Tasemnice
Tendinitis
Tendovaginitis
Těsné kopyto
Tetanie
Tetanie
Tetanus
Trombo-embolická kolika
Tromboflebitis vnější jugulární žíly
Tying - up syndrom
Tympanie střeva
_____________________________________________________________________
Tasemnice (obr. 1)
U koní parazitují tři druhy tasemnic (Anoplocephala perfoliata, A. magna a Paranoplocephala mamillana), jejich velikost je přibližně 25×1,5 cm, 80×2,5 cm a 4×0,6 cm. Obecně však tito parazité nepředstavují u koní nijak výrazný problém. Pouze v některých chovech mohou být více rozšířené. Koně se nakazí především na jaře na pastvině. Dospělí jedinci tasemnic žijí v tenkém střevě koní, larvální stádia v roztočích.
• obr. 1 - Tasemnice Anoplocephala perfoliata.
Problémy spojené s přítomností tasemnic
V místech, kde se tasemnice přichytí na střevní stěnu, vzniká zánět až vředy. Příznaky však bývají vzácné a mírné:
- chronické problémy s trávením,
- průjmy,
- občasné koliky,
- hubnutí,
- chudokrevnost,
- matná srst.
- Velmi výjimečně může dojít k perforaci střeva nebo k zácpě.
Nebezpečnější jsou tasemnice u hříbat, kde mohou způsobit celkové vyčerpání organismu.
Vyšetření a léčba
Při podezření na přítomnost tasemnice se provede běžné vyšetření trusu na parazity, kde se najdou vajíčka tasemnic. Trusem sice odcházejí ven i celé články, ale ty se velmi rychle rozpadnou a není snadné je proto zjistit pouhým okem.
Proti tasemnicím jsou účinné některé odčervovací přípravky: například opakované podávání benzimidazolů ve vyšších dávkách, popř. pyrantel.
V místech, kde se tasemnice přichytí na střevní stěnu, vzniká zánět až vředy. Příznaky však bývají vzácné a mírné:
- chronické problémy s trávením,
- průjmy,
- občasné koliky,
- hubnutí,
- chudokrevnost,
- matná srst.
- Velmi výjimečně může dojít k perforaci střeva nebo k zácpě.
Nebezpečnější jsou tasemnice u hříbat, kde mohou způsobit celkové vyčerpání organismu.
Vyšetření a léčba
Při podezření na přítomnost tasemnice se provede běžné vyšetření trusu na parazity, kde se najdou vajíčka tasemnic. Trusem sice odcházejí ven i celé články, ale ty se velmi rychle rozpadnou a není snadné je proto zjistit pouhým okem.
Proti tasemnicím jsou účinné některé odčervovací přípravky: například opakované podávání benzimidazolů ve vyšších dávkách, popř. pyrantel.
Tendinitis (obr. 2)
Zánět šlach (= tendinitis) postihuje u koní především šlachy hlubokého či povrchového natahovače prstu a mezikostního svalu, a to častěji na hrudních končetinách než na pánevních.
Proč k tendinitidě dochází
Pro vznik zánětu hraje důležitou roli špatné prokrvování šlach, především v situacích, kdy je šlacha velmi zatěžovaná a není předem dostatečně "rozehřátá" (např. odcválání rovnou ze stáje, nedostatečné opracování koně před skákáním, dostih apod.). Zánět šlachy povrchového ohýbače prstu je typický pro koně pohybující se rychlým cvalem, zánět šlachy hlubokého ohýbače prstu je spíš výsledkem nadměrného odrazu, což je charakteristické pro koně skokové.
Zánět šlach (= tendinitis) postihuje u koní především šlachy hlubokého či povrchového natahovače prstu a mezikostního svalu, a to častěji na hrudních končetinách než na pánevních.
Proč k tendinitidě dochází
Pro vznik zánětu hraje důležitou roli špatné prokrvování šlach, především v situacích, kdy je šlacha velmi zatěžovaná a není předem dostatečně "rozehřátá" (např. odcválání rovnou ze stáje, nedostatečné opracování koně před skákáním, dostih apod.). Zánět šlachy povrchového ohýbače prstu je typický pro koně pohybující se rychlým cvalem, zánět šlachy hlubokého ohýbače prstu je spíš výsledkem nadměrného odrazu, což je charakteristické pro koně skokové.
• obr. 2 - Zánět šlachy hlubokého ohýbače
prstu, který se projebuje jako zduření na
zadní straně "holeně".
Příznaky tendinitidy
Prvním příznakem tendinitidy povrchového nebo hlubokého ohýbače prstu je zduření postižené části šlachy (mezi karpem či hleznem a spěnkovým kloubem), šlacha je teplejší a bolestivá na tlak. Kůň nemusí vždy kulhat. Pokud však došlo zároveň k prasknutí šlachových vláken a krevnímu výronu a proniknutí výpotku do vaziva, kůň kulhá. Protože porušená šlacha je méně pevná, může být spěnka koně více prošlápnutá, pokud je postižená šlacha hlubokého ohýbače, bývá karpální kloub mírně přikleklý. Při pohledu z boku je šlacha vyklenutá dozadu ("lýtko" nebo "oblouk"). Zánět může přejít i na šlachovou pochvu (viz patřičná kapitola).
