Silvestrovská procházka u nás a s foťákem.Trošku inprovizace a hokus pokus s nočním focením.
1.Ledna: SKOK DO NOVÉHO ROKU
Tradice,-to zkrátka musí být, i kdyby nepřišel vůbec nikdo a trakaře padaly..Moc lidí už to nebere.Tradice to je, a dlouholetá ,ale lidi jak je známo, od tradic upouštějí a je jim to ukradený, ostatně jako mnoho dalších.Jen Vánoce a dnes už víceméně Santa Klaus je stále více oblíbený,protože to je pro dnešní lidi symbol přejídání,nicnedělání a dávání dárků.Před několika lety se děcka mohli přetrhnout,jen aby se této akce mohli účastnit.Nevadí, snad nás ještě pár zůstává.Nelze nutit nikoho do ničeho a ono to má nakonec i svoje následky.Hlavní je, že nám se skákání,- i přes trochu nepřízeň počasí, - docela dobře povedlo.
Jak jsem znásilňoval Lucku
To je taková tradice.Pro změnu moje.Po dovedení a uvázání na dvoře ke stromu bývám nabitý takovou zvláštní energií.Vypadá to, jako by mi chyběl rozum.Koušu do všeho co vidím a chvíli trvá, než se vzpamatuju.Jen jsem se zase rozjařil a v tom u mě stojí Lucka.Měla tak krásné a voňavé rukavičky.A jednu z nich mi položila na nosánek.Tak jsem si ji pyskem podržel a v tom jsem ucítil úžasnou vůni kobylky.Asi to bylo od mojí ségry, ale to nevadí, můj přirozený instinkt říkal:,,Skoč!,,Tak jsem se nadzved a skočil.Nohy nahoru, ale nebylo je o co opřít.To asi nebude skutečná kobylka.Ještě jednou na zkoušku,ale je to tak.Tak nic. Ale lotrovina to byla dobrá.A kdo se chce na mě zlobit, může!Zase jsem dostal vynadáno a můj kousek nikdo neocenil.
Já v mládí často podobal se vánku
A říkali mi, že mi rozum chybí
Říkalo se o mně, že prý jsem hrubý
Drzý a hloupý, nic prý mi nevadí
Vám lidem, vám se to mluví,-
Já však byl šašek a musel jsem se smát.
A bál jsem se, že pláč můj prozradí
Že chtěl jsem lásku svou někomu dát
Drzý a hloupý, nic prý mi nevadí
Vám lidem, vám se to mluví,-
Já však byl šašek a musel jsem se smát.
A bál jsem se, že pláč můj prozradí
Že chtěl jsem lásku svou někomu dát
5.leden- Úprava kopýtek- Byl jsem postaven do stáje a uvázán v chodbě.Nějakou dobu jsem musel podávat kopýtka a dělala se mi na nich manikůra.Podkovy nemám a tak to šlo rychle.Za odměnu jsem si mohl jít prohlídnout celou stáj.Prolezl jsem si skoro všechny místa, a na každém jsem cítil jiný pach koně.Mohl jsem se uflémovat.S pyskem nahoru jsem opouštěl stáj a měl blaženej pocit z toho, že jsem směl provést hloubkovou kontrolu stáje.
6.leden- Pokus tahání s mojí mámou
- Byl to první pokus o zapřažení mámy do postroje.Měli jenom lehký poprsní postroj na tahaní lyžařů, ale to stačilo a máma se učila dotekům postraňků a postupně i tahání.Sáňky tažené za ní ji nejprve poplašily, potom se s nimi smířila, ale stále sledovala, co se děje za ní.Nakonec si s nima i zaklusala.Já jsem byl rád, že nikam nemusím,-venku totiž řádila nějaká vichřice a nafoukalo by mi zase do uší.
7.leden - Hurá! balíky!!
Zrovna jsem stál u stromu, když je přivezli.Protože jsem překážel, musel jsem se vrátit domů.Pak zajel ten traktor do dvora a tam je sesunul dolů.Rozházely se po celým dvoře a já zase mohl jít dolů.Takový voňavý seno!!Jen jsem nasával jeho vůni.Po tréninku na jízdárně jsem se těšil domů.Přicházím na dvůr a koukám,ty balíky nikdo ještě neuklidil.To jsou ale lidi lajdáci!Došel jsem k prvnímu a začal jsem do něj tlačit prsama, pak krkem, ale ani se nepohnul.Tak kde jste všichni ksakru!? Je to těžký,pomóóc! Tak jdu na druhej.Taky je těžkej, asi se málo opírám! Tak na něj skočím,no. Ani to nešlo, uklouzl jsem a zapadl jsem mezi další dva.Jak se odsud dostanu? Tak zase na ten jeden zatlačit. No nejde to. Pomocte mi,ne? A panička mi sedí na zádech a zase se mi směje.No to je úroveň.Dívat se, jak se chudák kůň dře.Tak to ne,-vycouvám a dělejte si to sami!A teď se budu smát pro změnu já.
