Ty dlouhý noci a krátký dny.Život po tmě.Ještě že může být tma bílá.21.prosinec: den je nejkratší,slunce je nejníže protože tento den dosáhne nejjižnějšího bodu.Od tohoto dne se den začne prodlužovat.
1.den: Seminář na téma Probiotika.Zajímavé téma,málo známé a dosud málo vyzkoušené.Vyzkoušíme odstranit příčiny zdravotních problémů.A ne léčit následky.Nemoci jsou následky, nemoci jsou důsledkem nerovnováhy organismu.
Odkaz: Probiotické mikroorganismy
2.den: Přívaly sněhu si jako první kupodivu užívali v Praze.Dnešní noc nám sníh ale nadělila.Ráno v bílém,- a připadlo 25 centimetrů.Přijel k nám traktor prohrnout dvůr a zbytek sněhu pěkně lopatama.Mráz -12stupňů.Už druhý den a ve dne to o moc lepší není.Doneček je nabitý energií.Všechno okolo vypadá s čepicemi sněhu trochu jinak.Je z toho dost vykulený a má záchvaty strachu spojené s pocitem nutného útěku.Dnes ho postrašily dva nakladače s radlicema na sníh.Uklízeli kolem mostu a my nemohli projet.Bylo to pro něho moc nebezpečný.Vrátili jsme se a šli na jízdárnu.Mráz pálil natolik, že běhat v něm bylo riskantní a šlo by o zdraví.Stádo koní se za celý den ze svého místečka pod kopcem ani nepohlo.Chtějí jít domů co nejdřív a těší se na naše zavolání.Mráz se jim nelíbí.
Nový obyvatel u stáje
Díky mrazům a sněhu se zvířata venku v přírodě moc nenajedí.A tak se přibližují k lidem a hledají v okolí domů něco k jídlu.I u nás se jeden takový našel.Samička bažanta se odvážila hledat si v blízkosti stáje potravu.Co nás ale udivilo, vůbec jí nezajímalo, že chodíme okolo ní.Vozily jsme kolečka s hnojem a ona se pohybovala jen kousek vedle a hrabala si tam to svoje zrní.Lucka ji mohla téměř pohladit. Potom s námi šla na dvůr a nebála se jít až do stáje k obilí.Je to tím, že nemáme kočku.A tak se na oplátku můžeme těšit z přítomnosti mnoha druhů ptáků.Nebojí se predátora a lidi za něho nepovažují.
8.den
Střepy -přinášejí štěstí?
Ráno jako každý jiný,krmení koní, nesu Ronečkovi seno,cpu ho do žlabu.A najednou rána.Roztříštilo se sklo.Nad hlavou mu vypadla z okna tabulka skla,nerozbila se a ležela na kraji žlabu.neviděla jsem ji ,až když do ní narazily vidle.Roneček záchvat strachu,couvání vzad a věší se do vazáku hlavou.Uklidnit se nedal.A tak jsem pomalu, ale zároveň rychle vytahala střepy,vyklepala seno a odnesla do popelnice.Pak ještě vytahat z ruky a zpod nehtu.A hurá pro nové do sklenářství.Jde to tak snadno.Jen kdyby mě nakonec nevypeklo auto.Ne a nepojede.Tak si zůstaň tady, já jdu domů sama.Musím zasklívat!Díky tomu má Doneček volno.Však jsme teď chodili každý den.A paní Bažantová? Doopravdy zdomácněla,jen je trošku hubenější.Už k nám chodí na dvůr i srnka.Sousedství krásných zvířat!! Jen některé hieny by tu být nemusely.
15.den
Narozeninové dárečky.
tenhle den není jiný než ostatní dny v roce.Člověk se někdy narodit musí a když už se to stane, tak má být za to vděčný.Asi proto se to každý rok slaví.Já nic neslavím, protože za jedno jsem už těch oslav měla za život dost a za druhý - mám to slavit v tak blbý době? Když je všude tolik sněhu,mrazu, závějí a člověk se nikam nedostane ani vlastním autem.Dárečky si mě přesto našli.Hned ráno jeden na dvorku.Veliký,nadýchaný a úplně nový, zabalený do bílého papíru.Vysoký asi tak 50 centimetrů.Široký nekonečně.Kam člověk šlápl,všude byl.To mi mělo udělat radost.Fuj!!Přesto jsem se radovala.Šup pro foťák a vyfotit tu velikou závěj před hřebcema.
