Závody PTÝROV !! VIDEO !!
Markýzek s Dančou jeli opět na závody.Počasí slunečné a hodně teplo.Matýsek byl už doma trochu unavený a tak bylo znát,že se mu nechce skákat.Možná jsme trošku přehnali tréninky před závodem a tak neměl šťávu.Na opracovišti už vyhýbal a tak není divu, že i na parkuru schodil hned první dvě překážky.Doneček se zatím rekreoval ve svý ohradě.Procházka kolem Ptýrova se nám vydařila a nafotili jsme několik nových fotek.Hlavně splav u bývalého mlýna nás po této stránce potěšil a na dlouho zabavil.Fotit vodu není až zas tak jednoduchý.
Vyjížďka s Donou
Navečer jsme chtěli něco fotit.Obě s Luckou jsme
si vzaly foťáky .Jenže počasí nám žádné překvapení
v podobě pěkně zabarvený oblohy nepřineslo.Tak
jsme se snažily skoro marně :-(
5.srpna
Balíky-SLÁMA
Nejen že jsme uklízeli balíčky sena, kterých nám dovezli kolem 200 kousků už včera, ale dnes jsme si ještě pošmákli na pěkných velkých kulatých balících slámy.Krásné a zlaté.A tak po dnešku máme plnou nejen stodolu se senem, ale i stodolu na slámu.Oddych a úleva.To nejhorší máme za sebou.I tak to byla legrace v porovnání s předchozími léty.Stačilo nás pár a všechno šlo docela dobře. A tak se už na ty sena i docela těším.Hlavně na ten poslední balík!! :-)) Doneček si dneska pochutnával na trávě u kraviček.Večer jsme si přece jen na sebe udělali čas a jeli se podívat, jak ty holky přibraly.Jsou tam ale i kluci býčci.A tak jsme se pásli dva tři metry od nich, právě zapadalo slunko a bylo nám zase fajn.
6.srpna
...a bude u nás svatba...!!!
Už brzo,-zítra se u nás bude vdávat Lucka a ženit Filip.Svatba se bude konat na naší louce vedle pískové jízdárny.V minulých dnech jsme tam všechno připravili:louka se několikrát posekala , uklidili jsme starý stoh a všechny zbytky po něm a upravila jsem i parkoviště.Kamarádi pomáhali Lucce a Filipovi stavět stany pro hosty a dovezli i záchodky.Budeme jim držet pěsti, aby se jim ten vstup do nového života vydařil a i kdyby se nepovedlo počasí, tak aby se dobře bavili a svatba se povedla.Tak zítra !!
Všechno je jinak.Jak taky, jako vždy. 100letá voda-ZÁPLAVY
Ta sobotní svatba se nepovedla.Už dlouho nepamatuju něco tak hloupě nepovedeného.A nejlepší na tom je to, že to nebylo na koho hodit, nebyl žádný viník pokud nebudeme počítat pánaboha.Jeho manýry se v posledních měsících dají přirovnat k nevypočitatelnému překvapení.Tentokráte se rozhodl,že už večer začne pršet.Ale spíš teda chcát.To je to správný slovo.A tak se stalo,- a už v noci si toho někdo z lidí povšiml a začalo se bít na poplach.Sirény u nás řvaly celou noc a tak jsme byli vzhůru.A nadávali,že nás nenechají vyspat.Co třeba myslet na to,že se něco děje? Ani nápad,v postýlce je tak dobře.Chyba,chybička.Ráno se voda leskla po loukách a tvořila zatím velké louže.Pak další sirény a už jsme byli v pozoru.No a potom?-Přiteklo té vody trošku víc,..a už se hnala po pastvinách a začala nám nahánět strach.Co nám tentokrát uplave? Dole jsou jen koně, ohrady a překážky.Tak jsme dali nejdřív domů koně,pak šli přerovnat překážky a když jsme chtěli k oplůtkům, aby se vytahali, bral nás proud tak, že bylo nebezpečný v něm zůstávat.Tak sbohem oplůtky!!Stoletá voda se podepsala na všech vesnicích v celých severních čechách.A byli na tom lidi mnohem, mnohem hůř.Svatba se odvolala hned ráno ,uklidili se stany a celé svatební vybavení na hostinu a Lucka prohlásila, že to nevzdá.
SVATBA!
!! VIDEO !!
!! VIDEO !!
