1.června: Odvoz Giny do nemocnice
Velká obava, strach a nejistota, jak tohle všechno dopadne.Když se tak velkému zvířeti,jako je kůň, něco špatného přihodí.Tak voláte veterináře.Když ale veterinář použije všechny jeho dostupné metody a zkušenosti a neví co dál, protože mu chybí velké a drahé přístroje, tak se nedá jinak, než naložit na vozejk a jet.Do nejbližší kliniky a ta je v Heřmanově Městci.Kobylka nastoupila hned, jako by mi nechtěla už víc přidělávat starosti.Cesta trvala víc jak 3 hodiny.Pravda, nezvolili jsme tu nejlepší, ale dojeli jsme.Všichni se nám hned věnovali,udělalali všechna vyšetření.Stále trvá to mlhavé studené počasí co náladě nepřidá.Koně byli stále venku, ale ted jsem je nechala doma..Ta noc v suchu jim určitě přijde vhod.
Celý druhý den kydám bobky, jsem tu na celou stáj sama a jsem ráda, že do půl 3 všechno stíhám.A ve tři znovu dokola-pustit koně,na trávu,odvýzt valník s hnojem,.....Na svýho koně ani pomyšlení.Ale tak to být nemá a tak Donečka určitě vezmu aspoň na pokec a umytí nožiček.Povídáme si spolu a je to fajn.Vím,že mu i tohle někdy stačí,jsme spolu aspoň chvíli v kontaktu a nemusí to být jen pod sedlem.
Don venku s Dončou- to je velice hodný a mámu respektuje.
Jdeme kolem psa, a on štěká, stále štěká a skáče do výšky, aby na nás viděl.Mají totiž na plotě nějakou plachtu, aby tam nebylo vidět..Najednou si Doneček uvědomí, že na něho štěká jenom psí hlava a nemá žádný tělo.To je
ale strašidelný! Uskočí od té divné havěti, až po asfaltu lítají jiskry.Vzápětí stejnou akci zopakuje Dona.No jo, je to divná štěkací hlava bez těla!! Ale pokračujeme dál.Koně se uklidnili ale pár metrů vedle čekám další paniku.Okolo malých bedýnek na zahrádce u jednoho plotu se pohybuje velký bílý kosmonaut.Má velkou kulatou hlavu s okýnkama pro oči a bílý skafandr.Jako by to ty koně vůbec nezajímalo, jako by je vídali denně a tak přemýšlím, jestli ten můj koník není zpadlej z nebe.
LETECKÁ sobota.Jedeme s Ronečkem a se zákazníkem.Je to první krásný den po několika týdnech mlhy a deště.Chci si ho užít a tak mi je jedno, kdy se vrátíme.Cvalová práce a koníci jsou v klidu.Poslední louka, kde už čekám nechuť k běhu, neboť je opravdu hic.Ale kdepak!Roneček se rozhodl dohnat Dona a má chuť ho předběhnout.Ne, to Don nikdy nedopustí.A tak nasadí tryskové tempo,a louka je hned tak krátká.Brzdím, ale zákazník neví, jak ubrzdit. A tak nastává svérázné vysvětlení koňským způsobem.Po Ronym letí Donovi kopyta.Otočím se, nevím, co se jim stalo, ale v tom další výpal a úskok..Při pádu držím koně a vím, že ho nechci pustit .Praskají otěže, ale Don stojí.A jako by nic, začne žrát trávu.Takže jedem dál, žádný strachy, jede s námi doktor!!:-))
Tady je ta voda opravdu potřeba
NEDĚLE- pro Ginušku!!!
Jedeme autem bez přívěsu.Ten tam na nás,-doufáme,čeká v nemocnici.Cesta tam necelé dvě a půl hodiny.Jedeme si pro takový ,,malý,, balíček . Už se na ni hrozně těším.Je neděle, ale na klinice to vypadá jak ve všední den.Všichni tam mají plno práce kolem dvou pacientů a dalšího očekávají.A tak čekáme.Vím,že tam někde v těch boxech venku je Gina.Najednou jeden kůň vystrčí z boxu hlavu a už na dálku poznávám její bílou lysinku.Září do dálky.Pan ošetřovatel ji ještě čistí, aby jsme si ji odvezli pěkně naleštěnou.Jdu jenom vyřídit papíry a jdeme s Verčou za ní.Hned se lísá a drbe mě na rameni.Cpe se ven z boxu a už ví, že tady nezůstane.Přijeli jsme,toho se neboj!Ale venku je celá cacná a nejradši by běžela domů po svých. 170 kilometrů, takže to nebude nejlepší nápad.Ještě ani neleželi vrátka od přívěsu na zemi a hrne se dovnitř.Netrvalo to ani minutu.Slečna, která se s ní přišla rozloučit, říká, že jim odvážíme toho nejhodnějšího koníka.Byla moc milá a ochotná.Jako všichni, co tady pracují.Cesta domů 3 hodiny,a kobylka má ode dneška svůj boxík.Musíme ji ještě opatrovat!
