Sníh nám konečně napadal, ale moc se v něm chodit nedá.
Tak jsme se šli projít do jízdárny.Nejprve jen projít.Ale chytla
mě radost z volnýho pohybu a taky že se můžu hýbat jak se
mi chce.Panička mi sice občas diktovala směr a já se tomu
nejdřív ani nebránil.Pak jsem si chtěl odpočinout.Zastavil jsem
a nějak náhodou pode mnou byli zrovna ty větvičky na překážkách.
Bylo to zelený a lákalo mě to.Moc úspěšně jsem se ale nenajed.
Panička mi začla něco vysvětlovat a tou tkaničkou na bičíku
mávala tak, až se jí z toho zamotala bambule.Měl jsem z toho legraci.
Pěkně jsem si poběhal a taky jsme si společně zaskákali.
