Edém plic
EIPH
EIPH
Ekzém
Emfyzém plic
Endokarditida fibrinózní
Endokarditida verminózní
Endometritida
Enteritidy
Etmoidální hematom
Etrapment epiglotis
Exostózy v oblasti metakarpu a metatarzu
_____________________________________________________________________________
_____________________________________________________________________________
Edém plic
Jde o nahromadění tekutiny, prosáklé z krve v plicích, a to buď přímo v plicních sklípcích nebo v plicní tkání.
Příčiny:
- často počáteční stádium zánětu plic;
- jedna z forem afrického moru koní, což je velmi nebezpečná virová infekce koní, která, naštěstí, u nás nebyla zjištěná už několik desítek let;
- těžké srdeční vady a srdeční nedostatečnost, při nich stoupá hydrostatický tlak v plicních kapilárách a tekutina z krve se doslova protlačí z cév do sklípků;
- zpomalení odtoku krve z plicních cév také způsobuje zvýšení hydrostatického tlaku v těchto cévách a prostup tekutiny z krve do plic; stává se to například tehdy, když kůň dlouho leží;
- alergické reakce (anafylaktický šok), kdy se zvyšuje prostupnost cévních stěn pro tekutiny;
- nadměrný příjem tekutin;
- přeplnění krevního oběhu solnými roztoky (nadměrné infuze);
- někdy při poruchách nervového systému (úraz hlavy) nebo po narkóze, příčiny nejsou jasné;
- přidušení (transporty v teplých, nevětraných, malých prostorách!);
- někdy při přehřátí či úžehu v nadměrně teplém a vlhkém prostředí;
Jak se projevuje:
- kůň se často třese a jinak projevuje strach,
- jeho sliznice jsou cihlově červené nebo namodralé (cyanotické),
- špatně se jim dýchá (dyspnoe),
- v jugulární žíle se může hromadit krev,
- tepová frekvence jde často až nad 100 tepů/minutu,
- veterinář při poslechu plic slyší charakteristické praskoty,
- v konečném stádiu lze pozorovat bílý nebo načervenalý (krev) pěnovitý výtok z nosu.
Co dělat:
Pokud je kůň přehřátý, je třeba ho ihned převést do stínu, uklidnit ho a opatrně chladit. I v jiných případech je třeba koně nechat v klidu, ve stínu, dopřát mu dostatek čerstvého vzduchu. Je třeba ihned volat veterináře, který může dále zasáhnout nebo bude zjišťovat jinou příčinu edému a léčit ji.
Příčiny:
- často počáteční stádium zánětu plic;
- jedna z forem afrického moru koní, což je velmi nebezpečná virová infekce koní, která, naštěstí, u nás nebyla zjištěná už několik desítek let;
- těžké srdeční vady a srdeční nedostatečnost, při nich stoupá hydrostatický tlak v plicních kapilárách a tekutina z krve se doslova protlačí z cév do sklípků;
- zpomalení odtoku krve z plicních cév také způsobuje zvýšení hydrostatického tlaku v těchto cévách a prostup tekutiny z krve do plic; stává se to například tehdy, když kůň dlouho leží;
- alergické reakce (anafylaktický šok), kdy se zvyšuje prostupnost cévních stěn pro tekutiny;
- nadměrný příjem tekutin;
- přeplnění krevního oběhu solnými roztoky (nadměrné infuze);
- někdy při poruchách nervového systému (úraz hlavy) nebo po narkóze, příčiny nejsou jasné;
- přidušení (transporty v teplých, nevětraných, malých prostorách!);
- někdy při přehřátí či úžehu v nadměrně teplém a vlhkém prostředí;
Jak se projevuje:
- kůň se často třese a jinak projevuje strach,
- jeho sliznice jsou cihlově červené nebo namodralé (cyanotické),
- špatně se jim dýchá (dyspnoe),
- v jugulární žíle se může hromadit krev,
- tepová frekvence jde často až nad 100 tepů/minutu,
- veterinář při poslechu plic slyší charakteristické praskoty,
- v konečném stádiu lze pozorovat bílý nebo načervenalý (krev) pěnovitý výtok z nosu.
Co dělat:
Pokud je kůň přehřátý, je třeba ho ihned převést do stínu, uklidnit ho a opatrně chladit. I v jiných případech je třeba koně nechat v klidu, ve stínu, dopřát mu dostatek čerstvého vzduchu. Je třeba ihned volat veterináře, který může dále zasáhnout nebo bude zjišťovat jinou příčinu edému a léčit ji.
EIPH
Je to zkratka z anglického "exercise induced pulmonary hemorrhage", což znamená zátěží vyvolané krvácení do plic. Konkrétně se jedná o poškození plicních kapilár a prostupu krve do plicních sklípků a konečných průdušinek. Je to stav, který postihuje především dostihové koně při rychlém tréninku nebo přímo v dostihu a to jak cvalové koně, tak klusáky. Podle amerických statistik prý EIPH trpí až 60 % plnokrevných koní v tréninku a 30 % amerických klusáků. V Evropě taková statistika není, ale zdá se, že procenta budou o trochu nižší.
Proč k EIPH dochází?
Zatím nebylo nijak dokázáno, že se na vzniku tohoto onemocnění podílí typ dráhy, ustájení nebo tréninku koně. Zdá se však, že rozhodujícím faktorem je rychlost a to rychlost přes 14 m/s = 840m/min.
Jak přesně však tato rychlost na stěny kapilár v okolí plic působí a proč ke krvácení dojde, není dosud přesně zjištěné. Předpokládá se však jistá predispozice těchto koní k EIPH - dostihoví koně jsou od mládí podrobeni velmi náročnému tréninku, kde musí podávat své maximální výkony, žijí převážně zavřeni ve stájích, ne vždy za vyhovujících bioklimatických podmínek - a to je nejlepší prostředí pro průběh infekčních a alergických onemocnění, která často nemusejí být pozorována nebo se na ně neklade patřičný důraz. Dochází však k poškozování koncových úseků dýchacích cest, které jsou velmi citlivé. Při velké rychlosti při tréninku nebo v dostihu pak změnou tlaku v této oblasti "snadno" popraskají kapiláry a dojde ke krvácení do plic.
Jak se EIPH projevuje?
Většinou koně nekrvácejí z nozder a diagnózu lze potvrdit pouze endoskopem, kterým se najde krev na dně průdušnice. Vyšetření musí proběhnout do 90 minut po zátěži, protože krev (které není mnoho) je pak řasinkami dýchacích cest posouvána směrem k tlamě a kůň ji polkne. Zatím se ani neví, do jaké míry může EIPH ovlivňovat výkonnost koně.
