1.února- Brodění sněhem na Karlov
Po sněhové nadílce před pár dny leží na polích tolik sněhu, že se v tom dá sotva chodit.Taky skoro každý chodí s koníkama po projetých cestách.Ale pokud chceme koníka trochu unavit a potrénovat zvedání nožiček, tak právě tohle to je nejlepší.Mnohem lepší, než trénink na kavaletách.Paní doktorka Žežulková by z nás měla radost.A tak jsme si to namířili právě do toho vysokýho sněhu na louky.Pouze 3 koně šli touto cestou před námi,a to je už dlouho.Doneček se musel snažit a nohy zvedat opravdu moc vysoko,aby jsme mohli postupovat dál.Bojoval se sněhem statečně,ale museli jsme odpočívat.Mám jistotu, že v tomhle nebude provádět žádné hlouposti.No,možná,že o něčem opravdu přemýšlel.Objeli jsme si celý okruh až ke kolejím na Karlov a místo obvyklé hodiny jsme se vrátili o něco dýl.Je to přeci jen námaha.2.února: Dneska jsme se šli projít jen k hasičskému pozemku, tedy jen po projetých cestách.Na jízdárnu šly kobylky a my jsme se při zpáteční cestě na ně šli podívat.Míša obsedá Veronku a pak s ní šla ještě na malou procházku za Lucky.My jsme šli kousek k bývalému prasečáku a taky zpátky domů.Dnes v noci má znovu padat sníh, velká sněhové mraky se blíží a v noci to spadne!
3.února:Nová nadílka sněhu
Necelých 25 cm,pěkně mokrý a těžký sníh.Nemýlili se.Jenom než se proházím ke všem stájím.Půl hodinky navíc a stačilo to.Počkám na traktor a zbytek později doházím.Chtěla jsem se tu zmínit o tom, jak se pravidelná činnost může stát pro nás všechny jen rutinní záležitostí, při které už člověk přestává přemýšlet,protože si myslí,že právě tuto věc už dokáže udělat i naslepo a má to - prostě zmáklý.To samé se může bohužel stát i koňovi.Tím myslím opět toho svého trotla,-kdo jiný je prostě takový?Příhoda, která se dneska stala, mě nejdříve naprosto vyděsila,ale potom jsem se musela opět smát.
To jsem totiž ještě nezažila! Je zvykem po celou zimu, že v naší ohradě pro hřebce se dva naši miláčkové během dne musí vystřídat.Proto vždy uprostřed dne chodí Doneček domů a pouštím ven Markýze.Každý den stejně a při stejném postupu činností kolem toho.No,prostě připravím Donečkovi jídlo do stáje, zavolám ho,on hned běží a klusem,někdy cvalem se řítí do otevřené stáje. Jako vždy jsem ho zavolala a vidím, jak letí.Těší se na granulky.Jenomže on to má do stáje dvakrát za roh. Už jste někdy viděli, co se stane s ptákem, který narazí na sklo?Něco podobného se stalo s Donečkem. Prostě najednou slyším ránu ,potom se složil celý na zem před boxem. Vyvalili jsme oba dva oči jak jsme se lekli! Nevím, komu došlo dřív, co se vlastně stalo.Já jsem totiž dneska ty dveře zapoměla otevřít! A on se zase nestačil v tom běhu podívat.Jsme to ale pitomci dva,co? Moc mě to mrzí ty můj malej chudinko! Ale , jak říkám, měli by jsme přemýšlet u všeho, co děláme.I když to je už po tisící. Prásk a najednou se probudíme,že? A tak jsem ho nechala spapat granulky.Dneska se při sedlání hra na panáčkování a kousání nekonala.Že by zase něco fungovalo na tohle zlobidlo? Ne , tuhle variantu vyškrtnu. Nebudeme se přeci mučit. Mělo by to jít i po dobrým.Jízdárna a nic moc práce,jen rekreace.
4.února- sněhu všude leží moc a moc a my jsme se dnes jen tak trochu potulovali u vodárny, u cukrárny a a u prasečáku.Koukali jsme na kobylky vedle jízdárny jak jezděj a ve výběhu se pokusili procházet tou vasoukou vrstvou sněhu.Zítra budeme mít pauzu.
6.února-Začínají prázdniny.Týden jsou děti doma.Dnes skákání s Donečkem na jízdárně, terén klouže a tak se nesnažím ho do ničeho tlačit.Nožičky mu ujížděli ve chvíli, kdy to vůbec nečekal.A tak jen opatrně.
A stále je sjízdná jenom jízdárna a to ještě hodně mizerně.Sníh je udupaný a tak zmrzlý, že se chová skoro jako kamení.Na kopyta špatný terén a tak proč se do něčeho nutit.Dva dny volna a koník bude aspoň čipernější!
