Mám okolo sebe stále hodně koní.V dolní stáji jich je tolik,
že bych hned věděl, s kým si mám jít hrát.Nebo si to rozdat
v souboji.A protože jsem takovej ráznej a nebojácnej, tak
mě k nikomu nepustí.Vědí ,že bych bojoval o místo ve stádě
a kluci valachové by na to jistě doplatili kousancem nebo
kopancem.O kobylky bych musel soupeřit s bývalým hřebečkem
Siriusem a ten by se jen tak nedal.Má v sobě stále stejné pudy
jako hřebec.Ale ty ostatní,- ty bych zahnal jenom pohledem.
Hříbátka jsem u nás taky viděl, ale ještě žádný svoje nemám.
Kobylkám bych se asi líbil.
A tak na všechny koukám z mojí horní stáje a vidím na louky a sleduju každý malý pohyb.Taky mívám o všechny strach. Když se něco špatnýho stane, běhám po ohradě jak šílenej.Jako tehdy, když šli lidi s koňma do řeky.Blížila se bouřka a já se bál, aby stačili z vody vyběhnout dřív, než se přiženou ty blesky k nám.A jak jsem volal a nedával pozor, doplatil jsem na to.Dostal jsem tu ránu já.
Zima
Přes zimu se střídají období se sněhem a mrazem,a ty občas vystřídají
oblevy a tání.Jak to u mých kamarádů ze stáje může vypadat při
velikém tání a více dnech tepla: se klidně jukněte.