8.leden - Blázen v kruhovce- VIDEO
Někde se přece musím vyřádit, tak mě nechte!Lítat se mi sice chtělo a řádit jako tajfun, ale nesmíte mě nutit.Vím sám,co mám dělat a kolik! A tak se na mě nekoukej jak na blázna! Jsem prostě veselej a vtipnej koník.
x
Jak se rozdělává zmrzlý balík se slámou?Vezmeš sekeru a přesekneš ho!
13.leden- Celková údržba koně
Dnes je den nicnedělání.Panička mě vzala na dvůr.Nestačil jsem se divit, co to tam se mnou provádí.Začala mě gruntovat.Od hlavy až k patě, jako kdybych byl nějakej šmudla zaprasenej.Zjišťuju,že už na ni moje útoky zubama nefungují.Zůstává v klidu a ještě mi nastavuje ruku.Prej:,,tak na,-kousni si!!,, Tohle ale není hra.Chci aby se mě bála, uhýbala a plácala mě za to okusování po čumáku.Taková je ta správná koňská hra.Nechce spolupracovat a radši se nechá kousnout.To mě ale nebaví a kousat už nechci.Hra na kousání se mění na hru s mým pyskem.Vezmu do huby její ruku a dělám,že jsem moc něžný.A pak se mi tam jako ,,nechtíc,,připletou zuby.Její ruka se zasune do mý tlamy a mačká mě do patra.Pustím,ale vzápětí zkouším znova malé štípnutí.,,Ty seš ujetej na moji mikinu,viď?Koukej,kolik děr už tady mám!!,, Má ji jak sítko na čaj.Ale nějaká se tam ještě vejde.A zase ruka páčí zuby od sebe.Chvilku budu milej.Vystrčím jazýček z huby ven a položím ji ho na tvář.Opírám se o ni a ona mi za něj z legrace tahá a trochu mě do něho taky štípe.A konečně jsem ji rozesmál. ,,Abys věděl, jaký to je!!,, Mě to nevadí.Mě to nebolí.Leze mi prstem pod pysk a přejíždí zuby z leva do prava a zpátky.Prej je musíme vyčistit.To už teda fakt nechápu.Snad si nemyslí, že ji pustím s kartáčem i do svý huby!!To už je vrchol!Naštěstí ji to přešlo a konečně mě doleštila.Úprava kopýtka a pak mazání.Hmm,- zase to na mě smrdí.A zítra se stejně zase zválím!
14.leden - Zatopená louka u malého stáda
Už několik dní taje všechen ten sníh,co se za prosinec nastřádal.Louky jsou plné vody, ne jenom na pastvinách, ale všude, kam se člověk s koněm jen dostane.U malého stáda v ohradě se udělaly tak veliké louže, že se zdála být zase celá zatopená.Později tam opravdu proudila voda z řeky napříč loukou.Odpoledne se ale zvedání Nisy zastavilo.Koníky jsme chtěly nahnat mimo louže, ale po chvilce se tam zase s radostí vrátili a zdálo se, že si hodně užívají.Cachtali se v tom a lebedili si.Tak domů nešli.Ať si to užijou,zítra už to třeba nebude.
Co koukáte?Zase voda,no.Já se tomu už musím jenom smát.(-,,TakJak,,-)
Doneček pracoval společně s mámou Donou na jízdárně, a zase jsme zjistili, kolik jsme toho zapoměli,jak jsme po zimě zatuhlí a otupený.Po zimě to bude dřina.
17.leden - Se sluníčkem do lesů
Leden začal teplem a na tom se zatím nic nezměnilo.Teplota stále nad nulou způsobily odtání skoro všeho sněhu.Konečně se ztrácí i voda z luk a tak se dnes dalo i hezky zaběhat. Na druhé louce už to Doneček nevydržel.Zařadil tam pětku hnedka z jedničky a letěli jsme jak o život.Dlouho to nezvládal a taky se to obešlo bez hrbů.A šli jsme lesem cestou necestou,zkoumali ty nejobyčejnější věci a já viděla, že je zase šťastnej.Jak málo mu k tomu chybí.Večer se nám zjevilo nebe s krásnými beránky a usínali jsme pod barevným kruhem měsíce.
19.leden - Jízdárna
Zima se nedala teplem odradit a dnes znovu po 14 dnech padal sníh.Silnice je posypaná kamínky a tak jdeme raději na jízdárnu,kde je jemný písek a kopýtka netrpí.Jsme naboso a zkusíme si zvykat.Třeba to tak už zůstane.
Morčátka - V půlce ledna nám přibyly další dvě samičky.Jsou si hodně podobné.Barva se nazývá slate blue s přimísením zlaté.Doufám,že porostou stejně dobře,jako náš malej Marlonek.Mimochodem,-už jsem ho stihla ochočit víc, než je zdrávo.
Jasněnka,vpravo Karkulka
Spolu na Karlově.
