APRÍL !!
1.duben
MVDr.Žežulková: Rovnání pacientů
Koníci si po ránu vegetí na pastvě.Už si mohou i lehnout,aniž by spali ve smetišti odpadků.To,co nám naplavila před zimou voda se objevilo na holé zemi .Postupně to haraburdí sbíráme.Louky si oddychnou a koníci se zase můžou spokojeně válet po čistý zemi a žrát narůstající trávu.Jdu pro Donu.Podařilo se ji chytit.Přijede doktorka Žežulková.Úderem 10 začínáme rovnáním zatuhlé Donči.Potom plňasové,hřebci a Roneček.
,,Koukám na všechno z boxu a moc mě zajímají ty ženský,co furt tahají koně ven a dovnitř.Nechápu,proč ještě nejsem puštěnej.Kdoví,co mě zas čeká...A pak přišli za mnou do boxu.Chtěl jsem se vtlačit mezi ně a utíkat pryč do ohrady.Tolik lidí sem přišlo!A tu paní poznávám.Bude mi zase kroutit nohama a lámat hlavu na druhou stranu těla.Asi neví,kam patří.Ale ven mě nepustily.Paní se mi hned vrhla k zádům. Nepožádala o dovolení vstoupit do mého soukromí.Byl jsem hned naštvaný.Kroutil jsem se a ustupoval od ní.Kousnout bych chtěl ,ale držela mě panička.Tak jsem aspoň koulel výhružně očima.Až když jsem měl točit hlavou do stran, podařilo se mi paní šťouchnout do zad.Byla to jen výstraha.Taky jsem ji chtěl záda promačkat.Ruce nemám,tak zubama.Rozčílil jsem ji.Vrazila mi jeden pořádnej žďuchanec do žebra.Tak jsem ji pak ,jako omylem, sjel kopytem po noze,když mi ji pokládala.A ještě jsem musel jít předvádět do kroužku cval.Copak jsem v cirkuse?A zase mi tam lámala nohy.To už je na mě moc!!Znovu jsem ji ,,nechtíc,, strčil.Kdy už pochopí,že mě to nebaví.A pak jsem měl celý tělo jak polámaný.Všechno,úplně všechno mě bolelo!!,, ,,Tak ti pěkně děkuju,ty zlobidlo!Za to,co jsi provedl paní doktorce,mi její pes chtěl sežrat celou rodinku morčat, rozházel Barovi všechny granule a Tobě! chtěl sežrat plný belík suchýho chleba.!! 3 : 3 - skóre dnešního zvířecího bodování.
2.dubna- Trénink jezdců z Vysoké u nás F O T O
Dopoledne jak z pohádky,teplo jak z července a kolbiště jak na Vysoký.Jezdci ano, ale parkur náš a u nás.Přijeli si zaskákat na jiné kolbiště,neboť trénink před závody je to dobrý.
Pohybování koníků v kruhovce.
Potom jsme museli vzít koně pomuchlovaný paní doktorkou do kruhovky.Doneček tam byl nedávno a hned jsme mohli pokračovat v rozjetém stylu.Dařilo se skvěle.Nakonec byl tak zhypnotizovanej, že jsem si ho tvarovala jak modelínu.To Markýz se hned po vkročení do kruhovky vztekal a šel proti lidem.Nakonec jsem tam s ním zůstala sama a začali jsme jinak,-viz. hypnotizace Dona.Fungovala i na něho.
Uklidnil se skvěle a začal sledovat pokyny bez těch rozbouřených emocí.Zklidnil hormony a stal se z něho takový normální - skoro valach.Roneček i Dona se soustředili výborně, měla jsem z nich radost.Ovšem tu největší mi udělal Don.
....A třetí den v kruhovce
Ještě jeden den na zotavenou.Nejprve se pokusit o rozlomení stěny kruhovky a pak padnout vyčerpáním k zemi.Což jsem prokoukla a oproti jeho vůli se musel dát do částečně organizované činnosti.Couvání ve volnosti na pokyn rukou už se zdá chápeme.Pohyb ke mě fuguje taky,pokud je v ruce mrkev.Stání na místě naprosto oblíbená práce .
..........
Louky plný sasanek.To je jarní nálada.A všude nová tráva.To je opravdu potěšení pro chuťové potřeby Dona.Však si to taky užívá.Louku má jen pro sebe a cpe se a cpe.
