pondělí 5. září 2011

Září slunce v září

Další seno
Znovu lezeme na půdu a znovu navážím z louky.Jedna fůra je tak těžká,že mám pocit,že traktor nezvládne a kola nám prasknou.Doneček se na nás kouká z výběhu a myslí si něco o tom, že teď se ukáže, kdo bude dneska ,,makat,,!On je v klidu a já padám na hubu.

Dopolední siesta na loukách,probíhá zhruba tak, že se nechám přesvědčit k zastávkám v pravidelných intervalech.Ty trsy krásný trávy, včetně úplně voňavýho, rozkvetlýho jetele, vidím stejně, jako on.Už z dálky, a čtu v duchu jeho myšlenky.Ano,tamhle chceš zastavit a ono se tak taky stane.,Nebo snad čteš ty? myšlenky moje? No, každopádně si umíme vybrat dobrý žvanec.Intervaly zastávek se zkracují úměrně růstu a výšce trávy a co vyjížďka to kratší úsek chůze mezi nimi.Zastaví,a dobře ví, co je pod ním dobrého,-ale jako správně přírodou vedený kůň nejprve zvedne hlavu co nejvýš.Domnívám se,že proto, aby se přesvědčil,že mu ani zdálky nehrozí nebezpečí.Potom se tak nějak do boku zaměří na mě a sleduje, jak se se mnou věci mají.Stačí malý náznak mého přání jít dál,a bojovat s udidlem nebude.Ale po chvíli zopakuje ten samý manévr s rozhlížením,a mírným otočením hlavy ke mě žadoní.Pokud necítí pevnou ruku a stisk mých holení,skloní hlavu a jídlo je jeho.Fikaně promyšlený a tak mile to provádí!Nejde se zlobit.
Opět kamarád ,návštěvník z nebe, a jeho manévry těsně nad pastvinou.
Pouť
S dobrým úmyslem povozit děti jsme dorazily poblíž hřiště, kde se konala pouť.Hudba a rámus už z dálky.3 naše koně spořádaně přicházejí.V tom se hned za rohem objevil veliký kolotoč.Ukázněnost ta tam a koně skáčou do příkopa.Utéct se jim nedaří a tak couvají zpět a vytvářejí vlnu tsunami proti za nimi jdoucím dětem.Teď strhávají rodiče do příkopu svoje vyvalený děti.Dobrý úvod.Jdeme dál na louku,koně se postupně uklidnili.Pochopili,co od nich chceme a povozili i několik hodně malých dětí.Odjíždíme domů a padá mi kámen ze srdce.Pořádný balvan.Ne, už ne!
Cesta na pouť v poklidu,ale to ještě koně neví,co je čeká...
Překvapení se dočkali na konci cesty.
....a první pohled na řetízkový kolotoč.Pak už jen oči navrch hlavy a skoky do příkopu a ty děti Rony málem zašlapal do asfaltu :-D

Mario
Aby se Mario otrkal, musí chodit co nejčastěji pod sedlo.Na jízdárnu vždy chodí s koněm.Je to kůň smířený s tím, že bude pracovat pro lidi.Čisté a nezáludné povahy,jak umějí být jen malé děti a hříbátka.



3 hodiny s mým ,,neviňátkem,,
Kdyby to dnes byla normální běžná vyjížďka, asi by jsme byli za hodinu doma.Měla se kovat kobylka Grace a já u toho měla být.A hlavně chtěla.Nebylo to běžný kování ,ale ortopedické.Kvůli jejímu poškozenýmu kopytu.Jenomže.Vydali jsme se trochu jiným směrem,...
.....,cestou jsme se někde stavili,popovídali,opásli neposekaný dvorek a byli Happy.Zapoměli na čas,sbírali ostružiny.Nevšimli si povolené botičky, sbírali a znovu nasazovali díky nedotažený přezce.O kus dál mi šlápne na prst,ale kdyby u nohy.Na prst na ruce ,- a to bylo docela vtipný.Legraci Doneček dovrší potrhanou uzdečkou,na kterou taky šlápnul,protože jsem koukala po houbách.No nic, měli jsme pod ní parelku a vodítko, dojeli jsme na tom.Kovář už měl téměř hotovo a po 3 hodinách mé nepřítomnosti si konečně někdo všiml,že chybím. :-O

