Listopad je opravdu krásný měsíc a je v něm stále ještě hodně barev.Pokud ale sluníčko nesvítí, stává se smutným a někdy až pohádkově tajemným,.....
Tajemná Ovčí hora
I dnešní den nezačínal krásně.Po ránu všude mlhy a tma se tak protáhla až do sedmé hodiny ráno.Koníci dostali své příděly potravy a já šla domů zjistit, jestli už mi zapojili internet.A jestli ho zvládnu s pomocí nového modemu zapojit.Nakonec jsem musela využít přítele po telefonu.Ale FUNGUJE!! Jak jsem mohla dřív bez něho žít?? :-)) To je takový žrout času!!!Ale velký pomocník a navíc šetří peníze za věčné telefonování.Nechci být jeho otrok, ale už jsem si zvykla.Šťastní to lidé, kteří ho nikdy nepoznali!! Přes den ale sluníčko lákalo k návštěvě přírody.Ještě stále tu v okolí nějaká je.Ale-...než jsem stačila vyčistit to prase bahenní, tak slunce zašlo.Opět se setmělo a bylo po kráse.
Vyšplhali jsme se na Ovčí horu, kde se mezi stromy ještě o mnoho víc setmělo .Někde v okolí hučel motor traktoru a Doneček se stále zastavoval a hledal ho.Spolu s mlhou a tím řevem motoru to bylo strašidelně tajemný.Kůň popošel pár metrů a znovu a znovu naslouchal.Lákalo ho pokušení vyběhnout směrem za tím hlukem a podívat se na tu schovanou příšeru.Ta se ale začala vzdalovat.Donečka to rozrušilo ještě víc.Začal utíkat směrem, kam ji slyšel odjížďět.Ani by mě nepřekvapilo, kdyby se dal s nějakou obludou do boje.Nemá rád, když ho něco ruší.A je přitom až moc zvědavej na to, aby se bál.Přehopsal si překážky z Huberta a spokojeně se vracel domů.S hlavou zabořenou do poslední vysoké trávy jsem ho nechala odpočívat.V tom se odněkud vynořil cyklista.Zaznamenal rychlý pohyb a při zvedání hlavy od trávy zároveň velký úskok do boku.Ucítila jsem jeho strach.Jak rychle se objevil, tak rychle zase ustoupil.Doufám, že si neutrhl podkovu, kterou jsem včera musela opravit.Vlastně překovat ho celého.Jako by věděl, kdy je na to čas.Vždycky si ji ušlápne před kováním.Tentokráte u kování pospával a byl jak malá plyšová hračka.Copak se s ním děje?
3.listopadu- Nová kobylka
Koukám z ohrady na pastviny a kobylka,
kterou jsem tu párkrát viděl na silnici, jde k
nám do dvora.Hned se běžím podívat a
koukám, jak je podobná naší starý bábě
Vinče.Taková je hnědá a malinká, možná
ještě drobnější než jak znám Vinču.
Odchází dovnitž stáje a já přemýšlím,
jestli už u nás zůstane.Ta by se mi líbila.
Možná budu mít novou lásku.
13.listopadu U nádraží v Karlově
Dnešek opravdu hýřil barvami.Bohužel ne pokaždé beru sebou foťák.A většinou, když si myslím, že je hnusně a nikde se nedá nic vyfotit, tak se kdesi tusi vynoří něco zajímavého.Bylo zataženo a tma bude co nevidět, tak jedeme bez foťáku.A když se tma zdála být neporazitelná, najednou se nebe otevřelo a mezi tmavými mraky se objevilo úplně zlaté nebe.Ale zlaté tak, že se mi to zdálo až nepochopitelně nebeské.Jako by na nebe vstoupilo stádo zlatých koní,kteří rozzářili nejen oblohu, ale i krajinu pod sebou.Na protějších kopcích se objevil pruh zářící zlaté barvy a toto místo vypadalo, jako by se tam otevřela země a rozžhavená láva osvětlovala široké okolí.Ta zázračná chvíle trvala několik minut a všechno pojednou zmizelo.Tak tohle mohla být fotka.A tak mi nezbývá nic jiného, než si nechat jenom tu vzpomínku a z dnešního rána jednu pěknou oblohu ..I u toho jsme byli spolu.Ale modrá je DOBRÁ.