4.4.2011: Vzpomínka na MARKU!
15 let od smrti Markýzovi maminy Marky.Na její počest se každým rokem,-bez vyjímky-,na našem dvoře objeví její věrná Lenka s kyticí pro vzpomínku na její nejmilejší kobylku.Díky Leni!
Ještě v kruhovce
Tento ,,výcvik,, je opravdu zvláštní.Nějak od všeho trochu.Nejprve se okolo proženou koně z pastviny domů a Doneček si trénuje panáčkování.Přitom se opírá do stěny, že to v ní až praská.Asi něco váží :-) Potom chvilku běháme,zvedáme nohy přes kavalety a taky skáčeme.Po tom všem už se jen vydýchat a už si se mnou dělej co chceš.Klidně si po mě lez,tahej mě za nohy a klidně si můžeme i lehnout.A z kapsy pro mě něco vytáhni.Vždyť jsem se tak snažil!
Naše nové morčiny.Jedna z Prahy,druhá z Liberce.
Cvičení na jízdárně
máme tam spoustu skoků,ale skákat nebudeme.Je toho tolik na opravování.Zimní dlouhá pauza a všechno je pryč.Ale nevadí.Trošku se potrápíme na kruzích a přechodem do cvalu.Už i tak je otrávený.Jo zase jsme pracovali.
Nedělní toulání - 10.dubna
Na jízdárně mají trénink koníci z Rynoltic a tak jdeme zkusit neokovaný kopýtka na delší trasu do terénu.A taky na kamínky.Jsem nadšená.Specielní trim,k tomu zpevňovač na rohovinu a opravdu poctivá péče o kopyta nese své ovoce.Doneček si vyšlapoval i po kamínkách docela spokojeně a nevybíral si cestu jak dřív.Po dvou hodinách si vyšlapuje domů jako s podkovama.Možná líp,-jedno velké plus i díky paní doktorce Žežulkový.
Pondělí 11.dubna 2011
Rozloučení s jedním z mých žluťáčků
Sloužil a pracoval pro mě dlouho.Byl to pomocník, na kterého bylo vždycky spolehnutí.Když mu něco nešlo, postarala sem se o něho.Bohužel ani věci nejsou nesmrtelný.A tak se s tebou loučím Škodověnko moje!
Že by první vlaštovky? Pracuji ve stáji a v tom mě zarazil nějaký jiný zvuk.Bylo to štěbetání ptáků,ale trochu jiné, než poslední týdny.A zároveň i hodně moc známé.Uvědomila jsem si, že to mohli být první vlaštovky.Vyběhnu ven, ale nezahlídla jsem žádnou.Myslím ale, že mě sluch nemýlil.Poznáme další dny.Už aby tu byli holky malý.S nimi je tu veselo.O další vtipný moment dnešního dne se postaral Doneček.Kdepak! Ten aby stále něco nevymýšlel.Jdeme do kruhovky a já ho učím na pokyn zastavit.Přejít kavalety,za nimi zastavit,otočit se a znovu je přejít.Když už takhle hezky přecházel asi pošestý,zastavil se nad jednou kavaletou, zadíval se na ní,a než jsem ho stihla pobídnout do kroku,vzal jí do zubů a jal se ji uklízet do středu kroužku.S výrazem v očích:,,Co se mi to tu,ksakru,pořád motá pod nohama!!??,, ji naštvaně vypliv.A byl s tím hotov raz dva.A do třetice můj malej morčecí Marlonek se postaral večer o další legrační moment.Je to taková kopie Donečka v jiném těle.Je s ním legrace a stále něco vymýšlí a komunikuje víc,než všichni dohromady.Když dám do kotce ruku, vyskočí mi po ní a sápe se mi až ke krku.Když na něho mluvím, panáčkuje a kouká,jakou zábavu pro něho vymyslím.Tak jako dnes.Kouká,panáčkuje,natahuje se k mojí hlavě nahoru.A jak se tak kouká na mě,zaklonil se víc,než měl,ztrácí balanc a najednou letí zádama do zadu a padá na zem.Prostě a jednoduše se převrátil na znak.Výbuch mého smíchu ho neminul.Díky zvířátka, s vámi je aspoň sranda!
16.dubna
Dvě hodinky společně na Ovčí
Ten výlet se nám povedl a líbil se mi.Doneček si užíval přírody a já klidu.Teploučko,sluníčko.Ovečky a společné pasení.Tajné kouty a hra na schovávanou.
