Je to paradox, že právě to prostředí, kde se parazitům nejlépe daří, je vlastně nejvhodnějším a nejzdravějším místem pro koně - pastvina. Proč vůbec proti parazitům bojovat? Důvodů je hned několik:
1. Vnitřní parazité mohou zapříčinit těžké koliky, buď proto, že úplně ucpou střevo nebo naruší tepny, které do střeva přivádějí krev.
2. V menším množství neustále dráždí a poškozují střevní sliznici a onemocnění se může projevit až po létech -- například neustále se vracejícími mírnými kolikami, špatným trávením, dlouhotrvajícími průjmy…
3. Především mladí koně, jsou-li začervení, špatně rostou, protože jejich střevo není schopno vstřebat všechny živiny, které dostanou v krmivu. Většinou z nich nikdy nebude takový kůň, jaký by mohl být.
4. Larvy některých druhů parazitů putují tělem koní a poškozují jednotlivé orgány.
Je známo asi 150 druhů vnitřních parazitů koní. My si v tomto článku řekneme něco o těch nejdůležitějších a nejčastějších. Většinou je najdeme v místech, kde je nadměrná populace koní. Pokud obývá hodně koní malé území, šance, že se nakazí parazity, roste opravdu geometrickou řadou.
Jen tak nahlédněme do života divokých koní. Je opravdu výjimkou, že by divoký kůň, pohybující se neomezeně po území o rozloze více než tisíc akrů, byl vážně napadený vnitřními parazity, dokonce ani tehdy, když nikdy nebyl odčervován. Důvod je jednoduchý: k tomu, aby se kůň nakazil, potřebuje trávu znečištěnou trusem. Ale divocí koně se pasou na jednom místě vždy jen chvíli, potom putují dále a trus nechávají daleko za sebou. Larvou L3 se nenakazí, protože ta se prostě ještě nestačila z vajíčka vyvinout. A než se vrátí zpět na místo, kde se už jednou pásli, je velká pravděpodobnost, že uplynula příliš dlouhá doba na to, aby L3 přežila. Vývojový cyklus parazita je přerušen.
Srovnejte život divokých koní se životem koně na ohraničené pastvině - ten nemůže putovat dál a trus nechat daleko za sebou. Také podnebí má velký vliv na zamoření parazity. Koně, žijící v teplých, vlhkých oblastech jsou v mnohem větším riziku než ti, kteří žijí v krajinách s horkým a suchým klimatem.
1. Vnitřní parazité mohou zapříčinit těžké koliky, buď proto, že úplně ucpou střevo nebo naruší tepny, které do střeva přivádějí krev.
2. V menším množství neustále dráždí a poškozují střevní sliznici a onemocnění se může projevit až po létech -- například neustále se vracejícími mírnými kolikami, špatným trávením, dlouhotrvajícími průjmy…
3. Především mladí koně, jsou-li začervení, špatně rostou, protože jejich střevo není schopno vstřebat všechny živiny, které dostanou v krmivu. Většinou z nich nikdy nebude takový kůň, jaký by mohl být.
4. Larvy některých druhů parazitů putují tělem koní a poškozují jednotlivé orgány.
Je známo asi 150 druhů vnitřních parazitů koní. My si v tomto článku řekneme něco o těch nejdůležitějších a nejčastějších. Většinou je najdeme v místech, kde je nadměrná populace koní. Pokud obývá hodně koní malé území, šance, že se nakazí parazity, roste opravdu geometrickou řadou.
Jen tak nahlédněme do života divokých koní. Je opravdu výjimkou, že by divoký kůň, pohybující se neomezeně po území o rozloze více než tisíc akrů, byl vážně napadený vnitřními parazity, dokonce ani tehdy, když nikdy nebyl odčervován. Důvod je jednoduchý: k tomu, aby se kůň nakazil, potřebuje trávu znečištěnou trusem. Ale divocí koně se pasou na jednom místě vždy jen chvíli, potom putují dále a trus nechávají daleko za sebou. Larvou L3 se nenakazí, protože ta se prostě ještě nestačila z vajíčka vyvinout. A než se vrátí zpět na místo, kde se už jednou pásli, je velká pravděpodobnost, že uplynula příliš dlouhá doba na to, aby L3 přežila. Vývojový cyklus parazita je přerušen.
Srovnejte život divokých koní se životem koně na ohraničené pastvině - ten nemůže putovat dál a trus nechat daleko za sebou. Také podnebí má velký vliv na zamoření parazity. Koně, žijící v teplých, vlhkých oblastech jsou v mnohem větším riziku než ti, kteří žijí v krajinách s horkým a suchým klimatem.
Parazité koní mohou velmi negativně ovlivňovat zdravotní stav a pohodu koní všech věkových skupin. Zvláště mladší věkové kategorie, které jsou odchovávány pastevním způsobem jsou vystaveny parazitárním invazím nejvíce a proto jim musíme věnovat zvýšenou pozornost nejen preventivní, ale i kurativní. Parazitózy rozdělujeme na vnější a vnitřní. Vnější parazitózy s klinickými projevy většinou odhalí sám chovatel. Po diagnostice parazita veterinární službou a aplikaci odpovídajícího antiparazitika dochází poměrně rychle k uzdravení bez dalších následků. Jiná situace nastává u invazí vnitřních parazitů, které bez terapie mohou končit například vážnou kolikou a smrtí .
Vhodný program pravidelného odčervování je proto nezbytný. Účinný preventivní program má za cíl přerušení cyklu a rozmnožování parazitů. Nedělejme si však iluze, že se můžeme parazitů zbavit jednou provždy. Existuje množství různých druhů parazitů, kteří užívají koně jako hostitele ve svém vývojovém cyklu. Stupeň poškození organizmu koně závisí na jeho druhu, životním cyklu ( zda zůstává na jednom místě, nebo migruje po celém těle), množství jedinců a samozřejmě na aktuálním zdravotním stavu zvířete.
Parazitární infekce se dějí především orální cestou (přes trávicí cesty), intrauterinní ( přes dělohu), laktogenní ( při sání mléka) a perkutánní (přes kůži). Pro přenos infekce hrají důležitou roli tzv. vektory. Pro primární vektor je charakteristický přímý úzký kontakt s parazitem, který vede následně k různým klinickým projevům onemocnění. Pro sekundární vektor je charakteristická cesta přes mezihostitele, který v následných dalších vývojových stádiích může teprve vyvolat změny zdravotního stavu.