Den poté.Vylezlo dokonce slunko.Natěšená a odhodlaná nevěsta , která doma opatrovala svoje svatební kvítí a přes noc se dokonce i usušila, mi po ránu volá, jestlipak jsem připravena na focení svatby.Tak se konat bude?Už je to tak, svatebčané si dovezli jeden jediný stůl a ten postavili na naši pískovou jízdárnu, pokryli ho plachtičkou a kvítím a dovezli si sebou celé svatební osazenstvo z domu, kde všichni přenocovali.A taky pana oddávajícího a paní notářku.Organizace perfektní včetně inprovizace a moc se nám to líbilo.Byla legrace.Lesley si vzpoměla na svoji závodní kariéru a ve chvíli, když všichni zatleskali, ji chytl závodní amok.Ale TakJak se nebál ničeho a zůstal s námi a vozil lidi.Potom jsme se všichni přestěhovali do domu ženicha a tam vše pokračovalo.
9.srpna..S Donečkem nad Chrastavou.
Po ránu jsme se vydali podívat na Chrastavu.Tu včera tak poničila povodeň ,že byla tato naše sousední vesnice středem pozornosti ve zprávách většiny televizí.Vyšplhali jsme na nejvyšší kopec, který je mezi námi a Chrastavou.Z té výšky bylo vidět jen to, že po zasažených místech už někde jezdí auta a jeden most je dokonce sjízdný přes řeku.Aspoň jeden zůstal.Zpáteční cesta byla houbařská.Viděli jsme lidi nosit košíky plný hub.Hřiby! Ale nenašli jsme žádný.
Na houbách s mámou Donou
Lucka si vzala košík a jeli jsme do lesů nad Karlov.Zkraje jsem si myslela, že už tady všude byli lidi.Pak jsem si to myslela i o kousek dál a nakonec i skoro až nahoře v těch strmých stráních se potloukali lidi a řvali na sebe a hlavně tam už nebyli žádný houby.Pár přebraných růžovek, hříbek žádný.Doneček tam ožil až ve chvíli, když se k nám odněkud z lesa přiblížila Gracinka se SeaPlanou.Lucka byla na zemi, Dona ji táhla kamsi a pak zase Lucka táhla Donu a nakonec na ni nemohla nasednout, protože tenhle kůň je z té samé rodiny, jako Doneček.A to je rodina vrtošivá, neposedná, stále něco hledající nebo se něčeho bojící.Prostě v klidu je najdete jen málo, vrtí se stále i když stojí.Něco s nimi dělat je zkouška trpělivosti.
Náš nový černý oř
Tak tímhle není myšlen kůň doopravdy.Těch máme víc než dost.Spíš takový nový pomocník, který udělá spoustu práce a hlavně:nemusí se kydat!!Dlouho jsem vybírala, který typ autíčka nahradí moji starou zlatou Škůdku.To bylo auto k nezaplacení a bude těžké se s ní loučit.Nakonec to vyhrálo autíčko skoro stejně schopné a vitální:-Vitara.A začala jsem ji hledat.Známí, internet, bazary.Padly mi do oka jen dvě.Ta první byla o mnoho krásnější, až tolik,že bych se s ní bála vjet na louku a na pole.Ta druhá nebyla ničím nápadná, normální tuctový auto, ale něco mi říkalo, že je to ona.A tak jsme se vydali na dlouhou cestu za tímhle autem.Opravdu dlouhou,až kamsi za Pelhřimov. Cestou jsme se ještě stavili za Hliníkem v Humpolci :-) A prohlídli i dalších několik podobných.Já chtěla jet dál, protože jsem byla už dlouho přesvědčená,že moje nové auto stejně stojí kdesi v Pacově.Ano, a taky po důkladném prohlédnutí autíčka, projížďce a testování, bylo jasné, že jedeme spolu domů.Další testovací jízda proběhla hned v noci na okruhu po Ruprechticích s mým synem Honzou a ten prohlásil, že mu ji musím půjčovat.Tak zase spuchnu,(ale byla to pro mě čest,-líbila se).A hlavně je to holka šikovná!
Návrat domů a chvilka pauzy cestou.Slunce svítilo do očí a než zapadlo, dost komplikovalo cestu
Doneček se doma válí
Protože se najdou dny, kdy se mi nehodí jít s Donem pod sedlo, tak se můj malej povaleč doma válí.Na louce si užívá bahna po deštích, které jsou teď na denním pořádku.Nebo lenoší v boxe.