A doma první obsednutí Maria.Koníček je boží,- smířený a ochotný pracovat s člověkem.Co víc si přát.Jednou někomu přinese radost.
Donečkovo lítání po ohradě se nejednou promění v hájení svého území.Zkuste si tam někdo vkročit!! Uvidíte ten tanec!Jako pan bažant.Procházel se drze po jeho ohradě a Doneček to nechtěl tolerovat.Rozlítl se na to malý stvoření ,oběhl ho dokola a zastavil se.Usoudil však, že ten mu tolik nevadí.Pak se rozčílil podruhý.Za stájí sebou škubala modrá plachta.Vlála ve větru a provokovala.Rozeběhl se podruhé,sklopil uši a zaútočil.Plachtu pěkně vytahal za její drzý konec.Překonal i strach z ohradníku.A tím si dokázal,jaký je hrdina!
Cestou kamením
Pokus přejít naboso úsek cesty,dlouhý asi tak 20 minut chůze.Cesta samý kámen.Tak to mělo být.Jdu vedle něho a zvykání na takový povrch cesty mu ulehčím.Došli jsme k cestě, která měla být lepší.Ale nebyla.A tak se mi pěší tůra protáhla.Navíc kopec,stoupání jak na Ještěd.Vedu Donečka mezi stromy a spíš ho táhnu za sebou.Nejen,že mám co dělat sama, ale ještě dřina s ním.Rozhodl se sežrat trávu v celým tomhle lese.Na kopci pauza a tebe nechám stát u stromu.Když nic jinýho,hladová huba nepohrdne ani napučelými větvemi.A když není tráva, bude lízat hlínu,-tam je přece taky spousta vitamínů.Co tohle je za chutě? No,myslím,že se k téhle hostině nepřidám.Nevím proč mě napadlo jít k Hamrštejnu na tohle pichlavý kamení,které je po celý cestě až k Andělský hoře.Nechtěla jsem toho koníčka tolik trápit,ale za zkoušku to stálo.Jeho kopýtka šlapaly po celou dobu po kamení a on se snažil a vydržel..
Bažanti
Po ránu sedím doma a slyším za oknem nějaké rány.Bylo to, jako by někdo pravidelně klepal prstem do plechu.Za oknem stálo auto.A u toho auta pobíhal bažant,náš známý,zdomácnělý nápadník naší Agáty.Běhal od jednoho konce auta na druhý a zobákem vztekle bušil do plechů a do plastů. V I D E O Okolo jeho tři bažantí slečny v klidu snaživě hledaly zrníčka k jídlu. Byl rozzlobený a vůbec nechtěl, aby u nás tohle cizí auto stálo.Bral ho jako vetřelce.Není přece hloupý,naše domácí auta přeci zná.A tohle musí uklovat k smrti!
23.dubna
Výlet a výstava
Toho dne jsem měla v plánu nejenom výstavu v Český Lípě, ale i jednu malou prohlídku jednoho krásného tajného místa.Na výstavě jsme se měly zdržet, i když už naše morčátka měli registraci za sebou, a tak jsme se vydaly na cestu, o které jsme nevěděly, kam nás zavede.
Cíl byl známý, ale i neznámý.Dostaly jsme se do krajiny snů,do takové, o které možná hodně lidí jen sní.O místě téměř bez známek jakékoliv civilizace, do míst, kde jen ptáci a zvířata mají svůj domov.Tam jsme stály pod rozkvetlými stromy a nevěřícně hleděly kolem sebe.Jestli si někdo vysnil úžasnou krajinu někde v dálce, tak ani tak daleko nemusí.Naše země nás stále udivuje a naštěstí jsou v ní i taková místa a nemusíme je hledat nijak daleko.Krása,čistý vzduch,ticho,silnice utopená někde hluboko pod námi.I domečky zůstaly někde pod strání.Nechtělo se mi zpátky,vůbec! Musely jsme, v Lípě nás čeká ještě jeden mrňous, malý Zeusek.Vybrala jsem si ho a už se na něj těším.Paní dělala tajnosti a do poslední chvíle mi nebylo jasný, jestli ho vůbec má sebou.Ale měla a už jede v bedně od Budvaru s námi domů.Ještě stihnout s Donečkem výlet na Karlov,a krásný západ slunce doma.