Nejdůležitější parazité v našich podmínkách
MALÍ STRONGYLI (malí měchovci)
Jsou nejběžnějším parazitem koní a jsou přitom velmi nebezpeční. Do těla koně se dostávají krmivem. Během zimních měsíců přežívají zapouzdření hluboko ve střevní stěně. Následné uvolnění velkého množství červů v jarních měsících může vyvolat masivní poškození stěny střeva, které může být až smrtelné. Tito parazité kromě ztráty tělesné kondice mohou vyvolat průjmy a koliky, které v těžkých případech vedou k úmrtí koně. Kromě přímého poškození střevní stěny dochází vlivem vylučovaných toxinů i k poškození jaterního parenchymu.
Vnitřním parazitem číslo jedna jsou v dnešní době malí strongylidé, kteří patří k hlísticím. Najdeme je všude, kde se koně pasou. V boji o prvenství dokonce zvítězili nad dřívější "jedničkou" - velkými strongyly. Ti byli nejčastějšími vnitřními parazity ještě do poloviny 80. let a bylo jimi napadeno více než 50 % dospělých koní. V té době totiž přišla na svět skvělá zbraň - ivermectin. Ve stádech koní s dobrým managementem začali k odčervení používat ivermectin (nebo později i moxidectin) a dá se říct, že velcí strongylidé zde byli téměř vyhubeni. A tak se ekonomicky i zdravotně nejnebezpečnějším parazitem stali malí strongylidé.
Řekneme si něco o jejich vývojovém cyklu a jak vlastně koním škodí:
Vývojový cyklus začíná, když kůň pozře larvu třetího stádia (L3). Tato larva se nachází na trávě znečištěné koňským trusem. L3 se přes jícen, žaludek a tenké střevo dostane do tlustého střeva, kde se zavrtá do sliznice jeho stěny a tam se z ní vyvíjí larva čtvrtého stádia (L4). Té se odborně říká "encystovaná cyathostoma". Encystovaná cyathostoma může ve střevní sliznici zůstat v inaktivované formě několik týdnů až dva roky či déle. Dokud je L4 encystovaná, vyvolává pouze velice malou zánětlivou reakci ve střevě. Problém nastane, samozřejmě, pokud je ve sliznici střeva takových larev hodně. A další, ještě větší problém nastane, když se tyto larvy začnou "budit".
Jakmile se L4 "vzbudí", tedy zaktivuje, začne žít, začne vytvářet různé látkové zplodiny a na ty reaguje sliznice střeva zánětem. Stupeň poškození střeva a příznaků onemocnění se různí podle množství larev. Může se projevit mírnou až těžkou kolikou, snížením bílkovin v krvi, těžkým průjmem a hubnutím. Zatím se ještě neví, jaký podnět zaktivuje encystované cyathostomy, ani proč se jich "vzbudí" velké množství najednou. Vědci z USA například zjistili, že v severních státech se larvy "budí" ke konci zimy a na jaře, v jižních částech USA zase většinou v létě a na podzim.
Jakmile se encystovaná cyathostoma zaktivuje, vyvine se z ní dospělý jedinec. Samička po oplození produkuje vajíčka. Tato vajíčka se dostanou do trusu a spolu s ním vypadnou z koně ven, do trávy. Zde se z vajíček vylíhnou larvy L1, z nich se vyvinou larvy L2 a z nich známé L3. Tyto larvy opět kůň při pastvě pozře a vývojový cyklus je uzavřen.
Člověk do tohoto cyklu může snadno zasáhnout - bude-li kombinovat dobrý management pastviny s plánovaným odčervováním, podaří se mu Nepřítele koní z pastvin číslo jedna celkem dobře kontrolovat. Pozor! Schválně jsem použila slovo "kontrolovat" a ne odstranit. Nízký stupeň napadení malými strongyly je dokonce i tak trochu žádoucí, protože díky tomu koně získají potřebnou imunitu.
Dříve, než si řekneme něco o antiparazitikách (což jsou látky, které slouží k odčervení) a o tom, jak se starat o pastvinu, aby byla co nejméně zamořená parazity, zmíním se ještě o dalších důležitých vnitřních parazitech koní, se kterými se budeme setkávat. Ti sice nebudou tak častým "návštěvníkem" útrob našich svěřenců, ale o to větší a těžší škody mohou způsobit. Pouze tehdy, když pochopíme jejich vývojové cykly, budeme moct proti nim úspěšně bojovat.
VELCÍ STRONGYLI (velcí měchovci)
O malých strongylidech jsme mluvili, pozor si musíme dávat i na velké strongylidy, přestože už jich je v koňské populaci výrazně méně, než tomu bývalo dříve. Existují tři hlavní druhy velkých strongylů. Nejmenší z nich, Strongylus vulgaris, je dlouhý asi 25 milimetrů, prostřední Strongylus edentatus asi 40 mm a největší Strongylus equinus 50 mm.
Ve vhodném prostředí se z vajíčka vyvine infekční larva za jeden až dva týdny. Vajíčko s larvou kůň pozře společně s trávou nebo jinými znečištěnými rostlinami. Jakmile se dostanou do tlustého střeva, "odhodí" larvy ochranný štít vajíčka a začnou migrovat (putovat po těle).
Larvy Strongylus vulgaris jsou nejnebezpečnější a způsobí v těle koní nejvíce škod. Vyvrtávají si chodbičky v malých tepénkách ve stěně střeva a jimi proniknou až do přední tepny mezikruží, což je céva, která zásobuje krví trávicí trakt. Larvy svojí přítomností narušují tok krve v tepně, protože vytvářejí sraženiny. V tepně přežívají asi 120 dní, během nichž ukončí svůj růst a vývoj. Jakmile dosáhnou určitého stupně vývoje, putují tepnou zpět do tlustého střeva, kde se z nich stanou dospělí strongylidé. Samičky velkých strongylidů nakladou denně až několik tisíc vajíček. Ta se s trusem dostanou ven, ve volném prostředí se v nich vyvinou larvičky, které přilnou na trávu a s ní se opět dostanou do koně. Vývojový cyklus velkých strongylidů trvá šest až sedm měsíců.
Další dva druhy velkých strongylidů mají vývojový cyklus podobný, nemigrují však stěnami velkých cév, ale jdou přes játra. Jejich vývojový cyklus je trochu delší, trvá 9 až 11 měsíců.
Tito červi žijí hlavně ve slepém a tlustém střevě. Ústní kapsulí jsou přisátí na stěnu střeva, kterou poškozují. Do těla koně se opět dostávají pozřením larev, které zvláště za vlhkého počasí vylézají na mokré, orosené traviny nebo vlhké zdi stájí, kdy je kůň při olizování invaduje do žaludku. Nedospělá larvální stádia migrují do krevních cév , které krví střeva. Tato migrace poškozuje stěny cév, ale zvyšuje i riziko tvorby krevních sraženin. Narušení přívodu krve do střev z důvodů parazitárního poškození vede ke kolikám a výjímečně i ke smrti.