Terapie - největší problém
Toto onemocnění se ošetřuje lékem, který je na mnoha místech (i v Evropě) považován za doping (používá se však legálně na některých místech Severní Ameriky). Tento lék, furosemid, se tam používá i preventivně před dostihem, protože snižuje krevních tlak v plicních kapilárách. Jeho vliv na výkonnost zatím nebyl spolehlivě potvrzen.
Je to zkratka z anglického "exercise induced pulmonary hemorrhage", což znamená zátěží vyvolané krvácení do plic. Konkrétně se jedná o poškození plicních kapilár a prostupu krve do plicních sklípků a konečných průdušinek. Je to stav, který postihuje především dostihové koně při rychlém tréninku nebo přímo v dostihu a to jak cvalové koně, tak klusáky. Podle amerických statistik prý EIPH trpí až 60 % plnokrevných koní v tréninku a 30 % amerických klusáků. V Evropě taková statistika není, ale zdá se, že procenta budou o trochu nižší.
Proč k EIPH dochází?
Zatím nebylo nijak dokázáno, že se na vzniku tohoto onemocnění podílí typ dráhy, ustájení nebo tréninku koně. Zdá se však, že rozhodujícím faktorem je rychlost a to rychlost přes 14 m/s = 840m/min.
Jak přesně však tato rychlost na stěny kapilár v okolí plic působí a proč ke krvácení dojde, není dosud přesně zjištěné. Předpokládá se však jistá predispozice těchto koní k EIPH - dostihoví koně jsou od mládí podrobeni velmi náročnému tréninku, kde musí podávat své maximální výkony, žijí převážně zavřeni ve stájích, ne vždy za vyhovujících bioklimatických podmínek - a to je nejlepší prostředí pro průběh infekčních a alergických onemocnění, která často nemusejí být pozorována nebo se na ně neklade patřičný důraz. Dochází však k poškozování koncových úseků dýchacích cest, které jsou velmi citlivé. Při velké rychlosti při tréninku nebo v dostihu pak změnou tlaku v této oblasti "snadno" popraskají kapiláry a dojde ke krvácení do plic.
Jak se EIPH projevuje?
Většinou koně nekrvácejí z nozder a diagnózu lze potvrdit pouze endoskopem, kterým se najde krev na dně průdušnice. Vyšetření musí proběhnout do 90 minut po zátěži, protože krev (které není mnoho) je pak řasinkami dýchacích cest posouvána směrem k tlamě a kůň ji polkne. Zatím se ani neví, do jaké míry může EIPH ovlivňovat výkonnost koně.
Terapie - největší problém
Toto onemocnění se ošetřuje lékem, který je na mnoha místech (i v Evropě) považován za doping (používá se však legálně na některých místech Severní Ameriky). Tento lék, furosemid, se tam používá i preventivně před dostihem, protože snižuje krevních tlak v plicních kapilárách. Jeho vliv na výkonnost zatím nebyl spolehlivě potvrzen.
Ekzém
Pod pojmem ekzém rozumíme povrchový zánět kůže, který je často provázen svěděním a hojí se bez jizev. Akutní ekzém poznáme podle zčervenání (což na pigmentované kůži často není vidět), svědění, tvorby "lišejů", šupin, mokvání, tvorby puchýřků nebo neštoviček, nakonec se tvoří krusty. Pokud je ekzém chronický, všechny popsané změny mohou být stejné, jen méně výrazné, kůže však může začít praskat a vznikne hluboký zánět kůže (hluboká dermatitida). Postižené místo může být tmavší v důsledku nadměrné pigmentace. Ekzémy jsou často spojovány s alergiemi (a označují se tak jako alergické dermatitidy), kdy do kůže pronikne alergen a vyvolá v ní onen zánět. Ekzém se pak obvykle šíří i poté, co alergen už dávno nepůsobí. Ekzém však může vzniknout i tehdy, když určité místo kůže je neustále drážděno určitými látkami (prací prášky v dečkách, repelenty, oleje, tuky apod.), které snižují obranyschopnost kůže a vyvolávají její záněty.
Pod pojmem ekzém rozumíme povrchový zánět kůže, který je často provázen svěděním a hojí se bez jizev. Akutní ekzém poznáme podle zčervenání (což na pigmentované kůži často není vidět), svědění, tvorby "lišejů", šupin, mokvání, tvorby puchýřků nebo neštoviček, nakonec se tvoří krusty. Pokud je ekzém chronický, všechny popsané změny mohou být stejné, jen méně výrazné, kůže však může začít praskat a vznikne hluboký zánět kůže (hluboká dermatitida). Postižené místo může být tmavší v důsledku nadměrné pigmentace. Ekzémy jsou často spojovány s alergiemi (a označují se tak jako alergické dermatitidy), kdy do kůže pronikne alergen a vyvolá v ní onen zánět. Ekzém se pak obvykle šíří i poté, co alergen už dávno nepůsobí. Ekzém však může vzniknout i tehdy, když určité místo kůže je neustále drážděno určitými látkami (prací prášky v dečkách, repelenty, oleje, tuky apod.), které snižují obranyschopnost kůže a vyvolávají její záněty.
Podle příčiny rozeznáváme u koní několik různých ekzémů:
- Letní ekzém (obr. 1), což je alergický ekzém, objevující se na horních částech těla. Příčinou je alergie na bodavý hmyz, konkrétně komár Culicoides spp. Předpokládá se genetická predispozice této alergické reakce. Postižená je oblast hřívy, hřbetu, kořen ocasu, méně boky a břicho; kůže silně svědí, kůň se škrábe a láme si tak srst a žíně ("potkaní ocas"). Na kůži najdeme puchýřky, které praskají, vysychají, tvoří se krusty, kůže je ztluštělá, někdy praská. Škrábáním si do ní kůň zavleče baktérie a mohou se objevovat i hnisavé změny. Onemocnění se na podzim uklidní, ale další "komáří sezónu" se znovu objeví.
- Sedlový ekzém, který vzniká v oblasti sedla a jiných postrojů. Jeho příčinou je často pot, špína, nedostatečná péče a tlak postrojů a sedla. Postižená místa jsou zpočátku citlivá na tlak, oteklá, vypadává na nich srst, poté se objevují puchýřky i abscesy. Pokud ekzém trvá déle, kůže zhrubne a může vzniknout bolestivý "sedlový otlak".
