Jednoho dne bylo Diušce umožněno jít poznávat nové krajiny.Její maminu Donu lidé osedlali a malou Diušku si vzali na vodítko.Máma šla první a Dia,už dávno naučená chodit způsobně na vodítku, se vydala za ní.Ještě nevěděla, kam se vydaly a co ji tam čeká.Po několika minutách se před ní otevřela veliká louka,prostor, který ještě neviděla.Nikde žádná ohrada, nikde žádná hranice.Tam ,uprostřed té veliké louky dostala volnost.Byl to pro ní neskutečný zážitek.Poprvé v životě poznala svobodu.To, co každé jiné hříbě v přírodě poznává hned,jakmile se na nohy postaví.Lidé usoudili,že tady se jí nemůže nic stát.Snad.V tuto dobu již byla louka tichá a prázdná.Žádné lidi,motorky nebo lidé se psy.Začala poznávat volnost a patřičně to dávala na sobě znát.Nevadilo jí, že se mnohokrát ocitla hodně daleko od své mámy.Vždyť na ni viděla.To jen Dona měla občas strach a volala na ni.Přeci jen se nespoléhá na lidi a řídí se instinkty přírody.