Ve vhodném prostředí se z vajíčka vyvine infekční larva za jeden až dva týdny. Vajíčko s larvou kůň pozře společně s trávou nebo jinými znečištěnými rostlinami. Jakmile se dostanou do tlustého střeva, "odhodí" larvy ochranný štít vajíčka a začnou migrovat (putovat po těle).
Larvy Strongylus vulgaris jsou nejnebezpečnější a způsobí v těle koní nejvíce škod. Vyvrtávají si chodbičky v malých tepénkách ve stěně střeva a jimi proniknou až do přední tepny mezikruží, což je céva, která zásobuje krví trávicí trakt. Larvy svojí přítomností narušují tok krve v tepně, protože vytvářejí sraženiny. V tepně přežívají asi 120 dní, během nichž ukončí svůj růst a vývoj. Jakmile dosáhnou určitého stupně vývoje, putují tepnou zpět do tlustého střeva, kde se z nich stanou dospělí strongylidé. Samičky velkých strongylidů nakladou denně až několik tisíc vajíček. Ta se s trusem dostanou ven, ve volném prostředí se v nich vyvinou larvičky, které přilnou na trávu a s ní se opět dostanou do koně. Vývojový cyklus velkých strongylidů trvá šest až sedm měsíců.
Další dva druhy velkých strongylidů mají vývojový cyklus podobný, nemigrují však stěnami velkých cév, ale jdou přes játra. Jejich vývojový cyklus je trochu delší, trvá 9 až 11 měsíců.
Tito červi žijí hlavně ve slepém a tlustém střevě. Ústní kapsulí jsou přisátí na stěnu střeva, kterou poškozují. Do těla koně se opět dostávají pozřením larev, které zvláště za vlhkého počasí vylézají na mokré, orosené traviny nebo vlhké zdi stájí, kdy je kůň při olizování invaduje do žaludku. Nedospělá larvální stádia migrují do krevních cév , které krví střeva. Tato migrace poškozuje stěny cév, ale zvyšuje i riziko tvorby krevních sraženin. Narušení přívodu krve do střev z důvodů parazitárního poškození vede ke kolikám a výjímečně i ke smrti.
STRONGYLOIDI (nitkovci)
Celý název tohoto parazita je Strongyloides westeri. Napadá především hříbata, která pozřou infekční larvy v mateřském mléce nebo v podestýlce (velice často je jimi zamořená hluboká podestýlka ve velkých volných stájích různých hřebčínů či odchoven hříbat). Larvy jsou navíc schopné provrtat se do těla hříběte skrz kůži. Potom migrují přes plíce do tenkého střeva a během cesty po sobě zanechávají škody.
Vývojový cyklus tohoto parazita trvá pouhé dva týdny a mladí koníci si velice rychle proti němu vytvoří dostatečnou imunitu, takže dospělé koně napadá jen v ojedinělých případech (je-li jejich imunita narušená nemocí nebo stářím).
Přestože je jejich vývojový cyklus tak krátký, mohou hříbata během těchto dvou týdnů vážně onemocnět. Bývají postižená těžkými průjmy, které nelze nijak vyléčit a hříbata jsou velmi vysílená.
ROUPI
Tento parazit žije v tlustém střevě a dospělí jedinci migrují ke konečníku koně. Samičky kladou vajíčka zevně kolem řitního otvoru, kde visí často v podobě špinavě bílých nebo nazelenalých povlaků. To vyvolává intenzivní dráždění, které vede ke škrábání koně v okolí konečníku o hrazení nebo stěny. Ocas je odřený, žíně jsou zježené a vede to často i k tvorbě otevřených krvácivých ran. Vajíčka tak při odírání spadávají na podestýlku a krmivo, které kůň sežráním opět přijímá.
Vývojový cyklus tohoto parazita trvá pouhé dva týdny a mladí koníci si velice rychle proti němu vytvoří dostatečnou imunitu, takže dospělé koně napadá jen v ojedinělých případech (je-li jejich imunita narušená nemocí nebo stářím).
Přestože je jejich vývojový cyklus tak krátký, mohou hříbata během těchto dvou týdnů vážně onemocnět. Bývají postižená těžkými průjmy, které nelze nijak vyléčit a hříbata jsou velmi vysílená.
ROUPI
Tento parazit žije v tlustém střevě a dospělí jedinci migrují ke konečníku koně. Samičky kladou vajíčka zevně kolem řitního otvoru, kde visí často v podobě špinavě bílých nebo nazelenalých povlaků. To vyvolává intenzivní dráždění, které vede ke škrábání koně v okolí konečníku o hrazení nebo stěny. Ocas je odřený, žíně jsou zježené a vede to často i k tvorbě otevřených krvácivých ran. Vajíčka tak při odírání spadávají na podestýlku a krmivo, které kůň sežráním opět přijímá.
Tito malí parazité tráví na pastvině velkou část svého života, způsobí však koním asi nejméně škody. Jejich vývojový cyklus je poměrně jednoduchý. Dospělé jedince najdeme především v tlustém střevě a v konečníku. Samičky kladou vajíčka okolo řitního otvoru. Vajíčka odpadnou a znečistí pastvinu, vodu, podestýlku nebo žlab. Koně tato vajíčka pozřou při pastvě nebo při pití či krmení.
Největší škody způsobí roupi drážděním konečníku, kůň to pociťuje jako svědění a dře si kořen ocasu. Výsledkem jsou ulámané žíně, zanícená kůže a infekce v místech, která si dřením poranili.
ŠKRKAVKY
Patří k nejznámějším, nejčastějším a největším parazitům koně. Tito oblí červi jsou dlouzí až 25 cm a samice až 38 cm. Žijí v tenkém střevě, přelézají však i do tlustého, nebo naopak do žaludku, jater, slinivky břišní a mohou perforovat střevo a vniknout, tak i do dutiny břišní. Samičky kladou velké množství vajíček, které nacházíme v trusu. Vajíčka jsou značně odolná a v zemi živá vydrží několik let. Běžné desinfekční roztoky jsou neúčinné, zato teplota 50 °C je usmrcuje ihned. Kůň se nakazí pozřením vajíček znečištěné slámy nebo krmiva. Ojedinělé škrkavky přímo neškodí, jsou však nebezpečné tím, že prochází do žlučovodů nebo vývodu slinivky břišní a ucpáním způsobují pak nebezpečné poruchy zdravotního stavu. Masivní výskyt u mladých koní způsobuje problémy trávicího traktu a podílí se na špatném růstu.