Zánět šlachy odezní velmi rychle, ale poškozená šlachová vlákna se hojí mnohem pomaleji. Pokud nemají čas se zhojit úplně (příliš brzké navrácení koně do práce), zůstane ve šlaše jizva, která v budoucnu bude mít tendenci opět podléhat poškození a zánětu, nebo zánět přejde do chronicity. V tom případě zůstane na šlaše bulka až oblouk.
Tendinitis mezikostního svalu (který je vlastně celý šlašitý) vzniká nejčastěji u klusáků. Dalším faktorem jejího vzniku jsou příliš dlouhá kopyta a např. rozevřený postoj končetin. Zánět bývá bolestivý a kůň má tendenci stavět se více na špičku kopyta, takže spěnka je strmější. Postižená šlacha je zduřelá a klene se do strany.
Diagnostika tendinitidy
Veterinář provede diagnostiku kulhání, ohybové zkoušky, popřípadě svodné znecitlivění. V případě potřeby, především pro vyloučení či potvrzení jiných příčin kulhání a bolesti v této oblasti (např. zlomenina bodcové kosti) doporučí končetinu zrentgenovat. Pro diagnostiku onemocnění šlach se provádí sonografické (ultrazvukové) vyšetření, které přesně lokalizuje místo postižení i rozsah a závažnost problému.
Léčba tendinitidy
Cílem léčby je podporovat přirozený hojivý proces šlachy. Ten je pozvolný a do úplného zhojení šlachy může trvat i několik měsíců! První 3 dny akutního zánětu je třeba postiženou šlachu chladit (potlačení zánětu), potom opatrně zahřívat (podpora hojení). Veterinář může koni podat protizánětlivé léky formou injekce nebo masti či gelu. Kůň má být v klidu v boxe, dokud kulhá, potom se má začít opatrně vodit na ruce na tvrdém a rovném povrchu, a to asi 2-3 týdny.
Léčba chronického zánětu šlach (trvajícího déle než 4 týdny) je velmi nevděčná. Existuje několik různých metod, např. podpora prokrvování a zahřívání šlachy až pálení či blistrování a následný klid, speciální podkování, různé operativní zákroky.
Prvním příznakem tendinitidy povrchového nebo hlubokého ohýbače prstu je zduření postižené části šlachy (mezi karpem či hleznem a spěnkovým kloubem), šlacha je teplejší a bolestivá na tlak. Kůň nemusí vždy kulhat. Pokud však došlo zároveň k prasknutí šlachových vláken a krevnímu výronu a proniknutí výpotku do vaziva, kůň kulhá. Protože porušená šlacha je méně pevná, může být spěnka koně více prošlápnutá, pokud je postižená šlacha hlubokého ohýbače, bývá karpální kloub mírně přikleklý. Při pohledu z boku je šlacha vyklenutá dozadu ("lýtko" nebo "oblouk"). Zánět může přejít i na šlachovou pochvu (viz patřičná kapitola).
Zánět šlachy odezní velmi rychle, ale poškozená šlachová vlákna se hojí mnohem pomaleji. Pokud nemají čas se zhojit úplně (příliš brzké navrácení koně do práce), zůstane ve šlaše jizva, která v budoucnu bude mít tendenci opět podléhat poškození a zánětu, nebo zánět přejde do chronicity. V tom případě zůstane na šlaše bulka až oblouk.
Tendinitis mezikostního svalu (který je vlastně celý šlašitý) vzniká nejčastěji u klusáků. Dalším faktorem jejího vzniku jsou příliš dlouhá kopyta a např. rozevřený postoj končetin. Zánět bývá bolestivý a kůň má tendenci stavět se více na špičku kopyta, takže spěnka je strmější. Postižená šlacha je zduřelá a klene se do strany.
Diagnostika tendinitidy
Veterinář provede diagnostiku kulhání, ohybové zkoušky, popřípadě svodné znecitlivění. V případě potřeby, především pro vyloučení či potvrzení jiných příčin kulhání a bolesti v této oblasti (např. zlomenina bodcové kosti) doporučí končetinu zrentgenovat. Pro diagnostiku onemocnění šlach se provádí sonografické (ultrazvukové) vyšetření, které přesně lokalizuje místo postižení i rozsah a závažnost problému.
Léčba tendinitidy
Cílem léčby je podporovat přirozený hojivý proces šlachy. Ten je pozvolný a do úplného zhojení šlachy může trvat i několik měsíců! První 3 dny akutního zánětu je třeba postiženou šlachu chladit (potlačení zánětu), potom opatrně zahřívat (podpora hojení). Veterinář může koni podat protizánětlivé léky formou injekce nebo masti či gelu. Kůň má být v klidu v boxe, dokud kulhá, potom se má začít opatrně vodit na ruce na tvrdém a rovném povrchu, a to asi 2-3 týdny.