S Donem na houbách
Teď, když všude rostou houby jak divoký, já si vezmu foťák a jdu je fotit.Zdá se, že hloupější nápad jsem nemohla realizovat.Kdo chce, ať se diví.Košík se mi nechtělo tahat a do kapsy se nevejdou.A jít tam bez svého pohodlného vozítka? To tedy ne.A stejně jich je doma dost, stále je k nám někdo nosí.No a tak se Doneček mohl dosyta kochat pohledy do údolí a kousat trávu, zatímco já jsem klečela na kolenou a fotila všechno, co se našlo.A že tam byli i pěkný hříbky!!Ale zůstali, ať si rostou, než zkončí na pánvičce.Fotím, fotím, táhnu Donečka za sebou na špagátě a tu se zničeho nic ozve jeho huhlající hlásek.Podívám se za sebe a Doneček s krčkem do obloučku si to za mnou pořehtává a kouká se přitom na mě.Co tím myslí? Je mi to jasný hned a tak jsem se postavila na své dvě nohy a bylo po jásotu.Už jsem to zase byla já a né nějaká kobylka.To jsi se hochu zase jednou spletl,co?? :-)
Vlaštovky se chystají odletět.
Některé mají ve stáji ještě mláďata.Sedí v hnízdě a neumějí lítat.Ostatní na ně netrpělivě čekají.Vždyť musí odletět společně.Sedí u nás na drátech a hodně živě štěbetají.Přeřvou i hejno 15 andulek, které už bývají v našich voliérách hodně slyšet.Máme tam veselo a hlavně hlučno.Snad na ty mladé počkají!
Doma
Ještě stále se střídá několik kvetoucích rostlin aby nám zpestřily dvůr a zahradu.Je opravdu na co se dívat.Horší už byla stáj venku u Dony.Tam po povodních nateklo tolik vody, že bylo zdrcující se tam jenom nakouknout.Ale brzy jsem objevila příčinu.Kanál za jejich stájí už neměl funkci kanálu, ale výživného,humózního prostředí pro vodomilné rostliny.Zarostl rákosem a ten ho ucpal.A tak chtě nechtě jsem musela tu krásu osekat, vykopat kořeny a celý kanálek znovu zprovoznit.A hle, voda byla po pár dnech zase tam, kde být měla.Donin pokoj se z koupelny proměnil znovu na obývák.Jen jsme museli vyměnit koberce.
Nedávejte hřebcům zrcadlo!!
Dnešní den končí.My se ale s Donečkem chystáme ztrávit spolu ještě nejmíň jednu hodinku.A to bude někde na Ovčí hoře.Přišla paní na ježdění a tak pojede s námi.A vezmeme Dakara, dlouho s námi nebyl.Normálně si Donečka čistím u stromu.Ale teď zde stojí přes noc zaparkovaný jeden cizí traktor a tak jsem si hošíčka uvázala k závěsnému zařízení na zadní části našeho traktoru.Stál si tam v poklidu a žral vedle z balíku seno.V tom ze stáje odvádějí koně na pastvu.Doneček se od sena otočil a začal se šponovat na ně.Traktor se rozkýval ,já začala nadávat a dva lidi skočili k Donovi a snažili se ho držet a uklidnit.A tak se tam kývali všichni dohromady a tato vlna se uklidnila teprve ve chvíli, když se koně ztratili za rohem domu.No a tak jsem si ho odvázala , nasedla a čekala na Dakara.Doneček se naoko uklidnil.Ale jenom na jedno!!Jedním nenápadně sledoval Dakara a tím druhým? Stáli jsme před oknem do mé kuchyně.A v tom velkém skle se druhému očku zjevil další kůň.No, myslím, že se ještě nikdy v zrcadle neviděl a tak se ani nepoznal.A tak v tom rozjařeném rozpoložení očičkem zaostřil a vyběhl ke sklu na koně, který byl u něho tak hezky blízko.Než jsem stačila reagovat, opřel se čumákem o sklo a tlačil do něho.Viděla jsem, jak se tabulka prohýbá. V té chvíli jsem ho už táhla zpátky.Neprasklo!!Velký oddych a teprve teď jsem začala vnímat tuhle groteskní situaci.A tak mě ten mamlas zase pěkně rozesmál!
pátek 20.srpna-Po dlouhé době jízdárna
Povodeň a před ní deště, no, nebyli jsme na jízdárně už pěkně dlouho!Dneska skákal Markýz a my taky.Doneček byl od začátku natěšený a šel hezky živě kupředu.Jen tu pauzu mezi cváláním si vynutil, nešlo mu to,- tak dlouho běhat hezky zabalený v krčku.A tak jsem povolilka otěž a po chvilce jsme si odcválali na druhou ruku.Prvním cvikem bylo skákání do osmičky.Pokaždé doskočil na správnou nohu a dělal mi radost.To jsem po takové době ani nečekala.Potom jsme překonali i všechny další skoky,oxer, zeď,kolmáky i plůtek.Všechno šel hezky a hlavně:na nic nekoukal, nezaváhal.chuť na skákání se v něm probouzí každým překonaným skokem,moc ho to baví.Ale síly docházely a než ho přetáhnout,je lepší končit.Všechno se nám podařilo, tak jdeme domů!