PLICNÍ ČERVI
Nejsou v našich podmínkách častým ani typickým parazitem. Pokud se objeví, koně vykazují příznaky respiračního onemocnění např. kašlání. Larvy spolu s trávou se dostanou do žaludku, odkud krevním řečištěm migrují do plic, kde dospějí a začnou produkovat vajíčka. Ta jsou vykašlávána, spolknuta a spolu s trusem se dostávají zpět na pastvinu.
ZUBOVKY
Během několika prvních týdnů života jsou hříbata velmi citlivá na tyto malé parazity. K nákaze hříbat dochází prostřednictvím mléka neošetřených klisen. Proto by se klisny měly odčervit před ohřebením, v oblastech s výskytem zubovky je třeba hříbata odčervit ve stáří 4 týdnů.
TASEMNICE
Ve střevě koně žijí tři druhy a největší z nich dosahuje až 80 cm délky a 25 mm šířky. Hromadí se v místě spojení tlustého a tenkého střeva. Ojediněle zase neškodí, někdy se však vyvinou v tak velkém množství, že způsobují vážné poruchy zažívání, chudokrevnost a hubnutí.
Největší škody způsobí roupi drážděním konečníku, kůň to pociťuje jako svědění a dře si kořen ocasu. Výsledkem jsou ulámané žíně, zanícená kůže a infekce v místech, která si dřením poranili.
ŠKRKAVKY
Patří k nejznámějším, nejčastějším a největším parazitům koně. Tito oblí červi jsou dlouzí až 25 cm a samice až 38 cm. Žijí v tenkém střevě, přelézají však i do tlustého, nebo naopak do žaludku, jater, slinivky břišní a mohou perforovat střevo a vniknout, tak i do dutiny břišní. Samičky kladou velké množství vajíček, které nacházíme v trusu. Vajíčka jsou značně odolná a v zemi živá vydrží několik let. Běžné desinfekční roztoky jsou neúčinné, zato teplota 50 °C je usmrcuje ihned. Kůň se nakazí pozřením vajíček znečištěné slámy nebo krmiva. Ojedinělé škrkavky přímo neškodí, jsou však nebezpečné tím, že prochází do žlučovodů nebo vývodu slinivky břišní a ucpáním způsobují pak nebezpečné poruchy zdravotního stavu. Masivní výskyt u mladých koní způsobuje problémy trávicího traktu a podílí se na špatném růstu.
PLICNÍ ČERVI
Nejsou v našich podmínkách častým ani typickým parazitem. Pokud se objeví, koně vykazují příznaky respiračního onemocnění např. kašlání. Larvy spolu s trávou se dostanou do žaludku, odkud krevním řečištěm migrují do plic, kde dospějí a začnou produkovat vajíčka. Ta jsou vykašlávána, spolknuta a spolu s trusem se dostávají zpět na pastvinu.
ZUBOVKY
Během několika prvních týdnů života jsou hříbata velmi citlivá na tyto malé parazity. K nákaze hříbat dochází prostřednictvím mléka neošetřených klisen. Proto by se klisny měly odčervit před ohřebením, v oblastech s výskytem zubovky je třeba hříbata odčervit ve stáří 4 týdnů.
TASEMNICE
Ve střevě koně žijí tři druhy a největší z nich dosahuje až 80 cm délky a 25 mm šířky. Hromadí se v místě spojení tlustého a tenkého střeva. Ojediněle zase neškodí, někdy se však vyvinou v tak velkém množství, že způsobují vážné poruchy zažívání, chudokrevnost a hubnutí.
Tasemnice můžeme najít u mladých i starých koní. Jsou to vnitřní parazité, kteří potřebují mezihostitele. Tím bývají malí roztoči, kteří volně žijí na pastvinách. Infekční proces začíná, když roztoč pozře vajíčka tasemnice uchycená v trusu koně. Budoucí tasemnice se v roztoči vyvíjí v infekční formu. Kůň při pastvě pozře i roztoče s budoucí tasemnicí, která se dostane do jeho střev a tam za dva měsíce dospěje v tasemnici, jak ji známe.
Velké množství tasemnic narušuje zdravotní stav koně tím, že způsobuje tvorbu vředů v tlustém a slepém střevě, koliky a těžké formy zácpy.
Velké množství tasemnic narušuje zdravotní stav koně tím, že způsobuje tvorbu vředů v tlustém a slepém střevě, koliky a těžké formy zácpy.
Koňští střečci
Koňské střečky můžeme počítat mezi vnitřní parazity koní, jejich vývojový cyklus se však od předešlých dost liší. Jedná se totiž o larvy zvláštního druhu mouchy. Dospělá "moucha" během letních měsíců obtěžuje koně na pastvině, létá neustále okolo jejich končetin i těla.
To by však až tolik nevadilo, horší však je, že samička naklade žlutá vajíčka do srsti na končetinách koní, postižené místo je svědivé a koně si je olizují. V dutině ústní se z vajíček vylíhnou larvy, zavrtají se do šíjového vazu koní, do jazyka nebo do sliznice pysků. Tam se z nich za dva týdny vyvine larva druhého stádia a ta migruje do žaludku. V něm přežívá devět měsíců - to znamená do jara. Tehdy larva opět vycestuje ven, "vyklube" se z ní dospělá moucha a cyklus se opakuje.
Larvy většinou nezpůsobují v žaludku koní velké škody (i když jsou známy i takové případy), mnohem více zla napáchají v jazyku koně a ve sliznici pysků.
Protože dospělí střečci jsou aktivní koncem léta, dříve, než přijdou první podzimní mrazíky, je třeba zahájit boj proti nim právě v tuto dobu.
MOTOLICE
U koní je možná invaze motolicí ovčí, jejímž mezihostitelem jsou plži. Při silných nákazách může dojít k úhynu.
Protože dospělí střečci jsou aktivní koncem léta, dříve, než přijdou první podzimní mrazíky, je třeba zahájit boj proti nim právě v tuto dobu.
MOTOLICE
U koní je možná invaze motolicí ovčí, jejímž mezihostitelem jsou plži. Při silných nákazách může dojít k úhynu.
Ochrana proti parazitům
Nejlepší ochrana je prevence a dobrý antiparazitární program. Organizace pastvy a pobytu koní ve výbězích je důležitou součástí preventivních opatření. Nedovolte, aby jednotlivé pastevní areály byly přetěžovány. Při velké koncentraci koní na malé ploše může množství vajíček parazitů přicházejících s trusem jednoho invadovaného koně infikovat a promořit celé stádo. Pamatujte, že vajíčka parazitů přežívají od podzimu minimálně do léta. Pokud je to možné, rozdělte pastvu na více oplůtků a v nich koně přesouvejte vždy na čistou plochu. Zamořenou pastvinu pak nechejte jednu pastevní sezónu odpočinout a trávu skliďte na seno. Koně je výhodné odčervit 48 hod. před vyhnáním na pastvu. Sběr trusu je nejlepší prevence, kterou si však asi může v pastevních oplůtcích dovolit jen málokdo. Proto alespoň častým rozvláčením snižujte počet a koncentraci nárůstu parazitů na pastvě.
