Výstava Kinských koní 2012

Dnešní den začal úplně normálně jako každý jiný.Ráno jsem dostal sice jen hromadu sena místo voňavýho jetele,ale pak už se děli stejné věci jako jindy.Panička zase běhala kolem mé ohrady a něco nosila sem a tam,sekala trávu,kterou sem mohl sežrat a pak si mě vzala do jízdárny.Moc se mi hýbat nechtělo,vždyť se tolik naběhám v ohradě sám.Ale potom to začlo. První belík s vodou, druhý,drhnutí zad a krku,pak opláchnutí a zase mě znova a znova namáčí.Panička mi dělá pěnu na hřívě ,ocasu a pak úplně všude.Voní to nějak divně,jsem celý pod pěnou ,ale stejně mě to s ní baví.Tentokrát je to moc příjemný.To drbáníčko hřívy,promívání a masáž ocásku.Žíně najednou dostávají jinou barvu.Už dlouho takový nebyly.A zašedlý odstín těla se mění do zlatě lesklých odstínů.Mám najednou jinou barvu! Panička mě vážně chce vidět bez jedinýho smítka prachu!! A potom kadeřník.Rozčesává hřívu,ocas a dělá mi copánky.Doufám,že ji nenapadne mi tu hřívu ostříhat.Ne,to by nebyla ona.

Jenom ji zaplítá do malých tenkých culíčků a já se ji snažím vycukávat ty pramínky z ruky.Celou dobu mi něco povídá a přesto,že jí nerozumím ani slovo, chápu její úmysly.Rozumíme si trochu jinak,a já ji i trochu škádlím.Umím si totiž sundat vodítko zaháknutý na větvi stromu a tím ji trochu dráždím.Je to zas ta naše hra. A co bude zítra? To se uvidí.Ale myslím,že vím.Je to zhruba rok,co sem si to zažil.A myslím,že zase někam pojedeme.

Výstava a jak probíhala.

Tento článek včetně všech fotek napsala a nafotila Lenka D.S jejím svolením ho zveřejnuji na svých stránkách,neboť lépe by to nenapsal ani Doneček.

(klisna Fáma Kinská, letošní šampionka klisen i celé výstavy)

Jedna z akcí, které pořádá Svaz chovatelů koní Kinských je tradiční Národní přehlídka, která se koná vždycky na podzim a na které už kolik let nechybí se svou účastí také koně z Prašného dvora. A tak jsme se i letos vypravili na tu slávu hned se třemi koňmi - Donou, Donem a Diou.

V pátek byl den velkých příprav, koně se pečlivě čistili a koupali, rozčesávaly se zacuchané žíně, popřípadě se splétaly do copánků na noc, kterou už naši "šampioni" trávili hezky doma v teple. Musely se nachystat všechny potřebné věci jako papíry na koně, čištění, uzdečka pro Donu a Dona, předváděčka pro Diu, vodítka, tušírky, zásoby pamlsků... Ale taky oblečení vhodné na předvádění koní, svačiny, foťáky, kamery a tak :-).

V sobotu ráno jsme se všichni sešli ve stáji před šestou (Lucka měla ranní kolotoč obohacený o znovuumytí Diušky - na noc si svou bílou hřívou ustala v bobcích...), dorazil taky přívěs, koně byli s menšími problémy naloženi (nejevili zrovna moc velký zájem o nástup do přepravníku...) a mohlo se vyrazit. Letošní tým tvořila Soňa, Lucka, já, Zuzka a malá Lenka.

Cesta nám utekla docela rychle, vyšlo i sluníčko, i když s tím teplem to nebylo zas tak horké ;-), koníčky jsme ubytovaly a dopřipravily. Zatím, co se Doně sprchoval zadek, Donečkovi rozplétaly copánky a Diušce leštila srst, mohly jsme nenápadně okukovat konkurenci všude kolem :). Sešlo se hodně pěkných koní. Třeba tahle hříbátka.

Jako první z našich koní (no dobře, moji zrovna nejsou, já nemám žádnou domovskou stáj, ale tentokrát se budu počítat do týmu PD ;-) ) se šla předvést tříletá kobylka Dia po 1166 Gaspari I. z Démona po 497 Div Týnský.