Otesánek
Je 21.srpna a tohle mládě vlaštovčí je v našich stájích tím, které zůstalo poslední v hnízdě.Vždyť je to taky pořádnej otesánek.Málem pod ním padá hnízdo!!Jeho máma ho stále volá,venku lítají ostatní vlaštovky a opravdu už čekají jenom na něho.A on jen pípá hlady a vůbec nechápe, co od něho
chtějí.Máma přiletí do hnízda, zase odletí,láká ho ven.Ale kdepak, on jen natahuje zobák na jídlo.Je to takový vlašťovčí prasátko tlustý.A nenažraný.Není divu, že je přímo nad Donečkem.
Asi odkoukal tu jeho nenasytnost a hlavně leháro.Oba si myslí, že jsou zde pouze na výkrm.Tak uvidíme, co s ním bude dál.
Další den: ,,Drobeček,, se nemíní hýbat.Sedí na hnízdě a máma už ho ani nechce krmit.Láká ho ven a asi ho nechá trošku o hladu.Aby se unesl, až konečně poletí!
Sobota na houby
A zase jeden z těch zatracenejch dní.Nesnáším, když jsou lidi takhle lhostejný.Prostě se neumí nebo nechtějí domluvit.Dnes tu se mnou byla jen jedna slečna.A pak je den, kdy se sejde celá parta.Dneska prostě den úplně na houby.Možná by bylo lepší místo všeho chodit na ty houby.A tak jsem se těšila, že budu montovat tu káru.Káru za osobní automobil.Ležela tu v kopřivách už asi 6 let.Nakonec jsem zjistila, že by mohla být potřebná.Tak to s věcmi někdy chodí.Jen umět odhadnout tu potřebnost.Když něco vyhodím, tak to zákonitě budu do měsíce nutně potřebovat a něco prostě nebudu,-ani za 100 let.A tak jsem tenhle krám vytáhla z křoví, vyřezala všechny prkna(schnilý byly na padrť),dala opravit gumy a duše.A nastala fáze obrušování rzi.Potom výběr barev a dovoz desky a prken na nové bočnice a podlahu.Tak moc mě ta práce bavila, že se mi nechtělo večer domů.A dnes mělo být pokračování.Alecopak to jde?No bohužel, nebyl čas ani na Donečka.Trápí mě to,že není ani tak málo času, který bych měla jen pro sebe a mohla ho věnovat jemu!!!!!
Chvilka k večeru.Konečně
Seknout se vším i kdyby se měl svět zbořit.A jedeme spolu někam, kam se mu bude chtít.A ještě za světla a dokonce i sluníčko je ještě na obloze.Zpátky se ale vracíme za tmy.Pozorujeme měsíc, který je dnes nějak moc veliký.Prošli jsme lesy křížem krážem, cesta necesta.A rychle do utulného pokojíčku stáje.
23.srpna-Vozík dokončen!
Po třech dnech práce s několika přestávkami je dílo hotový.Patálie s kolama mám za sebou.V pneuservisu se jim podařilo otočit pláště tak, že byli v protisměru a navíc do rána uteklo jedno kolo.Pak se ztratila matka, protože kamarád dobře uklízel...Nevzdat, hlavně to nevzdat!To bude dobrý.
Denver
Tak tenhle koník byl dneska vytržen ze své dlouhé samoty a byl udělán pokus.Dneska nešel jako vždy do svého malého výběhu se třemi elektrickými dráty, ale dostal další šanci být na louce bez bláta a moci se pást s ostatními koňmi.První pokus: Denver a malé stádečko plňasů.Všechno je OK, pasou se a jeden druhého si nevšímá.Denver vypadá spokojeně a koní si nevšímá.Neutekl,to je co říct.Druhý pokus další den: Denver s celým malým stádem.Jediný Fénix se o něho zajímá.Denver ho odzbrojí svojí nevšímavostí, odchází s klidem dál a pase se.A tak mu všichni můžou vlíst na záda.A oni to pochopili, dali mu pokoj.A tak se jeho šance na opuštění samotky za drátama zvyšuje.Jeden útěk a vrátí se tam!
