17 měsíců sice není žádné kulaté životní datum, ale já se už cítím být dospělou slečnou.S mámou sice stále chodím na pastvinu, od mámy sice taky stále piju mlíčko (ale jen tak pro ten pocit že ji mám),a taky se mi po ní dost stýská, když odejde z boxu. Ale na druhou stranu jsem už měla podruhé říji a to už abych se zařadila do skupiny těch dospělých,néééé?Jsem taková holka trochu náladová a hodně se podobám svýmu bráchovi.Umím dát najevo své city ať jsou jakýkoliv a taky si ráda řeknu o to svoje, ač mi to někdy dobrou vizitku nedělá. Nebude to se mnou ani těžký ani lehký.Záleží na tom , jak se ke mě lidi budou chovat.A jak se často říká: ,,jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá...,,
Až budu opravdu velká, budu se bráchovi podobat víc nebo míň? Asi podle toho, kolik sežeru trávy.On po ní totiž roste velký pupek.Moje máma ho má v létě taky.
Jsem všude, kde se něco děje.Co to děláš?
Já chci pomáhat a tak mi tuhle kládu dej!
A když na mě budeš hodná, budu za tebou
chodit jako pejsek.Docela mě to s tebou baví.
A teď to mám dělat sama? Zvedat nohy přece
umím, tak pojď aspoň zase běhat se mnou!!
Něco přeskočit,-to bude pro mě docela zábavná hra.
S tím si poradím.Ale tolik mě už nehoň,teď je přeci
zbytečný tolik se honit!
Jak myslíš!!Bič ti nepomůže.Taky si umím
postavit hlavu . Sama vím, kdy je dost!
Umím se taky parádit a kobyly ve stádě by mi záviděly tuhle předváděcí zlatou ohlávku!!