7.června- Sleduji Ohradu
Ráno se mi moc z boxíku nechtělo, ale pak jsem si všimnul zvláštních zvuků z ohrady.Musel jsem vyběhnout na druhý konec ohrady, abych to viděl.Paničku dneska napadlo dát malýho Denvříka ke koním.Byl asi šťastný, že se nemusel plácat v jeho malý ohrádce.A tolik trávy tam bylo!Koně si ho zvědavě prohlíželi a sem tam nějakej zapískal.Jejich společná pastva však v klidu neprobíhala dlouho..Do výběhu přivedli Sirku a ten přistěhovalce tvrdě vyháněl.Koníček se schovával za ty hodný koníčky, ale stejně potom raději protrhl ohradu, jak se toho protivy bál. A přiběhl domů..Zítra prý má svoji ohrádku zase jistou.A potom další řev,-Vinča jako vždy při říji stojí u ohrady a kouká nahoru na nás hřebce.Chtěla by asi zase hříbátko.A ještě jednou koňský řev,tentokrát šla na chvilku ven Ginuška.Byla celá natěšená,že zase uvidí kamarády.Jenže k nim nesměla.Prý by se přežrala trávy a tak zůstala jen v průchodu.Koníci ji neopustili a celou dobu stáli u ní vedle oplůtku na druhý straně.Večer se šli koupat koníci do řeky..Jak jsem jim záviděl!
Červen nám utíká.Ohrady ještě nestačily po zimních a jarních deštích vyschnout.Kde koně stále hodně chodí jsou stále louže a bláto.Tak mají každý den špinavé nejen kopyta, ale i holeně a zacákané bříška.Minulé roky už byli dávno uvláčené ohrady, letos tam ani zajet nejde.Traktor by se utopil v bahně.Nevyschne to,-stále prší a znovu se obnovuje bláto.I Doneček a Markýz mají ohradu rozdupanou a bez trávy.Tu jim denně sekáme a dáváme do boxů.Tolik práce to není a oni ji dokážou ocenit.Trávu žerou někdy i dřív, než šroty.Na loukách je obrovská vysoká tráva a zatím se nedá sušit seno.Uvidíme, jestli počasí dovolí.
Gina nám zase marodí
Opět se nám Ginuška sesypala.Nafouklý bříško,bolesti,znovu doktor, injekce a hlídání, vodění,strach.Kdy už bude konečně zase zdravá!! To jsou nejhorší chvíle života u koní.Teprve potom si člověk uvědomí, jaké jsou ty ostatní starosti malinké a bezvýznamné.Radost až po ránu druhý den.Zase začíná žrát.Nevím co se děje a moje zkušenosti jsou mi na nic.Můžu si jen přát...
Doneček má zase bujnou náladu.Jeho hřebčí záchvaty jsou sice krátký,ale upřímný.Jde do toho celým svým koňským srdíčkem.V této chvíli odcházím stranou a dělám, že mě to vůbec nezajímá a že vlastně vůbec nic nevidím.Pár minut a je zase jak andílek.Musí dát průchod svým citům a vybouřit se.Jako bouřka na nebi, jako rozbouřený moře.Ten živel nejde zastavit a zkrotit, je jen potřeba naučit se s ním žít. Miluju kontrasty, miluju tyhle přírodní živle.Chodíme dál a dál po kopcích, po loukách a děláme jeden druhému radost.Tedy,- včera jsem si všimla, jak vypadá moje tričko, které jsem nosila v zimě pod mikinou.Jsou v něm samé dírky na rukávech, na ramenech i na zádech.Jako by ho prokousali myši.A kdopak to asi byl? Kdo má podobné myší zoubky, ale o něco větší než myška? Kdo s nimi umí tak jemně a za pár nitek chytit mikinu, proskřípnout ji stiskem zubu o zub a nenápadně v ní zanechat malou dírku? A na jaře se už triko rozpadá.A já mám zase radost z toho, že zmizí další věc z mého přeplněného šatníku :-))
Alfa Romeo a Italie
3 týden v červnu
