Kamarád-Hana Zagorová
Co přinese březen? Těžko říct.Každopádně nám přináší dny plné sluníčka a radost být s tím, koho má člověk rád.A nenechat se rozházet, - lidma, kým jiným.Je to moc těžký.Dokud zbyde jediná bytost, pro kterou by člověk změnil celý život, má cenu se radovat.Ostatní není důležitý.Za pár dní se probudí příroda a s ní možná i ti další.Doneček se nemůže nabažit.Chce ven,každý den a oba se těšíme.Na procházku,na práci na jízdárně.Včerejší vyjížďka byla procházkou,země se stále klouže.Horní vrstva je sice rozmzlá, ale pod ní je ještě tvrdo.Máme takové trochu nestabilní nožičky a tak se rychlému pohybu raději vyhneme.Vím,že ví, co dělá a podřídím se.Na jízdárně pravý opak.Písek je super a tak si to vynahradíme.Doneček se dnes upřímě snažil a byl natěšený do práce.Energie mu opravdu nechyběla a tak ji musel předvést i mámě Doně, která za námi přišla na jízdárnu.
Berle místo otěží
Stalo se to přes jedinou noc.Ráno jsem zjistila,že nedojdu ani do stáje nakrmit.Koleno jak balón,vleču se jak stoletá babička.Do nemocnice se to zvládne, ale zpátky už je to horší.Sotva řídím auto.Antibiotika,20 injekcí a konec s chozením.Nejhorší co může být, když se nedá chodit.Bude se odpočívat.Doufám,že někdo zvládne toho mýho draka.Pokud nepůjde pod sedlo obden, roznese nás na kopytech.
Jízdárna- Musíme ho vzít pracovat,- aby se energie nedostala mimo kontrolu.Zatím se chová hezky a na Lucku zkoušel jen svoje obvyklé tahy.Ona ale přesně ví, co od něho očekávat.Má to odkoukané a chová se k němu stejně jako já.Nejvíc Donečka zajímala moje berle a tak místo aby vítal mě, chtěl si s ní zase hrát.Na jízdárně byl hodný a pěkně si tam pocválali.
Vlna vzrušení
dnes jdu zase s Luckou na jízdárnu.Pochopil jsem to hned, když jsem viděl belhající paničku na dvoře a místo ní mě volala Lucka.Hned u stromu jsem se nadechl nádherné vůňe jara.Vůně jara pro mě znamenají závany prvních říjících se kobylek.S jarem pro mě přichází i potěšení se na ně koukat a zkoušet,jak by se k nim dalo dostat.Ale hlavně: musím na sebe upozornit.!!Bez toho jsem tam na té náhorní ohradě bez povšimnutí. REKLAMA NADE VŠE!První pokušení čekalo u stromu.Tady jedna taková byla,-vím to!A dole na jízdárně? To by mohla povídat Lucka!Pěkně jsem ji povozil,jen co je pravda!
Fénixi,půjč mi boty!Panička donesla nějaký dvě divný kulatý věci.Stál jsem u stromu a zrovna jsem měl v hubě roztočenou Markýzovu ohlávku.Proto mě to ani nezajímalo.Vyčistila mi nohy a pak vzala tu věc a nasadila ji na moje kopyto.zůstal jsem v tom stát jak v hrnci na brambory.A pak ještě na druhou nohu.Chtěl jsem se na to podívat.Couvám a koukám na to a zase couvám,a zase....,a ono se to drželo mých nohou a couvalo to se mnou...Pak mě šla panička povodit na silnici.Tam se mi nechtělo kvůli těm kamínkům.Tlačí do kopyt.Jdeme a já zvedám nohy jak čáp.Ne jen přední,ale pro jistotu i zadní,na kterých nic nemám.Kamínky ale necítím,jdu po nich jako by tam nebyli.Asi to nebude tak špatný.Můžu si přát svoje vlastní?