Zamokřené a bahnité části výběhu odvodníme nebo ohrazením zamezíme koním přístupu do těchto ploch, čímž snížíme nebezpečí pozření plžů. Rovněž napajedla udržujeme v čistotě. Nejlepším řešením je instalace samonapaječek do výběhu s přívodem vody z vodovodu nebo přivést pitnou vodu v cisterně s napáječkami.
Vajíčka parazitů jsou převážně velmi odolná a proto mohou ve stáji přežívat několik let. Udržujte stáje čisté a pravidelně provádějte mechanickou očistu a dezinfekci podlah a stěn . Nezkrmujte trusem znečištěné objemné krmivo a jádro podávejte vždy do vyčištěných žlabů.
Praktické odčervování
Při podávání antiparazitárního prostředku je třeba znát hmotnost koně. Dávkování provádět vždy na základě výpočtu podle živé hmotnosti. Poddávkování může rychle navodit vznik rezistence vůči preparátu. Než budete odčervovat, nechejte si udělat od veterinární služby koprologické vyšetření, aby jste znali promořenost, druh parazita a tím vám veterinář mohl doporučit odpovídající preparát. Promyslete si svůj program dopředu a veďte si pečlivou evidenci, kdy a jakým prostředkem bylo odčervení provedeno. Nedostatečné a nekvalitní odčervení může navodit poškození zdraví koně a stres. Všechny koně, kteří se společně pasou je třeba odčervit společně a najednou. Ve stáji, kde jsou koně několika vlastníků nebo se často koně mění, je žádoucí přistoupit na společný program a před příchodem nového koně dbát na jeho odčervení.
Ošetření
březích klisen: odčervujte 1 měsíc před porodem, potom jednou za 2 měsíce.
Hříbata: první odčervení se doporučuje ve věku 6 - 8 týdnů. Poté do věku 3 let ošetřujte v 8 týdenních intervalech.
Dospělí koně: starší koně 3 let ošetřujte nejméně jednou za 3 měsíce. V případě velké promořenosti zkraťte termín na 8 týdnů.
Plemenní hřebci: termín ošetření se doporučuje jednou za 8 týdnů.
Dospělí koně: starší koně 3 let ošetřujte nejméně jednou za 3 měsíce. V případě velké promořenosti zkraťte termín na 8 týdnů.
Plemenní hřebci: termín ošetření se doporučuje jednou za 8 týdnů.
Volbu antiparazitárního prostředku konzultujte s veterinárním lékařem, který na základě vaší evidence a výsledku koprologického vyšetření zvolí takový preparát, který bude mít nejlepší účinnost a navrhne vám i termín opakování. Vyvarujete se tak při opakovaném používání jednoho preparátu vzniku rezistence nebo nárůstu promořenosti. Účinnost odčervení zkontrolujte opakováním koprologického vyšetření. Počet potřebných dnů na opětovné zjištění vajíček parazitů v trusu koní je po podání různých přípravků rozdílný (od 14 - 70 dnů). Včasným a pravidelným odčervováním zajistíte u svých koní dobrou tělesnou kondici, prevenci zdravotních poruch a nebudete prokrmovat, protože přispějete k optimálnímu využití krmiv.
MVDr. Jaroslav Dražan
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jak proti parazitům bojovat
Vývojový cyklus parazita přerušíme prvním krokem -- odčervením. Správný management pastviny je sice v boji proti parazitům nezbytný, ale abychom byli úspěšní, musíme ho kombinovat s vhodným odčervovacím programem.
Většina veterinářů doporučuje odčervovat koně aspoň čtyřikrát až šestkrát za rok. Mnozí veterináři odčervují hříbata a odstavčata v prvním roce jejich života každých 30 až 60 dní. Především je důležité rozvrhnout si odčervení podle ročního období. Odčervovací program se musí přizpůsobit vývojovému cyklu parazita (záleží na tom, jak je vývojový cyklus daného parazita dlouhý, v jakém prostředí můžeme najít některé z jeho vývojových stádií, kterou část trávicího aparátu koně postihuje), kdy se během roku střídají období klidu s obdobím, kdy se vajíčka zaktivují a vyvíjejí se z nich larvy.
Jak využít klimatu pro přerušení vývojového cyklu parazitů
Existují lidé, kteří chtějí přerušit cyklus parazitů tím, že nechají vymrznout pastvinu. Jenže bylo dokázáno, že zima na vajíčka příliš nepůsobí, mnohem lépe je ničí horko. Vajíčka vnitřních parazitů jsou jako semena rostlin - dozrávají v teplotách mezi 7 °a 35 °C. Je-li teplota prostředí vyšší než 35 °C, larvičky uvnitř to zahubí. Proto se v teplých oblastech začíná s odčervovacím programem koncem léta a pokračuje se až do února nebo do března.
Tato doporučení však bývají efektní opravdu pouze v jižnějších oblastech, kde v létě často vystoupí teplota nad 30 °C. V našich zeměpisných šířkách však bývají pastviny infekční po celý rok, snad s výjimkou teplého léta. Čím je počasí teplejší, tím méně vajíček parazitů vyloučených s trusem přežívá. Samotní koně se brání začervení - snad každý si mohl všimnout, že se pasou daleko od místa, kde mají trus, takže pravděpodobnost zamoření trávy vajíčky je o to menší. Nastane-li však chladné a vlhké léto, přinese to hned dva problémy. Za prvé nízké teploty nezahubí larvy ve vajíčku, a ty přežijí téměř v plném počtu. Za druhé koně více trávu spásají, a protože na nekontaminovaných místech už nic není, dostávají se blíže ke svým hromadám trusu.
Jak pečovat o pastvinu
Samozřejmě, jedním způsobem managementu pastviny je pravidelné a časné odklízení trusu. Aby toto "uklízení" mělo efekt, je třeba trus odstraňovat dvakrát týdně.
Na některých farmách se v horkých měsících celá pastvina pobránuje. Tím se sice trus neodstraní, ale hromady se rozbijí a larvy zůstanou vystavené horkému slunci, které je zahubí. Samozřejmě právě to, že trus na pastvině zůstane, je přece jen nebezpečné, protože ne všechny larvy budou zahubeny. A navíc - trus a s ním i vajíčka parazitů roztaháme po celé pastvině. Proto bychom měli bránovat pastvinu pouze tehdy, když je opravdu horko (nad 30 °C po několik dní) a když pastvina zrovna není koňmi delší dobu využívána.