- Podlom je vlastně ekzém v oblasti spěnky. Také začíná jako zčervenání, na které navazuje tvorba a praskání puchýřků, mokvání, pokud trvá dlouho, kůže zhrubne a tvoří se hrubé mozoly, které mohou praskat a dále mokvat (častější u chladnokrevníků). V této oblasti se do porušené kůže často dostanou baktérie, které celý stav ještě zhorší. Příčinou bývá vlhkost a špína (špatná péče, nevhodné ustájení), často i neošetřované rousy. Možné jsou i alergické reakce (např. na mláto).
- Alergie na vdechnuté látky, kontaktní alergie je u koně vzácná a pokud se vůbec vyskytuje, projevuje se podobně, jako výše popsané případy.
- Alergie na krmivo není u koní častá. Je charakteristická vznikem kopřivky (obr. 2). Po těle koně se rychle objevují pupínky, které svědí, mohou se slévat do větších ploch a mohou se z nich tvořit puchýře. U koně často postihují končetiny a kořen ocasu.
- Alergie na léky. Kůň může být v podstatě alergický na jakékoli léky, nejčastěji jsou to antibiotika, sulfonamidy, protizánětlivé látky, antiparazitika i vakcíny. Reakce je podobná kopřivce, někdy může dojít k prudkému otoku hlavy a dokonce i k "astmatu" - tedy k zúžení dýchacích cest - a k následnému dušení.
- Letní ekzém (obr. 1), což je alergický ekzém, objevující se na horních částech těla. Příčinou je alergie na bodavý hmyz, konkrétně komár Culicoides spp. Předpokládá se genetická predispozice této alergické reakce. Postižená je oblast hřívy, hřbetu, kořen ocasu, méně boky a břicho; kůže silně svědí, kůň se škrábe a láme si tak srst a žíně ("potkaní ocas"). Na kůži najdeme puchýřky, které praskají, vysychají, tvoří se krusty, kůže je ztluštělá, někdy praská. Škrábáním si do ní kůň zavleče baktérie a mohou se objevovat i hnisavé změny. Onemocnění se na podzim uklidní, ale další "komáří sezónu" se znovu objeví.
- Sedlový ekzém, který vzniká v oblasti sedla a jiných postrojů. Jeho příčinou je často pot, špína, nedostatečná péče a tlak postrojů a sedla. Postižená místa jsou zpočátku citlivá na tlak, oteklá, vypadává na nich srst, poté se objevují puchýřky i abscesy. Pokud ekzém trvá déle, kůže zhrubne a může vzniknout bolestivý "sedlový otlak".
- Podlom je vlastně ekzém v oblasti spěnky. Také začíná jako zčervenání, na které navazuje tvorba a praskání puchýřků, mokvání, pokud trvá dlouho, kůže zhrubne a tvoří se hrubé mozoly, které mohou praskat a dále mokvat (častější u chladnokrevníků). V této oblasti se do porušené kůže často dostanou baktérie, které celý stav ještě zhorší. Příčinou bývá vlhkost a špína (špatná péče, nevhodné ustájení), často i neošetřované rousy. Možné jsou i alergické reakce (např. na mláto).
- Alergie na vdechnuté látky, kontaktní alergie je u koně vzácná a pokud se vůbec vyskytuje, projevuje se podobně, jako výše popsané případy.
- Alergie na krmivo není u koní častá. Je charakteristická vznikem kopřivky (obr. 2). Po těle koně se rychle objevují pupínky, které svědí, mohou se slévat do větších ploch a mohou se z nich tvořit puchýře. U koně často postihují končetiny a kořen ocasu.
- Alergie na léky. Kůň může být v podstatě alergický na jakékoli léky, nejčastěji jsou to antibiotika, sulfonamidy, protizánětlivé látky, antiparazitika i vakcíny. Reakce je podobná kopřivce, někdy může dojít k prudkému otoku hlavy a dokonce i k "astmatu" - tedy k zúžení dýchacích cest - a k následnému dušení.
Léčba
Léčba těchto onemocnění může být složitá a zdlouhavá. V první řadě je třeba zjistit příčinu ekzému a odstranit ji. Někdy veterinář aplikuje látky potlačující alergické reakce (antihistaminika, kortikoidy), v případě bakteriální komplikace i antibiotika. Většinou je třeba tuto celkovou léčbu podpořit i lokálním ošeřením postižené kůže podle rad veterináře. Často bývá nezbytné změnit i hygienické zvyklosti, někdy i životní prostředí koně.
Léčba těchto onemocnění může být složitá a zdlouhavá. V první řadě je třeba zjistit příčinu ekzému a odstranit ji. Někdy veterinář aplikuje látky potlačující alergické reakce (antihistaminika, kortikoidy), v případě bakteriální komplikace i antibiotika. Většinou je třeba tuto celkovou léčbu podpořit i lokálním ošeřením postižené kůže podle rad veterináře. Často bývá nezbytné změnit i hygienické zvyklosti, někdy i životní prostředí koně.
Emfyzém plic
Správně by pojem "plicní emfyzém" (rozedma plic) měl znamenat nevratné změny plic, kdy došlo následkem nahromadění vzduchu do plicních sklípků k potrhání přepážek mezi sklípky. S tímto stavem by správně měla být spojován i pojem "dušnost". Někdy se však oba pojmy spojují i s vratnými změnami, kdy dochází k nahromadění vzduchu v plicních sklípcích, ale nedošlo ještě k jejich poškození.
Emfyzém plic je téměř vždy následek chronické bronchiolitidy (viz patřičná kapitola), která nebyla dostatečně léčená.
Projevy
Emfyzém se projevuje snížením výkonnosti, ztíženým dýcháním (dyspnoe), někdy i kašlem.
Odlišení vratného a nevratného stavu
Vratné (reverzibilní) roztažení plic vzniká následkem stažení dýchacích cest, které uvězní ve sklípcích vzduch. Nevratné (ireverzibilní) roztažení plic (emfyzém) je navíc provázené poškozením přepážek mezi sklípky a trvalým uzavřením vzduchu v těchto místech. Pouhým "jednoduchým" vyšetřením nelze od sebe tyto dva stavy odlišit. Pokud se kůň přemístí do jiného prostředí a omezí se přísun veškerých možných alergenů (i v potravě) a jeho stav se upraví do 14 dní, pak se jedná o vratný stav. Vratný stav může být provázen i opakovaným zhoršením při pobytu na pastvině a zhoršením při pobytu ve stáji a při krmení senem. Podobně lze tyto dva stavy odlišit podáním určitých léků (bronchodilatancia a kortikoidy). Pokud se však kůň nezlepší ani v dobrých zoohygienických podmínkách do čtyř či šesti týdnů, pravděpodobně je postižen nevratným emfyzémem a jeho stav je vážný.