11-12.března - Mezinárodní podkovářské dny
Sešel se rok s rokem a znovu razím za Evičkou,za známejma kovářema a hlavně zase si oživit nějaký znalosti o kování a něco novýho se naučit.Své teotetické znalosti tentokrát přednášel vicenásobný mistr světa v podkovářství,pan Bernard DUVERNAY.Samozdřejmě ,že své znalosti prokázal i při kování koně s podsunutou patkou na zadní končetině a dalšího,který měl ztluštělou chrupavku nad korunkovým okrajem.Překlad zajišťoval veterinární lékař z Brna, MVDr.Zdeněk Žert.Polotěsné a těsné kopyta popsal a vysvětlil MVDr.Hyksa,odborný veterinář na ortopedii.
....MVDr.Žert a vicenásobný mistr světa v podkovářství,pan Bernard DUVERNAY a jeho práce na zadních končetinách
Pro miminko do Prahy
Odjezd z Jaroměře směr Praha.Na Floru pro nové miminko a jedem domů.Nový přírůstek je kluk,saténový crested.Hned jsem zjistila, jaký že je to kluk,jako buk.Ještě mu není celý měsíc a dostala jsem ho dřív, než to mělo být,-ale je to pěkně nebojácný a zvídavý mrňous.Kouká na všechno a beze známek stresu se pouští do průzkumů nových věcí.Doufám,že z něho jednou vyroste šampion.Jako jsou oba jeho rodiče.
Jízdárna a.......Bagr nebo Doneček?
Konečně!!!Po více jak týdnu znovu jdeme spolu.Vybrala jsem jízdárnu a pro jistotu jde se mnou Renča.Koleno ještě bolí,a Doneček měl naposledy záchvat šílenství.Koně se opět pasou
vedle,jdeme na zahozený otěži.Dávám mu důvěru a žádám ho, aby se podle toho choval.Jde to snadno.Chápe dobře, že nám oběma je líp, pokud se sladíme na jednu vlnu.Jde opatrně a moc se mu nechce.Ani v klusu, ani ve cvalu není problém,-je naprosto v klidu.Ví,že noha bolí.Pokus o skok, a pak zapomenu na bolest.Skáčeme křížky a potom řádky gymnastiky a naše letos prvních 90 v řádku.Je šikovnej,spíš já jsem dnes to poleno,co musí tahat na zádech.Je zpocenej!!Tak se projdeme kolem těch nových hromad s pískem.
Zrovna přemýšlíme,kdo nám je rozhrne.Doneček se zastavil, chvilku koukal pod sebe na tu hromadu a najednou k ní sklonil hlavu.Hlava jde dolů,ale co je? Nějak ji zapoměl zastavit a už má v hromadě čumák, už tam má i žuchvy a najednou koukají ven jen uši!!Panebože,volám na Renču,ať ho vyfotí.Ale stihla ho už s hlavou venku.Tak aby nám to nebylo líto,klesne předníma na kolena a plecema strká do hromady písku.Ta se před ním roztahuje do dálky.Má z toho takovou radost.Strká do ní znovu a znovu,hlavou,krkem i plecí.Odráží se přitom zadníma a posunuje naši hromadu o kousek dál.Hurá,už máme bagr,na co někoho volat!! Je to prostě FRAJER! .
14. a 15.březen
Venku na loukách jsme kontrolovali růst trávy.Vymrzla a tam kde byli v lednu pod sněhem zelený trsy, jsou nyní jen shnilý pozůstatky .Konečně jsem vyzkoušela opravený westernový sedlo.Jeho posedlí nějak během let ztratilo polstrování a sedělo se na kostře potažené kůží.Ta se nejenom odírala sama, ale odírala i onu část jezce nad sebou.Nic moc.Jakožto kutil od narození jsem se pustila do díla.Sedlo jsem rozebrala,koupila kousek molitanu síly 3 cm a polepila s ním horní část kostry-posedlí.Vrácení horní kožené části nebylo zrovna jednoduchý, ale nakonec jsem to zpátky napasovala.A výsledek? Super jízda jak na pohovce,příjemně tlumící otřesy a pohyb koně.Tak a teď už jenom aby se nám nerozpadly staré stehy!