Několik dní bez počítače.Nestalo se nic převratného.Ale něco málo přece jen ano.Jsou to takové malé události v životě lidském a zvířecím.Deště nepřestávají a už nás to všechny pěkně štve.Louky jsou promáčené a koně si na nich dělají další a další bláto.Nad městem se stále stahují mraky a někdy vypadají zlověstně.Jako ten nad Libercem 27.srpna.Potulovala jsem se tam kolem hypermarketu, trochu fotila.Smršť se přihnala během několika okamžiků.
Výlet na houby a k Velvetovi
Doslova na houby!Celý den leje a já slíbila mámě výlet.Ona je natěšená a já nemohu odmítnout.Nestčí mě přeci někdo starší do kapsy.A tak jedeme.Kousek od Zdislavi jsou její tajná místečka.Prolézáme hustým smrkovým lesem,nevím, jestli na mě tolik kape ze stromů nebo ještě stále leje.Ale jsme nakonec spokojený, neboť hříbky i jiné veselé houbičky se na nás usmívají a těší se, až jim uřízneme jejich jedinou nožičku.Já neřežu, nůž zůstal zapomenut kdesi doma na stole.Rvu je jenom ze země a házím do košíku.Potomek pračlověka, no a neé?
Zpáteční cesta okolo malého Velveta a Vidušky v Křížanech.Jíťa není doma, a Víďa mě zdraví ržáním a běží ke mě ze stodoly, aby se mohla lísat.Nechává se drbat po hlavě,chlubí se svým malým hříbětem a znovu odchází domů.Ani jí se na dešti nechce být dlouho.
28.srpna - Závody v Liberci: Markýzovu přihlášku jsme zrušily.Celou noc pršelo a louka na závodišti byla pod vodou.I když jsem před dvěma dny nakovala podkovy s ozubama a byl na to připravený, zrušily jsme jeho účast.Ještě ráno pršelo, musel jít pěšky skoro hodinu a neměl zamluvený box.Všechno obsadilo družstvo němců a poláků.Prošel se teda s Dančou po loukách a vrátili se stejně mokrý.
Markýzův syn Mario dneska dostal poprvé sedlo a uzdečku!Brousila jsem jeho narostlý kopýtka, vedle leželo Donečkovo sedlo a mě napadlo mu ho dát.Jen tak na zkoušku.Položím ho na jeho hřbet, nic, stojí, jako by tam nic neměl.Obtočím podbřišák-nic.Dopnu ho-nic.A tak jdu najít nějakou uzdečku.S tím gumovým udidlem by mohla být dobrá.Nasadím mu ji do huby a za uši.Nebrání se, jen neví co to má v hubě.Jazykem se snaží vytlačit to z huby.Jdeme na dvůr a pak na procházku.Jde jak mazák.Jenom to nechutný udidlo!
Jak jsme sledovali duhu:
Opět prudký slejvák a za chvilku sluníčko.Někdo si všiml duhy.Šla jsem na kopeček ke hřebcům.Doneček se před deštěm doběhl schovat domů a když jsem přišla , vykouknul ven.Všiml si taky něčeho zvláštního.A tak jsme koukali společně.
!!! MONTÍK OPĚT DOMA !!!
Zdá se mi to naprosto neuvěřitelné.Markéta si dá Montíka k nám a bude opět doma!!Přijela na něm v sobotu ráno a Montík to tu hned poznal.Prý už z Bedřichovky nasadil obrovský tempo a přesně věděl cestu, i když si ona nebyla jistá.Doma jsme ho přivítali všichni s velkou radostí.Tolik jsem se na něj těšila!!
Nový koník ve stádě : ŠETAN
Poslední neděle v srpnu, za dva dny začíná škola.Navečer jsme se mohli seznámit s novým koníkem.Je menší, protože jeho rodiče jsou arab a hafling.Měli jsme už jednoho takového, jmenoval se Chip a byl mu hodně podobný.Dlouho jsem si nemohla zapamatovat jeho jméno.Ve stádě je nekonfliktní, asi si ho oblíbil i Denver.Asi budou stát vedle sebe ve stáji.Dnes byli poprvé ve výběhu.Šetan se tam předváděl, a koně si ho s rozruchem obhlíželi.Opět trochu problém s Fénixem.Ten teď toho má až nad hlavu.Během krátké doby 3 noví koníci ve stádě.Už je toho na něj dost.Nestíhá to pochopit a tak se snad i trochu uklidnil.
Koníci křížení arab x hafling
CHIP ŠETAN
