Historie našeho přátelství sahá až do doby hluboké totality.Když jsem se seznámila s Jitkou, měla jsem tenkrát já přesně takového prcka ( myšleno dítě) , jako má ona dneska.A měla jsem přesně jako ona teď malý domeček,tři koníky pro radost, manžela,auto,psa, a ....všechno stejně.Jí bylo tenkrát 12 let.Měla ráda koně a jezdila za mnou a ke koním 18 kilometrů každý víkend.V létě většinou na kole.Pomáhala,učila se a spěla pomalu ke stejnému začátku, jako já.Myslím začátku skutečného, samostatného života.Jde mi v patách, ne-li doslova řečeno v stopách.Nevím, jestli je to dobře, ale určitě se takovouhle cestou hodně naučí.
Její kobylce Vidii je už 19 let a čeká své druhé hříbě.Pro Jitku to bude její první.Moje první hříbě byl hřebeček, - ale myslím, že tady to bude kobylka.A myslím, že bude žlutá.Už to bude každým dnem, čekejte - a necháme se překvapit!!
Je měsíc po termínu.10.dubna 2010
Víďa měla rodit 7-10 března.
Jitka stále čeká, možná už ani tolik nehlídá, jako na začátku.Vidii se nepovedlo podarovat Jitku ani k jejím narozeninám.Už je po nich.Dneska ale je jejich oslava a sejde se několik známých, aby uctili Jitčiny narozeniny.Během této zábavy ve stáji stojí kobylka, které už i odkapává mlíko z vemínka.Kamarádka Míša jí čistí a leští hodně dlouhou dobu.Ostatní se baví uvnitř teple vytopené chaloupky.Venku od rána prší a odpoledne se voda mění na sníh.Nikomu se to počasí nelíbí,ani 4 šermířům, kteří předvádí scénku s mečema.Celí promáčení se rádi uvnitř ohřejí. Ani Jitky pes ,,idiot,,-jak mu sama říká,se nehrne ven.Má totiž natrženou prdel.Teda opravdu doslova.S několika stehy.
A tam někde v temnotách koňského bříška se chystá tenhle svět spatřit malý nohatý koňský tvoreček.Odjíždím z oslavy a děláme si legraci, že pojedu možná zpátky k porodu dřív, než vystydne motor mýho auta.
11.dubna 2010
Ráno v sedum jdu krmit.Telefon.A je mi to jasný .Jitka. Teď ráno asi nerodíme.Takže je to venku! Mám přijet a nevím vůbec nic,jen že budu mít radost. Jede i Lucka.
Takže už asi vím..Bude to žlutý.Ale nevíme jestli holka nebo kluk.Jitka koukla, až když jsme dorazily.TAK TEDA KLUK!Jenže Jiťa musela někam nutně odjet, tak jsme zůstaly a během necelé hodinky jsme zvládly malinkého postavit a naučit pít. Byla to ale fuška.Ti hřebečci jsou trochu pomalý.
Tak Ti přejem to nejlepší!
A takhle to pokračuje:
P R V N Í P R O CH Á Z KA V E N K U
Kobylka ve dvaceti vypadá mladě a hříbě se
má čile k světu.Chvílema připomíná Markýzův
postoj nebo pohled a hlavně jeho ouška se po
tatínkovi umějí rozjíždět do stran, jako by jimi
ukazoval směr .
ČERVEN 2010 - FOTO : Velvet 2.měsíc
Velvet už běhá s mámou Víďou v ohradě na louce a přes noc mají svůj malý výběh na dvorku.Víďa tam dostává večeři-kupu trávy a prcek pospává doma v boxe na podestýlce.Malý čertík Mivísek se na ně zatím kouká z vedlejší ohrady a už se těší, až mu dovolí hrát si společně s malým hříbátkem.
Výlet na houby a k Velvetovi
27.srpna 2010
Velvetovi jsou 4,5 měsíce!
Doslova na houby!Celý den leje a já slíbila mámě výlet.Ona je natěšená
a já nemohu odmítnout.Nestčí mě přeci někdo starší do kapsy.A tak jedeme.
Kousek od Zdislavi jsou její tajná místečka.Prolézáme hustým smrkovým
lesem,nevím, jestli na mě tolik kape ze stromů nebo ještě stále leje.Ale
jsme nakonec spokojený, neboť hříbky i jiné veselé houbičky se na nás
usmívají a těší se, až jim uřízneme jejich jedinou nožičku.Já neřežu, nůž
zůstal zapomenut kdesi doma na stole.Rvu je jenom ze země a házím do
košíku.Potomek pračlověka, no a neé?
Zpáteční cesta okolo malého Velveta a Vidušky v Křížanech.Jíťa není doma,
a Víďa mě zdraví ržáním a běží ke mě ze stodoly, aby se mohla lísat.
Nechává se drbat po hlavě,chlubí se svým malým hříbětem a znovu odchází
domů.Ani jí se na dešti nechce být dlouho.
9 měsíců
11.prosince 2010
Za hříbátkem se jela podívat Šárka.Velvetovi bylo právě 9 měsíců a já chtěla udělat alespoň nějakou fotku.Takže jak je vidět,-celý nám obrostl zimní medvědí srstí a docela se povytáhl.