Na "koňské" pastvině můžeme pást i jiná zvířata
Dobrou metodou je střídání pastvin. Nebo, což se ve světě praktikuje docela často, je společné nebo střídavé využívání pastviny koňmi a ovcemi nebo skotem. Tak velice účinně přerušíme vývojový cyklus parazitů, především pak malých strongylidů. Malí strongylidé, kteří napadají koně, totiž nejsou infekční pro ovce ani skot. Ti mají navíc trochu jiné "stravovací manýry" než koně a nevadí jim spásat trávu v okolí koňského trusu. Tak pozřou na trávu přichycená vajíčka strongylidů a vlastně je z pastviny odstraní, protože v jejich zažívacím ústrojí se z těchto vajíček nikdy larvičky nevylíhnou a právě naopak - uhynou.
Vývojový cyklus parazita přerušíme prvním krokem -- odčervením. Správný management pastviny je sice v boji proti parazitům nezbytný, ale abychom byli úspěšní, musíme ho kombinovat s vhodným odčervovacím programem.
Většina veterinářů doporučuje odčervovat koně aspoň čtyřikrát až šestkrát za rok. Mnozí veterináři odčervují hříbata a odstavčata v prvním roce jejich života každých 30 až 60 dní. Především je důležité rozvrhnout si odčervení podle ročního období. Odčervovací program se musí přizpůsobit vývojovému cyklu parazita (záleží na tom, jak je vývojový cyklus daného parazita dlouhý, v jakém prostředí můžeme najít některé z jeho vývojových stádií, kterou část trávicího aparátu koně postihuje), kdy se během roku střídají období klidu s obdobím, kdy se vajíčka zaktivují a vyvíjejí se z nich larvy.
Jak využít klimatu pro přerušení vývojového cyklu parazitů
Existují lidé, kteří chtějí přerušit cyklus parazitů tím, že nechají vymrznout pastvinu. Jenže bylo dokázáno, že zima na vajíčka příliš nepůsobí, mnohem lépe je ničí horko. Vajíčka vnitřních parazitů jsou jako semena rostlin - dozrávají v teplotách mezi 7 °a 35 °C. Je-li teplota prostředí vyšší než 35 °C, larvičky uvnitř to zahubí. Proto se v teplých oblastech začíná s odčervovacím programem koncem léta a pokračuje se až do února nebo do března.
Tato doporučení však bývají efektní opravdu pouze v jižnějších oblastech, kde v létě často vystoupí teplota nad 30 °C. V našich zeměpisných šířkách však bývají pastviny infekční po celý rok, snad s výjimkou teplého léta. Čím je počasí teplejší, tím méně vajíček parazitů vyloučených s trusem přežívá. Samotní koně se brání začervení - snad každý si mohl všimnout, že se pasou daleko od místa, kde mají trus, takže pravděpodobnost zamoření trávy vajíčky je o to menší. Nastane-li však chladné a vlhké léto, přinese to hned dva problémy. Za prvé nízké teploty nezahubí larvy ve vajíčku, a ty přežijí téměř v plném počtu. Za druhé koně více trávu spásají, a protože na nekontaminovaných místech už nic není, dostávají se blíže ke svým hromadám trusu.
Jak pečovat o pastvinu
Samozřejmě, jedním způsobem managementu pastviny je pravidelné a časné odklízení trusu. Aby toto "uklízení" mělo efekt, je třeba trus odstraňovat dvakrát týdně.
Na některých farmách se v horkých měsících celá pastvina pobránuje. Tím se sice trus neodstraní, ale hromady se rozbijí a larvy zůstanou vystavené horkému slunci, které je zahubí. Samozřejmě právě to, že trus na pastvině zůstane, je přece jen nebezpečné, protože ne všechny larvy budou zahubeny. A navíc - trus a s ním i vajíčka parazitů roztaháme po celé pastvině. Proto bychom měli bránovat pastvinu pouze tehdy, když je opravdu horko (nad 30 °C po několik dní) a když pastvina zrovna není koňmi delší dobu využívána.
Na "koňské" pastvině můžeme pást i jiná zvířata
Dobrou metodou je střídání pastvin. Nebo, což se ve světě praktikuje docela často, je společné nebo střídavé využívání pastviny koňmi a ovcemi nebo skotem. Tak velice účinně přerušíme vývojový cyklus parazitů, především pak malých strongylidů. Malí strongylidé, kteří napadají koně, totiž nejsou infekční pro ovce ani skot. Ti mají navíc trochu jiné "stravovací manýry" než koně a nevadí jim spásat trávu v okolí koňského trusu. Tak pozřou na trávu přichycená vajíčka strongylidů a vlastně je z pastviny odstraní, protože v jejich zažívacím ústrojí se z těchto vajíček nikdy larvičky nevylíhnou a právě naopak - uhynou.
Další opatření na pastvě i ve stáji
Vývojový cyklus parazitů nejlépe přerušíme, když koně přes zimu na pastvinu nepouštíme a necháváme je ve stáji. Strategický odčervovací program pak zahrnuje důkladné odčervení ve druhé polovině dubna a další odčervení asi za dva měsíce, nejpozději do července. Dále je dobré koně odčervit, když se na zimu odvádějí z pastviny do stáje.
Velice obezřetně bychom měli postupovat, když nám do stáje přijde nový kůň. Většinou nevíme nic nebo nemáme přesné informace o tom, jak byl odčervován a jaké podmínky panovaly v jeho dřívější stáji, proto bychom měli nového koníka nejdříve od ostatních izolovat, odčervit larvicidním přípravkem (ten zahubí larvy parazitů) a teprve potom ho pustit na pastvinu nebo do výběhu s ostatními.
Ve větších stádech je dobré vytvořit na pastvině pevné skupiny koní, nejlépe podle věku a podle jejich využití. Každá skupina se bude pást odděleně. Budou-li se například pást hříbata se staršími koňmi na malé ploše, mladí koníci budou mnohem více vystavení larvám parazitů. Nejlepším způsobem, jak začít s tvorbou skupin, je oddělit pastvinu pro chovné klisny s hříbaty od ostatních starších koní (a především od koní, kterým ještě nejsou dva roky). Ročci mají být vlastně samostatnou skupinou, protože mívají jiné parazity než dospělí koně (například, jak už jsem se zmiňovala, škrkavky) a potřebují také jiný odčervovací program.
Pro to, abychom mohli dobře kontrolovat vnitřní parazity koní, je velice důležitý počet koní na hektar pastviny. Obecně řečeno - čím víc koní, tím hůř.