Legrace největší :-))
Dnešní den měl být pohodička kvůli odpočinku po včerejším výletu.Věděl jsem,že půjdu do kruhovky,už když jsme šli na parelce dolů z kopce. Ale netušil jsem, co tam na mě zase vybalej.Uprostřed stála veliká bílá koule.Znal jsem ji od vidění,stávala dole pod kopcem.Panička chtěla,abych se s ní seznámil.Hovno! Víc mě zajímalo to hovno.Bylo po mojí ségře.Pomohl jsem jí s úklízením.Pak jsem měl zaběhat.Moc jsem nechtěl.Panička na mě vytasila bič a to do mě vjel nerv.V cestě mi stála ta koule,tak jsem to u ní zapích a zaťal do ní zuby.Ulítlo z ní kus těla a tak jsem to udělal zas.Nádhera,mám ji v hrsti a vyhrávám.Strkal jsem do ní ze všech stran a chtěl ji podupat.Vyvztekal jsem se na ní dobře a přepadla mě touha ji obskočit.Druhý můj nápad byl taky dobrej a bavil mě docela dlouho.Koule přede mnou utíkala a tak byla legrace.Třetí nápad už nebyl můj.Začaly ji na mě koulet a schválně s ní do mě strkat.To byla hra.Taky dobrý.Jsem pro každou srandu.

Dastien s Vinčou koukají na Diu s Luckou

Výprava ve 4 -Vyjeli jsme s Donou a valachama,s námi nějací zákazníci a jeli jsme do lesa.Kupodivu žádný zážitek a iDon se choval víc než ukázněně. I při potkávání jiných koní. :-o
S dětičkama na poli
Lucka šla provětrat Diu,dala jsem jim náskok a vzala Vinču s Dastienem.Šli jsme jim naproti a pak společně se vraceli.Skupinka lidí,koní a jednoho psa.S Dastienem mi pomohla i Jana, která se ráda zapojila jako vodič,abych mohla fotit.Dastien už chodí jak starej mazák :-)


Zelená hora
Kostel je vystavěný na půdorysu ve tvaru pěticípé hvězdy. Tato skutečnost má vycházet z legendy, ve které se praví, že v se místě, kde Jan Nepomucký utonul, objevila koruna z pěti hvězd. Tento symbol se pak objevuje opakovaně i v dalších prvcích stavby. Areál je přístupný pěti vchody, v chrámu se nachází pět kaplí s pěti oltáři. Pět písmen má i latinské slovo TACUI - mlčel jsem. To je vyjádřením legendy, podle které světec zaplatil svým životem za to, že neprozradil zpovědní tajemství královny Žofie.

Krásný výlet na neznámá místa a nové objevy :-))

Sochy
Michal Olšiak je jeden z nejznámějších sochařů a výtvarníků Žďárska začínal jako tvůrce soch z písku v Itálii. Později přesídlil do Německa, kde u Bodamského jezera, v Hofu či Fridrichshafenu vytvořil řadu soch z betonu.V roce 2005 vznikla jeho první socha ve Žďáře - Mamlas u Starého dvora. Pustil se do ní s nadšením, vlastními investicemi a chutí vytvořit něco ve svém městě.


Práce s Máriem v kruhovce
Zezačátku překvapený,snažící se bojovat s tím co ho drží,ale po chvíli se přizpůsobil situaci a pravidelně chodil i klusal.

Práce s Donem v kruhovce
Oproti Mariovi více sebevědomý,vnímavý ke všem podnětům z venčí ,ale taky poddajný a nečekaně smířený.