Byla jak vlna u pobřeží Karibiku.A hned druhé nadělení.Kontrola z Prahy na koně.Prohlídka celého hospodářství,koní a dokladů ke koním.Pán jede 200 km jen za mnou.Jaká čest! Který bůh mi seslal toho anděla? Bylo vše OK a pán zvesela odjížděl nazpět.Zase jedna směna za ním.Kdo by to tak nebral? Vidím, že někteří lidé na mě nezapoměli a mám z toho velkou radost.Doneček se plouží ohradou, prodírá se vrstvou sněhu a nikam se mu nechce. Koníci dole stále stojí na kraji louky a dál se jim taky nechce.Diuška je už tak velká, že tam není vidět .Nic nového tyto dny nepřinášejí.Sluníčka pomálu, jeho dráha po obloze končí pomalu dřív, než začne.A zase tma.
A co dál?
V lednu nám přibude jeden nový přírůstek.Jaký?
17.den
Proč tady lítají?
Ten den byl ve znamení neklidu.Doneček se procházel po ohradě a stále se na něco díval.Všimla jsem si,že sleduje hemžící se ptáky za jeho ohradou.Bylo tam několik krkavců a velký hejno strak.Postával u oplůtku vedle krmelce a tahal z boku jedno stéblo za druhým.Nad krajem střechy visela veliká sněhová lavina a on věděl, že by mu spadla za krk.A že to byl kus sněhu!Potom ho vystřídal ve výběhu Markýz.Ten šel dolů ohradou a taky se zakoukal na lítající ptáky.Musela jsem se jít podívat.Tušila jsem, že tam bude nějaká mrtvolka.Už z dálky jsem ji viděla.Nějakého dravce porazil projíždějící vlak.Jeho tělo leželo mezi kolejemi a masožraví ptáci se těšili, až sežerou svého kolegu.Smutný kanibalismus!
18.den - Machnínem na louky
Louky jsou plný sněhu.Když jsem viděl ty vysoký navátý jazyky hned za kolejema, obrátil jsem se domů.To přeci nepřelezu.Jenže hned za hospodou mi to neprošlo.Musel jsem dolů do vesnice.Tak tady je to aspoň protažený.Jedeme navštívit pana Nesvadbu do bytovek.Tam to znám.Ale zase mě tu strašej nějaký malý děti na bobech.Opatrně je obejdu a vyběhnu kopeček.Návštěva se nekonala,nikdo není doma.Ale jedeme dál, až na konec vesnice.Potom míříme do polí.Hned kousek od silnice byl tak krásný hluboký a měkoučký sníh.Chtěl jsem si do něj lehnout.Už jsem ležel, ale panička do mě zaryla paty a švihla mě bičíkem.Prej zase blbnu.Né, to měla být příjemná lázeň!!Nic nechápe.Ale dál se mi už tolik ten sníh nelíbil.Musel jsem hodně zvedat nohy, abych to probrodil.Móóóc namáhavý!!Panička si na mě sedí jak v křesle v tom jejím půjčeným westernu.I mě vyhovuje.Konečně jsme zase zpátky na silnici.A jejda.Čekají tu na mě dva cizí koně!Taky si myslím, že by mohla přijít odměna.Vesele se na ně koukám, ale zase mi to překazila.Odbočili jsme a po chvilce jdeme domů,-a už tam nejsou.
Agáta Bažantová- je vidět všude a nikde.Je to takový stínový host našeho dvora.Naše malá slepička :-)
Doneček kontroluje
Louky jsou zaváté a tak jsme vyrazili jen po vyhrnutých uličkách Machnína.Doneček je uchvácen veškerým životem na vesnici.Kde se něco pohne, může na tom oči nechat.V dálce jsou lidi-zastaví a civí na ně, na kočárek, dítě se psem, dítě na bobu...zase stojí a civí.Hodně dlouho si všechno prohlíží a teprve když pochopí co ty lidi vlastně dělaj,pokračujeme v cestě.Našel rozbitou bránu.Ale copak? vždyť si ji pamatuje celou a hezky zavřenou! Musí jít k ní a prohlídnout si ji od zhora dolů.Co se jí to vlastně stalo? A u tohodle domu mají otevřená vrata.Tam jsem ještě nebyl!!!A hned tam zaběhne, aby to prohlíd.No tak se bavím s ním a vyhovím jeho touze po poznání.Jeho nápady jsou někdy dokonalý!
22.den-Ploužení sněhem po loukách s matkou
Vzal jsem dnes sebou matku.Dlouho nikde nebyla.Musí se provětrat.Moc daleko jsme nedošli, jen kousek za Machnín.Bylo ještě hodně sněhu a zpátky jsme šli od chráněný lípy po silnici.Konečně se nám cestou povedla i odložená návštěva v bytovce.Donča se trošku nervovala a cestou Lucku párkrát pozlobila nečekanými kousky.Já byl pro změnu moc hodný,i když ta fujavice na louce mě provokovala k plašení.