Léčba
Nevratný emfyzém nelze léčit. Příznaky je možné "udržet na uzdě" nebo trochu lepšit dobrými zoohygienickými podmínkami a krmením (pobyt na pastvinách, omezit prášení, omezit krmení senem, stlaní slámou apod.). Pokud to stav koně dovolí, je možné ho opatrně využívat. Dušní koně by se však neměly využívat v chovu, protože je vyšší pravděpodobnost, že se predispozice přenesou i na jejich hříbata.
Správně by pojem "plicní emfyzém" (rozedma plic) měl znamenat nevratné změny plic, kdy došlo následkem nahromadění vzduchu do plicních sklípků k potrhání přepážek mezi sklípky. S tímto stavem by správně měla být spojován i pojem "dušnost". Někdy se však oba pojmy spojují i s vratnými změnami, kdy dochází k nahromadění vzduchu v plicních sklípcích, ale nedošlo ještě k jejich poškození.
Emfyzém plic je téměř vždy následek chronické bronchiolitidy (viz patřičná kapitola), která nebyla dostatečně léčená.
Projevy
Emfyzém se projevuje snížením výkonnosti, ztíženým dýcháním (dyspnoe), někdy i kašlem.
Odlišení vratného a nevratného stavu
Vratné (reverzibilní) roztažení plic vzniká následkem stažení dýchacích cest, které uvězní ve sklípcích vzduch. Nevratné (ireverzibilní) roztažení plic (emfyzém) je navíc provázené poškozením přepážek mezi sklípky a trvalým uzavřením vzduchu v těchto místech. Pouhým "jednoduchým" vyšetřením nelze od sebe tyto dva stavy odlišit. Pokud se kůň přemístí do jiného prostředí a omezí se přísun veškerých možných alergenů (i v potravě) a jeho stav se upraví do 14 dní, pak se jedná o vratný stav. Vratný stav může být provázen i opakovaným zhoršením při pobytu na pastvině a zhoršením při pobytu ve stáji a při krmení senem. Podobně lze tyto dva stavy odlišit podáním určitých léků (bronchodilatancia a kortikoidy). Pokud se však kůň nezlepší ani v dobrých zoohygienických podmínkách do čtyř či šesti týdnů, pravděpodobně je postižen nevratným emfyzémem a jeho stav je vážný.
Léčba
Nevratný emfyzém nelze léčit. Příznaky je možné "udržet na uzdě" nebo trochu lepšit dobrými zoohygienickými podmínkami a krmením (pobyt na pastvinách, omezit prášení, omezit krmení senem, stlaní slámou apod.). Pokud to stav koně dovolí, je možné ho opatrně využívat. Dušní koně by se však neměly využívat v chovu, protože je vyšší pravděpodobnost, že se predispozice přenesou i na jejich hříbata.
Endokarditida
Endokard je vnitřní blána, pokrývající srdce a tvořící také povrch srdečních chlopní. Její zánět se nazývá endokarditis nebo endokarditida. Podle příčiny vzniku můžeme rozlišovat endokarditidu bakteriální a parazitární.
Endokard je vnitřní blána, pokrývající srdce a tvořící také povrch srdečních chlopní. Její zánět se nazývá endokarditis nebo endokarditida. Podle příčiny vzniku můžeme rozlišovat endokarditidu bakteriální a parazitární.
Endokarditida fibrinózní
Je to poměrně vzácné onemocnění, které má bakteriální příčinu. Když se setkají dvě situace - sepse (přítomnost baktérií v krvi) nebo trombobakteriémie (baktérie usídlené v trombech) a současné poškození endotelu, například následkem infarktů, tedy nedokrvení - zachytí se v místech poškození endokardu baktérie, vyvolají zánět, okolo kterého se začne hromadit fibrin, vytvářející vrstvy, které narušují činnost srdečních chlopní nebo se tvoří na vnitřních plochách srdečních stěn.
Postižená mohou být už hříbata (např. při infekcích pupku), u dospělých koní se může vyvinout endokarditida následkem bakteriální infekce jugulární žíly (většinou po nesprávné aplikaci léků do žíly). Může to být i následek migrace parazitů Strongylus vulgaris, které na sobě nesou baktérie ze střev (viz dále). Nejčastějšími původci jsou streptokoky, ale může se jednat i o jiné baktérie.
Nemocní koně jsou apatičtí, nemají chuť žrát, nechce se jim pracovat. Mají horečku až přes 40 °C, tepy jsou až dvojnásobné (okolo 80 tepů/min) a dechová frekvence může být 30-40 dechů/minutu. V konečném stádiu onemocnění se městná krev v jugulární žíle a objevují se podkožní otoky na spodině hrudníku, břicha. Veterinář poslechem srdce zjistí srdeční šelesty.
Pokud jsou příčinou streptokoky, může zabrat léčba penicilinem. Protože často už dochází k nevratným změnám na chlopních, nemusí u postiženého koně dojít ani tak k úplnému uzdravení.
Endokarditida verminózní
Při ní se jedná o poškození endokardu migrujícími larvami střevní hlístice Strongylus vulgaris, která patří mezi tzv. velké strongylidy. Tyto larvy mimo jiné poškozují také tepny přivádějící krev do střev a způsobují tak vznik těžkých kolik. Pokud se larvy dostanou do srdečnice nebo do srdce, mohou je dokonce ucpat. Larvy narušují endotel, tedy výstelku tepen i endokard. I po odstranění larev tato místa zůstávají ztluštělá a zjizvená a jsou příčinou srdečních šelestů. Při postižení chlopní pak dochází k jejich nedomykavosti.
Larvy lze z cév odstranit přípravky na bázi avermectinů. Nejlepší však je prevence, tedy pravidelné odčervování a odstraňování střevních stádií hlístic, aby se do cév žádné larvy nedostaly. K tomu patří i hygiena stájí a pastvin (viz kapitola o strongylech a strongyloidech). Někdy však mohou být změny na cévách a srdci tak závažné, že dojde k vykrvácení nebo k těžkému postižení zdravotního stavu koně.
Je to poměrně vzácné onemocnění, které má bakteriální příčinu. Když se setkají dvě situace - sepse (přítomnost baktérií v krvi) nebo trombobakteriémie (baktérie usídlené v trombech) a současné poškození endotelu, například následkem infarktů, tedy nedokrvení - zachytí se v místech poškození endokardu baktérie, vyvolají zánět, okolo kterého se začne hromadit fibrin, vytvářející vrstvy, které narušují činnost srdečních chlopní nebo se tvoří na vnitřních plochách srdečních stěn.