14.listopad Koně se asi zbláznili
Dneska to na listopad nevypadá.Venku peče sluníčko, je asi 18 stupňů nad nulou,chodíme v tričku , koně jsou už zase na noc venku a příroda je zmatená.Bude jaro nebo co? Koně se na nic neptají.Mají prostě ten pocit a radují se z toho.A jsou nějak moc veselí a dováděj, jak se zrovna dá.První tři se asi vsadili, kdo z nich sundá prvního jezdce.A tak když se vydala Pája na jízdu se zákazníkama, první zabodoval Dakar.Paní spadla celkem dobře.Rony však nechtěl být poslední a tak sundal druhou paní.Ta dopadla hůř, neboť nalomené žebro se léčí dlouho.A kupodivu dnes prohrál Sirius, kterému se né a né Páju schodit.Přesto, že běžel s dvěma volnými koňmi.Ale přece jen se ještě jednou zasnažil a dokázal ji setřást.Když nám Pája volala, ještě seděla na koni.Za chvíli volala znovu.Že leží pod stromem.Ale přežila .Potom Matýsek.Vyhazoval s Dančou, jak už dlouho nepamatuje.A Doneček? Když jsem ho dnes viděla ve výběhu, nechtěla bych na něm být.Takové skoky předváděl v mládí.Ale teď, -mazák jeden starý osmiletý!!Raději se budu věnovat práci na našem budoucím skladu.Překážky už letos přežijí zimu v novém domečku.
15.listopad-3 noví návštěvníci
Přibyli nám hned tři noví kamarádi.Né ,že by jsme se chtěli rozrůstat.Jsou to jen přechodní
návštěvníci naší stáje.Odešli- neboli spíše raději utekli z vedlejší stáje v naší ulici.Nejsou první ani poslední, kdo odešel.Důvody jsou různé.Snad se jim u nás bude líbit o trošku víc.Protože už nemáme místo, koníci se ve stáji střídají s těmi, kteří jsou zrovna na pastvinách.Nažerou se a odpočinou a vystřídají s druhými.I tak to jde.Počasí zatím přeje.Doneček vše sleduje s ledovým klidem.Už má v těch koních chaos a neví, který kam patří. Jedno ale ví,-kdo patří do jeho původní rodiny.Tu si totiž rád hlídá.Všechny své kamarády z mládí, když se s nimi mohl denně pást.Chová se teď rozumně.Nač se unavovat lítáním po ohradě.Má své oblíbené místo, odkud vidí do všech stran a tam si zřídil pozorovatelnu.A dneska se vyhnul sedlání a ježdění...jen na nožičky panička nezapoměla.Takového bláta! Tento rok je MOKRÝ , moc mokrý!!
Mlha přede mnou,mlha za mnou
Udělali jsme si malý výlet.Nedaleko nás stojí památkově chráněná stará lípa.Jezdíme kolem ní autem a nikdy není čas zastavit a pokochat se jejím stářím.Hlavní kmen se už přelomil a po okrajích rostou nové větvě.Nevzdává svůj život jen tak.Byla mlha a dala by se krájet.Vůbec nic jsme neviděli.Ani jestli opravdu trefíme ten kousek až k ní.Nakonec nám pomohla silnice, ze které se ozývaly projíždějící auta.Pár fotek a zase bludným kruhem zpátky.
17.listopad-Paní DOKTORKA
Tak tuhle paní znám.Setkal jsem se s ní při svém pobytu u koní Kinských na Hradištku.Přijela za mnou z Prahy a kroutila mi hlavou ,nohama a taky mě tahala za ocas.Měla z toho legraci a já jsem se nezmohl na odpor.Chvílema to bylo i docela příjemný,když mi jezdila rukou po zádech a po
lopatkách.Promačkávala mi sval po svalu a pak mě někde něčím píchla, až jsem se zkroutil do vlnovky.Páteř zapraskala ,jako když zlomíš suchej klacek.Panička se bála, že jsem zlomenej.Mě se krásně uvolnila páteř.Druhý den jsem byl nemocnej.Všechno mě bolelo.A dneska: Zase se tady objevila.Nejprve pomučila Markýzka a pak přišla zakroutit krkem mě.Panička jí řekla jen jedinou větu: Nemám prý radost z pohybu.A kdo by taky měl.Takový hnusný bahno všude, kamkoliv se vydáme na společnou vyjížďku.Klouže to,ujíždějí nohy a nemůžu se pořádně odrazit.Bojím se o sebe.A teď to svádějí na to, že se stavím na zadní....Paní doktorka se chtěla ujistit,že ke mě může.Prý jestli koušu.Panička jí ukázala rozkousanou tlustou fošnu nad mojí hlavou:,,Jasně že kouše, koukněte se nahoru,,Asi jí to moc neuklidnilo, přesto byla stále veselá:,,No jo, když hřebce něco bolí, tak s ním už není taková legrace,co?,, ,,Nóó ..-,on už nechce ani kousat.,,Nakonec za to můžou nějaký moje krční pletence....