Léčba chronického zánětu šlach (trvajícího déle než 4 týdny) je velmi nevděčná. Existuje několik různých metod, např. podpora prokrvování a zahřívání šlachy až pálení či blistrování a následný klid, speciální podkování, různé operativní zákroky.
Tendovaginitis (obr. 3)
Jedná se o zánět společné pochvy šlach povrchového a hlubokého ohýbače prstu, který vzniká samostatně nebo společně s tendinitidou.
Podle příčiny, příznaků i léčby lze rozlišit neinfekční a infekční tendovaginitidu.
Jedná se o zánět společné pochvy šlach povrchového a hlubokého ohýbače prstu, který vzniká samostatně nebo společně s tendinitidou.
Podle příčiny, příznaků i léčby lze rozlišit neinfekční a infekční tendovaginitidu.
• obr. 3 - Neinfekční tendovaginitida,
projevující se jako silně naplněná "nálevka".
Akutní neinfekční tendovaginitida
Projevuje se
- zvýšenou náplní pochvy ("nálevka" nad spěnkovým kloubem),
- bolestivostí na pohmat,
- kulháním.
- Kůň nemá horečku a
- normálně žere.
První pomoc
Je třeba nechat koně v úplném klidu, jeho končetinu můžete opatrně stáhnout elastickým obinadlem (pozor na zaškrcení i na bolestivou reakci koně!). Lze použít protizánětlivé masti či gely, aby se podpořilo vstřebání zmnožené tekutiny. I po odeznění zánětu by neměl kůň dva týdny pracovat. Pokud tento zánět přejde do chronicity, je třeba končetinu prohřívat a kůň by měl mít klid dva až tři měsíce.
Infekční tendovaginitida
Vzniká obvykle následkem perforujícího poranění (propíchnutí drátem apod.) a zanesením infekce do šlachové pochvy.
Příznaky
- velmi výrazná bolestivost,
- tvorba velké a hřející nálevky,
- kůň obvykle není schopen končetinu zatížit,
- dochází také k poruše celkového zdravotního stavu koně - mírná horečka, nechutenství, časté lehání.
Léčba
Tento stav je velmi vážný a vyžaduje odborné veterinární ošetření, spočívající v podávání antibiotik, případně i výplachů spěnkové pochvy a teplých zábalů. Neléčená infekční tendovaginitida má za následek nekrózu šlachy a srůsty mezi šlachami a jejich pochvou.
Projevuje se
- zvýšenou náplní pochvy ("nálevka" nad spěnkovým kloubem),
- bolestivostí na pohmat,
- kulháním.
- Kůň nemá horečku a
- normálně žere.
První pomoc
Je třeba nechat koně v úplném klidu, jeho končetinu můžete opatrně stáhnout elastickým obinadlem (pozor na zaškrcení i na bolestivou reakci koně!). Lze použít protizánětlivé masti či gely, aby se podpořilo vstřebání zmnožené tekutiny. I po odeznění zánětu by neměl kůň dva týdny pracovat. Pokud tento zánět přejde do chronicity, je třeba končetinu prohřívat a kůň by měl mít klid dva až tři měsíce.
Infekční tendovaginitida
Vzniká obvykle následkem perforujícího poranění (propíchnutí drátem apod.) a zanesením infekce do šlachové pochvy.
Příznaky
- velmi výrazná bolestivost,
- tvorba velké a hřející nálevky,
- kůň obvykle není schopen končetinu zatížit,
- dochází také k poruše celkového zdravotního stavu koně - mírná horečka, nechutenství, časté lehání.
Léčba
Tento stav je velmi vážný a vyžaduje odborné veterinární ošetření, spočívající v podávání antibiotik, případně i výplachů spěnkové pochvy a teplých zábalů. Neléčená infekční tendovaginitida má za následek nekrózu šlachy a srůsty mezi šlachami a jejich pochvou.
Těsné kopyto
Za těsné se považuje kopyto, které je v některé své části zúžené.
1. Kopyto těsné v patkách
Zúžená je vnitřní nebo obě stěny patek. Obvykle je střelka zakrnělá a stlačená rozpěrkami. Příčinou je omezení kopytního mechanismu, obvykle následkem nesprávného ustájení, nedostatečného pohybu po nesprávném povrchu a v neposlední řadě nesprávné korektury a kování (často nadměrné seřezávání patek a dlouhé intervaly mezi výměnou podkov). Těsné kopyto v patkách může vzniknout i následkem bolestivých procesů v oblasti patek.
Pokud rohová stěna tlačí na citlivé tkáně, kůň může kulhat. Těsné patky jsou však jedním z faktorů, které se podílejí na vzniku například podotrochlózy nebo kostnatění kopytních chrupavek.
Těsné patky lze řešit správnou a častou korekturou kopyta, která zajistí rovnoměrné zatěžování kopyta. Dále pomůže pohyb po měkké a vlhké půdě. Další metodou je ortopedické podkování a uvolňovací řezy, které se dnes už používají vzácně.