Postižená mohou být už hříbata (např. při infekcích pupku), u dospělých koní se může vyvinout endokarditida následkem bakteriální infekce jugulární žíly (většinou po nesprávné aplikaci léků do žíly). Může to být i následek migrace parazitů Strongylus vulgaris, které na sobě nesou baktérie ze střev (viz dále). Nejčastějšími původci jsou streptokoky, ale může se jednat i o jiné baktérie.
Nemocní koně jsou apatičtí, nemají chuť žrát, nechce se jim pracovat. Mají horečku až přes 40 °C, tepy jsou až dvojnásobné (okolo 80 tepů/min) a dechová frekvence může být 30-40 dechů/minutu. V konečném stádiu onemocnění se městná krev v jugulární žíle a objevují se podkožní otoky na spodině hrudníku, břicha. Veterinář poslechem srdce zjistí srdeční šelesty.
Pokud jsou příčinou streptokoky, může zabrat léčba penicilinem. Protože často už dochází k nevratným změnám na chlopních, nemusí u postiženého koně dojít ani tak k úplnému uzdravení.
Endokarditida verminózní
Při ní se jedná o poškození endokardu migrujícími larvami střevní hlístice Strongylus vulgaris, která patří mezi tzv. velké strongylidy. Tyto larvy mimo jiné poškozují také tepny přivádějící krev do střev a způsobují tak vznik těžkých kolik. Pokud se larvy dostanou do srdečnice nebo do srdce, mohou je dokonce ucpat. Larvy narušují endotel, tedy výstelku tepen i endokard. I po odstranění larev tato místa zůstávají ztluštělá a zjizvená a jsou příčinou srdečních šelestů. Při postižení chlopní pak dochází k jejich nedomykavosti.
Larvy lze z cév odstranit přípravky na bázi avermectinů. Nejlepší však je prevence, tedy pravidelné odčervování a odstraňování střevních stádií hlístic, aby se do cév žádné larvy nedostaly. K tomu patří i hygiena stájí a pastvin (viz kapitola o strongylech a strongyloidech). Někdy však mohou být změny na cévách a srdci tak závažné, že dojde k vykrvácení nebo k těžkému postižení zdravotního stavu koně.
Endometritida
Tento pojem obecně znamená zánět sliznice dělohy. Uvádí se, že endometritidou trpí až 70 % klisen, které mají problémy se zabřeznutím.
Příeiny endometritidy mohou být různé:
- baktérie (např. streptokoky, Escherichia coli, Pseudomonas aeruginosa, stafylokoky aj.), mezi bakteriální endometritidy patří i nakažlivá metritida klisen (CEM 77), kterou způsobuje baktérie Taylorella equigenitalis, což je onemocnění, na které se vyšetřují klisny před připouštěním;
- kvasinky a plísně.
K infekci může dojít
- při připouštění,
- během porodu nebo po něm (především při předčasném porodu),
- při pneumovagíně (= nasávání vzduchu do pochvy),
- následkem nehygienicky prováděného vyšetření a léčby dělohy,
- při selhání samočistících mechanismů,
- nebo celkově při silné infekci organismu.
Endometritida se projevuje různě, často bývá (především chronická endometritida) provázená poruchami říjového cyklu klisny, např. delší říje, vynechání ovulace (uvolnění vajíčka) nebo nepřítomnost příznaku říje. Dále je někdy možné pozorovat výtok z pochvy, především v období říje, který má šedivou (hlenovitý) nebo žlutou (hleno-hnisavý nebo hnisavý) barvu, může tvořit špinavé povlaky na ocase nebo stehnech; pokud výtok trvá déle, muže být kůže v těchto místech depigmentovaná.
Veterinář obvykle vypláchne dělohu patřičnými léky, podle potřeby podá klisně antibiotika. Někdy zvolí i hormonální léčbu.
Pokud je zánět dělohy akutní a správně a včas se léčí, pak může klisna obvykle normálně zabřeznout. Nepříznivou prognózu mají klisny, u nichž je endometritida chronická (tedy trvá dlouhou dobu). Obvykle mají horší vyhlídky na další zabřeznutí starší klisny.
Enteritidy
Pojem enteritida znamená jednoduše zánět ve střevě; nic už nám neříká o jeho původu ani o jeho závažnosti. Rozeznáváme obecně
- střevní katar, což je povrchový zánět střevní sliznice, který je provázený změknutím trusu až průjmem, a
- zánět střeva, který postihuje i hlubší vrstvy stoevní stiny a kromi prujmu zpusobuje i poruchy celkového zdravotního stavu koni.
Obecni lze oíct, že enteritida je vitšinou spojená s gastritidou (zánit žaludku), takže mluvíme o gastroenteritidi.
Zánity a katary mužeme také rozdilit podle vyvolávající poíeiny a doby trvání na
- akutní primární stoevní katary a zánity, jejichž poíeinami bývají obvykle dietetické chyby (napo. nedostateeni vysušený oves a seno, nadmirné krmení pšenicí, žitem, jeemenem, kukuoicí, oepou, melasou, nedostateeni vysušeným chlebem, bramborami, ale i otrubami, jetelem apod.) - obecni nadmirné zkrmování jádra za soueasného nedostatku vlákniny. Dále jsou to chyby v krmení (napo. nepravidelné krmení, rychlé nakrmení a brzy na to opit fyzická zátiž, stresy ve formi nadmirné zátiže, transportu apod.), krmení zkaženého krmiva, nikterých jedovatých rostlin, plísní, u sajících hoíbat muže akutní katar vyvolat i zmina složení mléka matky. I nikteré chemikálie (mooidla, pesticidy, hnojiva apod.) dráždí sliznici stoeva a vyvolávají její zánit.
- sekundární zánity jsou vyvolané stoevními parazity, nikterými celkovými infekcemi (tuberkulóza, infekení arteritida, sni? slezinná apod.), viry (poedevším u hoíbat), baktériemi (napo. salmonely, klostrídia, Escherichia coli aj.). Vyvolat je muže i dysbakterióza, tedy narušení rovnováhy stoevních baktérií, které vede k úhynu nikterých druhu a pomnožení jiných, ke které dochází easto právi výše uvedenými dietetickými chybami, ale i podáváním nikterých léku, stresem, stoevními zácpami ei zminami polohy stoeva.
