V kruhovce

Do kruhovky prý chodím  proto, aby se tam prováděl  trénink.Není to ale úplně přesně tak.Ona totiž panička bývá někdy unavená stejně jako já a nechce se jí sedlat a pak mě nutit do práce.A tak jdeme na oko trénovat do kruhovky.Tam to vypadá tak, že já běhám s radostí dokola,protože mě na zádech nic nepřekáží, a dokud mě to baví...Při tom si poházím pár kozlů z radosti....Pak dojde na dorozumívání koně s člověkem.........Buď pochopí, že už se mi nic dělat nechce a chci zkončit, nebo nepochopí a to se na protest začínám stavět na zadní nebo jen zadkem naznačuju, co si o tom myslím.Když nepomáhá výhoz zadnicí ve směru bičíku, otočím se a jdu si čelem k němu a z očí do očí naznačím lidským gestem: NE NE NE  a podupnu si přední nohou.To už většinou nastává čas, kdy člověk pochopí,co kůň říká.Musel jsem se naučit ty hloupý lidský gesta!!  A než mi přizná svoje dlouhé vedení,dělá jako by nic a chce si mě udobřit hraním s bičíkem.Vždyť tahle věc je na tebe  hodná, koukej se, jak si s ní můžeš hrát!!Nejradši bych ji ten švihací ocásek ukousnul.Ale pak mě s ním pohladí po plecích a je vše odpuštěno.Už jen čekám na mrkvičku a pochvalu, jak jsem hodný.