9.února- Už musíme jít něco dělat.I kdyby jen v kroku....Odpočinek se vydařil a koníček se opět staví na zadní několikrát na cestě přes dvorek.Ten pacholek možná zjistil, že zámavat kopytem ve vzduchu mu tolik neudělá a když se mu to povede dobře, tak mi zamotá vodítko za nohu.Pod kopyta mu teda nepolezu.Počkám, až se postaví na zem a zkoušíme jít dál.Zase je na zadních. Ted už si říkám, že dobrá hala by nebyla na škodu.Chodil by jsi ty pacholku trénovat i 2x denně.Na jízdárně šlo sice i cválat, ale jen uprostřed.Dokola je už tvrdo a kluzko.Dáme si zase zítra pohov a pak se uvidí.Omezíme žrádýlko a nebude se tolik papat!
10.února
Dneska byl u nás na návštěvě koník Nanter s Janou.Trochu jsme se zapovídali.Večer byla návštěva u Donečka doma v boxu.V klidu moc nebyl, neboť se mě zase snažil napodobovat v různých činnostech a když jsem se snažila mu pomocí rozvlněného lana vysvětlit, že se má zacouvat, chytil ho do huby těsně pod ohlávkou a rozvlnil ho proti mě,takže asi pochopil, co se má dělat, aby ten druhý už konečně vypadl.,,No, co bys chtěla, pokud to má být partnerství, tak si mají být oba rovni,ne? Tak proč bych měl být jen já pořád ten, kdo sebou nechá manipulovat.Tak už honem poodstup,teď si hraju na Parelliho zase já!,,
Pátek 11.únor-taková normální práce na jízdárně, spíš málo na můj vkus, ale když ono se mi tam tak špatně chodilo.Sníh umrzlý,samá hrouda a v těch hrbolech se mi nechce...Markýzek byl dneska na tréninku na Vysoké ,tak přišel domů nějak unavený..
12.února : Sobota se příliš nevydařila.Všichni jsou marodní a panička si mě za celý den skoro ani nevšimla.A tak mi dnes dělal společnost jen jeden bažant, který se zabydlel u mojí stáje a teď právě přezimuje na našem hnoji.Jde z něho teplo a on je schopný si na něm najít nějaký to jídlo.Fuj, čuně jedno.Hnůj mě taky moc přitahuje , ale úplně z jiného důvodu.To vám snad nemusím vysvětlovat, co tam takového hřebečka asi zajímá,ne?Bažant tam spokojeně přežívá zimu a sem tam se nechá i vyrušit a odletí.Ale většinou je schovaný z druhé strany té hromady hnoje a čeká, co tam dobrého zase nasypou.To už je jasný, že dnes nikam nepůjdu.Byl jsem venku až do půl 4 a stále nebyla hotová práce ani u nás ani ve velký stáji.Tak se dnes loučím s procházkou.
Únor pokračuje a na zemi stále leží vysoká vrstva sněhu.Po polích se zatím nedalo moc chodit a tak si udržujeme kondičku na sněhové jízdárně.Poklusat i cválat nám jde a v tomto terénu se docela hošíček unaví. Dnes už je to čtvrtý den, kdy se nesnaží něco vyvádět. Předevčírem jsme strouhali kopýtka a to on, když viděl , že nesu tyhlety věci na kopýtka, tak byl zas jak miláček.Mohla jsem si s ním dělat všechno.Asi rád lenoší a u strouhání může.Ani další dny se nic nedělo. Je hodný.Jak to bude zase dlouho trvat?Vždy, když už jsem na pokraji rozhodnutí, že ho nechám vykastrovat, tak se záhadným způsobem zlepší jeho chování! A zase z něj mám radost.Doufám, že nadcházející jaro ho zase nerozveselí!
Děťátko se vybarvuje!
U nás na dvorku se v posledních dnech skoro nic neděje.tedy až na jednu malou divošku, která stále provokuje a vyvádí lumpárny.Kdo jiný, než Donečkova sestra Dia. Nejenom ,že provokuje malého Maria, aby si jí všímal, ale dělá i jiné hlouposti.Například včera se ocitla v malé ohrádce, která byla uzavřená z obou stran.Pak jsme zjistili, že se tam nějak dostala a přitom zlomila jedno z bidel.Zpátky přeskočila zase tu ohradu a bylo.Je až moc samostatná.Jako tuhle, když vyběhla uplně sama kopec vedle školy lesíkem, nevadilo jí, že máma a koně zůstali v ohradě a sama si to namířila k cukrárně.Že by chuť na sladké? Ještě navíc opačným směrem, než domů.No, komu se asi tolik podobá? Bude to asi ten lump, se kterým má společnou maminku?Tak se můžeme těšit na další její darebnosti.Doufám, že bude mít stejnou fantazii , jako Doneček!
19.února- Markýz a Vysoká: Dneska byl zase Markýzek na Vysoké v hale.Danča a Šárka s Lucky tam odešli po svých a domů také šli po svých.Matýsek trénoval s panem Janďourkem a docela hezky mu to šlo.I Lucky se dařilo.Je to malá, ale šikovná klisnička a je celá strakatá, jako indiánský koník.Panička se jela na ně podívat a mě dala dneska pokoj.