Dnes bylo práce víc než dost a tak jsem si šla na chvilku sednout. Když sednu doma na kávu,nestihnu jít za koníkem a tak sem rozhodla,že sednu na něho a někam půjdeme.Ovšem milostpán nechtěl jít domů.Stál si u seníku a nevěřil mi,že jsem mu domů dala nějakou baštu.Vzpoměla jsem si na Lucky slova,citovala větu z mého blogu:váš kůň vás miluje ne pro váš vzhled, ale pro vaši lásku.Dneska domů nechtěl,a vůbec ne z lásky.Lucka navrhla opravu věty:...ale pro vaše jídlo.Já bych opravila ještě jinak:....ale pro vaše jídlo podané z lásky.A on na něj čekal.Donesla jsem z domova svoje jablíčko.Musela jsem ho začít jíst,aby věřil.Chtěl se přidat a za chvilku byl u mě.Nejprve jsme na dvoře dvakrát znásilnili balík slámy.Pak jsme vyjeli na Karlov.Dlouho se vláčel a nic.Čekala jsem na to.Na louce ho znova chytl amok.Ano,to mi už chybělo.S větrem v zádech jsem si přála, aby ta louka byla mnohem delší.Řítili jsme se totiž šílenou rychlostí mezi domy na kraji vesnice.Takhle bláznila za mlada naše malá klusačka Vinča.A nešlo zastavit.Mezi domky mu konečně došlo, že není plnokrevník.A pak už jen pohodička.Doma miláček.
Pohádkový den
Jeden den může být nic moc,ale druhý může mít své kouzlo.Třeba do pohádky.Když si to tak uděláme.Pohádka s dobrým koncem.Jak jinak.Tohle je ale život,a dnes byl jako pohádka.Ztratila se nám Jasněnka.Už ráno.Hledání bylo odloženo a tam dole v té ohrazené jízdárně jsem zjistila,že nemáme Donečka, ale Lítajícího ševce.On lítal vzduchem.Doslova.Kdo uvěří,když nevidí?Ta fotka se mi ale povedla.Jen nevím, jestli nebyl ještě mnohem výš.Jestli nemá tenhle pacholek něco společnýho s únosem Jasněnky?Takže doma odstavit všechny skříně,prohledat všechny kouty.Odtáhnout sporák a po veškerém neúspěchu se smířit s tím, že někde umře.Asi byla opravdu unesena.A pak,-k velikému překvapení se znovu objevila.
V kotečku nahoře.Že by ji tam zase ten divoch vrátil.Ale spletl si patro.Princeznin hrad je totiž několika patrový.A to byla naše dnešní pohádka.Jinak krásný den a ještě focení koníků na ranním sluníčku.Mělo vydržet i odpoledne.
26.leden - jízdárna
Na sněhu a jen trochu klusu a hlavně zase zjemňovat pomůcky a reakce na ně.
A co umíme nového?
Doneček přišel na jednu podstatnou věc.Že totiž elektrika z ohradníku neprobíjí přes ohlávku.A tak se pomalu učí sundat si oplůtek uzlem visícím dolů pod bradou.Kývá s ním pod lankem a když se uzel nachází pod ním,zvedne hlavu.Lanko se většinou o uzel zachytí a napne se.Teď jen dopilovat tah nahoru,aby se držátko vysunulo z háčku oplůtku.Nevím, proč to rovnou nevezme zubama za to držátko.Možná jindy.
28.leden - Vyhlídka nad Chrastavou
Od rána slunce.Mráz obalil stromy bílou námrazou a láká mě fotit.A tak jedeme s Donem na Ovečku a tam se kocháme nádhernými stromy,obalenými ledovými krystalky.Vypadají jako v květnu, když jsou plný květů..Těžko říct,co je hezčí.Doneček se taky hodně rozveselil a zaběhal si z vlastní vůle.Až tolik,že se zpotil.To nepamatuju.Tak se mu dneska venku líbilo.Na dvoře nás zase čekaly balíky.Dneska skákat nechtěl.Opět jsme stáli u stromu,když přijeli.Traktor zastavil těsně za ním a dost ho polekal.A tak se teď bojí i těch balíků.Jak má vědět, že oni traktor neřídili.Vždyť má jen malej koňskej mozeček.
Poslední lednový víkend - Ten se povedl!
Takové krásné dny,a ještě k tomu jeden za druhým.Kdopak nám to zařídil?Je dobré mít známé,-a to všude.Pak to jde.my jsme si toho sluníčka užívali.Focením koníků na jízdárně a taky na louce při ježdění.V sobotu se Doneček lámal na kruzích v jízdárně a tak si neděli užíval na louce a při focení.Změna mu přišla vhod a dokonce ho bavilo chodit a běhat na kousku louky.Pak jsme šli na průzkum okolí.V lesíku jsme načapali lidi, jak odváží na kárce dřevo.Moc ho zajímali a kdyby mohl mluvit,tak si vyžádal i občanky.Celou dobu je sledoval a čekal,kam půjdou. Kdyby nebyl kůň,asi by byl u FBI.Malý nenápadný a hrozně tajný.