Jak se enteritida projevuje
Jak už zde bylo uvedeno, enteritida se projevuje v první oadi prujmem, ne však u každého koni v každém poípadi. V tižších poípadech je postižen celkový zdravotní stav, narušuje se jeho krevní obih a pH krve, kuo muže být dehydratován, protože s prujmem odchází z tila hodni vody a elektrolytu. Kuo nemá chu? žrát, muže být apatický, jeho peristaltika bývá zrychlená, kuo muže nikdy trpit kolikou. Pokud je enteritida chronická, kuo bývá mírni apatický, má sníženou výkonnost, mohou se mu po tile tvooit otoky, muže hubnout. V tižkých poípadech je na tom velmi zle, viz Colitis X.
Léeba
Léeba veterináoem spoeívá v první oadi v odstraniní poíeiny (nekvalitní krmivo, odeervení, antibiotika apod.) i v odstraniní škodlivin poímo ze stoeva (napo. živoeišné uhlí, projímadlo apod.). Poté má následovat jedno až dvoudenní hladovka, postupni koni podávat dietní (jemné, luení, pokud možno starší, nearomatické) seno, máeený ovesný ei jeemenný šrot, lniné semínko, otruby aj., nikdy, poedevším v tižších poípadech, je toeba koni dodat tekutiny a upravit jeho krevní obih i složení krve (odpovídající infuze).
Tento pojem obecně znamená zánět sliznice dělohy. Uvádí se, že endometritidou trpí až 70 % klisen, které mají problémy se zabřeznutím.
Příeiny endometritidy mohou být různé:
- baktérie (např. streptokoky, Escherichia coli, Pseudomonas aeruginosa, stafylokoky aj.), mezi bakteriální endometritidy patří i nakažlivá metritida klisen (CEM 77), kterou způsobuje baktérie Taylorella equigenitalis, což je onemocnění, na které se vyšetřují klisny před připouštěním;
- kvasinky a plísně.
K infekci může dojít
- při připouštění,
- během porodu nebo po něm (především při předčasném porodu),
- při pneumovagíně (= nasávání vzduchu do pochvy),
- následkem nehygienicky prováděného vyšetření a léčby dělohy,
- při selhání samočistících mechanismů,
- nebo celkově při silné infekci organismu.
Endometritida se projevuje různě, často bývá (především chronická endometritida) provázená poruchami říjového cyklu klisny, např. delší říje, vynechání ovulace (uvolnění vajíčka) nebo nepřítomnost příznaku říje. Dále je někdy možné pozorovat výtok z pochvy, především v období říje, který má šedivou (hlenovitý) nebo žlutou (hleno-hnisavý nebo hnisavý) barvu, může tvořit špinavé povlaky na ocase nebo stehnech; pokud výtok trvá déle, muže být kůže v těchto místech depigmentovaná.
Veterinář obvykle vypláchne dělohu patřičnými léky, podle potřeby podá klisně antibiotika. Někdy zvolí i hormonální léčbu.
Pokud je zánět dělohy akutní a správně a včas se léčí, pak může klisna obvykle normálně zabřeznout. Nepříznivou prognózu mají klisny, u nichž je endometritida chronická (tedy trvá dlouhou dobu). Obvykle mají horší vyhlídky na další zabřeznutí starší klisny.
Enteritidy
Pojem enteritida znamená jednoduše zánět ve střevě; nic už nám neříká o jeho původu ani o jeho závažnosti. Rozeznáváme obecně
- střevní katar, což je povrchový zánět střevní sliznice, který je provázený změknutím trusu až průjmem, a
- zánět střeva, který postihuje i hlubší vrstvy stoevní stiny a kromi prujmu zpusobuje i poruchy celkového zdravotního stavu koni.
Obecni lze oíct, že enteritida je vitšinou spojená s gastritidou (zánit žaludku), takže mluvíme o gastroenteritidi.
Zánity a katary mužeme také rozdilit podle vyvolávající poíeiny a doby trvání na
- akutní primární stoevní katary a zánity, jejichž poíeinami bývají obvykle dietetické chyby (napo. nedostateeni vysušený oves a seno, nadmirné krmení pšenicí, žitem, jeemenem, kukuoicí, oepou, melasou, nedostateeni vysušeným chlebem, bramborami, ale i otrubami, jetelem apod.) - obecni nadmirné zkrmování jádra za soueasného nedostatku vlákniny. Dále jsou to chyby v krmení (napo. nepravidelné krmení, rychlé nakrmení a brzy na to opit fyzická zátiž, stresy ve formi nadmirné zátiže, transportu apod.), krmení zkaženého krmiva, nikterých jedovatých rostlin, plísní, u sajících hoíbat muže akutní katar vyvolat i zmina složení mléka matky. I nikteré chemikálie (mooidla, pesticidy, hnojiva apod.) dráždí sliznici stoeva a vyvolávají její zánit.
- sekundární zánity jsou vyvolané stoevními parazity, nikterými celkovými infekcemi (tuberkulóza, infekení arteritida, sni? slezinná apod.), viry (poedevším u hoíbat), baktériemi (napo. salmonely, klostrídia, Escherichia coli aj.). Vyvolat je muže i dysbakterióza, tedy narušení rovnováhy stoevních baktérií, které vede k úhynu nikterých druhu a pomnožení jiných, ke které dochází easto právi výše uvedenými dietetickými chybami, ale i podáváním nikterých léku, stresem, stoevními zácpami ei zminami polohy stoeva.
Jak se enteritida projevuje
Jak už zde bylo uvedeno, enteritida se projevuje v první oadi prujmem, ne však u každého koni v každém poípadi. V tižších poípadech je postižen celkový zdravotní stav, narušuje se jeho krevní obih a pH krve, kuo muže být dehydratován, protože s prujmem odchází z tila hodni vody a elektrolytu. Kuo nemá chu? žrát, muže být apatický, jeho peristaltika bývá zrychlená, kuo muže nikdy trpit kolikou. Pokud je enteritida chronická, kuo bývá mírni apatický, má sníženou výkonnost, mohou se mu po tile tvooit otoky, muže hubnout. V tižkých poípadech je na tom velmi zle, viz Colitis X.
Léeba
Léeba veterináoem spoeívá v první oadi v odstraniní poíeiny (nekvalitní krmivo, odeervení, antibiotika apod.) i v odstraniní škodlivin poímo ze stoeva (napo. živoeišné uhlí, projímadlo apod.). Poté má následovat jedno až dvoudenní hladovka, postupni koni podávat dietní (jemné, luení, pokud možno starší, nearomatické) seno, máeený ovesný ei jeemenný šrot, lniné semínko, otruby aj., nikdy, poedevším v tižších poípadech, je toeba koni dodat tekutiny a upravit jeho krevní obih i složení krve (odpovídající infuze).