Noví obyvatelé - A doma taky něco navíc.Hned když jsme se vrátily, ukázaly nám nového obyvytele.Tedy, ještě nevíme, jak dlouho s námi ten malý bílý ptáček zůstane.Je to krásný ,výstavní holub v barvě dalmatina.Na noze tři kroužky a možná tu jen odpočívá před další dlouhou cestou.
Závody Sobotka- MARKÝZ
Dnešní den byl i pro našeho Markýze jedním z jeho důležitých.Brzo ráno odejel do Sobotky, kde ho čekaly jeho letošní první závody.První závod jel parkur stupně Z a tam byl limitovaný čas.Přesto,že se nikdy na kolbišti nežene příliž dopředu, tak byl závod nastaven asi na ještě línější tempo.Čas překročil a limit nesplnil.Druhý závod ZL se celkem vydařil, neboť mu spadl jen jeden skok, a to druhý kolmák v kombinaci dvou kolmáků.No i to je paráda.
24.dubna
Relax o velikonocích.Jdeme znovu na Ovčí.Tam je krásný rozhled z kopce na krajinu kolem.Nevěřím tempu, které dneska nasadil.Mám pocit, že poletíme.Nezvyklá situace.Nevím, jestli se tak těší na prostor a nějaké to jančení, nebo jen letí, aby už byl na našich místečkách s nejlepší trávou.Nakonec jsem na to přišla.Budeme tyhle oblíbený místa spojovat během, aby jsme tam na nich pak mohli o to dýl jíst!! Fikaný to koníček!
26.dubna se Doneček vyběhal na jízdárně.Nejdříve se pěkně nadýchal pachů po dvoře.Ty tam s provokativní drzostí zanechaly hned dvě říjící se kobylky.To ho probralo z přemýšlení o spaní a hned měl lepší náladu.Svoji aktivitu nezapoměl předvádět ani před valachem Fénixem.Když se blížil pod vedením Aničky k ohradě jízdárny,nasadil své abnormální zrychlené tempo.Aby se mu nechtělo zvedat na zadní, tak jsem přistoupila na jeho hru.Bude se rychle běhat a trochu se unavíme.To abys ses k tomu řičení taky trochu předvedl.Až se unavíš, budem pokračovat.A pokračovali jsme nechtíc ještě o pár desítek minut dýl.Utekli koně z ohrady a my nemohli odejít domů.Co kdyby taková Gina zatoužila po miminku.A tak jsme museli počkat, než se do stáje vrátil náš zachránce Pepa a pochytal ty nenažraný huby,co běhali na louce vedle silnice.Tak a jdeme konečně domů.A honem podívat se na naši maminu Vinču.Už se jí to kulatý bříško pěkně hýbe.Hříbátko čeká každým dnem a tak se jdeme podívat.Doneček jenom z dálky.On přesně ví .Ví co se děje a na co se čeká.A tak hlídá Vinču, každý den stojí u ohrady a ona se pase v ohradě pod ním..Není sám.Sleduje jí i infračervené světlo kamery.A tak mám o noční video postaráno.
27.dubna- 2.roky od narození sestry Diy.Ráno jsme si vyjeli na nedaleké louky ke hřbitovu.Krásný rovinatý terén provokoval ke klusu i cvalu.Doneček se hned od začátku překonal.Nasadil tempo a v něm zůstal po celou cestu.Ani kopec v druhé půlce vyjížďky ho neodradil.I kamenitá cesta zdá se není důvod zpomalit.Co se to s ním děje? A sám od sebe jde tempem, za které by se nemusela stydět ani naše klusačka Viňuška.Jeho pohyb je pružný a plný energie.Nepoznávám!A doma jedno velké výročí: DIA. Jsou jí právě 2 roky.Tak všechno nejlepší!
Poslední foto našeho hosta:po několikadenní přestávce a odpočívání se vydal na cestu, aby dokončil co dokončit měl.
Viňuščino bříško.....
kobylka se nám kulatí a kulatí.Zase to její obrovitý břicho,co se s ním tahá už 11 měsíc.Mívám pocit hned pár dní po zabřeznutí, že má bříško větší a větší.První měsíc těhotenství a nemusíme volat veterináře ani použít sonograf.Určení březosti téměř zaručené.Je to prostě mamina.A takové má bříško jen pár dní před porodem:
