díru jako kráva.Shoz na seno.Jak jsme krátkozraký!!Tou dírou nám utíká tolik tepla!Když jsem večer rozmrazovala poslední napaječky a ty v boxech u dveří stále netekly, všimla jsem si toho otevřenýho shozu.A tak jsme vyběhli s Pepou po žebříku nahoru a nejen zakryli shoz, ale pokryli taky celou podlahu malejma balíkama.Určitě to hodně zateplí! A taky ráno už bylo mnohem tepleji ve stáji a voda všem koním zase tekla.Donečka nikam neberu, špatně se dýchá v tom velkým mrazu.Je už ale pravda trochu netrpělivý a nevrlý.

22.prosince-K Hamrštejnu

Tam jsme dlouho nebyli protože tam jezdíme jen když je sníh,tak jsme se tam chtěli podívat.Oni totiž ty cesty tam jsou samej kámen a to škodí mým kopýtkům.Ale ve sněhu, to už ujde.Vyjeli jsme.A najednou se stalo cosi zvláštního.Už jsem cítil něco ve vzduchu a začal jsem být nervozní.Panička to zatím nepostřehla, ale moje intuice a cit vnímat události volali na poplach.Pozor,něco se děje!!Panička začala vnímat až moje vzrušení.její smysly zas tak jemné nejsou.No a za nějakou chvíli se k nám začali přibližovat z dálky sirény.Nebyla to jedna, ale hned několik.A blížili se a já jsem zrovna přecházel u nás most, kde jezdí auta .A to už i panička postřehla,že se směrem k nám blíží nejspíš sanitka.Její houkání se přiblížilo a jeho ozvěna se do nás opřela i z druhé strany ,odrážejíc se od kopce ,,Ovčí hory,,.Začal jsem se ošívat a po prudkém obratu jsem chtěl pelášit zpátky domů.Nevěděl jsem, že je to jen ozvěna, myslel jsem si, že se to na nás bude řítit ze všech stran.Pak projela sanitka.Za ní se vše ještě jednou opakovalo a potom znovu, ale asi s hasičema.Panička mě uklidňovala a tak jsme šli dál.V lese jsme potkali jednoho mladého studenta.ŠEl s námi hodně dlouho a vyprávěl nám,co se stalo.Právě šel od vlaku, který se u nás srazil s autem.Proto takový povyk,tolik sanitek.Ale snad jsou všichni OK.Po nějaké době jsme se odpojili a pak se panička rozhodla vrátit se stejnou cestou domů.Když mě otočila, došlo mi, že už se možná začla taky bát a situaci jsem chtěl vyřešit šíleným úprkem domů.Jenže mě pěkně rychle vzala zpátky.Proč?Chci běžet!!Tak jsem se zase naštval a začal si vynucovat své.Jak jinak, než zase šílenýma výskokama všema 4 do vzduchu.Nevadilo mi ani, že na jedné straně je strmý břeh dolů a koleje.Panička na mě začla řvát, že jsem debil,a prý ať už necouvám,že se proletíme,ale směrem dolů.No tak jo.Půjdeme raději dopředu,ale furt se mi chce letět!Byl jsem jak panáček na pérkách.Musela hlídat každý můj krok.Jinak někam uletím.Uf,chci být už doma! Tady je takové divné napětí.

23.prosince

-Dnes jdeme pro jistotu jen na jízdárnu.Je sice teplo, ale na jízdárně je ještě místama led.Nevadí,-dělali jsme zase drezuru v kroku.Různé způsoby ustupování a dnes jsem také poprvé v životě zkoušel piruetu.Teda jenom v kroku:-)).Ale už tam náznak byl !, a já tyhle věci dělám rád.

VÁNOCE:

Naše Lucka udělala přes noc malé překvapení.Vyzdobila stáj a dvůr vánočními ozdůbkami a paničce se to moc líbilo,protože jinak by tam nebylo vůbec nic.Už se to asi nikomu nechce dělat.Jó,tady se dřív vánoce zdobily!!Všude byly větvičky, ozdoby a světýlka po dvoře, pro větvičky se chodilo až za vodárnu a to kolikrát ve velkým sněhu.Samo,že pěšky.Lidi byli nadšený,i když někdy líní.Dnes jsou asi už jenom líní. Když to někdo za ně neudělá, tak to vlastně ani mít nepotřebují.Přišlo pár lidí potěšit se s koníkama a pár lidí i pomohlo.Dnes jsem se nedostal nikam,byl jsem ale dost dlouho venku a to mi stačilo.Markýz bude přes noc otevřený,protože je asi 5 nad nulou.Mrazy jsou pryč.Další den panička marodí a vylezla z postele jen proto,aby mi umyla zablácený nohy.Má mě ráda.

27.prosince Včera jsem se na jízdárně krásně prolítal.Písek změknul a panička mě nechala vybít energii.Že jsem to zas potřeboval!No a dneska?Prý se mám jít vylítat na louku.Jenže já vím,že se tomu ještě říká pastvina , a tak jsem si řek,že se popasu.Lítání žádný.Kdo ví, kdy zas budu mít takovou příležitost!!

A nechali mě tam až do tmy.Přišel jsem ale hned, jak jsem slyšel zavolání.Byl bych tady sám a ta zima taky nic moc.Raději doma a zadýchat si domeček pěkně i s Markýzem.Zase bude mrznout.

A další dva dny opět na této louce.Jsem spokojený,protože ta moje soukromá ohrada,kde tedy trpím i toho našeho Markýzka, je tak uklouzaná a udupaná,že se tam nedá chodit.Ale tady na tý rovince je fajn.A je tu hlavně ještě tráva.A tolik!

Předoslední den tohoto roku jsem se byl projít na naší jízdárně.Běhat se nedalo, dělali jsme drezuru v kroku.A na Silvestra? To už se hodně oteplilo,poslední ledy roztály a i země rozmrzla natolik, že jsme na jízdárně i cválali.Musel jsem se konečně zase vyběhat a pak jsme i něco málo skočili.Bylo to moc fajn.po dlouhé době mi ten pohyb už chyběl.