Diuška je velmi pěkná kobylka kratšího rámce, jak by to mělo u koní Kinských být, má barvu isabela, což je také preferovaná barva těchto koní (ještě s barvou plavou). Protože je to objektivně opravdu povedená kobylka, byla tu i šance, že by mohla vyhrát dokonce zlato :-). Nakonec se tak nestalo, ale v konkurenci devíti dalších mladých klisen byla Diuška druhá, což je samozřejmě krásné umístění (před ní byla jenom klisna Fáma Kinská, která se pak stala i šampionkou celé výstavy...). Tudíž gratuluji jak Soně, která je její majitelkou, tak Lucce, která se o ni stará a taky ji na výstavě kvalitně předvedla. :o)

(Dia a Soňa s Luckou po předávání pohárů :) )

Jako druhá šla na řadu v kategorii "klisny devítileté a starší" šestnáctiletá kobylka Démona po 497 Div Týnský z JČ 155 Carma po 146 Marin Suchý.

Démona, které se říká Dona, je veliká a mohutná kobyla krásně syté barvy isabela. Stavbu těla nemá ideální v rámci plemene, je to ale máma jak Dii, tak Donečka a tedy je vidět, že dává kvalitní a krásná hříbata i když sama zrovna šampionka není. S žádnou výhrou pro Donušku jsme nepočítaly, ale potěšilo nás, že i když opravdu nezískala umístění, tak v její kategorii byly mnohem hůř vypadající kobyly jak exteriérem, tak i v pohybu.

V kategorii s Donou byla třeba klisna Legacy Kinská, po mnoho let vítězka své kategorie, letos se ovšem taky neumístila.

A jako poslední z našich se na výstavě předvedl skoro desetiletý hřebec Don Admetos po 241 Admetos Sultanliebe z Démona po 497 Div Týnský.

Don je exteriérově krásný hřebec, kratšího rámce jak to má být, s velmi dobrou stavbou těla (po prostudování toho, jak by měl KK vypadat se mi taky zdá, že vše splňuje) a nádherně sytou barvou isabela. Od jeho asi dvou let se ho majitelka snaží dostat do plemenné knihy, ale bohužel neúspěšně. Což mi přijde jako velká škoda, protože by do chovu mohl přinést novou krev a vzhledem k jeho exteriéru (a výkonnosti, kterou nedostal příležitost ukázat) je ho opravdu škoda.

V kategorii "hřebci devítiletí a starší" byli jenom dva a vzhledem k pro nás nepříznivým okolnostem bylo od začátku jasné, že bude druhý (ale doufaly jsme stejně...). Tak se taky stalo a získal stejně jako jeho sestra Dia stříbro.

(Doneček a Soňa po udílení pohárů :) )

Konkurenčním hřebcem byl Przedswit Chamír ze Zemského hřebčince v Písku. Ryzák, který loni taky svou kategorii vyhrál a zařazen do plemenné knihy byl docela nedávno ( i když je to samozřejmě také už dávno dospělý hřebec). Skáče parkury stupně S, stavbu těla má docela pěknou, nasazení krku by dle mě mohlo být lepší. Není to KK, takže zřejmě splňuje nějaké ty speciální podmínky a proto je v plemenné knize zařazen. Mě to posuzovat nepřísluší, vím o tom v podstatě houby... ALE... Kdo mi vysvětlí, proč tedy, když je zařazen takovýto hřebec jiného plemene, nemůže být zařazen Don?

Abychom mohli oba hřebce porovnat, tady jsem vybrala srovnávací fotky.

Don nám sice stojí trochu nakřivo, ale můžete si sami všimnout, že je trochu kratší (znovu opakuji, že je to u KK žádoucí), má lépe nasazený krk (taky umí zvednout hlavu víc), možná i trochu ušlechtilejší hlavu, což zde není moc vidět - Chamír se nám dívá někam jinam. No a samozřejmě má Don tu svou krásnou sytou barvičku, která je taky přínosem.

Je z Kinské matky, která je zapsaná v plemenné knize KK. Jeho otec byl plemene Český teplokrevník, moc jsem toho o jeho potomcích nenašla, ale zdá se, že všichni dobře skáčou. Don by to potvrdit mohl, skáče velmi pěkně, skočí 140 cm, což by tedy odpovídalo v parkuru až stupni ST. Výkonnostní zkoušky mu ovšem jaksi nebyly povoleny..!

