Výlet k větrné elektrárně

16.září 2010

VÝLET  K ELEKTRÁRNĚ      (  FOTO  )

Celé léto o tom mluvíme a už je podzim.Konečně se naskytl ten správný den a jedeme.Tenhle výlet má svůj jasný cíl.Koukáme na něj každý den na vyjížďkách po okolí stáje a stále si přejeme jet až tam.Tam znamená : k elektrárnám na jednom vzdáleném kopci.Ty jsou od nás vidět jako malé sloupky na malém kopečku, tudíž jsou docela daleko.Nevíme jak dlouho

pojedem.Vyjíždíme ráno a jedeme přes polorozpadlou Chrastavu, kde zůstal jeden poničený most po povodních.Dál směrem na Vysokou a pak napříč lesem a za tím lesem už koukáme na ty sloupy, co se na nich něco stále hýbe a je to pro koníčky móóc zajímavý.Tak jak tohle zkousnou, až budeme přímo pod těmi sloupy, to nevím.Donča je našponovaná,kouká  a už zdáli se snaží být ve střehu.Potom stačí jen

malinký důvod k leknutí a s Luckou zásek na fleku, otočka a odraz zpět.Lucka sedí hluboko v sedle a místo toho, aby spadla, si sama sobě o sebe narazila zápěstí.Třmen na jedný straně povolil a sesunul se k zemi.A do toho jí zvoní telefon.Doneček zůstal netečně koukat, co to ta jeho máma před ním dělá.Lucka musí opravit třmen a už nenasedá.Kousek před námi začíná kamenitá cesta do kopce k

elektrárně.Nedá se jí vyhnout, z obou stran jsou nové ohrady pro krávy.A tak jdeme krkolomě buď po kamenech nebo po příkrém svahu úzkého okraje cesty.Sloupy s vrtulemi se blíží a taky jejich hukot zesiluje.Naši koníci jsou zatím v klidu.Po 3 hodinové procházce mají zájem o trávu a vrtulí si zatím nevšímají.Až když jsme se dostali na louku mezi všemi sloupy a hukot  ještě víc zesílil, tak zvedali hlavy vzhůru a zkoumavě si prohlíželi točící

monstra.Takového něco bylo nad jejich chápání.A tak se tomu ani nesnažili porozumět.Neublížilo jim to a tak si brzy zvykli.Dona se začala pást o trošku dýl než Doneček.Jenže Trochu nepozornosti, uzdečka pod kopytem a malý škubnutí.A z uzdečky je hlavolam.Jak to dáme dohromady? A tak šněruje kousky uzdečky se zbylou ohlávkou a tvoří něco alespoň trochu funkčního.Já s Donečkem stojíme uprostřed kruhu

vysokých sloupů, já si ležím jen tak v trávě, donečka skoro ani nedržím a v klidu si odpočívám.Lucka zatím tvoří nový druh uzdění.No snad dojede zpátky.Cestou domů jedeme stejnou cestou, koně vedeme přes kamenité cesty a v lesíku znovu nacházím svůj ztracený bič.Zopakujemne si zastávku na odlehčení  našeho měchýře a ve chvíli, kdy takto konám, se Doneček hrne na mě do křoví.Couvám před ním a řvu na

něj.Ale najednou se všechno obrátí, Doneček rychle vycouvá a teď se hrne jinam a řve on.Kousek za námi se vynořili z lesa jiní koně.Nestačím ani vrátit své kalhoty na své místo a běžím ho podržet, neboť nevím, jak silné kořeny má ta hubená břízka, co je u ní uvázaný.V jedné ruce držím jeho, ve druhé svoje kalhoty a čekám, jestli nepřijde ještě jedna vlna jeho vzrušení.Brzy se uklidnil a jedeme domů.Okolo stáje na Vysoké ho opět chytá vzrušení, jsou tam cítit koně.Následujeme Donu, která je před námi několik metrů a žene se domů.Dona ten její spěch spíš unavuje, on nikam nespěchá.Koukám se po kraji a v tom jsem si všimla, že Lucka přede mnou sedí v nějaké jiné pozici.Teda spíš jí leží na krku.Koukám a leží tam pořád.Doufám, že mi tu neomdlela!Nevím co se stalo, ale ona po chvíli hodila nohy na zem a seskočila.To, že Dona vyskočila asi metr od země a ještě vyhodila, jsem neviděla.Takový záchvat smíchu jsem dlouho neměla.Ani ona nemohla nasednout, jak se svíjela smíchy.A konec tomu všemu udělal Doneček.Kolem Pelců vede cesta, kterou musíme projít.Jenže tam se pasou koně.Ráno si jich všiml pozdě a projeli jsme.Jenže teď o nich už věděl.Kobylka tam na něj asi od rána čekala
a to přímo vedle ohrady u cesty.Dona projela a Doneček nic.Zásek, stopka a řev.Nejdřív na zadní, pak zpátečka a znovu na zadní.Tak odsud já teda nepůjdu!!Musel dostat na prdel.Rozešel se a s velkým křikem opouštěl tenhle kobylí ráj.A teď se mu už opravdu nechtělo.Coural se jak mohl a Dona musela čekat.Po 5,5 hodinách jsme dorazili domů.A honem na jetýlek a do hajan.