14.března - První rodinka Další foto ZDE
Ranní krmení morčisek.Koukám, co se to hemží u březí samičky Edith.Už asi není březí, běhá tady nějaká drobotina.Nějak moc bílých tělíček! Vidím tři bílé prcky v tom ranním šeru.Rozsvítím si u nich,a tam u mámy se krčí ještě jedno malý tělíčko.Byl černý a splýval s jejím černým břichem.Tak
na poprvé a hned čtyři?
Doufám,že ty malý tělíčka všechny přežijou.Na váze mají kolem 7 deka.To jsou asi 3-4 plátky salámu.Jejich velkou výhodou jsou již plně vyvinuté orgány,které mohou přijímat úplně stejnou potravu jako jejich máma.A taky to hned po pár hodinách zkoušejí.
Jablíčko, mrkev,okurku,-ohryzávají to jako vzteklý.K tomu zapíjí mlékem od mámy a jdou do hajan.
......a venku nám znovu začíná zima.Ochladilo se na pár stupínků nad nulou,prší a koníci jsou opět na noc doma.Pomalu se otužují,ale s mírou.A s Donečkem trávíme dva dny pouze čištěním a mytím.Když volno, tak právě takové sychravé dny.Ale už se těšíme na sluníčko!
Úplněk březen 2011 19.března-19:10 h
Úplněk byl vždy považován za magický den. Je to nejsilnější fáze Měsíce a má velký vliv nejen na naše tělo, ale také na naši psychiku.
Tento sobotní večer nabídl nevšední zážitek nejen pro fajnšmekry. Měsíc se octl v 19:10 SEČ v úplňku a o necelou hodinu později prošel přízemím výjimečných 356 577 km. Tato neobvyklá shoda vměstnala do jarního souhvězdí Panny s jasnou hvězdou Spica a nedalekým Saturnem největší měsíční úplněk od března roku 1993. Šlo spíše o symbolickou záležitost než o do očí bijící jev. (Moje foto s odrazem na kapotě auta.)
Konečně sluníčko
Třídenní deště pominuly a my si jdeme trochu poběhat na jízdárnu.Jeden den klasicky se sedlem a druhý jen na ohlávce a ve volnosti.Doneček lítal jak králíček Duracell,nebyl k zastavení.Ani ten bič nebyl potřeba.Běhala jsem s ním,ovšem jen na malém kruhu uprostřed a on to bral tryskem po obvodu.Konečně se zase mohl rozlítnout bez závaží na hřbetě!Pravda,-je už pozdní odpoledne a Doneček něco takového nečekal.Měli jsme důvod se opozdit.Navštívila nás paní kopytářka od Benešova a s tou jsme si chvíli povídali o kopytech.Bohužel nestihla kopýtka poměřit a tak to zkusíme udělat sami.Botičky už budeme potřebovat,i když si kopýtka docela dobře zvykají.Šetříme je na kamínkách tím,že seskočím a jdeme spolu pěšky.Ostatní koníci si zvykají taky a uvidí se,co dál.
První jarní denI když se mi poštěstilo se nakonec dostat i na koně,nelituju tý pozdní hodiny.Po polích krásný klid,světlo se pomalu měnilo na šero a tam uprostřed těch polí jsme konečně jednou byli sami.Ticho a klid,jaký se jen tak nepovede.Zapadalo slunce a obloha měla fialovou barvu složenou z různých druhů odstínů v pruzích.Pohádka.
"Here Comes the Spring"
..............Dvě hodinky s mámou
Jaro se hlásí a zima je za námi.Slunce už pár dní pálí.Musím se někam podívat.Třeba někam, kde jsme dlouho nebyli.A tak když se vracíme domů,máme celé město pod sebou jak na dlani.S mámou jezdím rád ,je docela klidná a stále se trochu spoléhám na její ochranu.Cestou jsme pozorovali všude pochodující koně, lidi se psema a vlastně vůbec tam nebyl klid.Nemám to rád.Musím být na pozoru a stále hodnotit nové situace.Panička se pak zlobí, že furt stojím a něco sleduju. Nechápe, že taky přemýšlím.Co se jí zdá normální,to mě teda ne.Mám jen jeden holý život a ten si budu pořádně hlídat.