Také to, jak koně krmíme, ovlivní výskyt vnitřních parazitů v populaci koní. Brzy na jaře, když tráva ještě není dostatečně velká a kvalitní nebo na podzim, když už je příliš stará, chovatelé často přikrmují koně na pastvině senem. Položíme-li seno na zem, kde jsou vajíčka parazitů, koně je zcela určitě pozřou. Je proto lepší podávat seno koním v sítích nebo mít k tomuto účelu vyhrazená speciální místa či krmítka. Samozřejmě i tato místa je nutné pravidelně čistit a dezinfikovat. To stejné platí o napáječkách na pastvině či ve výběhu, ale i ve stáji!
Je také důležité vědět, že kvůli možné kontaminaci pastviny nelze hnojit čerstvým koňským hnojem. Je vždy třeba hnůj nejdříve zkompostovat, během kompostování totiž stoupne teplota hromady hnoje a larvy ve vajíčkách uhynou. Nezkompostovaným hnojem můžeme přihnojovat pouze plochy, které nebudou určeny pro pastvu koní.
Čím koně odčervovat
Na trhu existuje opravdu hodně různých odčervovacích prostředků pro koně, stačí si jen vybrat... A právě to je to nejtěžší, je třeba zvolit vhodný odčervovací prostředek hned podle několika kritérií najednou. Některé látky jsou určeny k boji proti více druhům parazitů najednou (tzv. širokospektrální antiparazitika), jiné jsou zaměřeny pouze proti určitému druhu.
Některé přípravky hubí jen dospělé jedince ve střevech. Bohužel nezasáhnou larvy, které vlastně působí nejvíce škod. Jiné zahubí i larvy (larvicidní antiparazitika).
Dále je třeba rozhodnout, v jaké formě odčervovací látku koni podáme - jako pastu, jako prášek do krmení, ve formě granulí… Dříve měli majitelé koní pouze dvě možnosti odčervení: buď svému svěřenci přidali do krmení prášek (ten však koně často s krmivem rozházeli po zemi) nebo jim veterinář podal látku přímo do tlamy. Dnes už existuje mnoho přípravků ve formě pasty nebo gelu, které může koním do tlamy dát sám majitel.
Proti některým látkám je v dnešní době už mnoho parazitů rezistentních, proti dalším si zase velice rychle rezistenci vytvoří, takže jimi nemá cenu odčervovat opakovaně.
A v neposlední řadě je pro mnohé majitele důležitá cena přípravku - obecně lze říct, že čím je antiparazitikum účinnější, tím je i dražší (a nejdražší jsou moderní larvicidní antiparazitika). Na druhé straně mnohé levnější antiparazitika musíme koni podávat několik dní po sobě, aby opravdu byla účinná, takže se vlastně také prodraží.
Jen pro zajímavost se zmíním o některých antiparazitikách:
Už jsem psala o larvicidním ivermectinu, který lidem výrazně pomohl snížit nebezpečí velkých strongylidů. Dnešním hitem je látka, která se jmenuje moxidectin. Z laboratoří byl vypuštěn do volného prodeje v roce 1990, dnes jej lze bez problémů (tedy pouze s problémem vyšší ceny) koupit i u nás. Moxidectin je schopen zabít už encystované strongylidy, ještě dříve než se vůbec zaktivují. Asi do 84 dní po léčbě kůň nemá v trusu žádná vajíčka, takže přerušuje vývojový cyklus strongylidů na dost dlouhou dobu. Je účinný v boji proti velkým i malým strogylidům, škrkavkám, roupům, střečkům a také proti trichostrongylům (další paraziti ve střevě).
Existuje však celá řada dalších látek k odčervení. Velice často se používají benzimidazoly. Je to název celé skupiny podobných látek, které jsou pro koně bezpečné. Jedním z nich je například fenbendazol (u nás známý Panacur), kterým můžeme v dávce 10 mg/kg/den podávané po dobu pěti dní zahubit i encystované malé strongylidy. Benzimidazoly však nepůsobí proti střečkům. Pokud odčervujeme benzimidazoly, je dobré je čas od času obměňovat, protože rezistenci si proti nim vytvoří i jiní parazité.
Pyrimidiny jsou zvláštní třídou antiparazitik. Působí proti škrkavkám, strogylidům a roupům, pokud je podáváme ve vysokých dávkách, zahubí i tasemnice.
Proti střečkům používáme organofosfáty, často v kombinaci s jinými antiparazitiky.
Pro majitele či chovatele bude vždy nejlepší domluvit se se svým veterinářem, aby sestavil odčervovací program daným koním "na tělo" - podle toho, kde koně žijí (zeměpisné místo, podnebí, paraziti, kteří jsou charakterističtí pro danou lokalitu), k čemu se používají a také podle toho, čím se v minulosti odčervovali. Je totiž dobré čas od času změnit přípravek k odčervení, protože se může stát, že si paraziti při dlouhodobějším používání jednoho antiparazitika vytvoří proti němu docela dobrou odolnost.
Takže rada nakonec:
Odčervovací program, včetně managementu pastviny, sestavujte se svým veterinářem. Ten může odebrat koním vzorky trusu a vyšetřit je, podle toho zjistí, jakými vnitřními parazity jsou napadeni. Pozor jen na to, že vzorky trusu je třeba odebírat několik dní po sobě, může se stát, že někdy v trusu vajíčka nebudou, přestože má kůň parazity ve střevě. Pokud chcete mít jistotu, že koně jsou opravdu "čistí", nechejte vyšetřit trus i po odčervení a potom zhruba za další dva měsíce. Bude-li nález pozitivní, je dobré změnit odčervovací prostředek. A bude-li nález negativní, nesmíte usnout na vavřínech, vzpomeňte si - některé vnitřní parazity koní lze jen těžko úplně vyhubit, můžeme však velice dobře jejich množství snížit na "únosné" minimum. Stačí však jen na chvilku v boji polevit a parazité rychle své řady doplní.
Vývojový cyklus parazitů nejlépe přerušíme, když koně přes zimu na pastvinu nepouštíme a necháváme je ve stáji. Strategický odčervovací program pak zahrnuje důkladné odčervení ve druhé polovině dubna a další odčervení asi za dva měsíce, nejpozději do července. Dále je dobré koně odčervit, když se na zimu odvádějí z pastviny do stáje.
Velice obezřetně bychom měli postupovat, když nám do stáje přijde nový kůň. Většinou nevíme nic nebo nemáme přesné informace o tom, jak byl odčervován a jaké podmínky panovaly v jeho dřívější stáji, proto bychom měli nového koníka nejdříve od ostatních izolovat, odčervit larvicidním přípravkem (ten zahubí larvy parazitů) a teprve potom ho pustit na pastvinu nebo do výběhu s ostatními.