• obr. 1 - Šipky na rentgenovém snímku ukazují na začínající exostozu, umístěnou mezi bodcovou kostí a třetí záprstní kostí.
Etmoidální hematom
Jedná se o cévní anomálii eichové kosti, která se podobá nádoru a nemá jasnou poíeinu. Leží pod napnutou sliznicí eichové kosti. Lze ho doboe vidit na rentgenu jako kulovitý útvar; viditelný je i endoskopicky.
Etmoidální hematomy pomalu rostou, dostávají se do nosní nebo eelistní dutiny a mohou tak zpusobit dechové potíže, projevující se funiním, kašlem a "šelestem" poi dýchání. Kromi toho zpusobuje výtok z nosu, v nimž bývá poímis krve nebo dokonce krvácení z nosu.
Hematom se léeí operativni, tento zákrok je však spojen se závažným krvácením, které lze jen ztiží utišit. V soueasné dobi se používá laserových metod pomoci endoskopu. Vitšinou je však toeba poeítat asi do 4 let s recidivou.
Jedná se o cévní anomálii eichové kosti, která se podobá nádoru a nemá jasnou poíeinu. Leží pod napnutou sliznicí eichové kosti. Lze ho doboe vidit na rentgenu jako kulovitý útvar; viditelný je i endoskopicky.
Etmoidální hematomy pomalu rostou, dostávají se do nosní nebo eelistní dutiny a mohou tak zpusobit dechové potíže, projevující se funiním, kašlem a "šelestem" poi dýchání. Kromi toho zpusobuje výtok z nosu, v nimž bývá poímis krve nebo dokonce krvácení z nosu.
Hematom se léeí operativni, tento zákrok je však spojen se závažným krvácením, které lze jen ztiží utišit. V soueasné dobi se používá laserových metod pomoci endoskopu. Vitšinou je však toeba poeítat asi do 4 let s recidivou.
• obr. 2 - Návní kost z vnitřní strany metakarpu.
Etrapment epiglotis
Jedná se vlastni o zachycení hrtanové poíklopky (epiglotis) nebo jejího hrotu do postranních sliznieních oas nebo do volné sliznice hltanu, která se nachází pod ní. Uvádí se, že eastiji bývají postiženi plnokrevníci a amerietí klusáci, velkou roli zde hraje i hypoplazie (tedy jakési nedovyvinutí) hrtanové poíklopky a tato situace je easto spojená s dorzální dislokací mikkého patra (viz patoiená kapitola).
Toto zachycení muže být jen doeasné (muže se stát, že se nikdy neprokáže nebo se naopak zjistí jako náhodný nález) nebo trvalé; v tomto poípadi pak na hrotu poíklopky easto dochází k tižkým zánitum.
Jedná se vlastni o zachycení hrtanové poíklopky (epiglotis) nebo jejího hrotu do postranních sliznieních oas nebo do volné sliznice hltanu, která se nachází pod ní. Uvádí se, že eastiji bývají postiženi plnokrevníci a amerietí klusáci, velkou roli zde hraje i hypoplazie (tedy jakési nedovyvinutí) hrtanové poíklopky a tato situace je easto spojená s dorzální dislokací mikkého patra (viz patoiená kapitola).
Toto zachycení muže být jen doeasné (muže se stát, že se nikdy neprokáže nebo se naopak zjistí jako náhodný nález) nebo trvalé; v tomto poípadi pak na hrotu poíklopky easto dochází k tižkým zánitum.
• obr. 3 - "Zaječí kost" na zadní ploše pod hlezenním kloubem.
Jak onemocnění poznáme
Pokud se jedná o doeasné zachycení, nemusíme onemocniní nijak poznat. Trvalé zachycení však je poekážkou v dýchání, zužuje totiž dýchací cesty; koni poi práci mohou "chroptit". Pokud je postižení menšího rozsahu, pak se projeví spíš "jen" ve snížení výkonnosti koni. Easto takto zachycená hrtanová poíklopka ztižuje polykání, kuo easto vdechuje potravu a proto poi krmení kašle.
Duležité však je vyšetoit koni endoskopem, nikdy je dokonce nutné vyšetoovat ho bihem zátiže na "trenažéru" poi zvyšující se rychlosti nebo opakovani po práci. Tak se zjistí, do jaké míry etrapment narušuje celkový stav koni.
Co s tím
Pokud se zjistí, že etrapment zpusobuje dechové potíže nebo snižuje výkonnost koni, lze poistoupit k operaci. Existují metody, kdy se slizniení oasy naoíznou poes nos za dohledu endoskopu a epiglotis se osvobodí. Je toeba vždy myslet na možné komplikace této metody (poraniní jiných mikkých tkání v nosní dutini ei hltanu).
Pokud se jedná o doeasné zachycení, nemusíme onemocniní nijak poznat. Trvalé zachycení však je poekážkou v dýchání, zužuje totiž dýchací cesty; koni poi práci mohou "chroptit". Pokud je postižení menšího rozsahu, pak se projeví spíš "jen" ve snížení výkonnosti koni. Easto takto zachycená hrtanová poíklopka ztižuje polykání, kuo easto vdechuje potravu a proto poi krmení kašle.
Duležité však je vyšetoit koni endoskopem, nikdy je dokonce nutné vyšetoovat ho bihem zátiže na "trenažéru" poi zvyšující se rychlosti nebo opakovani po práci. Tak se zjistí, do jaké míry etrapment narušuje celkový stav koni.
Co s tím
Pokud se zjistí, že etrapment zpusobuje dechové potíže nebo snižuje výkonnost koni, lze poistoupit k operaci. Existují metody, kdy se slizniení oasy naoíznou poes nos za dohledu endoskopu a epiglotis se osvobodí. Je toeba vždy myslet na možné komplikace této metody (poraniní jiných mikkých tkání v nosní dutini ei hltanu).
Exostózy v oblasti metakarpu a metatarzu
Jedná se o výsledek chronického zánitu okostice, který zaene kostnatit a vytvooí na postiženém místi tvrdou kostinou bouli; té se easto také oíká návní kost. Exostóza muže vzniknout vlastni kdekoli na kterékoli kosti, my se blíže podíváme na ty nejnápadnijší, tedy nacházející se na dolních polovinách koneetin, na metakarpu ("poední holeo") a metatarzu ("zadní holeo").
