,,Jsem uvázaný u stromu.Už tu tvrdnu asi půl hodiny,.Máme jet konečně někam ven a já se těším!Panička zase s někým kecá a i když na mě jedním okem kouká, tak se nic neděje.Sedí si s nějakým človíčkem na kávě a já se už nudím.Tak co je? Pojedeme? Zlostně hrabu podkovou do sotva zatvrdlého betonu.Sedlo na zádech znamená, že půjdem.Ale snad nechce jet potmě?Tak konečně, jedeme.Jenže človíček jde s námi a nedá pokoj.Dokonce za námi šlape i v tom sakra klouzavým blátě na podmáčené louce za mostem.A zase zastávka- zase blábolej tou svou žvatmatilkou a já jsem rád, že jsem jenom kůň.Žeru trávu a už mi to stačí ke šťastnému životu.Pak jedem už sami.Hned na první louce mi začala na noze klapat podkova.Ještě že mám paničku, která si hned všeho všimne.Seskočila a s podkovou si hnedle poradila.Vzala ji do tý svojí pětiprstý nohy, trhla a zapáčila.A už jsem bos na jednu nohu.Podkova se celá prohla,jak jsem si ji před chvilkou přišlápnul.A jeli jsme se podívat na louky, kde jsme míjeli nově postavený překážky.Bude u nás Hubertova jízda.Holky jich postavily sedum a všechny jsou moc pěkný.Hned bych si skočil!!Ale nesměl jsem,abych jim to nezničil!!??!!
Opět zpět aneb po životě bez internetu
Nevím, jak je to dlouhá doba, co jsem byl ve vyhnanství bez internetu.Bylo mi to na rozdíl od paničky docela jedno , neboť jsem si užíval krásných dní stejně jak předtím ale ona prý je úplně mimo.Jo, to si pamatuju, jak měla odjet na dovolenou a nemohla se ani podívat , kam pojede.Dostala letenku a nevěděla, kam poletí.A já jsem se radoval, že budu mít dovolenou taky.A taky jsem si ji užíval.Jen jednou jsem musel s Luckou na jízdárnu, aby se mi prej žíly nezkrátily.Tak jsem jim ukázal, jaký jsem to hřebec.Párkrát jsem se postavil na zadní a zkusil Lucku setřást.To sice nešlo, ale trochu jsem ji alespoň vyděsil.Mám ji rád, ublížit jí nemůžu.Paničce už takový hlouposti moc nedělám, už jí to totiž nepřekvapí a tak proč se namáhat!
Hubertova jízda u nás
Tak tenhle den jsem si užila.Počasí se vydařilo líp než krásně a sešlo se i pár koní a pár známých lidí.Holky ze stáje se suprově postaraly o celý den, a tak když jsem tentokrát nemusela nic hlídat a organizovat, tak se mi to opravdu moc líbilo.Vzala jsem si Siriuse. Donečka jsem nechala pro jistotu doma.I na pomalém lotu se může něco stát a tak by tam hřebec mohl být na obtíž.Super koník je i Sirius a já se na něj hodně těšila.Byl fakt skvělej.Hlavně na závěrečný jízdě přes překážky mě opět přesvědčil o tom, že dokáže skvěle vycítit chvíli, kdy o něco jde a kdy ho člověk opravdu potřebuje.Spolupracoval výborně a tak jsme v naší soutěži vyhráli.Je to opravdu vynikající kůň.Donečka mi bylo líto, a tak jsme ještě odpoledne naběhli na jízdárnu spolu.Po rozcvičce jsme si dali zkušebně všechny skoky ze soutěžního parkuru pro rychlý lot.Bedny, kolmáky,...všechno jsme přešli jak nic.Vím, že je to kůň, který umí.Ale...nemá takové srdce, aby bojoval s plným nasazením, jako to umí Sirka.Přes to všechno jsem s ním v naprosté pohodě.Neví, co je to vyhnout, neví, co je to odepřít poslušnost.Dá ze sebe všechno a já musím vědět,-a hlavně dřív, než by chtěl on,- kdy přestat.Jen tak mu pro příště zůstává chuť znovu do všeho jít .Udělá chybu, ale napraví ji.Snaží se .A tak jsem na večerním posezení po Hubertu byla spokojená.V jedenáct loučení a rychle na letadlo.Kam že to vlastně letím????
DOVOLENÁ!!
To je slovo, které se v mém slovníku nevyskytuje.Asi proto, že mám pořád co dělat.Dovolená je od toho, aby se odpočívalo.Což mi moc nejde.A tak když jsem se ocitla ve 3 ráno na letišti a vůbec nevěděla, kam jsem si zaplatila cestu, a taky co tam asi budu dělat, když nemůžu vzít ráno do ruky lopatu a jít k tomu stádu koní.Letiště v Praze, pak letiště v Heraklionu a odvoz autobusem do hotelu.Únava a první den odpočinek.Jenže dál už žádný válení.Foťák a hurá po okolí,další dny s půjčeným autem do hor a moře jen na osvěžení.Přišlo a uteklo to všechno jako mořský příliv a odliv.Jak se mi nechtělo tam, tak se mi nechtělo zpátky.Ale doma mě přeci někdo čeká...A ten za to opravdu stojí!!!