Ve větších stádech je dobré vytvořit na pastvině pevné skupiny koní, nejlépe podle věku a podle jejich využití. Každá skupina se bude pást odděleně. Budou-li se například pást hříbata se staršími koňmi na malé ploše, mladí koníci budou mnohem více vystavení larvám parazitů. Nejlepším způsobem, jak začít s tvorbou skupin, je oddělit pastvinu pro chovné klisny s hříbaty od ostatních starších koní (a především od koní, kterým ještě nejsou dva roky). Ročci mají být vlastně samostatnou skupinou, protože mívají jiné parazity než dospělí koně (například, jak už jsem se zmiňovala, škrkavky) a potřebují také jiný odčervovací program.
Pro to, abychom mohli dobře kontrolovat vnitřní parazity koní, je velice důležitý počet koní na hektar pastviny. Obecně řečeno - čím víc koní, tím hůř.
Také to, jak koně krmíme, ovlivní výskyt vnitřních parazitů v populaci koní. Brzy na jaře, když tráva ještě není dostatečně velká a kvalitní nebo na podzim, když už je příliš stará, chovatelé často přikrmují koně na pastvině senem. Položíme-li seno na zem, kde jsou vajíčka parazitů, koně je zcela určitě pozřou. Je proto lepší podávat seno koním v sítích nebo mít k tomuto účelu vyhrazená speciální místa či krmítka. Samozřejmě i tato místa je nutné pravidelně čistit a dezinfikovat. To stejné platí o napáječkách na pastvině či ve výběhu, ale i ve stáji!
Je také důležité vědět, že kvůli možné kontaminaci pastviny nelze hnojit čerstvým koňským hnojem. Je vždy třeba hnůj nejdříve zkompostovat, během kompostování totiž stoupne teplota hromady hnoje a larvy ve vajíčkách uhynou. Nezkompostovaným hnojem můžeme přihnojovat pouze plochy, které nebudou určeny pro pastvu koní.
Čím koně odčervovat
Na trhu existuje opravdu hodně různých odčervovacích prostředků pro koně, stačí si jen vybrat... A právě to je to nejtěžší, je třeba zvolit vhodný odčervovací prostředek hned podle několika kritérií najednou. Některé látky jsou určeny k boji proti více druhům parazitů najednou (tzv. širokospektrální antiparazitika), jiné jsou zaměřeny pouze proti určitému druhu.
Některé přípravky hubí jen dospělé jedince ve střevech. Bohužel nezasáhnou larvy, které vlastně působí nejvíce škod. Jiné zahubí i larvy (larvicidní antiparazitika).
Dále je třeba rozhodnout, v jaké formě odčervovací látku koni podáme - jako pastu, jako prášek do krmení, ve formě granulí… Dříve měli majitelé koní pouze dvě možnosti odčervení: buď svému svěřenci přidali do krmení prášek (ten však koně často s krmivem rozházeli po zemi) nebo jim veterinář podal látku přímo do tlamy. Dnes už existuje mnoho přípravků ve formě pasty nebo gelu, které může koním do tlamy dát sám majitel.
Proti některým látkám je v dnešní době už mnoho parazitů rezistentních, proti dalším si zase velice rychle rezistenci vytvoří, takže jimi nemá cenu odčervovat opakovaně.
A v neposlední řadě je pro mnohé majitele důležitá cena přípravku - obecně lze říct, že čím je antiparazitikum účinnější, tím je i dražší (a nejdražší jsou moderní larvicidní antiparazitika). Na druhé straně mnohé levnější antiparazitika musíme koni podávat několik dní po sobě, aby opravdu byla účinná, takže se vlastně také prodraží.
Jen pro zajímavost se zmíním o některých antiparazitikách:
Už jsem psala o larvicidním ivermectinu, který lidem výrazně pomohl snížit nebezpečí velkých strongylidů. Dnešním hitem je látka, která se jmenuje moxidectin. Z laboratoří byl vypuštěn do volného prodeje v roce 1990, dnes jej lze bez problémů (tedy pouze s problémem vyšší ceny) koupit i u nás. Moxidectin je schopen zabít už encystované strongylidy, ještě dříve než se vůbec zaktivují. Asi do 84 dní po léčbě kůň nemá v trusu žádná vajíčka, takže přerušuje vývojový cyklus strongylidů na dost dlouhou dobu. Je účinný v boji proti velkým i malým strogylidům, škrkavkám, roupům, střečkům a také proti trichostrongylům (další paraziti ve střevě).
Existuje však celá řada dalších látek k odčervení. Velice často se používají benzimidazoly. Je to název celé skupiny podobných látek, které jsou pro koně bezpečné. Jedním z nich je například fenbendazol (u nás známý Panacur), kterým můžeme v dávce 10 mg/kg/den podávané po dobu pěti dní zahubit i encystované malé strongylidy. Benzimidazoly však nepůsobí proti střečkům. Pokud odčervujeme benzimidazoly, je dobré je čas od času obměňovat, protože rezistenci si proti nim vytvoří i jiní parazité.
Pyrimidiny jsou zvláštní třídou antiparazitik. Působí proti škrkavkám, strogylidům a roupům, pokud je podáváme ve vysokých dávkách, zahubí i tasemnice.
Proti střečkům používáme organofosfáty, často v kombinaci s jinými antiparazitiky.
Pro majitele či chovatele bude vždy nejlepší domluvit se se svým veterinářem, aby sestavil odčervovací program daným koním "na tělo" - podle toho, kde koně žijí (zeměpisné místo, podnebí, paraziti, kteří jsou charakterističtí pro danou lokalitu), k čemu se používají a také podle toho, čím se v minulosti odčervovali. Je totiž dobré čas od času změnit přípravek k odčervení, protože se může stát, že si paraziti při dlouhodobějším používání jednoho antiparazitika vytvoří proti němu docela dobrou odolnost.
Takže rada nakonec:
Odčervovací program, včetně managementu pastviny, sestavujte se svým veterinářem. Ten může odebrat koním vzorky trusu a vyšetřit je, podle toho zjistí, jakými vnitřními parazity jsou napadeni. Pozor jen na to, že vzorky trusu je třeba odebírat několik dní po sobě, může se stát, že někdy v trusu vajíčka nebudou, přestože má kůň parazity ve střevě. Pokud chcete mít jistotu, že koně jsou opravdu "čistí", nechejte vyšetřit trus i po odčervení a potom zhruba za další dva měsíce. Bude-li nález pozitivní, je dobré změnit odčervovací prostředek. A bude-li nález negativní, nesmíte usnout na vavřínech, vzpomeňte si - některé vnitřní parazity koní lze jen těžko úplně vyhubit, můžeme však velice dobře jejich množství snížit na "únosné" minimum. Stačí však jen na chvilku v boji polevit a parazité rychle své řady doplní.
MVDr. Dominika Stachová