18.listopad- KRUHOVKA
Na doporučení paní doktorky jsem měl dneska absolvovat běhání na lonži.Ale bude lepší, když hřebce vemete do kruhovky, aby se nemusel vázat na lonž.Tak jsem se tam probrodil blátem.Písek uvnitř byl sice mokrý,ale na běhání dobrý.Měl jsem najednou takový lepší pocit,krk se mi uvolnil a protáhnul tím, jak na mě doktorka visela ,a teď jsem najednou takovej lehoučkej.Budu běhat ,skákat, vyhazovat a ukazovat paničce, jak by si to dneska mohla užívat v sedle.Když se ze mě kouřilo a pot mě začal štípat, plácnul jsem sebou do písku a válel se a válel,až mě to studilo.Ale jsem OK, jsem Happy a jsem Sandy.
Večer se k nám tmou připlížil nějaký vetřelec.Jaký,-to zjistím až zítra!!
19.listopad - Velký kulatý kůň a hřbitov na Ovečce
Druhý den jsem všechno zjistil.Hned jak jsem opustil ráno stáj a dostal se do své ohrady.Vidím oknem do dolní stáje.Ozval se hlas nějakého nového koně.Toho neznám!!Jak asi vypadá.Pak jsem ji viděl.Byla to veliká koňská koule.Ta asi musí žrát víc, než já s Markýzkem dohromady.Jo a proto je tak vypasená! V životě jsem takový kolos neviděl.Připojila se k malinkýmu stádu pod mojí ohradou.Teď tam byli 3 modrý koně a tahle koule.To je
kombinace.Co ještě tady uvidím?To jsem ještě netušil, co ještě já dneska uvidím!!!Panička mě vytáhla na procházku.Jeli jsme k rybníku a odtud kopcem nahoru na Ovčí.Už cestou jsem si všimnul velkého černého ptáka, který mě sledoval a ulítnul až kousek ode mě.Měl velikánský černý křídla.Netušil jsem, k jaké další záhadě se ještě dostanem.U rybníka se mi líbilo,slunce se dralo chvilkama přes mlhu.U rybníka dokonce zmodrala hladina, jak se nebe rozzářilo.
A zase se obloha zatáhla a slunce už bylo sotva vidět.poslední paprsky zachytil rybník ve své
rozvlněné hladině.Jdeme dál jakoby do pohádky o zlém čaroději.Změnil krajinu,barvy a podivná nálada nás nabádala k opatrnosti. V mlze se objevila podivná chaloupka a kousek od nás se zvedlo s hukotem hejno krkavců.Co nás tam čeká?Před námi se otevřela malá lesní planina.V jednom rohu jsem zahlídl něco , co tam nikdy nebylo.Panička taky.Šli jsme se podívat.Nemůžu uvěřit svým očím, ani svému nosu.Cítím pach hnijícího zvířete a masa.Objevili jsme něco nečekaného.Na jednom místě leželo několik zvířecích tělíček,v různém stupni rozkladu a taky kůže z prasete.Byly bez těla.Koukali jsme a nechápali,nevěřili.Teď jsme opravdu v pohádce.Obešli jsme celé tohle místo a objevili ještě hlavu srnky a mrtvou kačenu.Došlo nám, že tohle je hostina pro celé to hejno ptáků.Krkavcům se zjevně nelíbilo, že jejich hostinu něco ruší.Rychle pryč, nebo si nás přidají do svého jídelníčku.Cestou jsme ještě zahlídli stádo ovcí.Ještě nepadli do spárů hladových zobáků.Koledovat si o to nebudem.Rychle do svého malého domova!
(PS: Tento příběh má své vysvětlení.Myslivci prý takto krmí krkavce proto, aby nenapadali bažanty a jiné užitečné ptáky v okolí.)Nicméně panička se večer jela někam odreagovat :-))
22.listopad - Ochlazuje se
Teplé dny jsou v nenávratnu.Začalo pršet a koníci už zůstali doma na noc.Z bláta v ohradách se pomalu stává tekutá polívka.Chodí se v tom líp.Má začít sněžit.Celou noc prší a přes den taky.Tma je po celý den.Hnusnější to snad už být nejde.Jeli jsme na krátkou procházku.Tma je jako večer,a prší.Schováme se alespoň na chvilku v lesíku. Ale tady není co žrát,raději půjdeme domů!
Další den změna-Jízdárna: tam se nám dařilo.I přesto.že prší,Don šlape jak hodinky,soustředí se a rád si poběhá.Dopoledne odjeli 3 koníci Aral,Fatima a Sisi na Vysokou.Byla by jim už v noci zima.