2. Kopyto těsné v korunkovém okraji
Objevuje se většinou u mladých koní, kteří mají široká a ostroúhlá kopyta a byli přivedeni z měkké pastviny na tvrdý povrch (např. do tréninkových stájí). Na změnu tvaru kopyta působí také změna pracovního režimu těchto koní. Kopytní stěna je pak konkávně prohnutá a pokud dojde k zaškrcení a pohmoždění kopytní škáry, kůň kulhá a kopyto je bolestivé na poklep.
Roztažení kopyta opět podpoří odpovídající korektura a pohyb na měkké půdě.
3. Kopyto těsné v chodidlovém okraji
Obvod chodidlového okraje je menší než obvod korunkového okraje. Kopytní stěna bývá vyklenutá. Příčinou je skoro vždy špatné podkování a nesprávná úprava kopyt. Zúžené stěna může tlačit na chodidlovou škáru a vyvolat kulhání.
I zde je náprava podobná jako v předešlých případech.
Za těsné se považuje kopyto, které je v některé své části zúžené.
1. Kopyto těsné v patkách
Zúžená je vnitřní nebo obě stěny patek. Obvykle je střelka zakrnělá a stlačená rozpěrkami. Příčinou je omezení kopytního mechanismu, obvykle následkem nesprávného ustájení, nedostatečného pohybu po nesprávném povrchu a v neposlední řadě nesprávné korektury a kování (často nadměrné seřezávání patek a dlouhé intervaly mezi výměnou podkov). Těsné kopyto v patkách může vzniknout i následkem bolestivých procesů v oblasti patek.
Pokud rohová stěna tlačí na citlivé tkáně, kůň může kulhat. Těsné patky jsou však jedním z faktorů, které se podílejí na vzniku například podotrochlózy nebo kostnatění kopytních chrupavek.
Těsné patky lze řešit správnou a častou korekturou kopyta, která zajistí rovnoměrné zatěžování kopyta. Dále pomůže pohyb po měkké a vlhké půdě. Další metodou je ortopedické podkování a uvolňovací řezy, které se dnes už používají vzácně.
2. Kopyto těsné v korunkovém okraji
Objevuje se většinou u mladých koní, kteří mají široká a ostroúhlá kopyta a byli přivedeni z měkké pastviny na tvrdý povrch (např. do tréninkových stájí). Na změnu tvaru kopyta působí také změna pracovního režimu těchto koní. Kopytní stěna je pak konkávně prohnutá a pokud dojde k zaškrcení a pohmoždění kopytní škáry, kůň kulhá a kopyto je bolestivé na poklep.
Roztažení kopyta opět podpoří odpovídající korektura a pohyb na měkké půdě.
3. Kopyto těsné v chodidlovém okraji
Obvod chodidlového okraje je menší než obvod korunkového okraje. Kopytní stěna bývá vyklenutá. Příčinou je skoro vždy špatné podkování a nesprávná úprava kopyt. Zúžené stěna může tlačit na chodidlovou škáru a vyvolat kulhání.
I zde je náprava podobná jako v předešlých případech.
Tetanie
Tetanie (tedy jakési záchvaty svalových stahů až křečí) se u koní vyskytují poměrně vzácně.
Příčinou obvykle bývá nedostatek vápníku a s ním spojený nedostatek hořčíku. Postižené bývají vysokobřezí nebo laktující klisny, je možné, že metabolismus vápníku v tuto dobu ovlivňují estrogeny.
Projevuje se především
- různě silným záchvatem pocení,
- svalovým třesem,
- ztuhlým pohybem,
- kůň může někdy ulehnout a
- mít křeče podobné epilepsii.
- Dechy a pulzy jsou zrychlené,
- střevní peristaltika se zpomaluje nebo zastavuje.
Vyšetření a léčba
Veterinář musí nechat vyšetřit krev na obsah vápníku a hořčíku, protože příznaky tetanie mohou být podobné kolice, tetanu nebo zánětu mozku a mozkových blan.
Záchvat tetanie se řeší podáním infuze obsahující vápník. I nadále je třeba koni zajistit dostatek obou prvků. Denní dávka vápníku u březí i laktující klisny je 34-50 g, hořčíku 4-6,5 g.
Tetanie (tedy jakési záchvaty svalových stahů až křečí) se u koní vyskytují poměrně vzácně.
Příčinou obvykle bývá nedostatek vápníku a s ním spojený nedostatek hořčíku. Postižené bývají vysokobřezí nebo laktující klisny, je možné, že metabolismus vápníku v tuto dobu ovlivňují estrogeny.
Projevuje se především
- různě silným záchvatem pocení,
- svalovým třesem,
- ztuhlým pohybem,
- kůň může někdy ulehnout a
- mít křeče podobné epilepsii.
- Dechy a pulzy jsou zrychlené,
- střevní peristaltika se zpomaluje nebo zastavuje.
Vyšetření a léčba
Veterinář musí nechat vyšetřit krev na obsah vápníku a hořčíku, protože příznaky tetanie mohou být podobné kolice, tetanu nebo zánětu mozku a mozkových blan.
Záchvat tetanie se řeší podáním infuze obsahující vápník. I nadále je třeba koni zajistit dostatek obou prvků. Denní dávka vápníku u březí i laktující klisny je 34-50 g, hořčíku 4-6,5 g.
