Pondělí 24.května....úplně nejvíc MEGAPŘÍVALOVÝ ŠPLOUCH
Navečer jsme měli pozvaného veterináře.Ještě jsme s ním stačili zkouknout koníka, kterého bude vyšetřovat , ale raději jsme zašli do chodby stáje, protože deště jsou teď skoro co chvíli na spadnutí.Dobře jsme
udělali.Během chvíle se spustil liják, že do porovnání jako z konve měl hodně daleko.Byl to šplouch jako z belíku.Nebyli to kapky, ale proudy vody.Celý dvůr se rázem zatopil vodou a vypadal jako jeden velký rybník.Sem tam na některých místech voda stoupla tak, že přetýkala do stájí.Však jsem si taky druhý den užila.Podestýlka na některých místech byla promočená a musela se vyměnit.Pan doktor si ode dveří zachraňoval své přístroje,u toho si ještě stačil telefonem natáčet tu vodní smršť,- a my jsme s vykulenýma očima jen všechno sledovali.
Úterý 25.května - Ovečka a Donův nový kousek
Druhý den zjišťuji, jak nám voda odplavila z cest písek a kamínky, na vyjížďce na Ovčí jsou cesty vymleté až na velké kameny.To není dobře, protože nám ubývají měkké cestičky s nánosem jehličí a hlíny a stávají se z nich nepříjemné kamenité stezky, na kterých se nedá jít pomalu ani krokem.Koně zakopnou co krok o nějaký šutr a zespodu je tlačí do kopýtek.Nepochopím ten zákon přitažlivosti.Kdyby byl na cestě jeden jediný kámen a já ho vidím a chci se mu s koníkem vyhnout, tak zákonitě ten koník do něho kopne, i když ho navádím úplně vedle.
Dnešní Donečkův nový cirkusový kousek:Nesu mu belík se šrotem.On otevře hubu jako vždy dokořán a místo aby si ji jako vždycky narval plnou tím šrotem ze žlabu, tak chytl belík do huby.Nadzvedl ho nahoru, co to nejvíc šlo, asi ho chtěl vyklepat do toho žlabu si sám.Ale neuměl ho otočit ,samozdřejmě.A protože skoro nic nevypadlo, belík hubou nadhodil, -ten vylít do výšky až ke stropu, spadl do žlabu a už to tam měl.Byl spokojený, ale z belíku to lítalo tak, že část šrotu zkončila ,připomínajíc včerejší spršku, na mě, a další část zůstala viset na několika pavučinách nad námi.A tak mi opět chtěl ten šikulka ukázat, že to, co umím já, zvládne lechce taky.Ani nemusí mít dvě ruce.Nebýt jeho vtipných kousků, tak se snad ani nemám čemu smát.A já ty jeho nápady tak miluju!
Středa 26.května- U hřbitova s mámou
Ještě před pár dny moje máma kulhala a dnes je holka jak čiperka.Snad zas chvíli bude.A tak jsme jeli na rovinku, lehká trasa, ale taky trochu klus i cval.Nejdříve se nám nechtělo, ale pak mě máma trochu rozhejbala.Šla vedle mě a to už chytám závodní!Proběhli jsme několika potůčkama,umyli nožky od bláta z ohrad a na zpáteční cestě jsme se i docela rozeběhli.Poslední louka před náma a já letím jak šílenej.Jenom v klusu, ale máma mi nestačí.Naše závodní klusačka Vinča by se za takový výkon nemusela stydět.A já s hlavou zvednutou sleduji něco, co zatím nemůžu vidět ani já, ani panička, která je ještě o metr výš, než já.Neomylně mě vede jeden můj velice dobře vyvinutý smysl.Panička si užívá mého nezvykle rychlého a pružného pohybu.S údivem se po chvíli na mou adresu ptá:,,Kam tak letíš ,Donečku?,,a uprostřed louky vidí v tmavých šatech jít pána...,,Vždyť tohle tmavé přeci není Gracinka!,,Taky jsem se zastavil a dívám se.I mě se něco nezdá být v pořádku!Ještě přeci nejsem tak starej, aby mě šálil můj nos!Mýlit se nemůžu!A tak jsem pána obešel a znovu to nabral klusem.Ani Lucka s Dončou už to nechápali.Panička mě nechala na dlouhé otěži a zatím mě ještě z ničeho nepodezřívá.V tom ale vidí sama, co já vím už dlouho! Gracinka tu opravdu je!Jde teď už jen kousek před námi.A to, že má říji vím už od začátku louky, kdy její pach donesl ke mě vítr, jdoucí směrem od ní k nám.Toho si dobrý hřebec přece nemůže nevšimnout.Teď už jsem ale na otěži a točíme se směrem do kruhu od ní.Oni si nás ale nevšimli, Pepa si na konci louky sesedl a kobylku popásá.Hurá, mám šanci ještě jednou se k ní přiblížit.Zvesela napínám celé tělo a nervozita se mnou cuká.A to už si nás všimli.Odcházejí a já musím počkat.Přesto zůstávám tentokrát na všech 4 a nezlobím.Ještě je chci dohnat, ale u kolejí čekám způsobně na mámu a domů jdeme spolu.Černá kobylka už stojí doma.Zase jsem ji nestihl.