Tak jsme si obkreslili kopýtka,snad se jednou k těm botičkám už dopracujeme.Moc se na ně těším.Kopýtka se nám chozením na boso už krásně zakulatila a zespodu se tvoří krásné rozpěrky.I máma Dona si zvyká na boso a docela jí to jde.Přestává i kulhat :-)
Zbytek stáda si vegetí celé dny na pastvě a domů chodí jen na šrot.Ani se jim domů nechce.Krásný počasí a tak si lebedí.
Nový koník
Takový neplánovaný přírůstek.,,Vezeme koně, nemáš místo?,,Takhle to začalo a za 2 hodinky byl u nás tmavý krásný hnědák.Byl odněkud z Vysočiny a dovezla ho k nám Marťa s Romanem.Místo budeme mít , i když zrovna není.V pátek odchází Takyra s Aničkou.Koníci jsou venku a tak nám to nevadí.Ještě ani nevíme, jaké je ctěné jméno nového krasavce.Druhý den se šel podívat do stáda.Naprosto hodný a klidný koník,jenom malý prcek Denver ho odhání od své milované rodinky kobylek.Pokud nejsou poblíž,je klídek.A tak všechno proběhlo v klidu.
Druhý den: šikovný koníček.Domů z pastviny sice ještě netrefí, zato do šatny mezi skříňky se vešel úplně celý.Nechybělo moc a byl až v zadní části na gauči.
Dvě hodinky toulání - Ovčí Hora FOTO
Jaro probouzí život a jako první se k němu hlásí odvážné kočičky.Mrazu se ještě dočkáme.Ale dnes pálí slunce.Jedeme na Ovčí horu.Pomalu ,v klídku,loudáníčko po celém kopci.Odpočinek pro tělo i duši.
26.březen- Maškarní jízda ve stylu HOROR
Akce pořádaná jako oficielní zahájení jezdecké sezóny a vítání jara.Jeli pouze jezdci ze stáje PD a sešlo se nás celkem jedenáct.Mohlo nás být i víc, ale ne každý měl zrovna volno nebo chtěl.Zůstal volný Denvřík, neboť se ho bojí asi úplně všichni. Prý se nedá udržet.No,škoda že si tu jako jezdci holky tak málo věří. :-))
A tak když se na dvoře objevili první nestvůry v maskách,začalo to být zajímavý.Dělala jsem masku dnes ráno těsně před jízdou.Jak jinak,jako vždy.Fixy,tempery a tričko, a je to.Skřet je na světě.
A k tomu si beru toho malýho skřeta, co prý tak strašně divočí.Už se na to těším!Doneček jen z dálky přihlíží a prohlíží ty neznámý postavy.Fotograf Pavel nám dělá během jízdy dokument.Nevím, co se to stalo s tím malým divochem, ale celou cestu jde na zahozený otěži a přesto,že jiní koně divočí, tak to s ním nehne.Žádná sranda nebude.Celou cestu nuda.A večer? No, někteří se váleli smíchy i pod stolem.Děkujeme za společnost,ty jedna pražská osobo!! A komu ještě poděkovat?Určitě Šárce za její krásný,leč sytý dort,který byl hlavní cenou pro všechny soutěžící na závěrečném klání na jízdárně.Někteří se s ním i dusily,některým lezli oči z důlků.Já jsem si ho však v klidu vychutnala.
F O T O(Klárky)
28.březen: jdeme na trénink na jízdárnu.Doneček se stíhá koukat jak vedle na Vinču,tak na koně malého stáda na druhé straně.Není s ním problém,stihne i práci a taky si skočíme.Po jízdě hned vyzkoušíme na omytý kopýtka namazat ztužující přípravek na kopyta.Doufám, že mu nezkamení doslova.