Tetanus (obr. 4)
Jedná se o intoxikaci neurotoxinem, který vytvářejí baktérie Clostridium tetani. Tato baktérie, konkrétně její spóry, se nachází běžně v půdě i ve střevech koní. Dostává se do těla skrze poranění, především hluboké bodné rány, které se rychle uzavřou a vzniknou tak ideální podmínky pro její pomnožení - bez kyslíku. Avšak každé znečištěné poranění může být vstupní branou tetanu (kastrační rána, pupeční pahýl u novorozeného hříběte, poranění sliznice dutiny ústní ostrými zuby apod.). Baktérie se ve tkáni pomnoží a produkují neurotoxin, který se šíří do centrálního nervového systému (CNS), kde brání snižování vzruchů motorických nervů. Výsledkem je přehnaná reakce svalů (= křeče) na běžné podněty.
Jedná se o intoxikaci neurotoxinem, který vytvářejí baktérie Clostridium tetani. Tato baktérie, konkrétně její spóry, se nachází běžně v půdě i ve střevech koní. Dostává se do těla skrze poranění, především hluboké bodné rány, které se rychle uzavřou a vzniknou tak ideální podmínky pro její pomnožení - bez kyslíku. Avšak každé znečištěné poranění může být vstupní branou tetanu (kastrační rána, pupeční pahýl u novorozeného hříběte, poranění sliznice dutiny ústní ostrými zuby apod.). Baktérie se ve tkáni pomnoží a produkují neurotoxin, který se šíří do centrálního nervového systému (CNS), kde brání snižování vzruchů motorických nervů. Výsledkem je přehnaná reakce svalů (= křeče) na běžné podněty.
• obr. 4 - Tetanus koně. Kůň má natažené končetiny,
krk, ztuhlé žvýkací svaly a nadzvednutý ocas.
Příznaky tetanu
Onemocnění se projeví, když toxin dojde do CNS (asi za 1-3 týdny po vniknutí baktérií do rány). Prvními příznaky jsou
- mírná ztuhlost pohybu,
- neochota se otáčet,
později má kůň
- křeče při hlasitých podnětech, prudkém světle nebo při dotyku (křeče svalů začínají na hlavě a postupují dále na celé tělo),
- přestává žrát, protože nemůže žvýkat a polykat, slintá.
- Charakteristický je výhřez třetího víčka, především při otáčení hlavy.
- Uši koně jsou napřímené a nepohyblivé,
- ocas zvednutý,
- končetiny natažené.
- Kůň později ulehne a nemůže vstát, což je spojené s dalšími komplikacemi, jakou jsou proleženiny.
- Kůň chátrá a hyne na udušení.
Léčba tetanu spočívá
- v důkladné očistě rány, pokud je nalezená,
- v léčebném podání protitetanového séra a
- v podávání vysokých dávek antibiotik.
Kůň má být umístěn v tmavém a tichém boxe, je třeba s ním zacházet velmi opatrně. Podle situace je třeba koně hospitalizovat a zajistit mu intenzivní péči (infuze, závěs, výživa nosojícnovou sondou).
I přes veškeré léčebné opatření je naděje na vyléčení pouze 50-80 %. Proto je "morální povinností" každého majitele pravidelně svého koně proti tetanu očkovat.
Onemocnění se projeví, když toxin dojde do CNS (asi za 1-3 týdny po vniknutí baktérií do rány). Prvními příznaky jsou
- mírná ztuhlost pohybu,
- neochota se otáčet,
později má kůň
- křeče při hlasitých podnětech, prudkém světle nebo při dotyku (křeče svalů začínají na hlavě a postupují dále na celé tělo),
- přestává žrát, protože nemůže žvýkat a polykat, slintá.
- Charakteristický je výhřez třetího víčka, především při otáčení hlavy.
- Uši koně jsou napřímené a nepohyblivé,
- ocas zvednutý,
- končetiny natažené.
- Kůň později ulehne a nemůže vstát, což je spojené s dalšími komplikacemi, jakou jsou proleženiny.
- Kůň chátrá a hyne na udušení.
Léčba tetanu spočívá
- v důkladné očistě rány, pokud je nalezená,
- v léčebném podání protitetanového séra a
- v podávání vysokých dávek antibiotik.
Kůň má být umístěn v tmavém a tichém boxe, je třeba s ním zacházet velmi opatrně. Podle situace je třeba koně hospitalizovat a zajistit mu intenzivní péči (infuze, závěs, výživa nosojícnovou sondou).
I přes veškeré léčebné opatření je naděje na vyléčení pouze 50-80 %. Proto je "morální povinností" každého majitele pravidelně svého koně proti tetanu očkovat.
Trombo-embolická kolika
Jedná se o koliku, která vzniká následkem zneprůchodnění střevních tepen tromby nebo emboly.