Protože je narozen v říjnu, tak mu v době těchto zkoušek, které skládají koně tříletí, bylo dva a půl - podle pořadatelů příliš málo, a o rok později už zase tři a půl - tedy příliš moc.

Jak je možné, že mu nebylo povoleno se zúčastnit ani jedněch zkoušek to nechápu. Jestli jsou na tom takhle všichni koně narození na podzim, tak to teda potěš...

Co se týká povahy, Chamíra samozřejmě osobně neznám, na webu se píše, že je dobré jezditelnosti i charakteru.
Don je osobnost, je živý a temperamentní, není to jednoduchý kůň, ale kdo někdy viděl, jaký vztah je mezi ním a Soňou, která ho nejen vlastní, ale taky ošetřuje a jezdí... Kdyby byl takový soulad mezi všemi koňmi a jejich lidmi, byl by svět koní o moc krásnější místo.

Kategorii ve které Don s Chamírem byli odflákli na výstavě už při prezentaci dopoledne. Jako sorry, ale nenechat koně ani obejít dvakrát obdélník, co to má jako být? Spěchalo se na oběd, nebo někdo nechtěl, aby si lidi ty dva hřebce pořádně prohlédli?! I kdyby byl už časovej pres, nebyl by to důvod to takhle odbýt. Protože to bylo - ještě kůň ani nestál v postoji a už aby šel, okamžitě naklusal, vypadl z obdélníku a nazdar. Což je fakt skvělý, když koně chystáte celej den, zařizujete dopravu na výstavu, hlídání stáje, pomocníky a všechno další potřebné, aby potom vašeho koně někdo za dvě minuty letmo přejel pohledem a to bylo všechno. Jasně, jasně, Chamír byl vítěz ještě než nastoupili. Tak možná příště můžem rovnou nechat koně doma a jen je tam nahlásit, aby je mohli napsat do pořadí, když bude míň koní než čtyři, ne? Jen ať to nikdo nevidí, ať se nikdo nezajímá, co je to za hřebce a proč není v plemenné knize... Proč asi... Konkurence. A přece nikdo nesmí konkurovat velkým stájím, tak by to opravdu nešlo..!
Zde ještě jednou pro porovnání Przedswit Chamír, plemeník a Don Admetos, kterého plemeníkem KK neuznají zřejmě nikdy prostě jenom tak...

(Chamír, jen pro pořádek nemám vůbec nic proti tomuto koni, je to hezkej hřebec a klidně ať si v plemenné knize KK je - mě vytáčí jen to, že když je tam on, měl by tam být Doneček taky!)

(Doneček, sami prostě vidíte jak krásnej je to kůň...)

Tak nám na výstavě uplynulo dopoledne, pak nastala ta pauza na oběd, kvůli které se starší hřebci nedali skoro ani zaznamenat, jak rychle byli vyřízený, mimochodem v restauraci neměli skoro nic, asi selhalo zásobování :-P. A potom nastal odpolední program - tedy opětovné předvedení všech koní divákům a vyhlašování výsledků.

Abychom se náhodou nenudily, když nás zrovna nebylo třeba ve stáji, byl připravený ještě doprovodný program - čtverylka, mini-maxi, drezura, přirozená komunikace... Bylo na co se dívat.

(čtverylka)

(ukázka drezury, Libuše Půlpánová a klisna Oriela)

(ukázka přirozené komunikace, Jiří Strejc a kobylka, se kterou pracuje půl roku)

Čas nám běžel, Dia už měla svůj pohár, mamina Dona se také ještě předvedla (předcházela akce "Honem honem honem, nauzdi tu Donu, už tam musí, ježiši ta je špinavá, počkej, ještě ocas a kopyta, dobrý můžeš - hm, už jsme to propásly, tak ji zase oduzdi no - kde je ta Dona, to byla teprv předchozí kategorie, rychle... xD) a my čekaly až přijde na řadu Don v poslední kategorii. A tehdy nastala ta nejhůře na naše nervy působící část. To, co se stalo, bylo nanejvýš trapné, ubohé a sprosté jak vůči Soně s Donem, tak samozřejmě i vůči slečně z Písku a Chamírovi.

