Je 3.prosince a venku se po 37 dnech kazí počasí.Tolik dní bylo bez deště,jen sluníčko se střídalo s mraky.Výběhy vysušené, nikde ani bláto.Tomu už bude konec.Přicházejí dny s dešťěm a možná i sněhem.Po několika jízdách v terénu ve větru,který byl nehorázně silnej,jsme se nastěhovali na jízdárnu.A dnešní den byl obzvlášť veselý.Moje máma jezdila jen na nákrčáku,a já si poskákal řádky inoutů,-to jsou takový překážky za sebou v řadě a nedá se mezi nimi cválat,musejí se skákat jedna za druhou.Bavilo mě to moc.
Na jízdárně:
 |  |
 Mamina s Luckou si užívaly volnosti bez uzdečky. |  Nakonec přišla pochvala a pamlsek. |
Manévry torpédoborce Dona a poslední den s Barečkem
Barečkův osud se naplnil.Tři roky pod silnými prášky na srdce.Disfunkce štítné žlázy,otoky na plicích.Tohle všechno musely prášky hlídat.Ale dobře nasazená léčba ho podržela dalších mnoho měsíců.Dnes se jeho duše odebrala do nebes.Děkuju mu za jeho společnost při mnoha dnech ve službě při hlídání objektů,za hlídání domu,za důvěru,kterou projevil mnoha lidem,které po čase poznal víc.Byl spravedlivý,úžasný pes!S Donem jsme se jeli vyvětrat.Pochopil můj stav a hned mě přivedl na jiné myšlenky.Louky byli dneska jeho dostihová dráha.Startoval jak torpédo a celé louky přesvištěl bez pudu sebezáchovy.Upřímě,-na ni se ani nedalo pomyslet :-)
Dastienův strach o maminu ,,Je to moje máma a má už pár křížků za každý rok života za sebou.Nejstarší kobylka ve stádu.,,Dastien přiběhl se stádem z ohrady.Zmatený a věděl,že není všechno jak má být.Mamina Vinča se s ním nevrátila.,,Lidi běželi na louku.Byla tam.Jen se nechtěla hýbat.Jenom nemohoucně řehtá.Museli jí pomáhat.Popohnat a zase popohnat,aby došla domů.O jídlo doma žádný zájem a začala si lehat.Bylo víc než jasný,že je jí zle.,,Lidi snad pomůžou.Vzali jí ven a nutili jí chodit.Pár vyšplouchnutí místo hovínka a bylo jasné,že ji trápí bříško od průjmu.Fajn, i tohle musí ven |  A zase chodit a čekat na další.,,Ještě že má panička kameru.A už se stěhujeme s maminou do boxu pod kameru. Naštěstí už se mamině ulevilo.Konečně,vždyť mě nechtěla dát ani napít mlíčka z cecíku. Konečně si lehla jenom kvůli odpočinku.Lehnu si na ní a budu si ji hlídat.Ocásek s jejími žíněmi pod hlavu.Tak dobrou,mami....,, |
9.prosince - Doneček na Ovčí hoře
Byl jsem tak nabitej energií,že jsem se chystal znovu paničku pěkně povozit.Ale když mi prvně ujelo kopýtko po rozblácený zemi, změnilo moje rozhodnutí se někde pěkně vybláznit.Energie bylo a moc, ale rozum zvítězil.Obešli jsme kolečko po loukách až na kopec a já byl rád, že jsem po tom blátě vylezl celý kopec.A dole ve vsi jsem se zase mohl pást.Voda v řece pěkně šuměla a my se vrátili za tmy.
Jízdárna - pohodová,příjemná práce a Doneček opět dokazuje svoji snahu vyhovět na minimálním napětí otěží.Vedle se přišlo podívat celé velké stádo.Bylo v té ohradě jen náhodou a všichni koně měli radost,že ho můžou sledovat zblízka.A on nápodobně.Svoji Vinču i ostatní měl na dohled jen pár metrů.Zmohl se pouze na zařehtání a to jen jednou.(?????) On je prostě nezábavnej :-DD Jsem se těšila na víc! |  Marlonek se naučil válet v dekách.A zpátky do pelíšku ze sena se mu nechce. |
Nechodím rád do větru.Ale dneska se skoro ani lístek nepohnul a já byl rád, že mě panička vytáhla na takovou dlouhou procházku.Lesní.Letos asi druhý pokus přírody o sníh.Byl ale jen mimo les a tam, kde za celý den nezasvítilo slunko.Ani to snad sníh není.Máčím si čumák do toho bílého povlaku na trávě a vůbec mi nevadí že studí.Bylo tam tak krásně.Proti větru
Po dvou propršených dnech jsem se vypravil zase na procházku ven.Jdeme stejnou cestou,přesně tam, kde mě chytl posledně ten záchvat splašeného koně.A panička to ví od samého začátku.Že tam, na tom stejném místě ,se stane opět to samé.Nevím jak to může vědět,když já o tom teprve přemýšlím.Ano, jsme na jedné vlně a ta nás naladila stejnými myšlenkami.A tak když si lážo plážo překlušu první dvě louky a cval se skoro ani nedá počítat,tam na té třetí na stejném místě před námi je široká bažina.Tu musím probrodit a že je pěkně hluboká.Poslední krok a pevná půda nastartovala moje atomy nabitý buňky a já se nepříčetně ženu kamsi,ani nevím kam.Jeden výskok za druhým mě naplňuje štěstím z velikého prostoru.Honím ten svůj neviditelnej vlak,kterej jednou musím dohonit a konec louky mě dovádí k šílenství.Musím běžet ještě dál a víc.Panička mě škrtí za hubu a já vzteky skáču do výšky a házím kozly.A tak dál ,a přes dolíky a další dvě bažiny.Já vím, tam je už silnice.Pomalu se mi vrací zamlžená paměť a znovu vnímám realitu.Přejdeme do lesa a tam jen relaxuju.Rozdováděný ďáblík skřítek mě mává na rozloučenou a pomalu opouští moje tělo.Zase jsem to já a nechápu paničko,co jsem to prováděl.Buď hodná a odpust mi.Vždyť tamhle ta travička mě tolik potřebuje vidět zblízka.A že sis ty narozeniny se mnou dnes užila.Já vím,jsem prostě už takovej frajer.