Příčinou ucpání střevní tepny jsou nejčastěji migrující larvy parazita Strongylus vulgaris (viz patřičná kapitola). Způsobují poranění vnitřní vrstvy tepny, na těchto místech se usazují trombocyty, fibrinová vlákna a vznikají krevní sraženiny - tromby, které cévu ucpávají. Následkem zvýšení krevního tlaku v tomto místě dochází také k výdutím stěny tepny. Tromby se mohou časem vstřebat, větší sraženiny se však rozpadají a uvolňují (emboly) a putují krevním řečištěm dále až do míst, kudy už neprojdou. Migrace strongylidů však také vyvolává zánět cévy a následně i křeče její stěny, které také omezují průchod krve. Následkem zhoršené neprůchodnosti tepny dochází k nedokrvení patřičného úseku střev a následně se dostaví poruchy pohyblivosti a křeče střeva z nedostatku kyslíku.
Dokud trombus nebo emboly neucpou tepnu úplně, nemusí docházet k závažné cirkulační poruše střeva a tedy ani ke kolice. Záleží také na tom, zda se ucpou tepny malé nebo velké, u velkých je postižen větší úsek střeva a situace je pak závažnější. Také proto, že střevní cévy mají poměrně bohatou síť anastomóz (tedy více souběžných cév, které vedou krev k jednomu místu), nevyvine se trombo - embolická kolika z každého poškození střevní tepny.
Nejvýrazněji bývá postižený velký kolon, slepé střevo a poslední úsek kyčelníku.
Pokud je nedokrvením postižená větší část střevní stěny, dochází k jejím bolestivým stahům až ke křečím. Postupně se střevní stahy zpomalují, až vymizí (pokud je přísun krve zastaven úplně, pak je to už zhruba za dvě hodiny). V ochrnuté části střeva se hromadí střevní obsah a ten buď způsobí zácpu nebo svým rozkladem produkuje plyn a vyvolá plynatost. Rozkladné produkty střevního obsahu se vstřebají narušenou střevní stěnou do krve, takže dochází k "otravě krve" a zánětu pobřišnice. Vše může poměrně rychle končit úhynem koně. Pokud se přesto podaří tělu nedokrvení střeva zvládnout, zůstávají v postižených místech jizvy, které mohou vést ke zúžení střeva (především tenkého).
Příznaky
Svými příznaky se trombo-embolická kolika podobá zauzlení střeva nebo těžké zácpě či změně polohy střeva. Kolikový záchvat nastupuje rychle a najednou, v lehčích případech je peristaltika rychlá a obvykle se sama upraví. V těžších případech se však peristaltika zpomalí příliš až zastaví, kůň netrousí a může se mu zvětšovat břicho následkem hromadění plynu. Zhoršuje se taky celkový stav koně. Někdy může kolika trvat i několik dní, kdy má kůň mírnější koliku a peristaltiku mírně zpomalenou. I když dojde k uzdravení, je třeba počítat s recidivami.
Opatření
Tak, jako v každém případu koliky, je třeba ihned volat veterináře, který koně řádně vyšetří a zvolí odpovídající léčbu.
Prevencí je pravidelné odčervování koní vhodnými preparáty, především na bázi benzimidazolů a avermektinů.
Tromboflebitis vnější jugulární žíly (obr. 1)
Příčinou trombotizujícího zánětu této žíly je
- nesprávná nitrožilní aplikace léků, tj. lék není aplikován přímo do žíly, ale část se dostane do jejího okolí,
- traumatizace stěny žíly častými vpichy do jednoho místa nebo
- nesprávné či příliš dlouhé ponechání kanyly v žíle, popř.
- použití příliš tlusté kanyly.
- Příčinou zánětu mohou být i komplikace krevního výronu z této žíly po běžné a správně provedené aplikaci léku nebo odběru krve.
Příčinou trombotizujícího zánětu této žíly je
- nesprávná nitrožilní aplikace léků, tj. lék není aplikován přímo do žíly, ale část se dostane do jejího okolí,
- traumatizace stěny žíly častými vpichy do jednoho místa nebo
- nesprávné či příliš dlouhé ponechání kanyly v žíle, popř.
- použití příliš tlusté kanyly.
- Příčinou zánětu mohou být i komplikace krevního výronu z této žíly po běžné a správně provedené aplikaci léku nebo odběru krve.
• obr. 1 - Hnisavá tromboflebitis: provalené
abscesy na krku podél jugulární žíly.
Prvním stupněm zánětu žíly je periflebitida, tedy zánět okolních tkání žíly, který je neinfekční. Může se však infikovat mikroorganismy, prostoupí celou žilní stěnou, vytváří se hnis. Céva se může úplně uzavřít následkem tvorby trombu, popřípadě může její stěna odumřít a žíla obliteruje - uzavře se natrvalo. Tento stav, přestože nijak život koně neovlivňuje, je nežádoucí, protože už pro aplikace zbývá pouze jedna žíla. Místo natrvalo neprůchodné žíly odvádí krev z hlavy jiné, rovnoběžné žíly, ukryté hlouběji v těle.
Příznaky
V okolí místa injekce dojde nejdříve k otoku, který je teplý, tuhý, bolestivý a zvětšuje se. Pokud dojde k infekci, může se zhoršit i celkový stav koně (horečka). Nakonec se v místě zánětu vytvoří absces. Možnou komplikací je ochrnutí přilehlých hlavových nervů. Pokud jsou postižené obě dvě jugulární žíly, dochází k městnání krve v oblasti krku a hlavy.