Cože se to teda stalo? No... Předváděla se předchozí kategorie, oba hřebci z té naší už na opracovišti, fajn, tak už..? Když začala paní Gothardová, která provázela celým dnem, zvát znovu jednoho z mladších hřebců, že vyhrál šampiona hřebců, tak mi tak jako zatrnulo a říkám si "Sakra, nezapomněla náhodou na něco??". A když potom vyhlásila i nejlepšího koně celé výstavy, bylo jasné - ano, opravdu zapomněla! Organizátoři nevyhlásili poslední kategorii, prostě jako kdyby vůbec neexistovala. Nevím, zda existuje video (Lucka měla kameru v ruce, ale není jasné, zda zapnutou) dokumentující naše reakce. Nejdříve lapání po dechu. To snad...? To není možný! To přece nemohli opravdu udělat!!
A potom šokované výkřiky - to si snad dělaj prdel! To se nám snad jen zdá! Ježíši... To fakt není možný, to už je moc..!

Zatím, co se organizátoři krááásně loučili se všema, přáli divákům hezký zbytek dne a za rok nashledanou, dva hřebci stále ještě čekali, až je laskavě někdo ohodnotí. To už se slečna od Chamíra se Soňou dohodla a chodili na obdélníku. Hádáte správně - paní komentátorka se nadále loučila, ignorujíc koně přímo před sebou... Ne, nebyla to akce pořádaná Světluškou. Ne, hřebci nejsou plemene american minihorse, ale plně vzrostlí teplokrevní jedinci. Jde je přehlédnout? NE, SAKRA, NEJDE!!!

(Otázka za deset milionů - lze přehlédnout takovéhleho koně na předváděcím obdélníku? A když jsou tam dva?)

Takže zatím, co my pracně hledáme slova a zásoby nadávek, pořadatelé se loučí a diváci tak trochu už odchází, na obdélníku se nám prochází ti dva koně a nikdo se tomu nediví. Nakonec se připomenou - jinak by tam možná taky chodili ještě teď a byli nadále ignorováni...
Jéje, copak se nám to stalo, hihi, no my spěcháme do Německa s kladrubákama... (Snaží se to komentátorka nějak zachránit zlehčením situace.)

Hm. To nás ale vůbec nezajímá. My zase třeba chcem odjet domů. Třeba jsme se s koňma chystaly dva dny, aby se tu předvedli v celé své kráse... Třeba se na to těšíme celej rok. To je vám ale asi jedno, že? A když už jsme se teda připomněli, tak honem koně postavit, během pár vteřin říct samozřejmým tónem, že vyhrál Chamír, protože přece tak pěkně skákal v mini-maxi, neva, že to sem vůbec nepatří (Nebo že by na parkuru vyhrál třeba ten kůň, co má tak hezkou stavbu těla?!!), tady máte poháry, co jste jako čekali, nás váš kůň vůbec nezajímá a mohlo vám to dojít už loni. Čestné kolečko, dělejte, my spěcháme do toho Německa... A konec.

To, že jsme při tom vyhlašování zatleskaly Donečkovi už akorát my, radši ani nebudu moc rozvádět.

Tak takhle teda NE. Nebylo na tom vůbec nic vtipného. V životě jsem nic takového neviděla, to se prostě stát nesmí a hotovo, jak je proboha možné zapomenout na jednu kategorii, když je to ten den všechno už podruhý a navíc mám ty koně před sebou? Bylo to pořádně sprostý, gesto nezájmu a ignorace. Něco jako "My na vás kašlem, co jste sem vůbec jezdili, strčte si toho koně do stáje a nechte ho tam, protože my ho vidět nechcem a diváci ho vidět nepotřebujou. (ještě to tak, aby si ho někdo všimnul...)" Já toho vydržím dost, nemám ve zvyku dělat z komára velblouda, ale co je moc, to je moc. Možná, že předvádět koně já a tohle mi někdo udělat, byla bych tak vzteklá, že bych se neudržela a vyjádřila svůj názor přímo na obdélníku, pořádně nahlas a asi dost sprostě. Jsou situace, kdy vzteky nevidím. Tahle by tam patřit mohla. Výstav jsem už viděla víc a když si vzpomenu třeba na výstavu haflingů, každoročně pořádanou ve Vrchovanech, tak tam by se tohle nestalo. Vzpomínám, že byť byl v kategorii hřebců jeden jediný a nebyl to třeba nutně ani plemeník, nechali ho pořádně předvést, abychom všichni mohli obdivovat a hodnotit. A dokonce, světe div se, přetahovali třeba časový harmonogram, ale nic neodbyli..!