24.listopadu: První sníh
Ranní probuzení - venku je bílo.Jako když se pocukruje bábovka.
25.listopad- Probudil se v něm MAGOR
Věděla jsem, že tahle chvíle zase přijde.Je to s ním jako na Sicílii.Lidé nevědí, kdy to začne.Sopka nebo Doneček- to je stejný.Vyjeli jsme ke kravičkám.Tolik se na ně těšil, že se na začátku ,,jejich,, pole rozválal a sám od sebe se mohl přetrhnout, aby už tam byl.Dolítli jsme tryskovou rychlostí k ohradě.Zastavil, z huby se mu dere pára, jak se zadýchal.Krkem otáčí ze strany na stranu.Kde jsou? Kouká od jednoho rohu ke druhému,ale na poli není ani živáčka.Jen lehký opar a zbytek hovínek ,které tu ještě nedávno zanechali.Vysvětluju mu, proč tady už nejsou.Je zklamaný a zase pomalinku odcházíme k blízkému lesu.Chtěla jsem jet jinam ,tak volím trasu k silnici.Musíme projet kolem starých domů s cikány.Kousek od nich ještě v lese zaslechneme veliký rámus.Jako by někdo střílel z kulometu.S přestávkama.Zase zastavil, ale teď ne se zájmem o věc, ale zmatený z těch ran.Poslouchá a já cítím, jak se mu napínají uvolněné svaly a nabírají sílu k odpichu.Dál nepůjdeme, to je jasný.Chtěla jsem ho otočit, ale udělal to dřív.S odrazem se odpíchl do cvalu a mezi stromy jsme se řítili kamsi.Každý z jeho skoků měl výšku přeskoku parkurové překážky.Letěli jsme mezi větvema a stromy, nestačila jsem řídit.Trochu jsem se s ním poprala a zastavil.Jen na vteřinu.V tom mu zpod kopyta vyletěl zajíc,asi na něm stál.Znovu panika, znovu kličkovaná až k lesní cestě.Tam sráz dolů a cval.Každé přibrzdění znamenalo zásek a vyhazování na místě,vzteky byl bez sebe.Chtěl se zbavit nejen strachu,ale i mě.Pomohl nákrčák.Letět dolů strání do potoka by se mi nelíbilo. Povolit mu otěž znamenalo hlavu mezi nohy a zadníma k nebi.Před námi dlouhá louka a magoří dál.Co mám dělat,-nevím.Tak pobídnu dál do klusu,blbne.Do cvalu,-vyhazuje.Kdy skončí?Na konci louky další důvod blbnout.Dvě červený auta v poli a okolo psi.Uklidnil se až na louce, kde jezdíme často.Tam už bylo bezpečno.Požrali jsme trávu a dojeli domů, jako největší neviňátka.......Zítra tě čeká trénink na jízdárně.A nebude to jen tak!!
Dnešní den je náš Mario přesně jeden rok valáškem.
Před zimou
Je konec podzimu.venku už napadla první vrstva sněhu.Někteří se s tím nemohou smířit a chtěli by ještě pár dní tepla.Jako naše malá kytička, která na záhonu teprve rozvíjí své poupě.A není sama,-má modrý brášky.Ani Barečkovi se nelíbí, že mu začíná zamrzat voda v misce.A to teprve Doneček.První uklouznutí před stájí a už se mu ven nechce.Prošli jsme se po Ovčí hoře a vrátili se promrzlý.Vítr foukal a dostal se i pod bundu.Tak to ne,- tam už nejdem.Další dva dny jenom jízdárna.
Seznámení s westernem
Nějak se nemůžu usadit v sedle.Naše společné chození venku po kopcích něco stále ruší.Pak jsem na to přišla.Oba dva jsme v pohodě, pokud jedu bez třmenů.Nohy visej volně dolů a já i Don jsme v rovnováze.Ty nohy ve skokovém sedle jsou moc zkrčený.Mám chuť zkusit westernový sedlo.Kamarád zapůjčil a já ho donesla ukázat Donečkovi.Sedlo smrdělo od plísně.To se mu vůbec nelíbilo.Chtěl ho zakousnout.Sedlo bylo ale daleko, tak se zakousnul do mě.Docela surově.Hned dostal do kožichu.Čert mu z těla vyskočil a pelášil, co mu nohy stačili.A vedle mě už zase stál ten malej milej andílek.Nechal se v klidu nauzdit,nasedlat a ještě se pomazlit.Sedlo mu kupodivu problémy nedělalo.Zkušební jízda probíhala jen na jízdárně.Byl spokojený.A western si vyzkoušela i Lucka.Snad se jí to líbilo.Mě ano.