Jeden den doma a další zase pro změnu s Ronečkem na Ovečce.Tahle hora je sice menší, ale vyšlápnout ji je docela utrpení.Roneček se ale rozeběhl a měl chuť se mnou závodit.Tak jsem si to s ním rozdal.Byl to takový krátký závod, ale pěkně jsme se zahřáli.Pak jsme si prošli naši cestičku-necestičku,-je to paničky oblíbená trasa, ale ta cesta je už úplně zarostlá,z malých stromečků se stali dvoumetroví habáni a já musím tím houštím prorážet cestu.Panička se jen veze a spoléhá se na mě, že si tu cestu pamatuju.Ten úsek je dlouhý jen pár metrů, ale už je naprosto neproniknutelný.Kdybych si to nepamatoval z minulých let, tak se tam ztratíme jak v džungli.Roneček jen tak tak prošel,snažil se držet mého ocasu, aby nezabloudil.Byli jsme oba unavení a rádi jsme se vraceli domů.
Sobota 29.5.- Závody ve Vrchovanech a já doma na jízdárně trénink
Do Vrchovan se vydal Markýz a s Dančou tam předvedli pěkný výkon.Jeli závody ZM a 100/110.Já jsem šel na jízdárnu.Taky jsem měl práce dost ,ale bavilo nás to.Začali jsme s řadou kavalet a mě dělalo problémy pochopit, kdy se má klusat a kdy už cválat.Chtěl jsem jen přes všechno skákat a pak se mi to pletlo pod nohama.Kdo má takový blbosti pochopit.
PROČ ??
Když je hnusné a smutné počasí, musí to tak být u všeho?Naše kobylka Gina je nemocná.Museli jsme ji odvézt po poradě s veterináři do nemocnice.Jen jsme tam dojeli, všichni hned kolem ní běhali a dělali jí všemožná vyšetření.Zatím se důvod jejích bolestí nenašel.Druhý den ráno se mírně zlepšila.Je to moc smutný a bojíme se o ní.
Zase je deštivo,mlhavo a tma,-celý den jenom tma.Asi to tak ma být.
Zase opravuju střechy, ta voda si pořád nachází ty nejmenší skulinky, jak se dostat dovnitř.A pak jdu na obhlídku pastvin.Stále se potýkám s plevelem, který se dere do všech stran pastvin.Řeka k nám donesla semena bolševníku a těch se člověk jen tak nezbaví.Už jsem to postříkala Roundupem, ale asi 20procent jich přežilo.A stále jen prší a nedá se to znovu postříkat.Na louce mě pronásledoval malý Mario.Chodil za mnou celou dobu a držíc mě zezadu za kapuci od mikiny mě následoval jak vagónek mašinku.Potom se zasekl u velkého spadlého stromu a chtěl ho sežrat.Nejen kůru kousal, ale i větve, kam dosáhl.A malá Dia mu začala pomáhat.Koníci si spokojeně kousali na louce trávu a tihle dva komedianti se bavili po svém.Doneček má dneska další den volno,běhal celý den v ohradě a je unavený až dost.
Ginuška
Stále nevíme, co s ní je.Paní docentka z nemocnice říkala, že jí budou muset dělat znovu všechna vyšetření.Už byla trochu lepší, žrala, ale večer jí bylo znovu hůř.Doufám, že objeví příčinu.Nemůže to být jen tak, kůň neumí nic simulovat, jako lidi.Nemá to zapotřebí.Držím jí pěsti a moc na ni myslím.`