U rybníka
Procházka.Ven a do kopce.Moc se mi to nelíbilo.Ujíždějí mi kopyta ,sem tam leží hromádky mokrého sněhu a země zase klouže.Ale jdeme jinam,než obvykle a mám povoleno zkoumat pachy.Jdu s hlavou u země a sem tam si kousnu nebo se zastavím očuchávat stopy po koních.Poznám kudy chodili podle stop v zemi.Jsou na nich cítit pachy i po mnoha hodinách.Zaměstnávají mě skoro po celou cestu a tak jsem si na zlobení ani nevzpoměl.Dole ve vsi mě upoutala změna u domu na cestě, kudy chodíme.Úzká cestička kolem jeho rohu je najednou mnohem širší.Není to past?Třeba se tam propadnem!Ne,tam nepůjdu!!Couvám od té prapodivně široké cestičky.Panička seskočila a už mě tam táhne za otěž.Jde první,tak se uvidí.Nikam nepadá a tak to risknu za ní.Bezva,ten roh se ted tak dobře obchází.Ne, já vůbec nejsem posera.Jsem OPATRNÝ!
 Takovéhle krásné miminko se nám urodilo uprostřed zimy ve venkovní voliéře.Je vidět,že i těmhle malým ptáčkům nějaký ten mrazík neublíží a mají chuť se i množit.Obdivuhodné! |  Morčecí domov se zúžil o mnoho prodaných mláďat,ale jejich kuchyně je stále plná.O zásobu vitamínů nouzi nemají. |
 KUK! Kdopak to s tebou asi dnes půjde? Pohled z očí do očí a nevyřčená dohoda. Mario je připraven na jeho další jízdárenskou práci.Pro něho už nic nového. Donečkův vše říkající pohled:,,Ty taky musíš být všude s tím foťákem!!,,No my víme,-papparazi nás sledují a budeme zase v Blesku :-D |  |
22.prosinec- Koníci řádí na louce
 Obě dámy se měly k světu.Pohyb ve volnosti si užívaly včetně Maria maximálně.Jenom Montík rozumě postával uprostřed běhajícího stáda. |  Mario byl neustále všema 4 ve vzduchu.Jeho nohy se dotýkali země jen na malou chvilinku a opět se znovu a znovu nadnášel nad pastvinou. |
 | Stopy ve sněhu: Dlouho jsme dumaly nad tím, kdopak tam ty stopy zanechal.Nakonec jsme na to přišly.Ale jednoduchý to zprvu nebylo! |
 23.prosince - Odpolední procházka Klouzající zbytky mokrýho sněhu a rozmočená hlína a koníček se nechce hýbat .Tak mu slibuju jen procházku.Když i klus je namáhavý.Opět druhá louka ukázala,co se ve skutečnosti může provádět na takovém terénu.Myslím,že v té chvíli zapoměl na klouzání a nožičky se s úplnou jistotou dotýkali země.Tak rychle, že i vítr nám mohl závidět. |  ..Vánoční procházka.. 24.prosince Ten den je Doneček nějak zvláštně hodný.Prošli jsme se po Ovčí hoře a pozorovali zamračenou přírodu.Mlha,mraky a déšť.Když jsme byli dost pěkně promočený, raději se vracíme domů.Zablácený koník splýval s barvami staré trávy a blátem na zemi.Vyčistit dnes opravdu nešel. |
.....a večer se u nás zastavil ježíšek.Kdo ví, možná i ten Doneček dostane nějaký dárek.Já už to vím, ale on se to dozví až ráno.
 Dárek pro Donečka.Nejprve si ho očuchal a pak se nastavil sám.Jo,paničko,tohle se mi líbí ,dej mi to na hlavu!.A že ze mě uděláš pravého indiánského koně, na to se moc těším. |  Vypouštění rybníku Rybník nepotřebujem,máme řeku.A že v něm bylo vody.Vytékala celé dva dny.Stačilo prokopnout rýhu a potůček je na světě. |
Jak jsem ji zas rozesmál: dost jsem se doma v boxe nudil.Stál jsem tam a koukal ven.Přišla za mnou.Když na mě mluví,uspává mě to a musím zívat.Pak jsem ale uslyšel známý slovo.Jazýček.Jo tohle občas říká a já vím, co to znamená.Viděla ,jak ho vyplazuju a tak jsem ho na ni znovu vypláznul.Půl jazyku mi viselo ven z huby,huba zavřená, zuby u sebe,pysky u sebe.Jen ta púlka jazyku visí ven.Koukám do blban a ani se nehýbu.A´t si to užije.Začala se zase smát .Prstama mi do něho ťukala a tahala za něj.Už jsem ho měl celej suchej a tak sem ho vrátil zpátky.Zase ho ale chce vidět.Tak to zopakuju, třeba ještě víckrát.Docela se mi to líbí.Tahá mi za něj a trochu i štípe.Nech toho a nesměj se pořád tolik!Ale už se drží i smíchy za břicho.Konečně jsem ji rozesmál.Mám z toho radost.
...