A tohle mi poslala nějaká ctitelka: Prý jenom pro mě
24.den-VÁNOCE: ...a Vánoční kapr se salátem
Ráno trochu zamračené,bílá mlha kolem dokola a mě se nechce ani z domečku.Sníh taje a taky prší.Během dne se stává ze sněhových cestiček ledová kra a chodit se nedá.Navíc déšť přimrzá na všechno, čeho se dotkne.Větvičky stromů křupají pod tíhou ledového povlaku.Panička ale něco chystá.A tuším, že to bude pro mě. Tak chodím kolem ohrady a snažím se na to přijít.Přemýšlení se ale náhle vytratilo a probouzím se do skutečnosti.Copak mě šálí oči?Celé moje stádo se objevilo pod mou ohradou na silnici a běží ke mě.Hurá, kamarádi,bude psina!Nejdříve přiběhla moje ségra Dia.Za ní všichni strejdové a taky máma.Přišli mi popřát veselý vánoce.Tak jsem se rozveselil hned a začal jsem řvát ,až se mi to vymklo kontrole.Panička s lidma přiběhli a hnali je všechny pryč.Koně dobře věděli, co provedli a kam patří.Přímou čarou rychle zpátky do ohrady. Že jsem nebyl zticha!! No a pak přišlo to překvapení. Panička mi s velikou slávou nese velkou mísu plnou salátu a na ní kapra! Copak jsem cvok! Tohle nežeru!! Čím blíž ale mísa byla, tím víc jsem cítil známou vůni. To mě ale podržte. Byl tam opravdu kapr a seděl na salátu. Tohle ještě kůň neviděl! Srčila mi ho pod nos.Trochu s rozpakem jsem si dovolil ochutnat.Kapr měl i šupiny.To mám dost! Vyhodil jsem ho z huby.To další bylo lepší-moje známý pochoutky, ale trochu jinak.Už to chápu.Chtěla mě postrašit, oblbnout a zmást! I když nejsem hloupej, tak tohle ti s radostí sežeru!
A potom jsem jen baštil a baštil.Na oplátku dám paničce k vánocům taky kapra ! A kdo ví, z čeho asi bude?
xxx
27.den-Dnes jsem se už musel vyběhat.Ráno s mámou na Ovečce a přes veškerý sníh jsem si trošku zacválal i po loukách.Pár cvalových skoků a námahou zmordovaný kůň se musel zastavit.A tak dokola,-a máma nechápe, kam ji to vleču.Odpoledne si užívám v ohradě.Ať si panička jede klidně ještě jednou.Se Sirkou si to užije, vůbec když tak dlouho nikde nebyl!
29.den- Focení koníků
Přes noc bylo zase 16 pod nulou,ráno se vylouplo slunko a tak jsem po dlouhé době mohla udělat lepší fotky.Koníci sice nedělali žádné kvalitní pózy a ani neběhali, ale zato nebe se mi odvděčilo.Nad námi se objevil kousek duhové oblohy.Vedl kouserk nad obzorem vzhůru a najednou končil a tam přecházel do zamlženého mraku.Vzduch byl prosycen malými mrazem a sluncem osvětlenými jemnými a třpitivými kousky sněhu,-mlhy.Ta způsobila tu krásnou duhovou ozdobu nad námi.
30.prosinec: Donečkův úlet- No vlastně nic tak mimořádného,on se ten rarášek zase jenom trochu plašil.Vybít baterie jsme jeli jen po silnici napříč Machnínem.Ulice mezi rodinnými domy byla v tu chvíli jenom jeho.Mírný kopeček nahoru a krásně protaženo,nic se nesmekalo a tak mu u zadečku chytla koudel.Tryskem prolítl obydlenou zónou a to auto muselo zastavit a uhnout do strany.Pak jsme se vraceli a na poli za kostelem ještě jednou.Zastávit jsem musela o plot s tůjema.Ale začal skákat na místě do vzduchu.A že budem cválat i ulicí z kopce.Uklidnil se až na hlavní u večerky.Doma na nás čekala jedna z posledních letošních návštěv,-Lucka se Šárkou a přijeli přes Bedřichovku na koníkách.
SILVESTR
Poslední den v roce opět s maminou Donou.Je až kupodivu, jak je ten hřebec spolu s ní i klidný.Klusovou i cvalovou práci jsme si dali k Hamrštejnu a zpět a pak ještě procházka Machnínem.Nádherný den s krásnými bílými sněhem obalenými stromy.Krása!
A večer si Doneček zaskotačí na koňské párty :-))
