Jednoho pěkného slunného dne, takového, který připomíná spíš dubnový
počátek jara,jsem se vydal s mámou na písčitou plochu.Byl prosinec a pár
dní do konce roku.Slunce pálilo a já i máma jsme se mohli probíhat po celé
té jízdárně.Taky jsme si mohli všechno prohlížet a sem tam nás trochu
popohnali, aby jsme běželi.Běhal jsem stále za mámou,jako bych byl malý
hříbě.Pak máma odpočívala,už jí bude přece jenom 22let!
Mě začali zajímat hromádky bobků, a taky ta velká koule.
Nejdřív jsem byl opatrný.Přibližoval se pomalu,až jsem si ji očichal .
Nic nedělala a jen tam tak stála.Nevěděl jsem, co s ní, tak jsem zas odešel.
A pak jsem šel prohlížet barevný překážky.Všechno, co jsem viděl, mě zajímalo.
Ještě pořád nevím, na co to tam je.
Nejprve jsme se ohřívali v teple sluníčka
Taky se zahříváme pohybem
Musím stále běhat s mámou.U ní jsem v bezpečí.
Trošku oddechnout a jdeme zkoumat
A tady taky pozdravit koníky na druhé straně v ohradě