jezdíme víc ven,projíždíme ještě nový neobjevený cesty a každá další cesta venku pro nás musí být něčím zajímavá.A tak vymýšlím nové cesty, nové ,,průlezy,,,vymýšlím novou zábavu.Doneček to má rád a těší se na naše výlety.Doma ho nemusím nahánět po ohradě ,-stačí zavolat a běží,někdy se jen plouží,-ale vždycky hned dorazí do boxu.V sobotu nám nabídla Lucka trénování na jízdárně.Don se snažil a když už jsme měli začít se skákáním, objevili se v dálce jezdci na koních.Z Vysoké se vraceli domů,byli v Liberci na Hobby závodech.Vím, co bude následovat a tak jsem toho divočáka nechala cválat.Stejně se musel předvádět.Rozum najednou nikde, myšlenky odešli za koňma a já se mohla snažit.Skákal s chutí, ale bez soustředění.Půjčila jsem ho Lucce,ať se taky sveze na svém bývalém svěřenci.Byla šťastná a docela si to užívala.V neděli jsme jeli natáčet.Další video pro zákazníka.Natáčeli jsme na cyklistických závodech a zase jsme porušili všechny zákazy, které se jen mohli objevit.No, není nad zakázané ovoce.Video z minulého natáčení se docela povedlo.Alfa Romeo a dostali jsme téma k natáčení:Italie .Bylo těžké najít v Čechách moře a tak se inprovizovalo.Nakonec jsme přeci jen jeden pěkný záliv našli,i když pod hrozbou několika pokut.Těm jsem se ale vyhnuli, zato policajti o kousek dál nás dostali.byli ale hodní a odnesli si jen menší pokutu.Za to moře to asi stálo:-))
Honda CR-V
Moje první asistence při točení.Ukázkové video
22.června-Výlet za Jitkou
Vyjeli jsme si zase ke Karlovu a zvolila jsem opačný směr trasy, než obvykle.Doneček byl trochu zmatený.Navštívili jsme i stádo kraviček, které ho tentokrát už vůbec nezajímali a radši si hledal v trávě jetýlek.Takový chutný sousta přeci nevymění za čumění na krávy!Večer jsem jela navštívit Jitku a malého Velveta s Víďou.Zase hodně povyrostl, je tlusťoučký.Celý Markýz.Kdykoliv se na něho podívám, vidím ty ouška do strany a už se tatínek nezapře.Ve stáji máme zase trápení.Kobylka Sea Plane měla zácpovou koliku.Musela se odstavit od svého hříbátka a než zaprahne, trávila většinu času jen doma.Bolesti měla už druhý den, a tak se Sandra rozhodla ji raději odvézt do Heřmanova Městce.A mají ji tam na pozorování.Doufáme, že se brzo vrátí a nebude muset být operována.
Sea Plane opět doma
,,Vrátila se z nemocnice.Vypadá už líp a taky ji musíme hlídat.Dali kobylku hned pod mojí ohradu a já tam na ní vidím.A taky ji celý den hlídám.Nespustím ji z očí,občas na ni zařehtám , aby věděla, že o ní vím.Dělá, jako by mě ani naviděla,pase se na vypasené pastvině.Mám nelehký úkol,hlídám už totiž dvě kobylky.Ani Gina se ještě nesmí pást na louce s ostatníma a tak je tu mám obě dvě.Mám radost, že mi je svěřili.Taky je mohli pustit rovnou ke mě do ohrady, mám to tu taky spasený.Dal bych na ně moc velký pozor!
Dneska zase venku s maminou.Bála se kraviček,a byla nějak moc veselá a rozverná.Chovala se jak mladá holka,-a já , jak rozumný starý kůň.Moc hodný jsem byl,paničku jsem šetřil a dělal jí radost.,,
Sobota
Závody na Vysoké a Rodeo
Co se všechno dá za jeden den zažít a co nedá?Určitě jedno krásný dopoledne u kámošů, potom relly pískovcovými lesy v Jeepu,kde má člověk téměř v očích smrt a děs a taky odpočinkový den na jednom ranči na rodeo závodech.A jinak taky legrace, zapomenutí i stýskání.Taky velké přemýšlení,počítání a to snění o životě.O tom, co by se dalo udělat a taky nedělat,co by se dalo a mohlo změnit a taky pro co žít.A dál jeden krásný večer s neznámými lidmi na jejich ranči a pomalé poznávání,chápání a uznání.Přemýšlení o novém a potřeba poznání.To vše se dalo zažít za jeden jediný den.Půl života v jednom dni, kdo to kdy zažije?A ještě jeden bombónek nakonec.Markýzek na závodech v ZL 3.místo.To moc těší, a co bude dál?nevím, stále nevím...Proud unáší vodu a ta neví kam se dostane.Lidi dostanou vždy jen tolik, kolik úsilí vynaloží.Kolik obětují síly, je jen na nich.