22.února:Krásný ,ale namáhavý výlet do kopců.Rozhodnutí jet na Ovečku padlo a už jsem necouvla.Kdyby chudák věděl, co ho čeká.Sněhu ještě po kolena, ale zkusit to můžem.A hned jsem vybrala cestu prudkým kopcem na Ovčí horu.Žádný vrstevnice, ale rovnou proti nim! Obvykle ten kopec dáme na dva zátahy. Dnes byl na takových 6-7,to byla fuška.A vůbec, na celé trase bylo mnohem víc sněhu, než leží dole ve vsi.Mezi stromy tolik to slunce nezasvítí. Cesta byla úmorná a těžká.Doneček si dával pozor, aby se nezadejchal a přestávky jsem mu dovolila podle jeho přání.Původní plán cesty jsem hodně pokrátila, vrátili by jsme se možná až druhý den.Ale cesta z kopce dolů a směr domů,- panečku, to bylo radosti.Hned se rozeběhl tryskem a padal do těch závějí cesta necesta.Radost , že to už končí.No což.Zase špetka adrenalinu.Pro mě.
23.února:Slunce začalo svítit a druhý den taje.Sníh mizí, ale jak kde.Chtěla jsem jet na louky za koleje.Zvolila jsem ale dost hloupou cestu a zapadli jsme totálně do hlubokého sněhu.Vyskákali jsme nějak ven, ale už se mi pokračovat nechtělo.Ani koňovi.Ještě se projít po silnici.Ale ani tohle nebylo dobrý.Kopýtka bez podkov trpí na cestě plný drobnýho kamení.Tak jsme se vrátili a dlouho, dlouho nám trvalo, než jsme ty kamínky dostali z kopýtek.
Další den si jen tak hrajeme u stromu a aby se něco dělo, jen se krátce projdeme po jízdárně, na které teď taje sníh a je tam tak trochu břečka ve vrstvě asi 30 centimetrů.Potom procházka po poli a zase jsme si našli důvod k divočení.Sakra, jako by všechno viděl poprvé!Jo, lidi se v příkopu nehrabou běžně, to ne.,,To byl jen soused, ale proč tam leze po čtyřech?No a pak jsem si trochu zalaškoval s paničkou u stromu.Nejdřív jsem si poskočil a ona se mi motala nohou zrovna za zadkem, a pak jsem ji od sebe odstrčil, protože jsem se už nudil.Nemůžu přece za to, že padá někam vedle na špalek.No,tak má na obou nohách modřiny, no.Markýzkovi se nevyrovnám,on umí dělat pěkné a velké modřiny, jako tudle, když byl už od rána protivný a vydrželo mu to až do odpoledne, když přišla Danča.Mohla by jít s nohou na výstavu barevných obrázků.A potom ještě panička přišla s nějakou skleničkou a začala tam do ní foukat.Lítaly z toho takový malý balónky ve vzduchu a já jsem na ni koukal, jestli se nezbláznila.Pak mě učila do toho taky foukat a děsně se jí líbilo, když mi ty balónky odletovali taky.Nevím, jaký to mělo smysl, ale mě to zrovna moc nebavilo, protože se nedali chytit a praskli dřív, než bych je vůbec mohl do huby chytit.
25.únor: Mám rande s paničkou u stromu.Dneska se asi nic dít nebude.Je už pozdě, měla tu samou návštěvu a na mě nezbyl čas.Přesto ale na mě nezapoměla. Mám radost, že jsme chvíli spolu.Ať se děje cokoliv,lepší než být tam někde v boxe sám a koukat ven.Trochu jsem si zalaškoval a když už jsem myslel, že půjdeme domů, tak se začlo něco dít.Holky vyndali koně a trénovali s nimi úklony a pak se přišli podívat i na mě a učili mě zpívat.To se mi dost líbilo a tak jsem se přidal.Pak se začalo s focením a byla velká legrace.Mám ty lidi docela rád.
26.únor- Byli jsme si zaběhat na jízdárně.Už je skoro bez sněhu,poslední vrstvička rychle taje.Už se dá i cválat. Dneska se u mě zastavil pan doktor.Zrovna tu byl u kobylek a když šel okolo, panička mě sedlala a já jsem zase trochu zlobil. On se divil, že takhle může nějaký kůň zlobit, a panička mu vysvětlila, že to je normální a dělám to furt.Myslel si, že strašně koušu, ale pak tam u mě stál a po chvíli změnil názor, protože jsem se nechal drbat na nose i na tváři.Jsem rád, že nedal na první dojem.To já jen tak dělám.To jsem prostě já.
Tak takhle letím domů, když mě zavolá panička na odpolední sváču.
Poslední únorový den
Byl jsem na jízdárně .Opět :-( A musel jsem makat.Co naplat, že jsem prosil,aby mě už nehonily,mohl jsem se hubou užvejkat a ani si toho nevšimly.Seděla na mě danča, co jezdí na Matýskovi a skákali jsme křížek pořád, pořád dokola a já musel naskakovat do žádanýho směru na dobrou nohu a to se mi kupodivu dařilo! Pak na závěr párkrát jeden oxírek, asi metrovej, a konec.Sláva.A končí nám i ten zatraceně bílej a sněhovej únor! A já, i ostatní koníci, cítím ve vzduchu jaro! Však už taky nám ty chlupy padají.