(letošní klisnička Orisa Kinská)

Tak a další věc, o které bych se ještě zmínila (když už se rozčiluju, že...) je oblečení předvádějících. Upřímně, já bych o tom nepsala, lidi v džínách mi žíly nervou, neb se dívám radši na koně a pak vím, že to nemá ani cenu moc řešit... Ale vzhledem k tomu, že pořadatelé vytkli oblečení Soně, tak se na to trošku podíváme.

Takže nejdříve vám ji sem hodím, kdo si ještě nevšiml, můžete koukat se mnou ;-).

V doporučeních týkajících se výstav a předvádění koní je, že by člověk, který koně předvádí, měl být oblečen buď v jezdeckém, nebo v úboru hřebčína jež je koněm reprezentován, nebo ve formálním oblečení.
Soňa na sobě nemá jezdecké oblečení, pochopitelně ani úbor. Termín formální oblečení je dosti široký. Protože něco jiného si vezmete na sebe k maturitě nebo zkoušce, něco jiného třeba do divadla a něco jiného na výstavu, ať už koní, nebo menších zvířat. Na všechny tyto akce přitom musí člověk být formálně oblečen...

Černé kalhoty a sako a bílá halenka podle mě dostatečně formální a zároveň přiměřené situaci rozhodně je. Sama bych se nejspíš oblékla nějak podobně (a taky že jsem se tak oblékala, když jsme jezdili na výstavy psí...). Opravdu nevím, co je na tom jako špatného. Navíc jde vidět, že o tom, co si oblékne přemýšlela a ne, že popadla ráno první věc, co byla po ruce. Jako nejspíš někteří jiní. Kteří? No třeba tihle...

(samozřejmě, že druhá předvádějící má oblečení naprosto v pořádku)

No a v téhle společnosti dostane vynadáno Soňa. Chápete to?
Já teda ne. A vy co předvádíte... EHM džíny, EHM kecky, EHM prapodivné mikiny a větrovky... Co to je? Vždyť i já jsem jela slušně oblečená (jezdecké kalhoty a boty, sako, pro zvědavé) a to vím, že na předvádění by mi koně svěřil leda totální magor. Ale co kdybych byla někde vidět? Přece taky trochu reprezentujete svou stáj a svoje koně ne? Chápu, že někdo nemá předvádět a pak najednou musí... Ale právě proto by všichni měli být oblečeni tak, jak se to sluší. Pro jistotu. Co kdyby náhodou...

Poté, co byla konečně vyhlášena i ta poslední kategorie a koně už stáli ve stáji, zjistily jsme, že máme špatnej pohár, ještě ke všemu - Don byl druhý, ale pohár dostal za třetí místo. To je taky pěknej bordel, jen co je pravda. Lucka se Zuzkou to vyrazily řešit, pořadatelé si z toho prý ještě dělali srandu (hahaha, to je fuk jakej máte pohár, máte bejt rádi, že vůbec něco máte). Ale holky se nedaly a bojovně naladěná Zuzka dokonce vydupala to, že jsme jako omluvu dostaly podsedlovku. Krásnou, vínovou :-). Bude Diušce slušet. Ovšem jestli to stačí jako omluva za to chování... No nevím.

(Lucka s Diou, pohár za druhé místo a vyhádaná dečka)

Potom jsme konečně sbalily věci, naložily koně a vyrazily směr PD, tedy domů. A je po akci... Zase za rok... A budeme všichni doufat, že se to katastrofální chování nebude už opakovat. Závěrem bych popřála Die, Doně a Donovi hodně zdraví a hodné paničky na další období... A za rok už se třeba Diušce zadaří i zlato... :-)
A Soně pevné nervy, nějaký pokrok v úsilí dostat Donečka do kterékoliv plemenné knihy a pokud možno méně podobně trapných zážitků (ačkoliv ostuda je to pro ně, dotkne se to stejně vždycky tebe...).