Počasí je neuvěřitelně krásný a nejít někam společně ven by znamenalo špatně prožitej den.Jdeme někam do lesů a nechceme tam nikoho vidět a s nikým mluvit.Užíváme si klid a tichou přítomnost toho druhého.Jen zpátky jsme potkali koně,ale Doneček jen rozumě pokukuje.Tráva se už dere zpod země.cestou se stavíme na svačinku.
Kruhovka-
Marťa mě naladila na kruhovku.Prý ani nevíme, co máme.Chodí tam s koníkem celkem pravidelně a moc si to chválí.Po včerejším tréninku drezurky nám to bude stačit.Neberu si lonž,neboť to zvíře nerespektuje směr.Jen by jsme si zapletli nohy.To je špatně.Tak začneme jinak.Když ho štve moje tlačení vpřed, tak zvolníme.A nic ho nenutím dělat dlouho.Střídáme krátce krok, kousek klusu,chvilinka cvalu.Koníček je spokojený,soustředěný a přestává po mě házet zadkem.Klidné tempo mu nevadí a soustředí se na povely.Možná je to správná cesta.Kdepak hřebec.Je to složitější,než jsem čekala.Chci mu nabídnout řešení, které uspokojí oba dva.A ono to funguje.Chodí v kroku a neprotestuje ani v klusu.Každou chvilku zastavíme a nechám ho koukat.Stojí a respektuje mě.Nejde nikam,ani když si sednu a nevšímám si ho.Čeká na další povel.(nebo na mrkvičku?) Že by to byl začátek naší komunikace v kruhovce?
MVDr.Žežulková: Rovnání pacientůKoníci si po ránu vegetí na pastvě.Už si mohou i lehnout,aniž by spali ve smetišti odpadků.To,co nám naplavila před zimou voda se objevilo na holé zemi .Postupně to haraburdí sbíráme.Louky si oddychnou a koníci se zase můžou spokojeně válet po čistý zemi a žrát narůstající trávu.Jdu pro Donu.Podařilo se ji chytit.Přijede doktorka Žežulková.Úderem 10 začínáme rovnáním zatuhlé Donči.Potom plňasové,hřebci a Roneček.
,,Koukám na všechno z boxu a moc mě zajímají ty ženský,co furt tahají koně ven a dovnitř.Nechápu,proč ještě nejsem puštěnej.Kdoví,co mě zas čeká...A pak přišli za mnou do boxu.Chtěl jsem se vtlačit mezi ně a utíkat pryč do ohrady.Tolik lidí sem přišlo!A tu paní poznávám.Bude mi zase kroutit nohama a lámat hlavu na druhou stranu těla.Asi neví,kam patří.Ale ven mě nepustily.Paní se mi hned vrhla k zádům. Nepožádala o dovolení vstoupit do mého soukromí.Byl jsem hned naštvaný.Kroutil jsem se a ustupoval od ní.Kousnout bych chtěl ,ale držela mě panička.Tak jsem aspoň koulel výhružně očima.Až když jsem měl točit hlavou do stran, podařilo se mi paní šťouchnout do zad.Byla to jen výstraha.Taky jsem ji chtěl záda promačkat.Ruce nemám,tak zubama.Rozčílil jsem ji.Vrazila mi jeden pořádnej žďuchanec do žebra.Tak jsem ji pak ,jako omylem, sjel kopytem po noze,když mi ji pokládala.A ještě jsem musel jít předvádět do kroužku cval.Copak jsem v cirkuse?A zase mi tam lámala nohy.To už je na mě moc!!Znovu jsem ji ,,nechtíc,, strčil.Kdy už pochopí,že mě to nebaví.A pak jsem měl celý tělo jak polámaný.Všechno,úplně všechno mě bolelo!!,, ,,Tak ti pěkně děkuju,ty zlobidlo!Za to,co jsi provedl paní doktorce,mi její pes chtěl sežrat celou rodinku morčat, rozházel Barovi všechny granule a Tobě! chtěl sežrat plný belík suchýho chleba.!! 3 : 3 - skóre dnešního zvířecího bodování.