17.září 2011
Akce ,,Stopovaná na PD,,
Dneska ráno jsem i s mámou dostal nezvykle brzo najíst.Trochu mě to udivilo.Panička má zase něco v plánu.A už mě tahá ze stáje, ještě jsem nedojed.Je teprve půl osmý.Vzali si na sebe trička s nápisem Policie a prý pojedem dělat pořádek na pole.Tak bude ta hra nebo ne? Cestou mě pořád hnali a pobízeli,klusat a cválat se mi už nechtělo.Panička stále jen opakovala ,,Donečku,závod!!,,Tuhle hru neznám.Ale aspoň ,že jsme u každýho papíru,co visel po lese,zastavili.Chvilka úlevy a hned zase rychle dál.Nic pro mě.Prý jsme byli devátý.Já se bavil až potom, když mi pod ohradou celý den běhali valaši s kobylkama.To byl další pořádný trénink.Běhám sem a tam,kopec nahoru a dolů a pomalu mi ty svaly narůstají.

Vyjížďka se setrou Diou
Dneska poprvé.S tou malinkou ségrou, co se nedávno narodila.Tak mi to přijde,jenže ona je už skoro jak já a jsou jí víc než dva roky.Já jsem šel dnes s ní, na naši první procházku.Vypadala jak máma, byla tak cítit a mě vůbec nepřišlo, že bych měl řehtat,natož něco vyvádět.Šli jsme i vedle sebe a mohli se na sebe dívat.Byla moc rozumná a já taky.

....Ochočená potvora
Dneska po ránu ještě naše parkoviště vypadalo jako bažina.Nestačil jsem se ani najíst a přijelo něco velkýho,co už jsem viděl,ale tohle bylo o mnoho větší.Za ty dva roky, co jsem tu potvoru neviděl, znatelně vyrostla.Vrčela na paničku a pak se zakousla do země.
Panička kolem ní chvilku chodila,a nakonec si na ni sedla.Potvora se nechala a byla klidná.Potom ji panička tahala za takový tykadla a ona dělala co chtěla.Ochočila si ji docela rychle.No a tak máme po bažině.
Odpoledne skočila pro změnu na mě a tak jsem ji taky venku protáh bažinou.A ukázal svou divokost.Není žluťák jako žluťák.Mě si teda jen tak neochočí!

Pravdu, včetně té nejkrutější, si zaslouží slyšet jen ten, koho mám opravdu rád.
Eduard Pergner

Ideální muž je člověk, kterého jsem nikdy nepoznala.
Marlene Dietrichová

Umět se radovat ze všeho. Nečekat, že v budoucnu přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď.
Ota Pavel
Betonujem podlahu
Latě,vodováha,podloží ze štěrku,míchačka a písek s cementem.Večer je půl hotovo.
Betonářská síť zajistí betonovou desku proti lámání.Jestli se do domečku vejde ta naše velká mamina s dcerou,se uvidí později.Zatím jsou bezdomovci.




26.září: Dastien se dnes osamostatnil
i v tom, že se vydal mimo stáj a mimo mámu Vinču sám na cestu do ohrady,a na zkoušku jsme zavítali i do kruhovky, kde jsme si chvilku s hříbátkem poběhaly. ( viz.FOTO

Léto ve znamení krásných slunečnic

Chvíli honil Dastien Lucku
a chvíli se nechal honit.
Bral to s humorem.
Výstava v Lysé nad Labem- drezurní ukázka jako tradičně od Líby a Líby Pulpánových.A za týden k nim.Už se tam těšíme!!

Stavba překážek na Huberta
Hubert nám vyšel na stejný den s výstavou.Na výstavu jsme se těšily a na Huberta taky.Schodou náhod dostala výstava přednost.Ale užily jsme si stavění překážek a to byl opravdu vyvedený den!
FOTO (Lucka)

30.září - Odjezd na výstavu
Pátek a opět slunce a nebe bez mráčku.A tak to má být ještě pár dní.Vyšli jsme hned po ránu s Donem na Ovčí horu.Poslední procházka před odjezdem na výstavu.







Po mnoha letech....

Po mnoha letech se vracím k mému starému blogu,a to z toho důvodu,že server, na kterém byl tento původní blog , se ruší.       A tak jsem ce...