Vyšetření a ošetření
Klinické příznaky jsou obvykle dostačující k tomu, aby veterinář určil příčinu. To, zda je žíla průchodná, může vyšetřit ultrazvukem.
Je třeba zasáhnout už ve stádiu, kdy dochází k periflebitidě. Veterinář podpoří vstřebání otoku a potlačí zánět a použitím antibiotik preventivně bojuje proti možné infekci. V nejtěžších případech je nezbytné ošetřit tromboflebitidu chirurgicky.
Příznaky
V okolí místa injekce dojde nejdříve k otoku, který je teplý, tuhý, bolestivý a zvětšuje se. Pokud dojde k infekci, může se zhoršit i celkový stav koně (horečka). Nakonec se v místě zánětu vytvoří absces. Možnou komplikací je ochrnutí přilehlých hlavových nervů. Pokud jsou postižené obě dvě jugulární žíly, dochází k městnání krve v oblasti krku a hlavy.
Vyšetření a ošetření
Klinické příznaky jsou obvykle dostačující k tomu, aby veterinář určil příčinu. To, zda je žíla průchodná, může vyšetřit ultrazvukem.
Je třeba zasáhnout už ve stádiu, kdy dochází k periflebitidě. Veterinář podpoří vstřebání otoku a potlačí zánět a použitím antibiotik preventivně bojuje proti možné infekci. V nejtěžších případech je nezbytné ošetřit tromboflebitidu chirurgicky.
Tying - up syndrom
Toto onemocnění, známé také pod názvem myopatie (poškození svalů) či myalgie (bolest svalů), je vlastně postižení hřbetních svalů koní, které podle mnoha autorů patří do skupiny rhabdomyolýzy (viz patřičná kapitola), pouze představuje její mírnější formu a postihuje jiné svaly.
Příčina
Tímto syndromem často onemocní klusáci. Příčinu lze hledat jednak v jejich náročném tréninku, ale také v používání obršku, který drží jejich hlavu nahoře a hřbet prohnutý, což jim v tréninku znesnadňuje zaskakování do cvalu. Tying - up však může postihnout také jakékoli jezdecké koně a příčinu lze vidět v nesprávném ježdění a výcviku. Jako další příčina, která se na vzniku této nemoci podílí, se zvažuje nedostatek vitamínu E a selenu v krmivu sportovních koní.
Příznaky
Na rozdíl od rhabdomyolýzy chybí při tying - up akutní příznaky. Kůň je spíš neochotný k práci, nedokáže se pod jezdcem uvolnit, popřípadě je předčasně unavený. Při pohmatu kůň projevuje bolesti hřbetu. V klusu, především rychlejším, má kůň problémy koordinovat pánevní končetiny a hlavně v obratu má tendenci si nacválávat. Může dokonce na pánevní končetiny kulhat. Kulhání se během pohybu spíš zesiluje.
Veterinární vyšetření
Veterinář musí provést kromě důkladného vyšetření hřbetu také řádné diagnostické vyšetření, aby vyloučil příčinu v končetinách. Pro potvrzení tying-up je však třeba vyšetřit krev koně na svalové enzymy, krev je nutné odebrat před zátěží, 30 minut a 24 hodin po ní.
Léčba a prevence
Léčba tohoto onemocnění zatím není přesně daná. Podává se vitamín E a selen a zároveň je třeba dát koni pracovní klid s možností volného pohybu a opětovné zavedení do práce po postupné rehabilitaci.
Mnohem větší význam zde má prevence, která spočívá ve správné přípravě jezdeckého koně na nošení jezdce, především vypracování jeho dynamického oblouku. Dále je při práci s koněm třeba dodržovat základní pravidla uvolňování a zahřívání před vlastním výkonem.
Toto onemocnění, známé také pod názvem myopatie (poškození svalů) či myalgie (bolest svalů), je vlastně postižení hřbetních svalů koní, které podle mnoha autorů patří do skupiny rhabdomyolýzy (viz patřičná kapitola), pouze představuje její mírnější formu a postihuje jiné svaly.
Příčina
Tímto syndromem často onemocní klusáci. Příčinu lze hledat jednak v jejich náročném tréninku, ale také v používání obršku, který drží jejich hlavu nahoře a hřbet prohnutý, což jim v tréninku znesnadňuje zaskakování do cvalu. Tying - up však může postihnout také jakékoli jezdecké koně a příčinu lze vidět v nesprávném ježdění a výcviku. Jako další příčina, která se na vzniku této nemoci podílí, se zvažuje nedostatek vitamínu E a selenu v krmivu sportovních koní.
Příznaky
Na rozdíl od rhabdomyolýzy chybí při tying - up akutní příznaky. Kůň je spíš neochotný k práci, nedokáže se pod jezdcem uvolnit, popřípadě je předčasně unavený. Při pohmatu kůň projevuje bolesti hřbetu. V klusu, především rychlejším, má kůň problémy koordinovat pánevní končetiny a hlavně v obratu má tendenci si nacválávat. Může dokonce na pánevní končetiny kulhat. Kulhání se během pohybu spíš zesiluje.