Exostózy zde vznikají vitšinou následkem statického pusobení (tah vazu, šlach, kloubního pouzdra), zánitu mikkých tkání v okolí, mnohem méni pak poímo poraniním (uhození, kopnutí apod.).
Podle toho, na kterém místi se exostózy nacházejí, se jedná bui jen o "vadu krásy" nebo mohou zpusobit zdlouhavé a špatni léeitelné kulhání.
Jedná se o výsledek chronického zánitu okostice, který zaene kostnatit a vytvooí na postiženém místi tvrdou kostinou bouli; té se easto také oíká návní kost. Exostóza muže vzniknout vlastni kdekoli na kterékoli kosti, my se blíže podíváme na ty nejnápadnijší, tedy nacházející se na dolních polovinách koneetin, na metakarpu ("poední holeo") a metatarzu ("zadní holeo").
Exostózy zde vznikají vitšinou následkem statického pusobení (tah vazu, šlach, kloubního pouzdra), zánitu mikkých tkání v okolí, mnohem méni pak poímo poraniním (uhození, kopnutí apod.).
Podle toho, na kterém místi se exostózy nacházejí, se jedná bui jen o "vadu krásy" nebo mohou zpusobit zdlouhavé a špatni léeitelné kulhání.
• obr. 4 - "Srnčí kost" z vnější dolní strany hlezenního kloubu.
Relativně běžná je návní kost nacházející se na vnitřní ploše metakarpu, asi dlaň pod karpálním kloubem (obr. 1, 2). Vzniká následkem silného tahu za metakarpální vaz, který může kostnatět, a tak splyne ve své horní eásti vnitoní bodcová kost se toetí kostí záprstní (= "poední holeo"). Kuo muže zpoeátku kulhat, ale pozdiji se jedná vitšinou o "vadu krásy", kterou nemá smysl léeit.
Exostózy mohou vznikat kdekoli na vnitoní ei zadní ploše bodcových kostí nebo toetí záprstní kosti; poíeinou je úraz, nadmirný tah za vazy, povázky, šlachy, který muže být nikdy vyvolán i spoluúeastí velké námahy a vadného postoje koneetiny. Nikdy jsou tyto viditelné zminy provázené kulháním, poedevším na poeátku onemocniní. V tomto stádiu musí zasáhnout veterináo, který koni podá protizánitlivé léky; kuo musí být v naprostém klidu. Pozdiji muže pomoct vhodné korektivní podkování, nikteoí odborníci ješti stále nezavrhují blistrování, které se však musí oídit poísnými pravidly.
K exostózám patoí i "šinbajny" mladých plnokrevníku v tréninku. Jedná se o drobné prasklinky na poední ploše toetí záprstní kosti ("poední holeni"), které jsou provázené zánitem, kulháním a kostnatiním okostice. Za poíeinu se považuje kombinace více faktoru: velké nárazy poi tréninku mladého koni, ješti nevyvinutý pohybový aparát koni, zvíoe stále roste, poruchy metabolismu a další faktory. Pozdiji, po vymizení zánitu a kulhání, se ztluštininy "slijí" a v poední eásti tichto kostí pak zustane zesílená kost, která bude v budoucnu lépe odolávat velké dostihové zátiži (jedná se tedy o adaptaení reakci). Je toeba si však uvidomit, že ve chvíli kulhání je nutné koni dopoát klid a patoiené veterinární ošetoení.
Pokud vynecháme špánek, který budeme podrobniji popisovat v patoiené kapitole, na pánevních koneetinách jsou známé dva typy návních kostí. Prvním je tzv. "zajeeí kost" neboli "zajeeí noha", což je zduoení, které se nachází zezadu v dolní eásti hlezenního kloubu, pod patou (obr. 3). Je bui vrozené (vadný postoj) nebo vzniká následkem zánitu šlachy hlubokého ohýbaee, popo. její vznik podmiouje nedostateená pevnost vazu v daném místi nebo nadmirné natažení hlezna. V poeáteením stádiu opit bývá tento proces bolestivý a je toeba ho veterinárni oešit.
Známá je i "srneí kost", což je zduoení kosti na vnijší ploše "zadní holeni" pod hleznem (obr. 4).
Exostózy mohou vznikat kdekoli na vnitoní ei zadní ploše bodcových kostí nebo toetí záprstní kosti; poíeinou je úraz, nadmirný tah za vazy, povázky, šlachy, který muže být nikdy vyvolán i spoluúeastí velké námahy a vadného postoje koneetiny. Nikdy jsou tyto viditelné zminy provázené kulháním, poedevším na poeátku onemocniní. V tomto stádiu musí zasáhnout veterináo, který koni podá protizánitlivé léky; kuo musí být v naprostém klidu. Pozdiji muže pomoct vhodné korektivní podkování, nikteoí odborníci ješti stále nezavrhují blistrování, které se však musí oídit poísnými pravidly.
K exostózám patoí i "šinbajny" mladých plnokrevníku v tréninku. Jedná se o drobné prasklinky na poední ploše toetí záprstní kosti ("poední holeni"), které jsou provázené zánitem, kulháním a kostnatiním okostice. Za poíeinu se považuje kombinace více faktoru: velké nárazy poi tréninku mladého koni, ješti nevyvinutý pohybový aparát koni, zvíoe stále roste, poruchy metabolismu a další faktory. Pozdiji, po vymizení zánitu a kulhání, se ztluštininy "slijí" a v poední eásti tichto kostí pak zustane zesílená kost, která bude v budoucnu lépe odolávat velké dostihové zátiži (jedná se tedy o adaptaení reakci). Je toeba si však uvidomit, že ve chvíli kulhání je nutné koni dopoát klid a patoiené veterinární ošetoení.
Pokud vynecháme špánek, který budeme podrobniji popisovat v patoiené kapitole, na pánevních koneetinách jsou známé dva typy návních kostí. Prvním je tzv. "zajeeí kost" neboli "zajeeí noha", což je zduoení, které se nachází zezadu v dolní eásti hlezenního kloubu, pod patou (obr. 3). Je bui vrozené (vadný postoj) nebo vzniká následkem zánitu šlachy hlubokého ohýbaee, popo. její vznik podmiouje nedostateená pevnost vazu v daném místi nebo nadmirné natažení hlezna. V poeáteením stádiu opit bývá tento proces bolestivý a je toeba ho veterinárni oešit.
Známá je i "srneí kost", což je zduoení kosti na vnijší ploše "zadní holeni" pod hleznem (obr. 4).
MVDr. Dominika Švehlová (Stachová)