Veterinární vyšetření
Veterinář musí provést kromě důkladného vyšetření hřbetu také řádné diagnostické vyšetření, aby vyloučil příčinu v končetinách. Pro potvrzení tying-up je však třeba vyšetřit krev koně na svalové enzymy, krev je nutné odebrat před zátěží, 30 minut a 24 hodin po ní.
Léčba a prevence
Léčba tohoto onemocnění zatím není přesně daná. Podává se vitamín E a selen a zároveň je třeba dát koni pracovní klid s možností volného pohybu a opětovné zavedení do práce po postupné rehabilitaci.
Mnohem větší význam zde má prevence, která spočívá ve správné přípravě jezdeckého koně na nošení jezdce, především vypracování jeho dynamického oblouku. Dále je při práci s koněm třeba dodržovat základní pravidla uvolňování a zahřívání před vlastním výkonem.
Tympanie střeva
Jedná se o druh koliky, nazývaná také meteorismus nebo kolika z plynatosti. Patří k méně častým kolikám u koní.
U tympanie rozlišujeme podle příčiny vzniku dvě formy:
1. Primární, která je zapříčiněná příjmem krmiv, která nadýmají (posečená a zahřátá zelená píce, především jetel a vojtěška, ale i tráva, kukuřice, řepa, brambory, měkký chleba apod.). Při jejich rozkladu ve střevech vznikají plyny, které se tam hromadí a střevo roztahují.
2. Sekundární, kdy se plyn hromadí ve střevě před ucpaným úsekem, protože nemůže uniknout ven.
V obou případech dochází následkem nahromadění plynu k poruchám peristaltiky, plyny dráždí střeva a vyvolávají křeče a kolikové bolesti. Při velkém nahromadění plynů už není střevo schopné se stáhnout a plyn vypudit ven. Zvětšený obsah střeva tlačí na plíce a srdce a ovlivňuje dýchání a i krevní oběh.
Příznaky
Někdy nastoupí zřetelná kolika a zvětšení břicha hned po přijmu krmiva, většinou však až poté, co dojde ke střevní křeči. Kůň může mít snahu zaujímat postoj "sedícího psa". Peristaltika je nejdříve zrychlená a zvonivá, později zpomalená až zastavená. Trus má často nakyslý zápach a může obsahovat bublinky. V těžkých případech může mít kůň problémy s dýcháním, může se potit, mít namodralé sliznice a zvýšenou teplotu. Pokud je tympanie sekundární, příznaky odpovídají prvotní příčině koliky.
Okamžitý zásah
Opět jako u každé koliky není vhodné otálet a je nutné včas zavolat veterináře, který koně vyšetří a podnikne patřičná opatření. Koni nepodávejte krmivo ani vodu, pokud je ochotný se pohybovat, lze ho v klidu povodit, pokud pohyb odmítá, nechejte ho v klidu v boxu nebo na jiném bezpečném místě.
Jedná se o druh koliky, nazývaná také meteorismus nebo kolika z plynatosti. Patří k méně častým kolikám u koní.
U tympanie rozlišujeme podle příčiny vzniku dvě formy:
1. Primární, která je zapříčiněná příjmem krmiv, která nadýmají (posečená a zahřátá zelená píce, především jetel a vojtěška, ale i tráva, kukuřice, řepa, brambory, měkký chleba apod.). Při jejich rozkladu ve střevech vznikají plyny, které se tam hromadí a střevo roztahují.
2. Sekundární, kdy se plyn hromadí ve střevě před ucpaným úsekem, protože nemůže uniknout ven.
V obou případech dochází následkem nahromadění plynu k poruchám peristaltiky, plyny dráždí střeva a vyvolávají křeče a kolikové bolesti. Při velkém nahromadění plynů už není střevo schopné se stáhnout a plyn vypudit ven. Zvětšený obsah střeva tlačí na plíce a srdce a ovlivňuje dýchání a i krevní oběh.
Příznaky
Někdy nastoupí zřetelná kolika a zvětšení břicha hned po přijmu krmiva, většinou však až poté, co dojde ke střevní křeči. Kůň může mít snahu zaujímat postoj "sedícího psa". Peristaltika je nejdříve zrychlená a zvonivá, později zpomalená až zastavená. Trus má často nakyslý zápach a může obsahovat bublinky. V těžkých případech může mít kůň problémy s dýcháním, může se potit, mít namodralé sliznice a zvýšenou teplotu. Pokud je tympanie sekundární, příznaky odpovídají prvotní příčině koliky.
Okamžitý zásah
Opět jako u každé koliky není vhodné otálet a je nutné včas zavolat veterináře, který koně vyšetří a podnikne patřičná opatření. Koni nepodávejte krmivo ani vodu, pokud je ochotný se pohybovat, lze ho v klidu povodit, pokud pohyb odmítá, nechejte ho v klidu v boxu nebo na jiném bezpečném místě.
